České vesnice v rumunském Banátu aneb vítej zpět v čase

První myšlenka navštívit rumunský Banát a tamní české vesnice přišla přibližně před 20 lety. V té době jsem již 5 let podnikal, ale nebylo mi přáno více cestovat, i když to byl můj dětský sen. Tehdy jsem z pracovního setkání konajícího se na Vysočině prášil domů na jižní Moravu a po cestě jsem „naložil“ jeden mladý pár, který měl stopem namířeno právě do rumunského Banátu. Od nich jsem se poprvé v životě dozvěděl o tamních českých vesnicích, ve kterých život běží tak, jakoby se zastavil čas.

Banát, Rumunsko

Po hodině příjemného povídání, jsem je vysadil na hranicích se Slovenskem a na otázku: „Co jsme dlužni?“ jsem odpověděl: „Když si vzpomenete, tak pošlete fotografie.“ Vzpomněli si. Přibližně po roce a půl mi přišlo CD, na kterém byly fotografie s nádhernou přírodou, krásnými lidmi a atmosférou, která vypovídala, že tam je opravdu něco jinak. A bylo rozhodnuto.

Rumunsko cestování

Moje první cesta do Rumunska

Trvalo to sice 20 let, ale ta doba přišla. Naplánoval jsem termín cesty a čekal, jak se vyvine situace plná různých proticovidových vládních opatření.

Odjezd se kvapem blížil a zdálo se, že díky nařízené karanténě nepovede má cesta do Rumunska, ale do sousedního Srbska. Den před odjezdem, když jsem šel na testy, zahlédl jsem skvělou zprávu, že karanténa v Rumunsku se ruší. V okamžiku a bez přemýšlení „odvolávám co jsem odvolal“, osedlávám náš vůz Marco polo na cestách a vyrážím na „cestu do minulosti.“

Cesta do první české vesnice Svatá Helena trvá z jižní Moravy necelých 8 hodin. Během cesty navštívím krátce noční Temešvár a kolem 3. hodiny ranní přijíždím do Svaté Heleny. Projedu celou vesnici, zaparkuji u fotbalového hřiště pod stromem a jdu odpočívat.

Mercedes-Benz Marco Polo
Mercedes-Benz Marco Polo

Uvítání ve Svaté Heleně

Těch uvítání bylo hned několik. To první, když jsem rozepl stan na střeše našeho „House on wheels“, nakoukl ven a viděl, že některé věci tady budou opravdu jako dřív. Místní fotbalové hřiště místo benzínových sekaček spásaly ovečky a kolem mého auta projížděl povoz s koňmi.

Rumunsko vesnice

Druhé přišlo od mladíka, který se zeptal odkud jsem, jak se mám a předal mi 3 velmi důležité informace. Jednak, že na místě, kde spím si mám dávat pozor na lišky a divoká prasata, protože se přemnožily. Při pohledu na strom mi sdělil, že za chvíli už budou konečně zase třešně a taky, že si myslí, že se mi tu bude líbit. No co víc tady potřebujete vědět.

Třetí uvítání na mě čekalo v místním obchůdku, který sloužil jako krámek se smíšeným zbožím, hospůdka, pošta a zpravodajská stanice dohromady. Otevřu dveře a vstoupím do rozhovoru, ve kterém veselý majitel vypráví dalším Čechům: „Byli za mnou už čtyřikrát, abych se nechal očkovat proti covidu a já jim povídám a na co tak asi, vždyť já nikam necestuju, já si tady sednu do rožku a chrápu.“ Vítej v Banátu Vlastimile, pomyslel jsem si.

Rumunsko lidé

Každá z českých vesnic v rumunském Banátu má své kouzlo a svoji osobitost. Avšak Svatá Helena pro mě byla nejmalebnější. Vyjdu z obchůdku a vidím, jak si paní opravuje dům. Přijdu, pozdravím, prohodíme pár slov, dlouho to netrvá a bydlím. Paní Táborská byla skvělá hostitelka, výborná kuchařka a povídání si s ní u večeře, nebo snídaně, bylo samo o sobě příjemným zážitkem.

Vesnice Rumunsko

Ve Svaté Heleně jsem strávil 3 noci, projezdil na koloběžce nádherné okolí, poklábosil s místními lidmi a v neděli navštívil jeden ze dvou místních kostelů.

Kostel Rumunsko

Návštěva vesnice Gerník

Prvních několik desítek Čechů přišlo do Banátu v roce 1823. Slibovali jim pozemky, úrodná pole, domy a snadný výdělek. Místo toho tady našli jen lesy, pot a dřinu. Přesto za prvními osadníky přicházely další rodiny. Potkal je stejný osud. Českých vesnic tady postupně vzniklo 6. Já jsem během 9denní výpravy navštívil pět z nich. Vesnice Gerník obývá přibližně 150 obyvatel.

