Mexiko nabízí spoustu možností, aktivit a nádhernou přírodu. Na jeho „poznaní“ je 12 dní opravdu málo, ale i tak jsme si z tohoto kouta světa přivezli nespočet zážitků a krásných vzpomínek.
Jak si takovou cestu plánujete?
Nejčastější otázka. Jezdíte sami nebo přes cestovku? Organizuje vám to někdo, nebo si to organizujete vy? Nikdy přes cestovku a většinou si všechno organizujeme sami. Některé výlety je ale lépe podniknout s místními průvodci. Mexiko bylo organizačně tak trochu na Verči. Byl to vánoční dárek, a tak jsem chtěl, aby si cestu z velké části naplánovala podle sebe a udělala to skvěle. Samozřejmě za odborné konzultace mé maličkosti. Dá-li se za konzultaci považovat třeba i věta typu: „Ano Verunko, to vypadá moc krásně, tam pojedeme“. Ale jinak se plánování Mexika nijak výrazně nelišilo od plánování cest předešlých. Našli jsme si tedy na internetu co nejvíce zajímavých míst, které Yucatán nabízí a snažili je našlapat do těch málo dnů, které jsme měli k dispozici.
Nezapomenout na relax
Měla to být cesta odpočinková a poznávání jsme chtěli zkombinovat s „válením“ na pláži a to si myslím, že se podařilo. Z 12 dnů počítejte dva dny na cestu, nějaká ta aklimatizace, 4 dny na pláži a zhruba 6 dnů na cestách a zapůjčeným autem jsme projeli asi 1 000 kilometrů napříč Yucatánem. Škoda jen, že jsme nemohli využít náš obytný vůz Marco Polo. To víte, že šmejdit by se tam dalo klidně i měsíc, ale i za těch několik málo dnů jsme byli vděční a viděli nádherná místa.
Den příletu
Pojďme ale pěkně od začátku. Po 12 a půl hodinách letu se společností Austrian Airlines jsme přistáli v Cancúnu. Na letišti kupujeme SIM kartu, objednáváme taxi a ve večerních hodinách přijíždíme do rezortu Grand Riviera Princess. Verča ale ví, že já spím raději v „chýši“ než ve velkém rezortu, a tak s obavou očekávala moje reakce.
Unaveni a vyčerpáni přicházíme k recepci a tam se dozvídáme, že se omlouvají, ale že náš „standardní“ pokoj bohužel není k dispozici. Verča mi ale vysvětluje, že dostaneme nějaký jiný pokoj, lepší a bez doplatku, ale tohle už jsem nějak moc nevnímal. Já už se prostě viděl v posteli.
Vstup do pokoje mě ale docela probral. Na místo standardního hotelového pokoje, jsme dostali krásnou vilku na okraji umělého jezírka. Uprostřed prostorného pokoje byla velká postel, vířivka a za ní vstup do „zahradní sprchy“ s vyhlídkou na nebe. Na stole kytice s lahví sektu a mísou plného ovoce. Veru, tak tohle si asi dokážeme užít. Pane recepční, omluva se přijímá.
První dva dny jsme se rozhodli využít k odpočinku a relaxaci. Myslím, že jsme si k tomu nemohli vybrat vhodnější rezort. A to ne proto, že měl 16 bazénů, 13 restaurací, 20 obchodů, 6 tenisových kurtů nebo 9 barů. To nejste schopní stejně za dva dny využít. Ale spíše proto, že měl nádhernou faunu a flóru. Jako by byl celý vsazený do tamější nádherné přírody. Spousta palem a zeleně doplňovalo místní zvířectvo, takže po cestě na pláž jsme potkávali opice, leguány, nosály a srnky. Brzy ráno jsme šli vždy na pláž přivítat slunce, a pak dlouho seděli spolu na snídani, povídali si a vychutnávali jídlo, které bylo v Mexiku opravdu fantastické.
