Tomio Okamura, český podnikatel a politik česko-japonského původu, je známou osobností v českém mediálním a politickém prostředí. Narodil se 4. července 1972 v Tokiu. Jeho matka je Češka a otec Japonec. Přestože se jeho rodiče nerozvedli, matka se po čase vrátila z Japonska do Česka.
V obchodním rejstříku je možno nalézt osm firem, kde buď Tomio Okamura podnikal nebo stále podniká. Jak na internetu, tak ale i u soudu se o tom, jak si tyto firmy vedou, dá zjistit jen málo. V jejich složkách chybí informace, které vyžaduje zákon. Chybí třináct účetních závěrek za posledních deset let.
„Zveřejňování těchto výsledků je důležité nejenom pro podnikatele, kteří, když navazují nový obchodní vztah a mají třeba vyfakturovat a čekat na peníze, se chtějí podívat, jestli věřitel je vůbec schopný platit. Ale toto je velice důležité i pro běžného občana,“ popisuje auditor a účetní expert Lubomír Harna.
Okamura se hájí tím, že formální nedostatky jsou chybou, ale zásadní je, že po celou dobu jeho podnikání platí řádně odvody, poplatky za své zaměstnance i za sebe. Avšak v případě, že firma nedoloží svou účetní závěrku do sbírky listin příslušného rejstříkového soudu, je finanční úřad oprávněný uložit pokutu až do výše tří procent celkových aktiv dané firmy. Takováto pokuta by byla nejcitelnější právě pro Miki Travel Prague, jež by nyní činila přes půl milionu korun.
Martina Lhotáková, mluvčí Městského soudu v Praze uvedla: „Jednoznačně společnosti porušují svou zákonnou povinnost, zakotvenou v obchodním zákoníku. Toto aktuální upozornění zpracováváme jako oficiální podnět k nápravě a v současné době již kolegové na obchodním rejstříku vyzývají tyto společnosti, aby doložily účetní závěrky do sbírky listin a splnily tak bezezbytku svou zákonnou povinnost.“
Tomio Okamura k tomu dodává: „Tyto věci mají u mě na starosti účetní, takže bych náhradu škody žádal po nich. Nezkoušejte na mne nějaké doznání viny, nemohu denně kontrolovat práci všech zaměstnanců. Ani Váš (Reportérů ČT) zaměstnavatel bohužel nezaručí, že v některém okamžiku neporušíte předpis či zákon.“
Zákonnou odpovědnost za firmu ale nese jednatel, a tím je v cestovní agentuře Miki Travel Prague Tomio Okamura. Hned poté, co byl Reportéry ČT kvůli tomu osloven, doručil soudu aspoň některé z chybějících účetních závěrek firem, které vlastní nebo zastupuje.
Příběh cestovní kanceláře pro plyšové hračky
Pozoruhodný je i příběh firmy, do které Okamura vstoupil a která vznikla v pořadu České televize Den D. Do něj se mohl přihlásit každý, kdo byl přesvědčen, že má dobrý podnikatelský nápad. Pokud se líbil porotcům, investovali do něj vlastní peníze. Před porotu tehdy se svým projektem předstoupil mladík jménem Marek Hlávka, jenž přišel s nápadem cestovní kanceláře pro plyšové hračky.
Objevil se zde ale problém. „Jelikož hlavní aktér Marek Hlávka tuneloval náš účet, rozhodli jsme se s Danou Bérovou (další investor z pořadu Den D) před rokem z firmy vystoupit.“ Na tuto skutečnost se však není možné Marka Hlávky zeptat. Podle obchodního rejstříku totiž bydlí v Brandýse nad Labem. Překvapením je, že přihlášen je na adrese městského úřadu. Znamená to, že je úředně bezdomovec a shánět ho lze těžko.
Další podnikatelské aktivity Tomio Okamury
První z nich se jmenuje Mebius. Ta podle Okamury zajišťuje průvodcovské služby pro cestovní agenturu Miki Travel. Za třináct let, co existuje, ale nasbírala ztrátu přes osmdesát tisíc korun. Další dvě firmy měly provozovat restaurace. Jedna už neexistuje. „Investice nedopadla podle mých představ, byl jsem velmi nespokojen s chováním společníků (podváděli mě), a tak jsem z firem se ztrátou vystoupil.“ Druhá mu za sedm let vydělala pouhých jedenáct tisíc korun.
Další Okamurova firma se specializuje na obchod s japonskými potravinami, domácími potřebami a módou. Podíl v této firmě vynesl Okamurovi za tři roky jedenadvacet tisíc. V obchodním rejstříku ale stále nejsou kompletní údaje o podnikání všech firem, ve kterých Okamura působil či působí. Z čísel, která dostupná jsou, vyplývá, že podnikatelské podíly v osmi firmách mu za třináct let nevynesly zisk, ale ztrátu. „Pokud tedy mluvíme o mnohamilionových výdělcích, tak to zrovna asi z těchto firem nebude,“ konstatuje účetní expert Harna auditor.