Původní pokus vyrazit do této vesnice ze Svaté Heleny lesem na elektrokoloběžce nedopadl zdařile, tak jsem se druhý den do Gerníku vydal autem.

Koloběžka cestování

Tam jsem po příjezdu udělal to, co jsem v podstatě udělal ve všech ostatních vesnicích, navštívil místní hospodu, s někým se seznámil a mimo jiné vznesl dotaz i na možnost ubytovat se.

Tento způsob „rezervace“ bych ale nedoporučoval v hlavní sezóně, kdy je potřeba rezervovat si ubytování alespoň dva týdny předem. V Gerníku jsem navštívil i museum. Ředitel místní školy mi věnoval hodinku svého času, a tak jsem měl možnost se od nej dozvědět jak krásný, ale těžký život v těchto končinách byl.

Škola Rumunsko

Rovensko

Rovensko je vesnice s nejmenším počtem obyvatel. Bydlí tady asi 50 Čechů a nachází se v nejvyšší nadmořské výšce ze všech českých vesnic a to ve výšce 750 metrů nad mořem. Cesta do této vesnice byla dlouhá a klikatá, ale ty dechberoucí výhledy stály za to. Jak říká jeden můj kamarád, nádherná krajina a klid takový, až z toho bolí uši.

Rovensko

Bígr

Těch 9 dnů, které jsem měl vyčleněné na celý Banát bych si uměl představit, že strávím minimálně v každé vesnici, to ale bohužel nešlo a můj výlet do této oblasti jsem pojal pouze jako „seznamovací“. V každé vesnici kromě Svaté Heleny jsem strávil jednu noc a ani v Bígru tomu nebylo jinak. Ubytovaný jsem byl u paní Maryšky, jak jí říkají místní. Vyprávěla mi o nelehkém životě v tomto kraji, ale taky mi ukázala několik fotografií a díky tomu jsem měl možnost vidět nejenom některé členy její rodiny, ale třeba taky to, jaké množství sněhu umí v Bígru v zimě napadnout.

Průvodce po vesnici mi dělal mladý klučina Eda. Od něj jsem se dozvěděl mimo jiné to, že do místní školy chodí jenom 3 děti, nebo taky to, že jeho kolo BMX je lepší než moje elektrokoloběžka, protože jede padesátkou.

Bígr

Eibentál

Do vesnice Eibentál jsem dorazil ve večerních hodinách. Kde jinde hledat večer ubytování, než v hospodě, kde zrovna probíhala májová veselice, a tak jsem přijal pozvání, chvíli poseděl s místními, abych se mimo jiné dozvěděl u koho ten večer přespím, nebo taky to, že se tady v srpnu bude konat další ročník hudebního festival, který každoročně navštěvuje velké množství lidí.

Do Banátu se na začátku prázdnin chystáme s dětmi a Eibenthal bude určitě vesnicí, do které se rád vrátím. Společně se sousední vsí Nové Doly tvoří v současné době největší českou komunitu v Rumunsku.

Eibentál

Návštěva lázní a návrat domů

Čas vyhrazený pro Banát utekl jako voda a nadešel čas se rozloučit a vyrazit domů. Cestou jsem navštívil největší skalní sochu v Evropě, sochu krále Decebala měřící 40 metrů, přehradu Železná vrata a na doporučení místních turistů jsem udělal zastávku ve městě Baile Herculane, které je známo především starobylými římskými lázněmi.

Podél řeky Černá objevíte malý veřejně přístupný bazének s občerstvením a koupáním zdarma. Po koupeli v minerální vodě jsem zašel na místní specialitu zvanou Mici (obdoba našeho čevabčiči) a poté jsem vyrazil k domovu plný dojmů, zážitků a s vědomím, že do těchto míst se zanedlouho určitě ještě vrátím.

Cestování je život Rumunsko

Lidé v Banátu jsou velmi pracovití, pohostiní a srdeční. Všichni včetně dětí tady mluví česky a to tak, že se tu cítite jako doma.

Banát lidé

Místní pronajímají buď část svého obydlí, nebo si můžete pronajmout celý dům. Já jsem vyhledával ubytování spíše prostá s atmosférou “dřívější doby.” Za nocleh se snídaní a večeří tady v průměru zaplatíte 400 až 500 Kč na osobu.

Banát ubytování

Jaké tu mají jídlo? Jednoduché, domácí a velmi chutné. Přesně jak ho kdysi vařila naše babička. Mísí se tu česká a rumunská kuchyně a všechno co dostanete na stůl je místní a domácí. Na otázku: „Co budeš zítra jíst?”, odpovídám: „To stejné co vy.“

Rumunsko jídlo

Banát, jeho okolí, příroda i lidé mě natolik nadchly, že tam o prázdninách vyrážíme znovu, i s dětmi a už se na to všichni moc těšíme!

Všechny fotografie:

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se vám článek?
Každé pondělí obdržíte sumář s aktuálními články, videi a fotkami!