Podmínky čerpání dovolené v České republice

Dovolená je základním pracovním právem zaměstnance a její čerpání se řídí zákoníkem práce. Každý zaměstnanec si může během roku vybrat dovolenou. V článku zjistíte, kdy mu na ni vzniká nárok, kdy může zaměstnavatel dovolenou zamítnout nebo přikázat a jak je to s dovolenou ve zkušební době.

Pokud jste zakotvili v klasickém pracovněprávním poměru, máte zaručenou dovolenou nejméně ve výši čtyř týdnů za rok. Většina zaměstnavatelů ovšem v současnosti poskytuje dovolenou v délce pět týdnů (či více), státní zaměstnanci a další vybrané skupiny to mají zaručené přímo zákoníkem práce. Zaměstnavatel může přidat dovolenou navíc jako benefit - a v praxi se to často využívá. Na dovolenou navíc, tzv. dodatkovou dovolenou, mají nárok zaměstnanci pracující v obtížných podmínkách, například horníci, nebo zaměstnanci záchranné služby.

Pro účely dovolené dále platí, že čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.

Nárok na dovolenou

Dovolená náleží zaměstnancům, kteří byli v pracovním poměru alespoň rok a odpracovali si v daném roce 52 týdnů. V opačném případě se bude jednat o poměrnou dovolenou.

Od roku 2024 mají na dovolenou nárok také pracovníci na DPP a DPČ. Na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti se zákonná úprava nově od roku 2023 vztahuje také. Podmínky jsou přitom stejné jako u zaměstnání na hlavní pracovní poměr. Pro vznik nároku je tedy nutné, aby zaměstnanec odpracoval minimálně čtyřnásobek své týdenní pracovní doby, která u dohod představuje 20 hodin týdně. Druhou podmínkou je pak to, že dohoda musí trvat minimálně 4 týdny.

Pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání až během roku, má nárok jen na poměrnou část dovolené. Příklad: Zaměstnanec pracoval na plný úvazek od 1. ledna do 30. dubna a odpracoval tak 17 týdnů.

Zaměstnanci pracující na plný úvazek tak mají nárok na minimálně 160 hodin dovolené za kalendářní rok. Pokud čerpáte týden dovolené, odečte se vám při plném úvazku 5 x 8 hodin, tedy 40 hodin dovolené.

Od roku 2021 se dovolená účetně nepočítá na dny, ale na hodiny. Povinné 4 týdny dovolené při standardní osmihodinové pracovní době se přepočtou na 160 hodin. Změny z roku 2021 ovlivnily hlavně zaměstnance ve směnném provozu, pro které nebyl přepočet na dny spravedlivý.

Dříve se při dlouhodobých omluvených překážkách v práci na straně zaměstnance krátila délka dovolené. Kdy se tedy krátí dovolená? Pokud jste tedy na rodičovské dovolené nebo neschopence celý rok, tak vám žádný nárok na dovolenou nevzniká.

Pokud skutečně přicházíte k novému zaměstnavateli v letních měsících, snažte se užít si dovolenou ještě v měsících předchozích.

Na dovolenou vzniká při splnění podmínek dle zákoníku práce nárok každému zaměstnanci, včetně zaměstnanců pracujících na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce. Nárok na dovolenou se dle zákoníku práce odvíjí od počtu odpracovaných celých násobků týdenní pracovní doby zaměstnance v příslušném kalendářním roce a jeho výměry dovolené. Odpracuje-li zaměstnanec v kalendářním roce 52 celých násobků své týdenní pracovní doby, vznikne mu právo na plnou výměru dovolené za kalendářní rok. Pokud zaměstnanec v příslušném kalendářním roce odpracuje pro téhož zaměstnavatele nepřetržitě 4 týdny v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší mu poměrná část dovolené.

Standardně činí nejméně čtyři týdny ročně, u některých profesí i více. Nárok vzniká podle odpracované doby a platí i pro dohody mimo pracovní poměr, pokud jsou splněny zákonné podmínky.