Za připomenutí stojí Okamurovo vyjádření, že kdyby teď přestal pracovat, může do konce života utrácet sto tisíc korun měsíčně. Říká, že kromě výplaty v cestovce Miki Travel (100 - 250 tisíc korun podle období) mu dalších sto tisíc korun měsíčně vynáší zaměstnávání průvodců. V poslední době má také podle svých slov třicet až sto tisíc korun měsíčně ze svých zábavných veřejných vystoupení. Tyto příjmy nelze z veřejných zdrojů ověřit, zná je jen Tomio Okamura a jeho finanční úřad.
Tomio Okamura odhaduje svůj majetek na víc než čtyřicet milionů korun. Počítá do něj byt s garážemi, pozemky a umělecká díla. Okamurovo jméno je také spojováno s cestovní kanceláří Miki Travel Prague. „Jako jednatel Miki Travel jsem placen částkou cca 100 až 250 tisíc korun podle období,“ tvrdí Okamura. Z dostupného účetnictví cestovní agentury se to však nedá zjistit, respektive přesně ověřit. A podobné je to i s ostatními firmami, kde má Okamura nějaký podíl.
Tomio Okamura
Cestování před rokem 1989 a po něm
Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, NDR. To byly nejčastější zájezdy občanů Československa na dovolenou do ciziny před rokem 1989. Tehdy bylo v Československu povoleno pouze pět státních cestovních kanceláří: Čedok, Sportturist, CKM, Rekrea a Autoturist. Cestovky prodávaly v drtivé většině pouze zájezdy do zemí socialistického bloku, protože cestování na západ bylo velmi omezeno. Čeští turisté tak jezdili na dovolenou k moři do NDR, Bulharska, Rumunska a do Maďarska k Balatonu.
Jugoslávie byla rovněž omezena a částečně i Polsko a Sovětský svaz - tam se mohlo soukromě vycestovat jen na pozvání někoho z této země. Ano, cestovky sice nabízely i zájezdy na Západ, avšak k jeho získání bylo potřeba vystát frontu přes noc se spacákem nebo mít v cestovní kanceláři „dobré známé”. Ani potom nebylo vyhráno, neboť každá žádost o vycestování byla pečlivě prověřována a stát uděloval tzv.devizový příslib, který byl podmínkou pro cesty. Ten nikdy nebyl udělen „politicky nespolehlivým lidem”, kteří tak nemohli vycestovat vůbec. Kvůli všem těmhle problémům tak zdaleka nejčastěji Češi trávili dovolenou v tuzemsku. Důsledkem bylo velké množství chat a chalup, které si pořizovali.
Hned v roce 1990 došlo ke zrušení vízové povinnosti pro občany ČSSR do sousedních západoevropských zemí. To odstartovalo obrovskou vlnu krátkodobých návštěv především rakouské Vídně či měst vNěmecku. Češi a Slováci se dlouho nemohli nabažit výletů na Západ, každý se tam chtěl alespoň na chvilku podívat. Například v Paříži spaly zájezdy Čechů v parcích ve stanech - tehdejší příjmy nedovolovaly, aby si tam mohli zaplatit hotel či penzion. Typickým rysem cestování Čechů krátce po revoluci bylo vození vlastního jídla, konzerv, salámů apod., aby se co nejvíc ušetřilo.
Chorvatsko je pro občany ČR stále dlouhodobě nejoblíbenější zemí pro dovolenou u moře - každý rok ho navštíví více než jeden milion Čechů. Přitom i v něm je jeden z největších paradoxů srovnání cestování před rokem 1989 a dnes. Teď si už si to asi jen málokdo uvědomuje, ale do naší nejoblíbenější letní země jsme před rokem 1989 vůbec volně cestovat nesměli, protože bylo součástí bývalé Jugoslávie a ta se vymezovala proti socialistickému bloku, byť byla původně jeho součástí.
Politická kariéra Tomio Okamury
V říjnu 2012 kandidoval, jako nezávislý kandidát, na senátora v obvodu Zlín. V prvním kole volby získal 11 772 hlasů (30,27 %) a z první pozice postoupil do kola druhého. V Senátu se přidal k senátorskému klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí. Mandát senátora mu automaticky ze zákona zanikl v říjnu 2013 poté, co byl zvolen poslancem v předčasných sněmovních volbách.
