Ukrajina a závoj Černobylu

V minulosti jsem měl obavy z některých věcí. Mezi ně patřil i strach z létání, který jsem se učil překonat. Abych si ověřil, jak na tom jsem, vedly mé další kroky na Ukrajinu. Veškeré obavy z létání byly pryč, a dokonce jsem si let i užil.  

Už to nebylo jako při cestě na Island, kdy jsem nacházel důvody proč to nepůjde a jen utužoval své vnitřní pochybnosti. Doma mě přece čekala rodina, přátelé a práce, ke kterým jsem měl nejen citový vztah, ale také odpovědnost. Zvědavost a touha poznávat mě však hnala dál a já se chtěl podívat někam nedaleko České republiky. Syn tehdy jen tak nadhodil, že by stálo za to podívat se na Ukrajinu. 

Udeřil hřebíček na hlavičku. Vždy mě zajímal Černobyl, který patřil mezi zajímavá místa, jež ve mně zároveň vyvolávala respekt. Ostatně jako další oblasti postižené katastrofou, ať už přírodní nebo způsobenou lidským konáním. Stejné pocity ve mně vyvolávají koncentrační tábory nebo místa zasažená přírodními živly. 

Postupně jak jsem překonával strach z létání, tak ustupovaly i obavy z míst, jakým je Černobyl. Na rozdíl od spousty lidí jsem tam ale nemířil z důvodu hledání senzace, ale spíše překonání strachu a pochopení místa samotného, včetně sebe sama. Nakonec se mi to splnilo. 

Spontánně, jak je mi vlastní, jsem si po vyslovení myšlenky okamžitě zajistil letenky a začal hledat informace k cestě na Ukrajinu a do Černobylu. Stál jsem před dvěma možnostmi: vydat se na vlastní pěst anebo vybrat si ověřenou společnost. První volba je více dobrodružná, ale stojí velké úsilí a překonání nezbytné byrokracie a administrativy. 

I z tohoto důvodu jsem zvolil druhou možnost. V záplavě nabídek jsem hledal ověřené a dobře hodnocené společnosti, se kterými podniknu svůj výlet. Domníval jsem se, že jednodenní výlet bude stačit. Kontaktoval jsem vybranou společnost, abych bohužel zjistil, že už mají obsazeno. Jelikož byl další volný termín byl v nedohlednu, rozhodl jsem se hledat dále. K mému překvapení se ale společnost záhy ozvala s tím, že by mě přiřadili k jedné československé skupince. Nabídku jsem s povděkem uvítal, domluvil termín, náležitosti pobytu a těšil se na výlet. 

Dvě tváře Kyjeva 

Na Ukrajinu jsem odlétal z Bratislavy. Ubytoval jsem se v jednom z místních hostelů nevalné kvality, ale na mé čtyři hodiny spánku to zcela stačilo. V Kyjevě už jsem si naopak dopřál trochu toho komfortu. Podařilo se mi zabookovat pokoj v hotelu Railway Station, který byl přímo na hlavní třídě, a hlavně za dobrou cenu. I lepší ubytování jde sehnat levněji, pokud máte štěstí a chuť pohledat slevy. Po příletu jsem se tak mohl vydat na příjemnou procházku večerním Kyjevem. 

Dá se říci, že Kyjev má dvě tváře. Ta denní je obrazně řečeno trochu šedivá a místy na mě dýchala atmosféra komunismu. Přesným opakem je pak večerní tvář. Všechny historické budovy jsou nádherně nasvětleny a přímo vybízí k focení, zejména pak kostely. Ač se nepovažuji za věřícího člověka, na cestách vždy rád do těchto budov zavítám. Zážitek z kyjevského kostela řadím k těm nejlepším. 

I ve večerních hodinách bylo na kyjevském náměstí docela rušno a ulicemi procházely skupinky lidí, zatímco silnice křižovala auta. 

Jak už jsem zmínil, tak na svých cestách rád ochutnávám místní dobroty a speciality. Ani Kyjev nebyl v tomto ohledu výjimkou. 

Ukrajina rovná se Černobyl? 

Spousta mých přátel a známých má z návštěvy místa jako je Černobyl strach. Všichni alespoň trochu víme, co se zde před lety událo a k čemu to vedlo. Jedním z doprovodných jevů byla vysoká radiace v dané oblasti. Ta však s postupem času klesá. 