Výpočet dovolené

Při výpočtu konkrétního nároku na dovolenou se vychází z počtu odpracovaných hodin, ale i některých neodpracovaných hodin, které se však pro účely nároku na dovolenou hodnotí jako odpracované.

Základní výměra dovolené, tedy ta minimální, na kterou je nárok ze zákona, činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Takto stanovená výměra dovolené se pak přepočítává s ohledem na zaměstnancovu týdenní pracovní dobu (počet hodin práce v týdnu) na hodiny. Zaměstnanec má nárok na výměru dovolené v rozsahu 5 týdnů, jeho týdenní pracovní doba je 40 hod.

(roční nárok na dovolenou v hodinách / 12) × počet měsíců, které za rok odpracujete = nárok na dovolenou v daném roce

Pokud změníte zaměstnání v červnu a dle smlouvy máte nárok na 5 týdnů dovolené ročně (200 hodin), náleží vám 1/12 nároku pro každý měsíc. Stejná pravidla platí pro krácení dovolené při výpovědi. Pokud v práci během roku končíte, nárok na dovolenou se poměrově krátí podle toho, kolik dnů budete mít odpracováno. Nárok na dovolenou se poměrově krátí také při zkráceném úvazku nebo když se délka úvazku změní během roku.

Po novele zákoníku práce je nově dána podmínka pro dovolenou výkonem práce po dobu alespoň čtyř týdnů v rozsahu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby. Pokud zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele celý rok, náleží mu výměra dovolené v rozsahu nejméně čtyři týdny. V případě týdenní pracovní doby v rozsahu 40 hodin, kdy zaměstnanec pracuje osm hodin denně, pět dní v týdnu a má nárok na dovolenou v rozsahu čtyř týdnů, může čerpat 160 hodin dovolené. Takový zaměstnanec bude při celodenní dovolené čerpat osm hodin. Zaměstnanci, který nepracuje u zaměstnavatele po celý rok, ale již u něj odpracoval čtyři týdny, přísluší poměrná část dovolené. Zaměstnanec, který odpracuje u zaměstnavatele celý kalendářní rok, má nárok na dovolenou za kalendářní rok.

Příklady výpočtu

Zde je uveden jednoduchý výpočet:

1. Stanovená týdenní pracovní doba (tj. 40, 38,75 nebo 37,5 hod/týdně, popř.
2. Stanovená týdenní pracovní doba (tj. 40, 38,75 nebo 37,5 hod/týdně, popř.
3. Stanovená týdenní pracovní doba (tj. 40, 38,75 nebo 37,5 hod/týdně, popř.

Podmínkou pro nárok na zápočet limitovaných překážek v práci je skutečné odpracování alespoň 12násobku stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby - např. V případě neomluvené absence lze zaměstnanci krátit dovolenou pouze o počet neomluveně zameškaných hodin.

Výměra dovolené zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP činí 5 týdnů v kalendářním roce a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol 8 týdnů.

Určení čerpání dovolené

Dobu čerpání dovolené určuje dle zákoníku práce primárně zaměstnavatel, při rozdělování čerpání dovolené má však povinnost přihlížet vedle provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.

Dovolenou tedy určuje zaměstnanci zaměstnavatel, ale měl by při určování dovolené rovněž přihlédnout kromě provozních potřeb i k oprávněným zájmům zaměstnance. Současně však má zaměstnavatel povinnost přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.

Jediný případ, kdy není potřeba souhlas zaměstnavatele pro čerpání dovolené, je čerpání dovolené bezprostředně po mateřské dovolené.

Opačným směrem naopak míří pravidlo v § 217 odst. 5 zákoníku práce, podle nějž zaměstnavatel musí vyhovět žádosti zaměstnankyně, která požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a žádosti zaměstnance tak, aby dovolená navazovala bezprostředně na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.

