Animace (z latinského anima - duše) znamená oživení, rozveselení, bavení a aktivní využití volného času. Animaci lze definovat jako stimulování těla, mysli a účasti na společných akcích. Animátor by měl hostům zprostředkovat uvolnění od každodenního stereotypu, zábavu a kontakt s ostatními hosty.
Cíle animace
- Obohacení volného času během pobytových zájezdů.
- Povzbuzení aktivity turistů, rozšíření kontaktů, tvorba dovolené bohaté na změny a intenzivnější zážitky.
- Aktivní účast skupin hostů na společných akcích.
Ekonomický výnos animace
Animaci může nabízet jako součást svého produktu hotel s vlastním animátorem nebo cestovní kancelář (CK). CK a hotely mohou při nabídce těchto služeb spolupracovat. Animace je služba placená, klienti za tyto služby přímo neplatí, ale náklady na animace jsou zahrnuty v ceně ubytování. Animátor je pak placen buď hotelem, nebo CK.
Organizační zabezpečení animačních programů
Výzkumy chování hostů ve střediscích cestovního ruchu ukazují, že typický turista se nejčastěji věnuje procházkám, turistice, prohlídce pamětihodností, návštěvě barů, restaurací a tanečním zábavám. Takové stereotypní chování turistů představuje největší překážku ve tvorbě animačních programů, které musí být dostatečně atraktivní na to, aby prolomily bariéru stereotypního dovolenkového dne.
Při sestavování animačních programů je potřeba brát v úvahu:
- Věk účastníků a jejich zájmy.
- Roční období.
- Náročnost na materiálně-technické zabezpečení (MTZ).
- Finanční dostupnost.
Aby se mohl host správně rozhodnout, je mu potřeba nabídnout program na celý pobyt již při příjezdu do ubytovacího zařízení. Praxe hlavně v klubových zařízeních ukazuje, že při nabídce určité aktivity se jí ve skutečnosti zúčastní pouze asi jen 15% - 20% hostů.
Osobnost animátora
Existuje rozdíl mezi průvodcem cestovního ruchu a animátorem. Na rozdíl od průvodce se animátor nezabývá organizační činností během výletu nebo pobytu. Hlavní úlohou animátora je příprava, organizace a realizace animačních programů, které pak nabízí. Animátorem by měla být osoba od přírody talentovaná, vzdělaná tělesně i duševně, trénovaná a především pozitivně orientovaná. Musí být:
- Pedagog (dětí i dospělých).
- Psycholog.
- Znalec okolí.
- Poradce a důvěrník.
- Diskrétní.
- Schopný správného vyjadřování.
- Plný fantazie.
- Příjemného vystupování.
Z tradičních povolání jsou vhodní - herci, režisér, učitelé tělocviku, učitelé hudební výchovy. Existují specializované firmy, které se zabývají výběrem a školením animátorů. Tyto osobnosti pak nabízejí jednotlivým hotelům.
Požadavky na animátory:
- Věk nad 18 let.
- Dobrý zdravotní stav.
- Minimálně středoškolské vzdělání.
- Praktické zkušenosti.
Animační aktivity se musí přizpůsobit segmentu účastníků cestovního ruchu ve středisku. Jednotlivé animační činnosti se vzájemně doplňují a nedá se přesně formulovat, ve kterém druhu střediska nebo hotelu jsou určité činnosti nejlepší.
Druhy animačních činností
Pohybové a sportovní činnosti
Tělesný pohyb je nejvíce spojený s duševní rovnováhou. Potřebný je jak pohyb a sport, tak i pasivní odpočinek. Rozumným střídáním změn mezi napětím a odpočinkem je možné dosáhnout fyzický i psychický odpočinek, intenzivní dovolenkové zážitky. Kolektivně vykonávané pohybové a sportovní činnosti navíc sbližují lidi.
Předpokladem sportovní a pohybové animace ve středisku cestovního ruchu (nebo v hotelu) jsou kromě jiného vhodné přírodní a umělé materiálně - technické podmínky, umožňující účast všech věkových a výkonnostních skupin zájemců. Nejde o velké sportovní výkony - k tomu slouží sportovní cestovní ruch. Jde o podchycení většiny účastníků.
