Význam turistických cest v České republice

Česko je protkáno jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě. Málokdo si však uvědomuje, kolik práce a péče za těmito barevnými značkami stojí. Turistické značení má v našich luzích a hájích velkou tradici a patří ke světové špičce.

České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS. Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce.

Dnes považujeme turistické značení za samozřejmost - barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině. Ale jak vlastně celý tenhle systém vznikl? Kdy se na stromy a kameny začaly malovat první značky? A kdo mapoval trasy, když na horách nebyly ani asfaltky, ani turistické chaty?

Tradice značených turistických tras sahá v Česku až do konce 19. století. První značka byla vyznačena v roce 1889 Klubem českých turistů (KČT) na trase z Berouna ke Karlštejnu. Až do první světové války se pro turistické značení pro pěší stezky používala červená barva. Později se začalo značit i modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, tak, jak je známe dnes.

O značení turistických tras se v České republice stará Klub českých turistů. Značení pěších tras se věnuje víc než 1700 dobrovolníků v téměř stovce značkařských obvodů, na které dohlíží krajské komise. Ty rozhodují o tom, kde budou vyznačeny nové trasy, a určují, na kterých úsecích je v daném roce potřeba obnovit staré značení. Každá pěší trasa se obnovuje každé tři roky.

Členové Klubu českých turistů se věnují značení a pravidelné údržbě pěších tras, cyklistických a cykloturistických tras, lyžařských tras, ale i jezdeckých - hipotras a tras pro vozíčkáře. Síť pěších značených tras pokrývá celé uzemí Česka a je hodnocena jako nejlepší v Evropě. První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889 a spojovala červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy.

O obnovu a údržbu značení se stará přes 1400 dobrovolníků,takzvaných značkařů. Značkuje se obvykle ve dvojici a za den skupina obnoví asi 5 - 7 km trasy. Pomocným značkařem se člověk může stát po absolvování alespoň 10 km zácviku pod vedením vedoucího značkaře. Samostatným vedoucím značkařem se zájemce může stát po absolvování dvouvíkendového semináře zakončeného testem. Existují podrobné metodiky vysvětlující, jak značení provádět. Základní zásady naleznete v příručce na www.kct.cz. Zde se také můžete přihlásit do semináře a stát se dobrovolným značkařem.

Typy turistických tras a jejich značení

Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka je čtverec o rozměrech 10 x 10 cm. Pro odbočení se tento základní tvar doplní šipkou.

Vede-li více značených tras společně, jsou značeny sloučenou značkou v přesně určeném pořadí barev: červená pro dálkové a hřebenové trasy, modrá pro významnější trasy, zelená pro místní trasy, žlutá pro krátké trasy a spojovací cesty. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu.

Turistické značky mají jednotný obdélníkový tvar s barevným pruhem uprostřed a dvěma bílými okraji. Standardní turistická značka je bílý obdélník se středovým barevným pruhem.

Červená (dálkové a významné trasy - hřebenovky, hlavní turistické stezky), modrá (regionálně důležité trasy), zelená (kratší místní trasy), žlutá (spojovací nebo přístupové trasy).

Na rozcestích značených cest se umisťují směrovníky s tabulkami místního názvu, ze kterých se dozvíte název místa a nadmořskou výšku, a směrovými tabulkami (směrovkami), které informují o vzdálenosti v kilometrech (v Česku se vzdálenosti udávají v kilometrech, na Slovensku tradičně v hodinách).

Na turistických rozcestnících najdete směrovky s názvy míst a vzdálenostmi.

Naučné stezky

Naučné stezky v ČR jsou turistické trasy, které spojují přírodu s poznáním a vzděláním. Po cestě jsou rozmístěny informační tabule, které návštěvníky seznamují s historií, geologií, faunou či flórou dané oblasti. Naučné turistické značky se značí zeleným šikmým pruhem na bílém čtverci. Stezky mohou vést chráněnými krajinnými oblastmi, kolem historických památek nebo přírodními rezervacemi. Některé jsou interaktivní a určené speciálně pro děti, například s hádankami či úkoly.