Krásná setkání
Mám kamaráda Marka, je to podnikatel, cestovatel a skvělý člověk. Ale víte jak to je, oba dva podnikáte, cestujete, máte rodiny, a tak přesto, že od sebe bydlíte asi 500 metrů, tak zajít spolu na pivo vám prostě někdy trvá. Jednoho dne si ale zavoláme, abychom se domluvili a Marek říká, až se vrátím z Mexika, tak bychom se mohli potkat. Říkám si, že to by bylo fajn. Ptám se na termín odletu a vykládám, že my máme v plánu taky Mexiko. A když zjistíme, že to je ve stejný čas, tak je vše vyřešeno. Pivo dáme v Mexiku.
Překvapení
Nejenom, že jsme tedy zašli s Markem na pivo, ale i na tequilu došlo. Jak jinak, když jste v Mexiku. Díky jemu se mi ale podařilo zorganizovat pro Verču překvapení. Vím, že miluje delfíny, a když mi tedy Marek oznámil, že v den setkání plánují za delfíny vyrazit, tak bylo rozhodnuto. Verča do poslední chvíle netušila, jaké překvapení čekat. Jakmile jsme k nim dorazili a měli jsme možnost si je pohladit, byl to společný zážitek, na který jen tak nezapomeneme.
Vyrážíme za dobrodružstvím
Loučíme se s delfíny i s Markem a opouštíme Tulum. Nadešel čas hledat nocleh na další den. Zdejší hotel byl nádherný ale už to stačilo. Teď by to chtělo něco dobrodružnějšího. Ponořím se tedy do aplikace Bookingu a po chvilce hledání prohlásím: „To je přesně ono!“ Žádných 16 bazénu, ale vůbec žádný bazén. Místo, kde neřešíte, jestli ve sprše poteče teplá voda. Místo kde budeme zřejmě řešit, jestli vůbec teče voda. Ale je rozhodnuto, jedeme. Dnešní noc budeme bydlet v „pralese“.
Do vesnice přijíždíme ve večerních hodinách. To, co ale vidíme kolem sebe, nemá nic společného s přívětivým prostředím. Tohle není ta naleštěná paráda pro turisty. Tohle je tak, jak se tady skutečně žije. Dostali jsme se do míst, kde nejsou asfaltové silnice v hrozném stavu. Dostali jsme se do míst, kde nejsou asfaltové silnice vůbec. Zastavujeme u domu, který se vzdáleně podobá tomu, který jsem rezervoval. Až na to, že mu ale chybí okna. Všude kolem se tu povalují prázdné pivní láhve a vypadá to, že do plotu už někdo vrazil autem. A asi ne jenom jednou.
Rozhlídnu se, okolí nevábné a do toho Verča prohlásí: „No tak vystup a běž se zeptat.“ Jak vystup? Kde vystup? Jako tady? Dobře, po chvíli váhání vystoupím z auta a jdu se zeptat do vedlejšího „supermarketu“, jestli jim něco neřekne název nebo adresa bydlení, které hledáme. Tam se dozvídám, že naše cílová adresa je o dvě ulice vedle, a tak nasedám zpátky do auta a přejíždíme.
Zaparkujeme auto, vystupujeme, okolí vypadá stejně divoce jako o dvě ulice dřív. Při vstupu do našeho nově objeveného „rezortu“ se ale všechno mění. Dostane se nám velmi milého přijetí a za branami našeho nového obydlí mám pocit, že se ocitáme v rajské zahradě. Uprostřed zahrady zarostlá divočina, ale ubytování velmi příjemné a čisté. Výborná kuchyně, tak jako všude jinde v Mexiku, a tenhle způsob ubytování „na přírodno“ je něco, co si umíme opravdu užít. A dokonce ve sprše tekla i teplá voda! Užívám si tyhle momenty, kdy máte pocit, že jste tak nějak více spojení s přírodou, i když i tohle může každý vnímat jinak.
Vyrážíme objevovat
Máme to oba dva stejně a to je dobře. Rádi navštěvujeme známá místa, stejně jako místa, o kterých se málokdy píše. A stejně tomu bylo i tentokrát. Na trase máme naplánovány destinace, o kterých se píše ve všech průvodcích. Ale Verči se podařilo najít i místo, o kterém se až tak úplně moc nepíše. A tím místem bylo přírodní muzeum SFER IK.
