Cestovní ruch, známý také jako turismus, představuje souhrn přechodných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a zahrnuje veškeré služby, které cestování a pobyty organizují a podporují. Tvoří významnou část národního hospodářství, zejména v některých zemích. Cestovní ruch je jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví.
Podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) mezinárodní cestovní ruch tvoří asi 25 až 30 % všech světových služeb a zaměstnává více než 100 milionů osob. UNWTO definuje turistu jako osobu, která stráví nejméně 24 hodin a nejvíce jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrátí.
Cestovní ruch je významným faktorem české ekonomiky. V roce 2019 dosáhl 2,76 % podílu na tvorbě přidané hodnoty. V roce 2022 činil celkový objem výdajů za cestovní ruch na území Česka 285,9 miliardy korun a hrubá přidaná hodnota sektoru dosáhla 134,3 miliardy korun. Cestovní ruch v tomto roce reprezentoval podíl 2,18 % hrubé přidané hodnoty země, zatímco v roce 2021 to bylo 1,53 %. Zaměstnanost v oboru činila 225,5 tisíce osob, což bylo meziročně o 4,8 % více. Cestovní ruch v ČR zaměstnává 4 % osob.
Po krizovém období pandemie covid-19 se v roce 2022 ekonomické výsledky cestovního ruchu ve všech krajích Česka výrazně zlepšily. K oživení nejvíce přispěla Praha. Nejvíce se v roce 2022 na tvorbě ekonomických ukazatelů podílela Praha, konkrétně 25 % na zaměstnanosti (56,4 tis. osob) a 35 % na celkové hrubé přidané hodnotě v odvětví. S odstupem následovaly kraje Jihomoravský a Středočeský. Hrubá přidaná hodnota cestovního ruchu v hlavním městě v absolutním vyjádření dosáhla hodnoty 46,5 miliardy korun.
Význam cestovního ruchu pro hospodářství na úrovni krajů lze vyjádřit i podílem na celkovém objemu hrubé přidané hodnoty za všechna odvětví, vždy přímo v daném regionu. Nejvyšší hodnoty vykazuje dlouhodobě Karlovarský kraj, kde v roce 2022 cestovní ruch tvořil 4,1 % regionální hrubé přidané hodnoty (4,2 miliardy korun). V Karlovarském kraji přímo v turismu v roce 2022 pracovalo 11,2 tisíce osob, což představovalo podíl 8,7 % na zaměstnanosti v kraji. V Praze cestovní ruch zaměstnával 5,9 % osob, tj. téměř každého sedmnáctého pracujícího.
Podíl krajů na tvorbě HPH a zaměstnanosti v cestovním ruchu v roce 2022 (Zdroj: ČSÚ)
Destinace cestovního ruchu
Cestovní ruch se dělí hlavně na základě destinací. Mezi základní destinace patří:
- Moře
- Hory
- Zážitkový turizmus v městech a u důležitých památkách
- Náboženský turizmus (například poutě)
- Sportovní turizmus (když lidé cestují kvůli mistrovstvím, turnajům, atd.)
Mezi nejoblíbenější cíle rekreačních turistů patří v létě moře a v zimě vysoké hory. Poznávací turismus nejvíce přitahují oblasti bohaté na historické, umělecké a kulturní památky (Francie, Itálie, Řecko), přírodní rezervace, bohatý kulturní život a ovšem i mimořádné světové výstavy, festivaly, lidový folklor a podobně.
Vodní plochy
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky.
K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně).
Karlovy Vary, známé lázeňské město (Zdroj: Wikimedia Commons)
Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry. Sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace. Jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy.
Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika.
Jezera se uplatňují podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Comské jezero, Lago Maggiore, Gardské jezero), Rakouska a Německa.
Řeky se zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Nejatraktivnější jsou vodopády - turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku.
Reliéf pevniny
Na přelomu 19. a 20. má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jih portugalského pobřeží při Atlantiku.
