Berlín – Za oponou zdi

Jak už víte, rád cestuji a často to zvládám velmi levně. V případě výletu do Berlína se mi dokonce podařil husarský kousek. Koupil jsem totiž zpáteční letenky za 290 Kč. Za tuto cenu neseženete ani lístek z Prahy do Brna.

Plán mé cesty byl opět velmi spontánní, ostatně jako většina mých dobrodružství. Poté, co jsem překonal strach z létání, mě napadlo navštívit všechna hlavní města Evropy. Berlín byl jasnou volbou a logickým článkem nového řetězce výprav.

Ozvěny nesvobody

Berlín mě nelákal pouze svým významem, ale také svou minulostí. Celý výlet tak byl současně vzpomínkou na dobu, kdy si většina z nás mohla o cestování do zahraniční nechat jen zdát. A ti, kterým se to podařilo, museli před vycestováním projít mnoha strastmi a zařizováním povolení a doložek.

Vždy rád vyprávím dětem, a hlavně teď svému nejmladšímu synovi Matýskovi, když přejíždíme při cestování hranice, že něco takového nebylo kdysi možné. Dokonce ani hovořit o určitých tématech nebo třebas jen zpívat o nich bylo zakázané. Objevit se tedy po tom všem u berlínské zdi byl pro mě velmi zvláštní pocit.

Ostatně celá návštěva Berlína ve mně neustále vyvolávala mnoho dojmů a byla jednou z nejzvláštnějších cest za poslední dobu. Po celý pobyt jsem se cítil nesvůj, prostě jinak, než je pro mě normální. Na druhou stranu právě tady vznikl nápad založit Facebookovou stránku, kam budu moci odkládat své myšlenky a vzpomínky ve formě fotografií z cest. Idea přinesla ovoce a stránka má dnes více než 22 000 fanoušků.

Zeď mezi západem a východem

Když jsem se procházel kolem ikonické berlínské zdi pomalované dobovými obrázky, tak jsem si při pohledu na bezdomovce uvědomil, že ne každý vzal tehdejší revoluci a příchod svobody jako výzvu nekonečných možností. Jenže při bližším pohledu na jednoho z nich, který si hrál s vymožeností dnešní doby – „značkovým chytrým telefonem“ – došlo mi, že tak špatné to asi ještě nebude.

Celé mé „novodobé cestování“ nabralo docela rychlost a spád, tudíž jednotlivé země nebo města navštěvuji doslova za běhu. Chci všechna tato místa alespoň krátce navštívit a vytvořit si první dojem. Následně se pak opět vracím, tentokrát s lidmi, kterých si vážím a mám je rád. Pak si dané místo užívám plnými doušky. Přesně tak to bylo třeba s Barcelonou, kam jsem se vydal s mojí novou životní partnerkou.

Berlínská zeď patří určitě mezi nejznámější symboly města a má mnoho podob. „Vyzdobili“ ji sami občané a já jsem prošel nejdelší část této „stavby“. Tato „památka“ vznikla v roce 1961 na pokyn pohlavárů východního Německa zvaného NDR (Německá Demokratická Republika), kteří chtěli zabránit útěku svých občanů směrem na západ. Vojáci, policisté i lidové milice zabrali oblast a nejprve vystavěli plot s ostnatým drátem, který byl následně nahrazen zdí vystavěnou z betonových bloků. Zeď byla až do roku 1989 postupně modernizována, přibyly strážní věže, protitankové zátarasy a pásy pro pohraničníky se psy. Symbol totality padl 9. listopadu 1989 a dnes již jen připomíná hrůzy dob minulých.

Svoboda a odpovědnost

Při procházení podél obvodu zdi jsem si uvědomil, že svoboda znamená také odpovědnost, a ne každý ji zřejmě chytil za správný konec provazu. U zdi totiž bydlí mnoho bezdomovců. Pohled na ně mě nutil k zamyšlení, co se jim vlastně stalo a proč vedou tento život. Bylo mi jich trochu líto, zejména když se snaží a třeba hraním na hudební nástroj prokazují, že něco umí. Rád jim pak přispěju nějakým eurem a vylepším nelichotivou životní situaci. Na druhou stranu jsem také narazil na člověka, který před sebou měl kasičku a papír s textem „For Weed“ (na trávu – marihuanu) a byl ke mně zády otočený, přičemž byl plně vytížen obrazovkou svého smartphonu. S takovými hledám soucit podstatně hůře.

Už si přesně nevzpomínám, kudy kam vedly mé kroky, a jak jsem se ocitl v této restauraci. Pokud se mi však v budoucnu podaří najít prostor a čas, určitě ji vyhledám a přidám název a místo. Byla totiž několik zastávek od středu města, což mi vyhovovalo. Člověk je totiž stále v centru dění, ačkoli ne přímo v samotném jádru. Můžete tak vnímat místní život, aniž do něj sami zasahujete.

Obvykle nepíšu recenze na místa, kde pobývám. Pokud mě ale paměť nešálí, v tomto případě jsem udělal výjimku. Musel jsem totiž pochválit skvělé jídlo a velký výběr alkoholických i nealkoholických nápojů. Mám totiž rád drinky a tady jsem si mohl opravdu z čeho vybírat. Restauraci jsem navštívil hned třikrát, a pokaždé mě přivítala přívětivá a milá obsluha.

Berlín ve mně zanechal hlubokou stopu a opět mi připomenul doby nedávné. Musíme vážit toho co máme, a že svoboda přichází ruku v ruce s odpovědností.

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Líbí se vám článek?
Každé pondělí obdržíte sumář s aktuálními články, videi a fotkami!