Je mnoho českých osobností, které lépe zná, nebo alespoň lépe ocenila cizina než my sami. Jednou z nich je Dr. Emil Holub, který žil a realizoval své cesty v druhé polovině 19. století. Nejprve sám, později společně se svou manželkou Růženou. V neuvěřitelně těžkých podmínkách získával poznatky, které jsou dodnes ceněny po celém světě. Kdo to byl Dr. Emil Holub?
Dr. Emil Holub (7. října 1847 Holice - 21. února 1902 Vídeň) byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří.
Dr. Emil Holub byl pilným žákem, zvídavým studentem, výborným lékařem, slavným cestovatelem, úspěšným spisovatelem a celosvětově uznávaným etnografem. Jeho život nebyl jednoduchý, přesto svou neuvěřitelnou pílí, odhodláním a vůlí dokázal překonat mnohé těžkosti.
Vášeň pro Afriku se podle historiků u Holuba projevila již přibližně v deseti letech, tedy koncem padesátých let 19. století. S rodiči tehdy žil v Pátku nad Ohří, malé obci na Lounsku, kde Emilův otec působil jako lékař v klášteře premonstrátů.
Po gymnaziálních studiích v Praze a Žatci nastoupil Emil v roce 1866 na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Během studií se seznamuje s mnoha známými osobnostmi. Roku 1872 se stal doktorem medicíny na Karlově Univerzitě.
Inspirován cestovatelskými deníky z Afriky Davida Livingstonea, se krátce po dokončení studia vydal do Kapského Města a usadil se nedaleko Kimberley, kde praktikoval medicínu. Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Již 18.května 1872 odjíždí parníkem z Anglie do Kapského města.
Začátky na africkém kontinentu neměl díky své finanční situaci a malým jazykovým znalostem snadné. Podařilo se mu získat místo lékaře v Diamantových polích, kde léčil búrské usedlíky. Za našetřené peníze pak podnikal výpravy do neprobádaného vnitrozemí. Během nich se seznamoval s africkou přírodou, jinakostí života a domorodými obyvateli.
Vše, co pozoroval si pečlivě zapisoval a zakresloval do svých deníků. Zde se projevila jeho genialita. Nikdo nepopsal život domorodců na africkém jihu druhé poloviny 19. stol tak podrobně jako Dr. Holub. Za velmi nepříznivých podmínek, kdy mnohdy málem přišel o život, si Dr. Emil Holub splnil svůj velký sen - došel až k Viktoriiným vodopádům, které jej navždy okouzlily.
Mapa Viktoriiných vodopádů od Emila Holuba
Emil Holub prožil v Africe celkem jedenáct let. Cílem prvního pobytu bylo objevit prameny Nilu a místa, kam doposud lidská noha nevkročila. To se zčásti podařilo; pořídil například první mapu Viktoriiných vodopádů. Jako první zakreslil podrobnou mapu Viktoriiných vodopádů.
Okamžitě se pouští do intenzivní práce. Píše rozsáhlý cestopis „Sedm let v jižní Africe“, publikuje v odborných časopisech, pořádá četné přednášky a výstavy. Poznatky Holub zvěčnil v mnoha textech, ať se již jedná o rozsáhlý cestopis z první výpravy Sedm let v jižní Africe, knihu Druhá cesta po jižní Africe či odborné články v časopisech a novinách. Holub pořádal po celém světě četné přednášky a výstavy.
Londýnský TIMES srovnával dílo Dr. Emila Holuba s Darwinovou „Cestou přírodozpytce kolem světa“ jako s jediným dílem, s nímž srovnání snese.
Dává dohromady skupinu školených průvodců a připravuje se na novou cestu k jihu. V listopadu 1883 se Holub žení s Rosou Hoffovou, která přijímá české jméno Růžena Holubová. Již tři měsíce po svatbě odjíždí s manželkou a šesti průvodci podruhé do Afriky.
Do Afriky se vrátil v letech 1883 až 1886 opět s velmi ambiciózním plánem: projít celý kontinent od Kapského Města až do Egypta. To se do té doby nikomu nepodařilo a nepodařilo se to ani Holubovi, což ovšem nemohlo oslabit jeho triumfální návrat do Prahy.
Politická situace v jižní Africe se od jeho poslední návštěvy změnila. Nesetkává se s tak vřelým přijetím a vyčerpaly jej neúměrně vysoké celní poplatky. Přes velké nesnáze zde zůstává a s celou výpravou směřuje k severu. V bažinatých oblastech okolí řeky Zambezi onemocní všichni malárií. Další postup je velmi těžký.
Nespolehlivost místních nosičů, extrémnost podnebí a podlomené zdraví dělají své. Všem rychle ubývají síly. Přesto velmi intenzivně pracují. Při táboření u vesnice Gallulongy je 2. srpna 1886 výprava napadena bojovným kmenem Mašukulumbů. Umírá další z průvodců a manželé Holubovi přijdou o všechny své zásoby. Cesta dál k severu nebyla možná, proto se Holubovi a zbylí dva průvodci vrací zpět na jih.
Po návratu a zotavení Emil Holub opět intenzivně pracuje, píše knihu „Druhá cesta po jižní Africe“, odborné články, přednáší. V roce 1891 otevírá ve Vídni vůbec největší etnografickou výstavu. O rok později ji přesouvá do Prahy. K převozu potřebuje 72 železničních vagónů. Dodnes u nás nebyla překonána.
Po skončení výstavy nabídne všechny exponáty Národnímu muzeu, které však tento velkorysý dar z různých důvodů odmítne. Holub pak svou velkolepou sbírku po částech rozdává. Dodnes jsou její části součástí expozic velkých muzeí např.