Reliéf se uplatňuje v cestovním ruchu přes makroformy reliéfu, z jednotlivých prvků má funkční využití především relativní výšková členitost, u středohor nemusí být vázána na nadmořskou výšku, ale i na modelační vliv klimatu. Obzvláště ty části velehor, které vystupují nad hranici lesů. Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví. Intenzivní využití je poskytováno ve nižších a středních polohách.
Pro většinu populace vyspělých zemích, žijících v nížinných oblastech, jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu. V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné.
Nížiny se využívají jako odpočinkové oblasti. Jedná se o plošně rozsáhlejší oblasti a střediska cestovního ruchu jsou v nich většinou rozptýlenější, menší a klidnější. Hornatiny lákají návštěvníky zvláštními útvary, které byly vytvořeny geologickým vývojem, tektonikou, působením ledovců. Vzhledem k tomu, že jejich rozsah v dopravně přístupných oblastech není velký, jsou zpravidla intenzívně využívány. Ve vysokohorských oblastech Evropy (Alpy, Pyreneje, Karpaty) to vedlo k orientaci zdejšího hospodářství na potřeby cestovního ruchu.
Biota
Lesní porosty mají značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. I některé rostlinné druhy a společenstva jsou objektem zájmu cestovního ruchu pokud nejde o oblast se zákazem přístupu veřejnosti. Světově proslulé jsou atraktivní porosty sekvojí v národním parku Muir Woods u San Francisca, obřích sekvojovců v národním parku Sequoia v Kalifornii.
Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací. K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, sem jsou pořádány fotografické a turistické „safari“ - tato forma cestovního ruchu má pro řadu afrických zemí velký ekonomický význam.
Společenské podmínky cestovního ruchu
Uspokojují hlavně poptávku po poučení a zábavě, uplatňují se přitom různorodé zájmy účastníků. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou výsledkem společenské činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnot a společenských, zábavních a kulturních akcí. Jejich hodnotu zvyšuje také skutečnost, že se vyskytují v oblastech přitažlivých i z hlediska přírodních podmínek, mnohé z nich mohou mít jen doplňkový význam pro jiné formy cestovního ruchu.
Památky mají největší význam. Jejich využití cestovním ruchem je dáno zvláštností, uměleckou a historickou hodnotou. Velký význam mají jen ty nejcennější a nejproslulejší, ostatní fungují jako doplňující atraktivity. K nejpřitažlivějším patří architektonická díla historických slohu, moderní architektury, ale i různé užitkové stavby jako samostatné objekty nebo soustředěné do určitých komplexů.
Kulturní zařízení tvoří soubor atraktivit, většina z nich vystupuje jako doplněk jiných památek. Podle typu se pak dělí na zařízení, které soustřeďuje sbírky různého druhu jako jsou muzea, galerie, knihovny aj. a zařízení, jejichž prostřednictvím se realizují kulturní a jiné akce to jsou např. divadla, koncertní sály, atd.
Největší význam pro cestovní ruch mají muzea a galerie různých kategorií více či méně specializovaných. Na vedoucím místě je se svoji proslulostí pařížský Louvre - nachází se zde umělecká díla ze sbírky Františka I. s proslulou Monou Lisou. Význam některých měst znásobují divadelní a operní představení a koncerty, také hudební a jiné festivaly. K světově významným scénám patří: Velké divadlo v Moskvě, Metropolitan Opera v New Yorku, milánská La Scala atd.
Náboženské slavnosti a poutě měly již v minulosti masový charakter, v dnešní době jim zůstává jejich duchovní charakter, ale jinak jsou doprovázeny rysy, které jsou typické pro moderně organizovaný cestovní ruch. Olympijské hry, světová nebo regionální mistrovství různých sportů soustřeďují do míst konání velký počet diváků. Řadí se k nim tradiční karnevaly, býčí zápasy ve Španělsku a Mexiku atd.