Hned po příjezdu dostanete na krk měřící jednotku zvanou dozimetr. Ta vás „hlídá“ a neustále měří hladinu radiace v okolí. V případě hrozícího nebezpečí se rozpískají a vy hned tušíte, že do dané oblasti není radno vstupovat.  

Nejsilnější radiace je v tzv. hotspotech, například při soutoku vody ze střech a odpadních vod. Po katastrofě se totiž právě vodou oplachovaly objekty a střechy budov. Radiace se ale není potřeba vůbec bát. Při jednodenní návštěvě Černobylu vystavíte zhruba 3-4 μSv, což je v podstatě tolik, jako při letu v letadle z Kyjeva do Černobylu. 

Po celý den bylo zvláštní pozorovat okolí kolem sebe. V celé oblasti zůstala netknutá města s veškerou vybaveností. Školy, školky, nemocnice, kulturní zařízení, obchodní střediska vše zůstalo opuštěno a necháno na pospas přírodě, která pomalu pohlcuje stopy lidské civilizace. 

Jednou ze zajímavých dominant je určitě speciální kryt, který stál 2,2 miliardy € (tedy asi 56 miliard Kč). Kryt má na šířku 257 metrů a délku 162 metrů. Tyčí se do výše 108 metrů a dokázal by zakrýt celý pařížský stadion Stade de France nebo newyorskou sochu Svobody. 

Další dominantou je určitě „Ruský Datel“ (Duga), což byl masivní železný radar postavený na ochranu Sovětského Svazu. Tento konkrétní model je jedním ze dvou na světě, druhý se nachází na Sibiři. Sověti byli schopni pomocí těchto masivních radarů monitorovat letadla, rakety anebo dokonce ponorky. Výkon tohoto monstra přesahoval 10 MW a při plném nasazení vyrušil veškeré rádiové vlny, což mělo za následky stížnosti po celém světě. Zdejší vysílač byl vypnut v roce 1989 po třinácti letech provozu. 

V okolí nesmí chybět ani soudruh Lenin s červenou vázankou. Mě se na krku místo vázanky houpal dozimetr, ale i přes tento společenský nedostatek jsem se nechal se sochou vyfotit! 

Zajímavostí je v těchto místech mnoho a bystrému oku například neuniknul ani zvláštní automat na nápoje. Místo plastových kelímků se totiž limonády čepovaly do skleničky, kterou bylo nutné před každým použitím propláchnout. Sloužila k tomu jedna z trysek, zatímco druhá plnila skleničku požadovaným nápojem. 

Ještě, než vstoupíte do útrob elektrárny, je nutné vidět asi nejznámější symbol Černobylu. Do výše se tyčí slavný kolotoč, který je součástí zábavního parku. Ten měl být slavnostně otevřen 1. května 1986. Havárie 26. dubna v Černobylu vzdáleném sotva pár kilometrů však všechny plány nadobro překazila.

Smysl cesty 

Na oběd jsme dorazili přímo do elektrárny. Návštěvníci a veřejnost obvykle využívá místní jídelny, ale ta byla v době naší návštěvy mimo provoz. My jsme tak měli jedinečnou možnost poobědvat přímo v elektrárně. Při vstupu jste neustále monitorováni a měřeni stejně jako v celém areálu Černobylu.  

Od určité doby nejsou návštěvy okolních budov povoleny. Nám se ale podařilo alespoň některé vidět a nahlídnout zblízka. Pokoje, chodby a celé budovy jsou přesně v takovém stavu, v jakém byly ve spěchu opuštěny.  

Po celou dobu jsem zasypával naši příjemnou průvodkyni hromadou dotazů. Při procházení těchto budov jsem ale oněměl a jen v duchu tiše přemýšlel.  

Návštěva Ukrajiny a Černobylu sice utekla jako pověstná voda, ale byla velmi intenzivní a nechala ve mně hlubokou stopu. Jsem rád, že jsem tato místa navštívil a měl možnost vidět a vnímat. Pochopení tohoto místa mi pomohlo i k pochopení sebe sama. 

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se vám článek?
Každé pondělí obdržíte sumář s aktuálními články, videi a fotkami!