Zaměstnavatel může kdykoliv dovolenou přerušit či ukončit a povolat zaměstnance zpět do práce s tím, že pak ale zaplatí například dopravu zpět domů, storno poplatky v hotelu či zálohy uhrazené cestovní kanceláři. V takovém případě podle zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly.

Obecně platí, že dovolená má výt vyčerpána v roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo. Dovolenou lze však na základě žádosti zaměstnance a souhlasu zaměstnavatele převést do dalšího kalendářního roku a v tomto roce je potřebné tuto starou dovolenou i vyčerpat.

Zaměstnavatel je povinen určit čerpání dovolené zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána v tom kalendářním roce, za který dovolená náleží.

Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak.

Dovolenou by měl zaměstnanec primárně čerpat na celou směnu v celku (celý den).

Hromadné čerpání dovolené

V letních měsících nejeden zaměstnavatel nařizuje hromadné čerpání řádné dovolené (takzvanou celozávodní dovolenou). Zde se rozhodnutím zaměstnavatele o hromadném čerpání dovolené nařizuje čerpání všem zaměstnancům nebo zaměstnancům některých provozů. Pokud u zaměstnavatele působí, určí se čerpání této dovolené po dohodě s odbory nebo radou zaměstnanců.

Hromadné čerpání řádné dovolené nesmí činit více než dva týdny, v případě uměleckých sborů čtyři týdny v kalendářním roce. To znamená, že nemusí být čerpáno najednou.

Čerpání dovolené hromadně (tzv. celozávodní dovolenou) může zaměstnavatel nařídit jenom v případě, pokud je to nezbytné z provodních důvodů.

neurčí-li zaměstnavatel čerpání „staré“ dovolené do 30. 6. v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců hromadné lze určit čerpání dovolené (§ 220 zákoníku práce), tzv. celozávodní dovolenou, jen jestliže je to nezbytné z provozních důvodů (například plánovaná odstávka a čištění strojů). Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny v kalendářním roce.

Nelze tak např. dohodnout hromadné čerpání dovolené v letních měsících po dobu 2 týdnů a v období mezi vánočními svátky a Novým rokem po dobu 1 týdne.

Čerpání dovolené ve zkušební době

Specifickým případem je čerpání dovolené ve zkušební době. Pokud nastupujete k novému zaměstnavateli 1. Zkušební doba primárně slouží ke vzájemnému poznávání se mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a není tedy příliš obvyklé, že by zaměstnanec čerpal dovolenou v průběhu prvních 3 měsíců v nové práci. Pokud nastoupíte na zaměstnavatele s požadavkem dovolené čerpané hned druhý měsíc zkušební doby, zaměstnavatel vám nejspíš nevyhoví. Zejména proto, že na ně ještě patrně ani nebudete mít nárok.

Na druhou stranu zákoník práce takto čerpat dovolenou nijak neomezuje a nestanoví jiná pravidla, než jaká platí mimo zkušební dobu. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jestli vám umožní čerpat dovolenou už ve zkušební době či nikoliv.

Při nástupu do nového zaměstnání tedy zákoník práce umožňuje vybrat část dovolené už během zkušební doby (která se o počet vyčerpaných dní na dovolené následně prodlužuje).

Krácení dovolené

Dovolenou může zaměstnavatel krátit v případě neomluvené absence zaměstnance v práci. Krátit dovolenou lze o počet neomluveně zameškaných hodin.

Pokud zaměstnavatel neurčí čerpání dovolené do 30. 6. následujícího kalendářního roku, pak má právo určit čerpání dovolené i zaměstnanec.

V praxi ovšem mohou nastat situace, kdy nelze z důvodů trvání dlouhodobější dočasné pracovní neschopnosti, případně čerpání mateřské či rodičovské dovolené, vyčerpat dovolenou ani v následujícím kalendářním roce. V takových případech překážek v práci na straně zaměstnance, které trvají i v průběhu dalšího kalendářního roku, může dojít k situaci, že dovolená bude čerpána až v dalších letech, a to po odpadnutí překážek v práci na straně zaměstnance, tj. Skončení pracovního poměru, 2.