Muzeum SFER IK je vlastně galerie moderního umění, která ale byla postavena za pomoci prastarých metod architektury. Celý komplex se vytvářel kolem 9 měsíců a pracovalo na něm k 800 pracovníků. Ti se pravidelně střídali a práce tak mohly nepřetržitě 24 hodin denně postupně zplodit tento skvost. Otevření se datuje na 20. dubna 2018. Všechno tu působí autenticky, přírodně a kupodivu k výstavbě nebyly použity žádné stromy. Místo je také centrem, kde se setkávají umělecké špičky různých oborů.
Jedním slovem nádherné. Můžete se tu procházet, nebo jen tak odpočívat. Místo, kde nepotřebujete mluvit, kdy vám stačí se jenom kochat a užívat si to. Rádi objevujeme nová místa, ale doufám, že sem se určitě ještě alespoň jednou v životě podívám.
Koupání v Cenotes
Cenotes jsou zatopené jeskyně, ve kterých se můžete koupat a potápět. Po celém Yucatánu je takových jezírek na několik tisícovek. Voda je sladká a prosvítání slunečních paprsků jim dává nezaměnitelnou atmosféru.
Nezastavit se alespoň v jednom takovém jezírku, když už jsme v Mexiku, to by byl hřích. My jich navštívili hned několik a ta první byla hned kousek od města Tulum. Budete li ale projíždět Yucatán, stejně jako my narazíte na spoustu těchto nádherných přírodních skvostů. Navštívili jsme tu jednu z nejznámějších jeskyní Ik Kil, kde je prostředí velmi fotogenické, ale máte naprostou jistotu, že tam nebudete sami. Ale vydali jsme se i k těm méně známým, kde si můžete užívat koupání v krápníkové jeskyni a budete v ní pravděpodobně sami. U jedné z cenotes jeskyní jsme si dokonce vyzkoušel i zipline a byla to opravdu jízda. Několik set metrů dlouhou lanovou dráhu jsme absolvovali tam a zpět a proletět se nad pralesem byl opravdu zážitek.
Jeden ze 7 divů světa
Do Mexika se cestuje určitě za teplem, plážemi, nádhernou přírodou, skvělou mexickou kuchyní, ale taky za poznáním historie a mayské kultury. A tak jsme nemohli nenavštívit pyramidy v Cobe a Chichén Itzá.
Nejzajímavější stavbou v Chichén Itzá je Kukulkánova pyramida. Kukulkán je uctíván jako nejvyšší z mayských bohů. Je bohem slunce a nebes. Pyramidu tvoří čtvercové plochy a na jejím vrcholu je po každé straně 91 schodů. Když byste navštívili místo během jarní nebo podzimní rovnodennosti, tak západ slunce vytvoří speciální efekt. Pak to vypadá, že sochy hadů po stranách schodiště vypadají, jako by se plazily po stranách pyramidy.
Věděl jsem, že Verča má ráda historii a vykopávky (možná, že i proto si mě našla) a to byl jeden z důvodů, proč tahle cesta měla být dárkem. Oba jsme docela výřeční, takže vidět Verču, jak nemluví, byl zážitek sám o sobě. Ale nemusíte být zrovna znalec historie, aby vám tahle díla vzala dech. Každopádně vás to přiměje přemýšlet o tom, jak v té době něco takového bylo možné postavit.
Města Valladolid a Mérida
V každém z těchto měst jsme se zastavili alespoň na jednu noc. Valladolid je krásné historické město. Tvoří ho takové ty pravé mexické barevné uličky, kavárny, restaurace, dobré jídlo a kostely. Udělali jsme si tady krásnou večerní procházku a poprvé v životě ochutnali kukuřičnou zmrzlinu. Já totiž vždycky tvrdím, že ochutnat se má cokoliv. Na vanilkovou nebo slaný karamel to ale opravdu nemá.
Mérida je hlavní město Yucatánu a má skoro 900 tisíc obyvatel. Je zajímavé, že je všeobecně považováno za jedno z nejlepších měst co do kvality života v Mexiku. V letech 2000 a 2017 bylo město zvoleno severoamerickým hlavním městem kultury. Když se sem budete chtít vypravit, tak se musíte popasovat s celkem vysokou teplotou a také vlhkostí. Ta může dosahovat až k 83 %.