Je nutné mít:
- Místa pro vykonávání různých činností v přírodě (značkované turistické chodníky, hřiště, tenisové kurty, golfové minigolfové hřiště, koupaliště, loděnice, zařízení na vodní lyžování, jezdecké tratě, sjezdovky, běžecké lyžařské tratě, přírodní a umělé kluziště).
- Prostory pro sálové sporty (tělocvičny, krytý bazén, sauny, fit kluby).
- Prostředky a pomůcky (pro stolní tenis, saně, šachy).
Pohybové a sportovní činnosti je možné vykonávat v interiéru (aerobik, strečink, hra na schovávanou, honěnou, biliard, stolní tenis, plavání, včetně výuky plavání, vodní pólo, závody na nafukovacích matracích), nebo v exteriéru (turistika, jízda na koni, venkovní pohybové a zábavné hry, u jezera nebo u moře podobné hry jako v interiéru - plavecké závody, závody na matracích, v házení kamínků - žabky).
Společenské a zábavné činnosti
Společenská zábava je forma kulturního odpočinku ve volném čase, která od účastníků vyžaduje určitou dobrovolnou aktivní účast a spolupráci a předpokládá určitý stupeň organizovanosti akce. Je jedním z nejrozšířenějších a nejúčinnějších prostředků fyzické a psychické relaxace člověka, je také vhodnou příležitostí na seznámení se a k navázání nových přátelských vztahů.
Společenské a zábavné hry jsou velmi různorodé a záleží jen na nápadech animátora. Z časového a věcného (obsahového) hlediska je vhodná jejich gradace - např. týdenní pobyt má určité pevné body programu: úvodní seznamovací večírek a závěrečná party musí mít rozdílný program, pak následují akce během pobytu.
Animátor by se měl snažit, aby hry a zábava měly v co největší míře v sobě prvek změny a zajímavosti, např. karneval, spojený s vyhlášením vítězné, samostatně vyrobené masky, kvízový večer, večer her a hádanek určených jednotlivcům i kolektivu, hry zaměřené na rozvoj fantazie, pohotovosti, různé taneční hry (židličková, klobouková).
Každá akce musí být programově a organizačně důkladně připravena: vyzdobení místností, příp. určitý zasedací pořádek, struktura předpokládaných účastníků (věk, pohlaví, zájmy…). Animátor musí mít přesně vypracovaný scénář akce, čísla programu musí být zábavná, vtipná, časově nepřesahující 15 min., seřazené podle logické a gradační návaznosti, střídání s tanečními čísly, vhodné průvodní slovo. Program, který vyžaduje zvýšenou pozornost publika je potřeba zařadit v první třetině nebo polovině programu - např. recitace, divadelní ukázka, kvízy, hry a soutěže pak do druhé části.
Tvořivé činnosti
Nejde zde o pasivní přejímání cizích podnětů, ani o snahy věrně napodobit originál, ale o tvořivost, která přináší radost a uspokojení, umožňuje seberealizaci. Rekreant se věnuje věcem, které jsou pro něho nové, neobvyklé. Tyto tvořivé činnosti vyžadují vždy materiálně technické zabezpečení.
Výsledným produktem může být:
- Obraz - malování uhlem, pastelem, batika, mozaika, dřevořezba.
- Předmět - věc, která vznikla modelováním ze sádry, plasteliny, sněhu, práce s kovem - šperky, práce s papírem - masky, vyšívání.
Vzdělávací, poznávací a objevovací činnosti
Animační činnosti vzdělávání se neztotožňují s „dalším vzděláváním“ praktikovaným v běžném životě. Hlavním motivem rekreantů je zvědavost, která se naplňuje dobrovolně a ve volném čase.
Činnosti v rámci vzdělávacích činností:
- V interiéru:
- S pasivní účastí hostů - jde o přednášky spojené s promítáním diapozitivů, divadelní představení, filmové představení, koncerty na poslech.
- S aktivní účastí - během tematických kvízových večerů, různé kurzy - tance, vaření místních specialit.
- V exteriéru - prohlídky měst, galerií, výstav s animátorem.
Dobrodružné činnosti
Jde o touhu člověka změnit alespoň na krátký čas svůj způsob života, zažít něco, s čím se v běžném životě nesetká. Dobrodružné akce musí být také předem připravené, nic se nesmí ponechat náhodě, např. noční putování, zajištěné horolezectví.
