Dá se říci, že do Krakova nás zavedl osud, náhoda nebo jiná síla. Původně jsme totiž se synem měli ale úplně jiné plány. Chtěli jsme si totiž zajet k našim východním sousedům a prodloužený víkend strávit lyžováním na Slovensku, konkrétně v Nízkých Tatrách.
Jenže s postupující pandemií koronaviru přicházela i nutná tvrdá opatření. Sjezdovky byly ze dne na den uzavřeny a veškeré naše plány zmařeny. Z ničeho nic však přišel nápad. Uděláme výlet do Polska! Sbalili jsme vše potřebné, a ještě ten večer jsme v naší obytné dodávce zamířili z Tater vstříc hranicím.
Cesta ubíhala dobře a ujetými kilometry se blížilo město Osvětim. Přijeli jsme pozdě v noci, takže na nějaké objevování už nezbyly síly. Zaparkovali jsme u místního supermarketu a přespali. Ráno nás čekalo další překvapení. Koncentrační tábor byl pro návštěvníky uzavřen. Neočekávané překážky jsme se nezalekli. Po nákupu nezbytného proviantu v obchodě jsme vybrali nový cíl cesty, Krakov.
Hlavní náměstí čili Rynek Glowny
Přijeli jsme přímo do centra a zaparkovali auto. Po cestě v autě by bylo fajn si protáhnout nohy, takže jsme vyrazili obhlédnout místní hlavní náměstí. Rynek Glowny paří mezi nejnavštěvovanější místa v Krakově a to právem.
Jde o krásné náměstí, jehož dominantou je bazilika ze 14. století, zasvěcená Panně Marii. Každou hodinu se ozývá troubení ze severní věže. Melodie, ale není dohrána celá. Podle tradice totiž při jedné z válek zasáhl trubače vystřelený šíp a ten melodii nestihl dohrát.
Zvláštností je, že hned o kousek dále se krčí malý kostelík z 11. století, který je zasvěcen sv. Vojtěchovi. Původní budova sice získala barokní přestavbu, i přesto patří mezi nejstarší kostely v celém městě.
Další nepřehlédnutelnou stavbou je určitě radniční věž. Ta původně náležela k budově radnice, jenže ta byla roku 1820 zbořena a zůstala už pouze 70 m vysoká věž ze 14. století. Jde o gotickou stavbu se sklepními prostory, jejichž součástí byla i mučírna. Turisté tam ale nemají přístup.
V klidných dobách náměstí žije rušným životem a lidé rádi navštěvují krámky místního tržiště Sukiennice. Můžete zde sehnat skoro cokoli, ale oblíbené jsou zejména všemožné suvenýry. Samotná budova patří do 16. století, ale byla rozšířena ve století devatenáctém.
Nesmíte minout ani pomník Adama Mickiewicze. Slavný básník pocházel z Litvy, ale kvůli politické nepřízni se musel přestěhovat. Pomník byl odhalen roku 1898 ke stému výročí narozenin Mickiewicze. Bohužel byl v průběhu druhé světové války zničen a obnoven až v roce 1955 ke stému výročí smrti básníka.
Hrad Wawel – Sídlo králů
Z náměstí jsme se vydali na hrad Wawel. Je to dominanta Krakova, jeden ze symbolů Polska a zároveň jedna z památek světového dědictví UNESCO. Hrad původně sloužil polským panovníkům, ale časem se politická moc přesunula do Varšavy, která se stala hlavním městem země.
Wawel byl postaven už začátkem 11. století, ale v průběhu dějin prošel několika přestavbami. Hrad stihl vyhořet, trpět na nájezdy loupeživých Švédů a během druhé světové války jej rabovali nacisté. Přesto však stavba vytrvala do dnešních dní.
Vydali jsme se podél hradeb a obdivovali krásné výhledy na řeku Vislu a celý Krakov. Po celodenní procházce se začal ozývat hlad, a tak jsme si dali dobrou večeři. Následně jsme byli už unavení, takže bylo potřeba najít místo k zaparkování a přenocování.
Intuice nás ale zradila. Ukázalo se, že parkoviště u makra bylo z druhé strany lemováno velmi rušnou ulicí, která nám příliš klidného spánku nedopřála. Po brzkém probuzení jsme navíc zjistili, že vešla v platnost bezpečnostní nařízení a většina obchodů byla neprodleně uzavřena.
Neváhali jsme ani minutu a vyrazili zpátky domů do Čech. V Polsku jsme nakonec mnoho objevit a vidět nestihli, ale o to větší důvod máme vrátit se a napravit to. Spontánní výlet jako tento si totiž přímo říká o pokračování!
Zanechat komentář