Kromě klasických směrových značek existují i speciální symboly, například naučné stezky (NS) nebo odbočky k zajímavostem.

Cykloturistika a další druhy značení

Značení pro cyklisty vypadá sice podobně, jako pro pěší turistiku, ale trochu se liší. Zejména tím, komu je určeno. V terénu cyklisté najdou značky podobného stylu jako jejich kolegové „dálnoplazové“ a běžkaři. Krajní pásy jsou vyznačeny žlutou barvou. Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola (MTB). Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu.

U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km. Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras. Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy místního významu. Jednomístnými čísly jsou vyznačeny hlavní národní dálkové cyklostezky: č. 1 Praha - Brno - Hodonín; č. 2 Labská stezka; č. 3 Praha - Plzeň - Folmava; č. 4 Cyklostezka Morava; č. 5 Jantarová stezka Ostrava - Brno - Mikulov; č. 6 Cyklostezka Ohře;

Možná jste si všimli také tras, které jsou označeny logem - tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se loga místo čísla trasy, jestliže vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy. Například evropská trasa EV4 vede po národní trase č. 39 a proto na směrových tabulkách už není logo uvedeno.

Přes Českou republiku vedou čtyři evropské trasy: Trasa střední Evropou; Sluneční trasa; Balt-Jadran a Stezka železné opony.

Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí také logy. Jejich zřizovatelem ale není KČT (tyto trasy proto neudržuje). Nejznámější z nich jsou Vinařské stezky a trasy Greenways, které jsou v péči Partnerství o.p.s.

U některých úseků cyklotras mohou být doplňující tabulky nebo piktogramy. Patří k nim mnohdy cyklisty opomíjený příkaz „Cyklisto, veď kolo“, „Schody“, „Nebezpečná zvířata“ či „Elektrický ohradník“. Piktogramy pak značí cyklistickou infrastrukturu v okolí a zajímavosti na trase.

Také pro jezdce na koních existují speciální značky. Na hipostezkách se setkáte s barevným kruhem v bílém čtverci. Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT. Podobnost s pěší turistikou je zde patrná i v jiných bodech - na jezdeckých stezkách se jenom málokdy cválá a zejména při delších jízdách koně chodí krokem. Kůň s jezdcem se tedy pohybuje rychlostí blízkou spíše pěšímu turistovi než cyklistovi nebo lyžaři.

Dlouhé páteřní stezky jsou značeny červeně, vedlejší větve mají modrou barvu. Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo jezdeckým stanicím se označují zeleně a žlutě. Každá hipostezka má své římské číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101-299, modré trasy č. 301-499, zelené trasy č. 501-699 a žluté trasy č. 701-899. Jízdárenské okruhy jsou vyznačeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci.

Jinak je to v případě značení pro motoristy - ty na hlavní kulturní a turistické cíle v blízkém okolí upozorňují velké hnědé tabule. Řidiči se s nimi setkají na silnicích I., II. a III. třídy i u dálnic a na rychlostních komunikacích. Jedná se především o kulturní nebo turistické cíle např. zámek, hrad, zřícenina, tvrz, klášter, kostel, kaple, poutní místo, technické památky, archeologická lokalita, muzeum, skanzen, ZOO, židovské památky, vojenské památky, jeskyně... atd.

Jestliže se motorista nadchne a rozhodne se uvedené místo navštívit, po sjezdu z hlavní silnice nalezne na silnicích nižší třídy další hnědé značky (ukazatele), které jej k cíli dovedou. Značka vždy uvádí název cíle a příslušný piktogram. Zajímavý cíl pro motoristy nebývá daleko - od příslušného sjezdu z dálnice nebo křižovatky rychlostní komunikace je to maximálně 25 km, na silnicích I.

Velmi podobné směrovky (se stejným zaměřením, ale v menším měřítku) naleznou turisté také ve větších městech.