Z Ameriky přišla nabídka na zřízení Afrického muzea, štědrou dotaci a místo ředitele, Holub si však přál, aby jeho sbírky zůstaly v Čechách. Národní muzeum ale jeho dary kvůli nedostatku místa odmítlo, a tak se cenný materiál postupně rozmělnil do expozic řady velkých evropských muzeí.
Třetí cestu do milované Afriky už Dr. Holub nepodnikne. Neustále se zhoršující zdravotní stav mu to nedovoluje. V letech 1893 - 94 pobývá a přednáší v Americe. Zde je jeho práce velmi ceněna a vítána. Jeho obrovský elán a nadšení pro práci je přerušeno 21.února 1902. Dr. Emil Holub umírá ve Vídni na následky nemocí prodělaných v Africe.
Emil Holub, prezývaný aj český Livingstone zomrel 21. februára 1902 vo Viedni, kde je aj pochovaný. Napriek svojim úspechom dožil v chudobe. V rodných Holiciach mu odhalili pomník a nachádza sa tam tiež africké múzeum.
Přínos Dr. Emila Holuba je nesmírný! Za posledních 150 let vymizelo v Africe mnoho etnik. Holubovy sbírky a publikace nám zachovaly mnohé z toho, co by jinak navěky zmizelo z naší planety. Jeho vědecká práce v severní části jižní Afriky je dodnes jedinečná.
Pro státy Zambie a Zimbabwe jsou jeho etnografické práce důležitým pramenem jejich vlastní historie. Holub shromáždil na svých cestách doslova vagony sbírkového materiálu.
Ředitel livingstonského muzea V. K. „Přínos Emila Holuba k poznání dějin království Lozi v jižní a západní Zambii, především informace o situaci v království v době po smrti krále Sepopa, na jehož dvoře Holub při své první cestě v polovině 70. let 19. století pobýval, je obrovský.“
Vytýkalo se mu nevlastenectví a přece nikdo tak horoucně nevzpomínal české vlasti a nevolal po jejím osvobození jako Emil Holub.
Současně byl potěšen úctou, kterou dodnes český cestovatel v Zambii požívá. „Jde o výraznou českou stopu v Africe. Holubovi z dnešního pohledu také pomáhá, že na rozdíl od jiných cestovatelů a objevitelů nepracoval pro žádnou koloniální velmoc.
Když ale člověk prochází oproti českým Holicím chudě vypadajícím Livigstonovým muzeem, těžko se ubrání otázce, zda by Česko nemohlo pomoci více než jen loni věnovanými čtyřmi panely s fotografiemi. Zvláště, když spoustu sbírkových předmětů cestovatel v závěru života rozdal do mnoha českých škol, kde se na ně dnes v koutech kabinetů nebo na půdách mnohdy jen zbytečně práší.
Sami Zambijci ale dnes nic takového neřeší. V muzeu v Livingstonu mají speciálního průvodce, který umí zpaměti v angličtině odvyprávět celý životopis českého cestovatele. Za klíčový přínos považuje především vůbec první mapu Viktoriiných vodopádů, kterou Holub vytvořil a nechal v roce 1880 vytisknout. „Vedle Davida Livingstona patří Emil Holub k největším objevitelům, právě kvůli této mapě,“ říká průvodce.
„Nejde ale jen o mapu, ale také o to, že Holub vedle přírody kolem vodopádů popsal také život zdejších lidí zde v Zambii. Pro našeho průvodce je novinkou, že v Česku je ve východočeských Holicích Holubovo velké Africké muzeum. „Oooo, skutečně? To jsem nevěděl,“ vyhrkne bezděčně. „Každopádně Emil Holub položil skvělý základ pro spolupráci mezi lidmi České republiky a Zambie,“ tvrdí před velkou vitrínou.
Patří mu zde hvězdné místo mezi „dobrými Evropany“, „Objeviteli a misionáři“, jak zní nápis na této části expozice. „Těšíme se, že k nám do muzea budou přicházet čeští turisté, kteří se vydají k Viktoriiným vodopádům. V prodejně suvenýrů si lze koupit i pohlednici Emila Holuba, která je naivním malířským dílem ze setkání Holuba a místních náčelníků od známého zambijského malíře Stephena Kappaty. Samozřejmě jsem si ji koupil.
Africké muzeum Dr. Emila Holuba v Holicích připomíná život a odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých cestovatelů, lékaře a vědce. Emil Holub, slavný rodák z Holic, se zapsal do historie svými odvážnými výpravami do nitra Afriky, mapováním dosud neprozkoumaných oblastí a bohatými sbírkami, které přivezl zpět do Čech.
V holickém muzeu objevíte moderní expozici, kterou navrhl architekt a divadelník David Vávra. Ta se věnuje Emilu Holubovi, jeho sbírkám a africké přírodě. Přijďte se podívat!
Ve městě se první říjnový týden slaví Holubovy Holice. Africké muzeum Dr. Láká vás výlet do Afriky? V Holicích uvidíte nejen pracovnu Dr.
MUDr. Emil Holub, křtěný Emilian Karel Jan Holub (7. října 1847 Holice[1] - 21. února 1902 Vídeň[2]) byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872-1879 a 1883-1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku.
Významná ocenění a pocty:
- Řád železné koruny III. třídy
- Gymnázium Dr. Emila Holuba v Holicích (od 1999)
- Stříbrná mince nominálu 200 Kč (vydána ČNB v roce 2002)
- Československé známky z roku 1952 a česká známka z roku 2007
Dr. Emil Holub se stal zdrojem poznání kulturního dědictví.
Zanechat komentář