Návštěvu Portugalska mohu opět směle zařadit mezi spontánní nápady. Přišlo to na mě jednou ve čtyři hodiny ráno, když už jsem nemohl spát. Tělo bylo unavené, ale hlava jela na plné obrátky. Přemýšlel jsem nad dalším místem, kam bych rád vyrazil. Sáhl jsem po telefonu a bezmyšlenkovitě začal prohlížet levné letenky.
Při mých toulkách Evropou jsem si dal jasný cíl – navštívit všechna hlavní města v Evropě. Takže když na mě vyskočila nabídka směr Lisabon, nebylo příliš nad čím dumat. O správnosti tohoto rozhodnutí mě utvrdilo dohledání informací. Pak už stačilo najít jen vhodné letenky a za chvíli bylo vymalováno.
Odlet z Vídně, přílet Lisabon
Lisabon je kouzelné pulzující město plné úzkých a krkolomných uliček, které lemují nádherné památky a po kolejích vás míjí ikonické žluté tramvaje. Měl jsem pocit, že tady skutečně nikdo nikam nespěchá a za ničím se zbytečně nehoní. Procházka městem a posezení v místních kavárnách byla dokonalou harmonií ke zdejšímu tempu života.
Určitě byste měli navštívit čtvrť Alfarma, což je nejstarší část Lisabonu. Její název pochází z arabského Al-hamm neboli “horká fontána”. Mezi nejstarší dochované památky patří kostel zvaný Lisabonská katedrála ze 12. až 14 století. Při procházkách si zamilujete zdejší úzké uličky, typické střechy s červenými taškami a výhledy na moře.
Jestliže milujete vyhlídky, pak nesmíte ani minout zajímavý výtah Santa Justa. Navrhl jej inženýr Raul Mesnier de Ponsard a dokončen byl v roce 1902. Je kompletně celý ze železa a občas se mu přezdívá “Gustave Eiffel”. Z jeho 45 m vysokého vrcholu budete mít dokonalý přehled o celém středu města.
Minout byste neměli ani nádraží Orient. Jde o moderní stavbu, která snoubí mnoho architektonických prvků od železobetonu až po ocelové konstrukce a sklo. Jde o velký dopravní uzel, kde se propojuje vlakové a autobusové nádraží, metro a nákupní centrum.
Doporučuji také procházku skrz park Eduardo VII, což je 26 hektarů zeleně od hlavní třídy Avenida da Liberdade. K parku se dostanete z monumentálního náměstí Marques de Pombal.
Za návštěvu určitě stojí i největší a zároveň centrální lisabonské náměstí. To se rozprostírá přímo u břehu řeky Tejo v samotném srci města. Dominantou tohoto prostoru je určitě socha krále José I., která pochází z roku 1775. Historii provází i jedno neštěstí, kdy právě v roce 1775 došlo k zemětřesení a následné velké vlně tsunami, která smetla podstatnou část města. Portugalci následně po vedením předsedy vlády Markézem Pombai město postupně obnovili. Najdete zde rovněž nespočet kaváren a restaurací, ale musíte počítat s tím, že patří mezi nejvyhledávanější turistické cíle v Lisabonu a tím pádem jsou i nejdražší.
Křížem krážem Portugalskem
Portugalsko jsem se rozhodl procestovat všemi možnými způsoby. Z Lisabonu jsem tedy nastoupil na vlak a zamířil do Porta, druhého největšího města v zemi. Historické jádro Porta bylo zapsáno na světové dědictví UNESCO již v roce 1996. Šlo také o významnou pevnost Římské říše.
Zde jsem strávil pouze den a noc, přesto jsem stihl vyfotit a navštívit jeden z nejslavnějších mostů v Evropě. Most nese jméno Dom Luís I. a je dvoupatrový. Ve spodní i vrchní části je přitom rušný provoz, zatímco turistu zaujme majestátní oblouk, který překlenuje oba břehy řeky.
V Portu jsem také stihl nádraží Sao Bento se svou historickou budovou anebo fotogenickou čtvrť Barrio La Ribeira. Uchvátí vás jednotlivé barevné domky jakoby k sobě stěsnané a přímo volající o záběr fotoaparátu. Neopomenul jsem ani prohlídku kláštera Serra do Pilar tyčícího se na útesu. Porto jsem prozkoumal jak ve dne za svitu slunečních paprsků, tak v noci za svitu měsíce.
Následně jsem se vydal dále na jih. Mé kroky vedly do města Faro. Jde o historické město, jehož kořeny spadají až do doby Féničanů, ačkoli rozmachu se dočkalo za starověkého Říma. V místní půjčovně jsem si pronajal auto a odhodlal se projet celé pobřeží a celou jižní část Portugalska.
Velmi mě zaujal region Algarve, který je synonymem pro nedotčené pláže a celoročně teplé počasí. Obdivovat můžete krásy přírodních lagun a kilometry klikatých kanálů zalitých sluncem. Z této oblasti jsem si jako vzpomínku odvezl mnoho nádherných fotek a je mi jasné, že se zde ještě někdy vrátím.
Celou jižní část jsem projel autem, takže mě napadlo, že na zpáteční cestě do Lisabonu bych mohl stopovat. Vyzkoušet několik možných způsobů cestování v jedné zemi člověku vždy otevře obzory a často se i zbaví strachu z neznámého.
Bohužel z vážných rodinných důvodů jsem už svůj plán nemohl uskutečnit. Nakonec jsem ve Faro nasedl na palubu letadla a vrátil se zpět do České republiky. I přes dřívější návrat ve mně Portugalsko zanechalo pozitivní dojmy a já tak mohu vřele doporučit jeho návštěvu i vám.
Zanechat komentář