Stejně jako se musí motoristé řídit dopravními značkami, tak i vůdci rekreačních plavidel mají stejnou povinnost vůči značení vodních cest. Zvláště v dnešní době, kdy si lze vypůjčit motorovou loď bez průkazu VMP, je třeba tyto značky znát. Od těch silničních se značky na vodních cestách, odborně řečeno plavební znaky, dost liší.

„Řidiči za kormidlem“ tj. vůdci malých plavidel by měli věnovat svou pozornost zejména značkám vymezujícím plavební dráhu - značí ji dva bílo-červené kosočtverce. Bílé strany znamenají bezpečné proplutí, naopak červené strany značí jízdu mimo plavební dráhu.

Důležitý je také znak pro zákaz proplutí vyznačený podobně jako turistické značky, avšak prostřední pruh je bílý a krajní pásy mají barvu červenou. Na vodních cestách České republiky, jako je např. řeka Vltava nebo Labe, se často setkáte i se značkou zakazující stání (přeškrtnuté P červeným pruhem), kotvení (obrácená přeškrtnutá kotva) nebo vyvazování k břehu (škrtnuté pachole). Tam, kde je kotvení, vyvazování nebo stání povoleno, uvidíte bílou značku na modrém poli stejného vzezření.

K nejzákladnějším znakům patří i zákaz potkávání a předjíždění (šipky nebo dvojité šipky) a zákaz stání plavidel v šířce vyznačené na signálním znaku. U plavebních komor a jezů uvidíte šipku v bílém poli ohrazenou červenými pruhy - ta přikazuje směr plutí. Další příkazovou značkou, velmi často na vodních cestách užívanou, je příkaz zůstat stát (vodorovná čára na bílém poli) anebo černé kolečko (dej zvukový signál).

Plavební znaky pro vnitrostátní plavbu jsou, stejně jako dopravní značky, mezinárodní, takže jejich znalost můžete uplatnit i v zahraničí. V některých zemích mají kulatou podobu, v jiných jsou obdélníkové, jako u nás.

Nejznámější turistické trasy v Česku

A které trasy patří mezi ty nejznámější a nejnavštěvovanější?

Nejdelší turistická trasa v Česku je Stezka Českem, která vede napříč celou republikou. Má dvě hlavní větve: severní (1 051 km) a jižní (1 048 km). Obě začínají a končí na hranicích - severní vede od nejzápadnějšího bodu ČR (Královský kámen) k nejvýchodnějšímu (Bukovec), zatímco jižní prochází více vnitrozemím. Trasa vede přes hory, lesy, národní parky i historická města a je inspirována dálkovými pochody jako Pacific Crest Trail v USA.

Nejznámější turistická trasa v Česku je Cesta česko-polského přátelství v Krkonoších. Tato hřebenová stezka měří přibližně 28 km a vede po hranici mezi Českem a Polskem od Pomezních bud k Špindlerově boudě. Trasa nabízí úchvatné výhledy na Krkonoše a prochází kolem ikonických míst, jako jsou Sněžka (1 602 m n. m.), Luční bouda nebo Obří důl. Stezka je oblíbená mezi turisty z obou zemí a je sjízdná i v zimě na skialpech. Díky své popularitě je jednou z nejfrekventovanějších hřebenových tras v Česku.

Mezi další známé trasy patří:

• Naučná stezka Svatojánské proudy
• Riegrova stezka
• Palackého stezka
• Cesta Vojty Náprstka

Jak se zapojit do údržby turistických tras

Novou trasu navrhuje KČT ve spolupráci s obcemi a vlastníky pozemků. Po schválení se trasa vyznačí v terénu a zaznamená do map.

Ano! Klub českých turistů pravidelně pořádá školení pro nové dobrovolníky.

Jestliže vám turistické značky nejsou lhostejné a víte o místě, kde je značení nejasné nebo poškozené či trasa neprůchodná, dejte o tom značkařům z KČT vědět na webu turistickeznaceni.cz.

Turistické značení je nepostradatelnou součástí české krajiny a dělá z Česka ráj pro pěší turistiku. Díky pečlivé práci značkařů se můžeme spolehnout, že nás barevné pruhy bezpečně dovedou k cíli.