Udržitelný cestovní ruch
Udržitelný cestovní ruch je "nesmírně složitý koncept s různými definicemi kvůli různým interpretacím významu a použití konceptu". Má své kořeny v udržitelném rozvoji, což je termín, který je "otevřen široké interpretaci".
Koncept udržitelného cestovního ruchu si klade za cíl snížit negativní dopady turistických aktivit. Všechny zúčastněné strany jsou odpovědné za druh cestovního ruchu, který vyvíjejí nebo se na něm podílejí. Odpovědný cestovní ruch zahrnuje nejen odpovědnost za interakce s fyzickým prostředím, ale také za ekonomické a sociální interakce.
Mnozí kritici se dívají na extraktivní povahu "udržitelného cestovního ruchu" jako na protimluv, protože je v zásadě nemožné, aby pokračoval donekonečna. Skutečná a dokonalá udržitelnost je pravděpodobně nemožná ve všech, kromě nejpříznivějších okolností, protože zájmy rovnosti, ekonomiky a ekologie často vzájemně kolidují a vyžadují kompromisy.
Propagace postupů udržitelného cestovního ruchu je často spojena s řízením turistických lokalit místními obyvateli nebo komunitou. To znamená, že turistické aktivity a podniky jsou vyvíjeny a provozovány členy místní komunity, a jistě s jejich souhlasem a podporou.
Mezi zúčastněné strany udržitelného cestovního ruchu mohou patřit organizace i jednotlivci. Důležitou roli v podpoře udržitelného cestovního ruchu hraje vláda, ať už prostřednictvím marketingu, informačních služeb, vzdělávání a poradenství prostřednictvím spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Nevládní organizace jsou jednou ze zúčastněných stran při prosazování udržitelného cestovního ruchu. Jejich role se mohou pohybovat od iniciování postupů udržitelného cestovního ruchu až po pouhý výzkum.
Je důležité se zabývat také negativními dopady cestovního ruchu a umět reálně hodnotit jeho mimokomerční přínos.
Doprava a cestovní ruch
Cestovní ruch lze spojit s cestováním za účelem trávení volného času, podnikání a návštěv přátel a příbuzných a může také zahrnovat dopravní prostředky související s cestovním ruchem. Bez cestování neexistuje cestovní ruch, takže koncept udržitelného cestovního ruchu je úzce spjat s konceptem udržitelné dopravy.
Dvě relevantní hlediska jsou závislost cestovního ruchu na fosilních palivech a vliv cestovního ruchu na změnu klimatu. 72 procent emisí CO2 z cestovního ruchu pochází z dopravy, 24 procent z ubytování a 4 procenta z místních aktivit. Letectví představuje 55 % těchto emisí CO2 z dopravy (nebo 40 % z celkových emisí z cestovního ruchu). Evropský cestovní ruch také vyzval k urychlení rozvoje cyklistické infrastruktury, aby se podpořilo místní cestování s čistou energií.
Podíl dopravy na emisích skleníkových plynů v ČR (Zdroj: Ministerstvo dopravy ČR)
Vesmírný turismus
Vesmírný turismus je cesta do vesmíru s rekreačním účelem. Všichni turisté k současnému dni prováděli nějaký typ výzkumu a byli tedy spíše součástí mise než turisté. Další používaný termín je „komerční astronaut“ - to je trénovaný člen posádky soukromě financovaného letu.
Existuje několik typů vesmírného turismu:
- Suborbitální lety: dosahují k nebo nad hranici vesmíru, ale nedokončí ani jednu orbitu kolem země. Pasažéři zažívají stav bez tíže.
- Orbitální lety: plavidlo je umístěno na stabilní oběžnou dráhu a ukončí alespoň jednu celou orbitu země.
VSS Unity, suborbitální kosmická loď (Zdroj: Wikimedia Commons)
Zanechat komentář