Území České republiky a Slovenska je protkáno jednou z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. Turistické značení má v našich krajích velkou tradici a patří ke světové špičce.
Turistická značka je symbol, jehož cílem je poskytnout turistům informace o směru cesty, vzdálenostech, průchodnosti terénu, místech zájmu či dalších důležitých údajích.
Historie turistického značení
První turistická značená cesta byla na území českých zemí vyznačena už 11. května 1889 Klubem českých turistů (KČT). Z iniciativy KČT na našem území postupně vznikaly i další trasy, a to až do konce třicátých let dvacátého století.
Až do první světové války se pro turistické značení pro pěší stezky používala červená barva. Později se začalo značit i modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, tak, jak je známe dnes.
Po roce 1954 bylo značení, zanedbané během válečných a poválečných let, svěřeno do péče státem kontrolovaného Svazu turistiky Československého svazu tělesné výchovy (ST ČSTV). V té době byl systém malovaných značek doplněn směrovkami a vývěsnými mapami.
Po roce 1989 převzal péči nad turistickými trasami opět KČT, který jejich údržbu považuje za jednu ze svých hlavních aktivit. Po roce 1989 byla rovněž rozšířena síť turistických tras do dříve nepřístupných pohraničních oblastí, sousedících s Rakouskem a Německem.
V roce 1990 se Klub českých turistů osamostatnil (obnovil) pod původním názvem. Na Slovensku byl téhož roku založen Klub slovenských turistů, který se prohlásil za pokračovatele KSTL a KČST a zároveň převzal agendu SOT ČSZTV.
Organizace starající se o značení
O značení turistických tras se v České republice stará Klub českých turistů. Značení pěších tras se věnuje víc než 1700 dobrovolníků v téměř stovce značkařských obvodů, na které dohlíží krajské komise.
Ty rozhodují o tom, kde budou vyznačeny nové trasy, a určují, na kterých úsecích je v daném roce potřeba obnovit staré značení. Každá pěší trasa se obnovuje každé tři roky. České turistické značení je svou metodikou a kvalitou nejlepší na světě.
O značení se na Slovensku stará KST - Klub slovenských turistů.
Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR.
Značení je dlouhodobě udržováno prostřednictvím dobrovolníků a jeho vysokou úroveň pomáhají dodržet standardizované technické normy. Neoprávněné poškozování, odstraňování, zakrývání nebo pozměňování turistických značek je podle § 47 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, přestupkem proti veřejnému pořádku.
Typické prvky turistického značení
Při turistice se nejčastěji setkáváme s pásovými značkami, ale existují i další typy značení, jako jsou šipky, koncové značky, místní značení, prameny, zříceniny nebo naučné stezky.
Většina turistických tras na Slovensku je značena pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pruhů. Střední pruh mění barvu podle významu trasy, zatímco horní a dolní pruh jsou bílé pro lepší viditelnost.
Tyto značky mají čtvercový tvar o velikosti přibližně 10 × 10 cm. Na turistické trasy nás nasměrují rozcestníky, v Tatrách známé jako tzv. „hříbky“.
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit.
Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. horní řádek uvádí koncový cíl a na každém rozcestí se jeho název na každém rozcestí stále opakuje.
Barvy turistického značení a jejich význam:
- Červená: Dálkové nebo hřebenové trasy.
- Modrá: Významnější trasy.
- Zelená: Místní trasy.
- Žlutá: Krátké trasy nebo spojovací cesty.
Červená značí dálkovou nebo hřebenovou trasu, modrá významnější trasu, zelená místní trasu a žlutá krátkou trasu nebo spojovací cestu.
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci se pásová značka doplňuje na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky.
Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce či k jinému zajímavému objektu.
Značení turistických tras obvykle začíná u železničních či autobusových zastávek. Značky jsou umísťovány na pevných objektech jako jsou budovy, ploty, sloupy, stromy a jiné.
Tabulka: Typy turistického značení
| Typ značení | Popis | Použití |
|---|---|---|
| Pásové značení | Tři vodorovné pruhy, střední pruh barevný, krajní bílé | Základní značení turistických tras |
| Šipky | Pásová značka doplněná šipkou | Ostré zlomy cesty, odbočení |
| Koncové značky | Označení konce trasy | Konec značené trasy |
| Místní značení | Úhlopříčně rozdělené čtverce | Krátké trasy v okolí měst |
| Naučné stezky | Bílý čtverec se šikmým zeleným pruhem | Naučné stezky |
Značení cyklotras
V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy.
Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu. U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km.
Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola (MTB). Krajní pásy jsou vyznačeny žlutou barvou.
Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras. Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy místního významu.
Možná jste si všimli také tras, které jsou označeny logem - tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se loga místo čísla trasy, jestliže vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy.
Naučné stezky
Kromě turistických tras můžeme na Slovensku najít i naučné stezky, které jsou označeny speciální značkou. V Národním parku Nízké Tatry najdeme například Naučnou stezku Demänovská dolina. Ta začíná u Mikulášské chaty, měří 13 km a vede přes Vrbické pleso až k horní hranici lesa. Během cesty se turisté dozvědí více o fauně, flóře, koloběhu vody v přírodě, ale také o historii hornictví, salašnictví a Slovenském národním povstání.
Jednou z nich je Naučná stezka Hrebienok, která začíná ve Starém Smokovci (část Hrebienok), měří 4 km a má 9 zastávek. Tato stezka poskytuje informace o historii Hrebienku, vzniku tatranských dolin a složení žulového podloží. Další zastávky informují o tatranských lesích, Studeném potoce a vegetačních stupních. Stezka končí u Rainerovy útulny, odkud vede krásná cesta k vodopádům Studeného potoka.
Zvláštním typem turistického značení jsou naučné stezky, které vyznačují samostatně nebo ve spolupráci s KČT organizace ochránců přírody či obce, města i jiné organizace. Podle metodiky KČT bývá naučná stezka značena bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem. Naučné stezky zřizované jinými subjekty však jsou mnohdy značeny jinými způsoby.
Bez ohledu na to, zda se chystáte na lehkou turistiku, vysokohorskou túru nebo naučnou stezku, mapy jsou nepostradatelným pomocníkem při plánování výletu. Mapa obsahuje legendu, která vysvětluje všechny značky. Trasy jsou na mapě označeny stejnými barvami jako v terénu, což usnadňuje orientaci.
Zanechat komentář