MUDr. Emil Holub, křtěný Emilian Karel Jan Holub, se narodil 7. října 1847 v Holicích. Byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf, který se proslavil svými cestami po Africe. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který ho silně ovlivnil. Chtěl probádat neznámé vnitrozemí Afriky stejně jako on a svůj sen si splnil.
Život a cesty Emila Holuba
Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. První ročník gymnázia studoval na německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24.
Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi v městě Dutoitspan (nyní předměstí Beaconsfield v Kimberley) mezi hledači diamantů.
V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu - „vědecké safari“ na území bečuánských kmenů, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Dne 3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo.
První detailní mapa Viktoriiných vodopádů
Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů. Došel až k Viktoriiným vodopádům a jako první na světě podrobně zmapoval jejich okolí. Dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene Loziů (Bartostů, Maruců), kde se setkal s jejich králem Sipopem.
Sipopo byl krutý tyran, ale Holuba si oblíbil a poskytl mu prostředky na plavbu po řece Zambezi. Po tomto neúspěchu se Holub rozhodl k návratu. 5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil se 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v Grahamstownu roku 1879. Na Střeleckém ostrově uspořádal velkou výstavu.
V letech 1880-1881 vydal cestopis Sedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambezi (1872-1879)[4]. Dne 2. Díky podpoře veřejnosti i císařského dvora připravoval druhou cestu do Afriky, při níž chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do Káhiry. V případě komplikací by se obrátil k východu na pobřeží Indického oceánu. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě.
Druhá výprava a manželka Růžena
Provázela jej manželka Růžena (Rosa) a šest mužů, které si vybral pomocí konkurzu: Josef Špíral ze Šťáhlav (1845-1886), Antonín Halouska z Rajhradu (1860-1901)[zdroj?], Osvald Söllner (??-1886) a Karel Bukač z Vídně (??-1886), Ignác Leeb (1857-1902) z dolnorakouského Harmansdorfu a János Fekete (1859-1894) z maďarského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Rosa pak měla talent na jazyky (mj.
V manželce našel věrnou družku a pomocnici, která vyrazila na druhou expedici do nitra černého kontinentu s ním. Během expedice se Růžena aktivně účastnila chodu expedice: prováděla měření, odchyt a pozorování zvěře, obstarávala potraviny, posléze se stala administrátorkou expedice.
Expedice směřovala z Kapského Města přes řeky Oranje a Vaal do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů.
V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. 2. srpna 1886 bojovní Mašukulumbové přepadli Holubův tábor u vesnice Galulongy a zabili Osvalda Söllnera. Zároveň ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů.
Zde byl Ignác Leeb těžce zraněn levhartem a Holub i jeho manželka vážně onemocněli. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. I současní etnografové se shodují, že nikdo nepopsal život domorodců na africkém jihu druhé poloviny 19. století tak podrobně jako doktor Emil Holub.
Přes všechny potíže se Holubovi podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích v českých zemích, v Německu, Francii a Anglii. Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud Leopolda II. do Belgického Konga.
Vydal knihu Druhá cesta po Africe - Z Kapského Města do země Mašukulumbů[7]. Uspořádal dvě velké výstavy (1891 ve Vídni a 1892 v Praze), které navštívilo 190 000 návštěvníků. Zájem veřejnosti byl sice mimořádný, pro nízké vstupné však výstavy skončily finanční ztrátou. Nepodařilo se mu získat prostor pro trvalé umístění svých sbírek (okolo 13 000 předmětů) a začal je po částech rozprodávat do zahraničí, nebo je i daroval muzeím, vědeckým institucím a školám.
V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA, po návratu žil se svou ženou převážně ve Vídni. V posledním roce života se k těmto komplikacím přidala i rakovina, jíž podlehl 21. února 1902. Pohřben byl 24. Rosa Holubová s manželem žila ve Vídni až do jeho smrti. Konec života prožila se svou sestrou v Hietzingu u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím.
Odkaz Emila Holuba
Africké muzeum Dr. Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. První českou knihu Emila Holuba vydal J. Otto v roce 1880: Sedm let v jižní Africe : příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi : (1872-1879). Posmrtných vydání se díla Emila Holuba dočkala až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 vydali Toužimský a Moravec Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta - První část cestopisu Sedm let v jižní Africe : (1872-1873) a v roce 1952 vydala Osvěta Praha reprint vydání z roku 1881 Velké dobrodružství : cesta po Zambezi (výzdoba knihy Karel Liebscher).
Podle románu Edvarda Valenty Druhé housle natočil v roce 1952 režisér Miloš Makovec film Velké dobrodružství. Emil Holub s manželkou Růženou se též objevili v anekdotické sekvenci filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983, režie Ladislav Smoljak). Pomník z černého mramoru s bustou Emila Holuba od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa byla odhalena ke 130. výročí od první návštěvy Viktoriiných vodopádů, z iniciativy Velvyslanectví ČR v Harare před Národním muzeem Zambie ve městě Livingstone (na zambijské straně vodopádů.
Sochu slavnostně odhalili [16] velvyslanci České republiky Jaroslav Olša, jr. Bohumil Bauše: Život a cesty Dr. J. V. Želízko: Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. J. M. Dlouhý: Neznámý dr. Řád železné koruny III. 31. ledna 1999 získává gymnázium v Holicích čestný název Gymnázium Dr. 20. února 2002 Česká národní banka vydala stříbrnou minci nominálu 200 Kč k připomenutí 100 let od úmrtí Dr.
Emil Holub byl filatelista, byl členem nejstaršího českého klubu - Klubu českých filatelistů - později Klub 001. Byl zobrazen na československých známkách z roku 1952 a na české známce z roku 2007. Dr. Dr. Emil Holub - africký cestovatel (realizace výstavy Památník Dr. Dr. Emil Holub a Slapy Viktoriiny (2012) - Regionální muzeum K. A. Tam za řekou Zambezi (2020) - Regionální muzeum K. A.
Emil Holub zanechal nesmazatelnou stopu v historii českého cestovatelství a etnografie. Jeho detailní mapy, etnografické sbírky a cestopisy jsou dodnes cenným zdrojem informací o Africe 19. století.
Časová osa života a cest Emila Holuba
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1847 | Narozen v Holicích |
| 1872 | První cesta do jižní Afriky |
| 1875-1877 | Expedice k řece Zambezi a zpracování první detailní mapy Viktoriiných vodopádů |
| 1883 | Druhá cesta do Afriky s manželkou Růženou |
| 1886 | Útok Mašukulumbů a ústup z výpravy |
| 1891-1892 | Uspořádání velkých výstav ve Vídni a Praze |
| 1902 | Úmrtí ve Vídni |
| 1958 | Úmrtí Růženy Holubové |
Zanechat komentář