Meditativní činnosti
Jedná se o nabídku programů pro klienty, kteří mají rádi spíše klidnější zábavu, např:
- Cvičení jógy.
- Krátké vycházky do okolí, kde se neklade důraz na překonání vzdálenosti, ale na vnímání přírody.
- Věnování se tvořivým činnostem - malování podle hudby, malování přírody.
- Večerní rozhovory u krbu, recitování.
Přesné určení programů
Pro všechny animační činnosti platí, že v programu činností pro hosty musí být jasně uvedeno, o jaký druh činnosti jde. Např. večerní posezení na terase u grilu se nebude nabízet jako „párty na terase“, protože není jasné, zda se bude jednat o zábavu spojenou například i s tancem. Pak hosté, kteří by očekávali i možnost tance, by byli zklamaní, kdyby tam tato možnost nebyla a jednalo by se pouze o relaxační posezení a na druhé straně se osmělí hosté, pro které hlučná zábava nic neznamená a obyčejně se jí vyhýbají vůbec nepřijdou, poněvadž neví, jaký program na posezení bude.
Klubový cestovní ruch
V souvislosti s myšlenkou na animační činnosti, které jsou nabízeny klientům v rámci pobytů v destinacích vznikl klubový cestovní ruch. Základem klubu je myšlenka nabízet produkt za cenu, která zahrnuje nejen ubytování a stravování, ale i širokou škálu doplňkových služeb, především možnosti vykonávat různé animační činnosti.
Jde o druh cestovního ruchu, který je spojován s pobytem hostů v klubových zařízeních - v klubovém hotelu nebo v klubové vesnici. Uprostřed klubové vesnice se nachází klubové náměstí, kde jsou informační tabule o denním anebo týdenním programu. Na náměstí jsou obyčejně umístěny bary, restaurace, amfiteátr, různá sportoviště. Pro klubové vesnice je samozřejmé velké množství zeleně se zachováním typické vegetace dané země.
Finanční zabezpečení klubů
Kluby mají vysoké provozní náklady, proto prodávají svoji kapacitu za vysokou cenu, která zahrnuje téměř všechny nabízené služby.
Animace má vliv na vznik tzv. klubového cestovního ruchu. Dnešní klubový cestovní ruch je určen jen pro některé účastníky cestovního ruchu - specifický segment cestovního ruchu. Účast je dlouhodobá - tzn. účastník si nebere pobyt krátkodobý, ale minimálně 1 až 3 týdny. První kluby vznikly na Mallorce - systémem táborů (zpočátku to byly neziskové organizace). První klub vznikl v 50. letech 20. století (CLUB MED), v roce 1954 byl vybudován klub i v Řecku, pod záštitou TUI funguje ROBINSON CLUB, který má asi 30 klubových zařízení (z toho jeden na Kanárských ostrovech) - patří mezi největší německé kluby pro německé klienty - jeho heslem je = „čas pro zážitky (pocity)“.
V tuzemsku bylo dříve období odborářských rekreací, případně účast na lázeňském cestovním ruchu - tj. v netržní době + rekreace dětí a mládeže nebo v klubech mladých cestovatelů. Základem každé animační činnosti je hra.
Funkce „manažer volného času“ (organizátor), který by měl fungovat ve střediscích cestovního ruchu - obvykle je to tatáž osoba, jako vedoucí rekreačního prostoru - tento koordinuje animační činnosti. Existuje taktéž činnost „programového referenta“ - u nás je v současné době na ústupu - spojena s odborářským cestovním ruchem či podnikovým organizovaným cestovním ruchem, ale v lázeňských zařízeních má velký význam = kulturní referent = koordinátor mezi lázeňskými zařízeními a ostatními subjekty (divadla) a pacienty.
Nikdy není vhodné spojovat funkci průvodce s animátorem.
| Typ činnosti | Příklady aktivit |
|---|---|
| Pohybové a sportovní | Aerobik, turistika, plavání, jízda na koni |
| Společenské a zábavné | Karnevaly, kvízové večery, taneční hry |
| Tvořivé | Malování, modelování, práce s papírem |
| Vzdělávací | Přednášky, kurzy, prohlídky |
| Dobrodružné | Noční putování, horolezectví |
| Meditativní | Jóga, procházky v přírodě, malování podle hudby |
Zanechat komentář