Proplácení nevyčerpané dovolené

Nutno na tomto místě podotknout, že se můžete v praxi setkat také se situací, kdy bude zaměstnavatel nebo i sám zaměstnanec chtít proplatit nevyčerpanou dovolenou. Veškerá dovolená, na kterou vznikne nárok za daný kalendářní rok, by měla být rozvržena a v ideálním případě do konce roku vyčerpána.

Po dobu čerpání dovolené náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu, a to ve výši průměrného výdělku. Náhrada za nevyčerpanou dovolenou však může náležet jen při skončení pracovního poměru.

Čerpání dovolené v kratších úsecích

Znamená to, že dovolená by měla být určována a čerpána v rozsahu celých dnů, resp. celé denní směny (denní pracovní doby) zaměstnance. Dovolenou však lze čerpat i v menším rozsahu, a to v rozsahu poloviny směny, tedy jako půlden. Kratší už ne. Dovolená má být zaměstnanci určena a zaměstnancem vyčerpána v kalendářním roce, za který náleží.

Dovolená má být zásadně čerpána v celé roční výměře v daném kalendářním roce, za který náleží. Je-li rozdělena na více částí, má jedna část činit aspoň 2 týdny v celku.

Podle nové koncepce řádné dovolené platné od 1. ledna 2021 se právo na dovolenou vyjadřuje jako určitý počet hodin a dovolená je rovněž čerpána v hodinách.

Dokonce je možné se souhlasem zaměstnance výjimečně určit čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny. Minimálně se ale musí jednat o její polovinu (nejde-li o zbývající část dovolené např. při skončení pracovního poměru nebo koncem kalendářního roku), která je kratší než polovina směny. A to dle § 218 odst. 6 zákoníku práce.

Avšak jsou tu i směny kratší, kdy polovina nevychází v celých hodinách. Například v délce 7,75 hodin. Poloviny této směny činí 3,875 hodiny. Samozřejmě nic nebrání zaměstnavateli, aby byla dovolená čerpána i ve zlomcích hodin. To ale může být problematické s ohledem na mzdový či docházkový systém. Nemusí umět s těmito časovými jednotkami pracovat. Zákon však kalkuluje s pojmem minimálně v délce poloviny směny. Nemusí se jednat o její přesnou polovinu.

Avšak jsou tu i směny kratší, kdy polovina nevychází v celých hodinách. Například v délce 7,75 hodin. Poloviny této směny činí 3,875 hodiny. Samozřejmě nic nebrání zaměstnavateli, aby byla dovolená čerpána i ve zlomcích hodin. To ale může být problematické s ohledem na mzdový či docházkový systém. Nemusí umět s těmito časovými jednotkami pracovat. Zákon však kalkuluje s pojmem minimálně v délce poloviny směny. Nemusí se jednat o její přesnou polovinu.

Souhlas zaměstnance - písemný souhlas zaměstnance zákon přímo nevyžaduje, ale rozhodně je vhodné si tento souhlas písemnou formou opatřit. Čerpání v kratších úsecích je výjimečné - jde o ojedinělé čerpání po dohodě se zaměstnancem nebo na jeho žádost. Rozhodně nelze zaměstnance k tomuto nutit a ani mu v opakovaném čerpání v krátkých úsecích vyhovět.

Vědecká dovolená

Zákon o vysokých školách upravuje i nárok na tzv. vědeckou dovolenou. Obvykle se jí takto v praxi říká, zákon ji však přesně nazývá tvůrčím volnem. Akademickému pracovníku vysoké školy se na jeho žádost poskytne tvůrčí volno v délce šesti měsíců jedenkrát za sedm let, nebrání-li tomu závažné okolnosti týkající se plnění vzdělávacích úkolů vysoké školy.