Jako reakci na úspěch v senátních volbách oznámil jen několik hodin po zvolení úmysl kandidovat na prezidenta ČR v přímé volbě v roce 2013 a pro Okamurovu podporu jeho příznivci sesbírali mezi občany 61 500 podpisů. Nejvyšší správní soud dne 13. prosince 2012 rozhodl, že ministerstvo vnitra ve výpočtu chybovalo, nicméně ani po přepočítání metodou odhadu stanovenou ministerstvem neměl Okamura dostatečný počet podpisů, a tak nebyl ani dodatečně zaregistrován.
V květnu 2013 založil politické hnutí Úsvit přímé demokracie a od srpna 2015 je předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byl lídrem hnutí SPD ve Středočeském kraji. Získal 12 689 preferenčních hlasů a mandát poslance obhájil. V listopadu 2017 se stal místopředsedou Poslanecké sněmovny. Na začátku prosince 2021 obhájil post předsedy hnutí SPD.
Cestovní kanceláře
Kontroverze a kritika
V roce 2012 zažaloval Barboru Tachecí kvůli údajné pomluvě, když se podle ní snažil najít „konečné řešení cikánské otázky“. V roce 2013 byl týdeníkem Reflex opakovaně označen jako Pitomio Okamura, za což ho zažaloval. V roce 2015 vyhrál spor s Monikou Štikovou a Ornellou Koktovou. Obě žaloval proto, že uvedly, že měl vztah s Ornellou Koktovou. V roce 2013 zažaloval českou pobočku mezinárodní neziskové organizace Transparency International.
Kvůli Okamurovým projevům a postojům ho tehdejší novinář Reflexu Petr Holec v roce 2012 nazval populistou. Stejnou kritiku si vysloužil i od novináře týdeníku Euro Davida Klimeše. Oba mu vyčítali, že pouze slibuje obecně líbivá témata, ale nevytváří koncepty, jak svých ideálů chce dosáhnout. Někteří komentátoři si všímali i jeho majetku (vlastnil například automobil Aston Martin), který vypovídá o vysoce nadprůměrných příjmech, jež však nebylo možno z veřejně dostupných zdrojů ověřit. V obchodním rejstříku u jeho firem chyběly zákonem vyžadované účetní závěrky.
Vztahy politika Tomia Okamury k řadě médií se dlouhodobě vyhrotily a opakovaně je obviňoval, že o něm píší lži. Ti pak často zahltili novináře vulgaritami a výhrůžkami. Týdeník Reflex před prezidentskou volbou v roce 2012 zobrazil Tomia Okamuru na titulní straně čísla 45/2012 jako klauna a zároveň pro něj použil přezdívku Pitomio, která dominovala i titulní straně. Důvodem označení byl Okamurův populistický program.
Obvodní soud pro Prahu 7 dne 28. března 2014 předběžným opatřením nařídil, že vydavatel Reflexu nesmí ve svých médiích komolit jméno Tomia Okamury a označovat ho jako „Pitomia“. Redakce však soudní opatření porušila a tato přezdívka se v Reflexu znovu objevila 24. dubna 2014 v článku Jiřího X. Doležala „Okamura do Tokia!“. Dne 14. Vrchní soud v Praze se zabýval odvoláním Tomia Okamury, který s původním rozsudkem nesouhlasil a požadoval úhradu nákladů spojených s řízením a uveřejnění písemné omluvy v týdeníku Reflex.
Projekt Faktus v únoru 2016 napsal Okamurovi dopis, ve kterém ho konfrontoval s jeho výroky na téma inkluze na školách. Tomio Okamura se tehdy vyjádřil zcela proti inkluzi. Začleňování dalších dětí do běžných tříd označil za chybu, jež všude, kde se zavádí, pouze snižuje úroveň vzdělání běžných žáků a dětem, které vyžadují individuální přístup, se nedostane dostatečné péče. Rok před těmito výroky přitom Tomio Okamura hlasoval v parlamentu zcela opačně, tedy aby se další děti zapojily do běžného vzdělávání a inkluze pokračovala.
U příležitosti uctění památky obětí romského holokaustu v červenci 2014 poskytl Tomio Okamura rozhovor internetovému deníku Parlamentní listy, v němž označil tvrzení o koncentračním táboře Lety za lživý mýtus. Podle jeho názoru šlo o pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci. Odmítl, že by internované osoby byly v táboře kvůli své etnické příslušnosti a lidé, kteří v táboře zemřeli na následky epidemie tyfu, byli oběti holokaustu.
V květnu 2024 označil prvního místopředsedu KDU-ČSL a místopředsedu Poslanecké sněmovny Jana Bartoška za novodobého Hitlera. Ten uvedl, že zvažuje, že vůči Okamurovi zahájí právní kroky, nebo se obrátí na mandátový a imunitní výbor.
Zanechat komentář