V tomto městě jsme mimo jiné navštívili i muzeum Museo Casa Montejo. Představuje ho výjimečná budova, která stojí naproti hlavnímu náměstí v Méridě. Pochází z roku 1549 a je postavena v hodně netypickém uměleckém stylu nazvaném Plateresco. Od roku 2010 slouží jako kulturní dům a muzeum. Jsou v něm vystavené předměty a nábytek z konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Taky tu byla sbírka obrazů mexického umělce Rodolfa Nieta. Na druhou stranu tu mají i moderní záležitosti jako kybernetickou místnost a další vzdělávací služby.
Jedeme na sever
Z časových důvodů jsme zvažovali, že nepojedeme na sever, jak bylo původně v plánu, a že to vezmeme stejnou cestou zpátky směr Cancún. Po cestě pak budeme hledat, co ještě by stálo za viděnou. Ale touha vidět Růžová jezera Las Coloradas a zažít divokou přírodu na řece Rio Lagartos byla silnější. A bylo to dobré rozhodnutí.
Las Coloradas je unikátní růžovou lagunou. Teprve před pár lety někdo zveřejnil fotky na svém Instagramu a město přitáhlo další zvědavce z celého světa. Ani tak se ale nemusíte bát, že tu budou davy turistů. Laguna je od města Valladolid totiž vzdálená 3 hodiny jízdy. A kde se vzala její růžová barva? Podílí se na ní směs mikroorganismů, řas a žábronožek. Obsahují karoteny, které jezero takto obarvují. Zajímavé je, že organismy žijí pouze ve slané vodě, ale nikoli v moři.
Výlet po řece Rio Lagartos
Po tomto „růžovém“ zážitku nasedáme do auta a zhruba za 30 minut se ocitáme ve městě Rio Lagartos, kde plánujeme uskutečnit projížďku po stejnojmenné řece. Vidět tady můžete plameňáky, krokodýly a na 250 druhů ptactva.
V příjemné malé rodinné restauraci La Mojarrita dáme krátkou pauzu, ochutnáme místní dobroty a na stejném místě domlouváme s majitelem restaurace výlet lodí. A za chvíli už proplouváme mezi mangrovovými porosty po „Krokodýlí řece“ a posloucháme sympatického průvodce, jak nám s nadšením povídá o nádherné a nespoutané přírodě. Cestou zpět nás nechá loď řídit a já si takové chvíle umím opravdu užít.
Nocleh v kosmické lodi
Viděli jsme, co jsme vidět chtěli a na co nám vyšel čas. Teď se vracíme zpět do Cancúnu. Auto jsme měli zapůjčené od Davida – velmi seriózního chlapíka, který mluví slovensky, je přátelský a se vším, co jsme potřebovali, nám pomohl. Do Cancúnu jsme dorazili ve večerních hodinách a naše 4hodinová jízda byla docela divočina. Měli jsme s Verčou pocit, že každé auto má zadní světla v jiných barvách. Po několika kilometrech jsme byli ale vděční za ty, kteří ta světla vůbec mají.
Dorazili jsme do Cancúnu a tady se splnil další můj sen. Vyzkoušeli jsme si spaní v tzv. kapslích. Oba dva s tou klaustrofobií tak trochu bojujeme, takže tohle pro nás byla opravdu výzva. Nakonec jsme ale naznali, že to byl skvělý zážitek, a za to rozhodnutí si něco takového vyzkoušet jsme byli vděčni.
Mexiko závěrem
Pobyt v Mexiku byl pro nás velkým zážitkem a dobrou zkušeností. A přestože k návštěvě jsme měli jen několik málo dnů, zažily jsme nespočet aktivit i odpočinku. Potápěli se v jeskyních, „proletěli se“ nad pralesy na zip line, na moři se proháněli na vodních skútrech, obdivovali mayskou kulturu, nádhernou mexickou přírodu a na jídlo z Mexika budeme asi ještě hodně dlouho v dobrém vzpomínat. Stejně tak jako na pohostinnost místních lidí. Adiós Mexico!
Všechny fotografie:
Zanechat komentář