Seznam Turistických Značek v České Republice: Průvodce pro Pěší Turisty

Milovníci turistiky jsou právem pyšní na to, že turistické značení v České republice je považováno za nejlepší svého druhu v celé Evropě. Geniálně jednoduché, dobře promyšlené a už přes 135 let staré: takové jsou české turistické značky.

Díky soustavné péči Klubu českých turistů, která trvá s přestávkami během válečných let nepřetržitě už od roku 1889, u nás máme velmi propracovanou síť turistických stezek. Jak jsme již naznačili v úvodu o značení pro pěší turisty se stará Klub českých turistů.

České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS.

Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce.

Dnes považujeme turistické značení za samozřejmost - barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině. Ale jak vlastně celý tenhle systém vznikl? Kdy se na stromy a kameny začaly malovat první značky? A kdo mapoval trasy, když na horách nebyly ani asfaltky, ani turistické chaty?

Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená. Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se používají čtyři barvy, jak je známe dnes.

Značky mají svou logiku: červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější. Modré značky lemují významnější trasy, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách.

Pěší trasy značí tzv. pásové značky složené ze tří vodorovných pásů, které tvoří neohraničený čtverec. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku více zviditelnit.

Na křižovatkách anebo tam, kde cesta vede zvláštním terénem či se odklání od původního směru je pásová značka doplněna o šipku. V terénu se setkáte ale i s trojúhelníkem - ten značí odbočku k vrcholu či vyhlídce, čtverečkem - znamená konec značené trasy, půlkruhem obráceným dolů - to je odbočka ke studánce nebo pramenu, tvarem L - informuje o odbočce ke hradu nebo jiné památce a zvláštní značkou je i tvar „hřebene“ - ten znamená odbočku k jinému zajímavému objektu.

Úplně stejný systém značení znají i lyžaři, kteří projíždějí krajinou na běžkách. Značení pro cyklisty vypadá sice podobně, jako pro pěší turistiku, ale trochu se liší. Zejména tím, komu je určeno. V terénu cyklisté najdou značky podobného stylu jako jejich kolegové „dálnoplazové“ a běžkaři. Krajní pásy jsou vyznačeny žlutou barvou.

Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola (MTB). Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu. U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km.

Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras. Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy místního významu.

Možná jste si všimli také tras, které jsou označeny logem - tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně.

Přes Českou republiku vedou čtyři evropské trasy: Trasa střední Evropou; Sluneční trasa; Balt-Jadran a Stezka železné opony. Jejich zřizovatelem ale není KČT (tyto trasy proto neudržuje). U některých úseků cyklotras mohou být doplňující tabulky nebo piktogramy.

Také pro jezdce na koních existují speciální značky. Na hipostezkách se setkáte s barevným kruhem v bílém čtverci. Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT. Dlouhé páteřní stezky jsou značeny červeně, vedlejší větve mají modrou barvu. Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo jezdeckým stanicím se označují zeleně a žlutě.

Jinak je to v případě značení pro motoristy - ty na hlavní kulturní a turistické cíle v blízkém okolí upozorňují velké hnědé tabule. Jestliže se motorista nadchne a rozhodne se uvedené místo navštívit, po sjezdu z hlavní silnice nalezne na silnicích nižší třídy další hnědé značky (ukazatele), které jej k cíli dovedou. Značka vždy uvádí název cíle a příslušný piktogram.

Stejně jako se musí motoristé řídit dopravními značkami, tak i vůdci rekreačních plavidel mají stejnou povinnost vůči značení vodních cest. Zvláště v dnešní době, kdy si lze vypůjčit motorovou loď bez průkazu VMP, je třeba tyto značky znát. Od těch silničních se značky na vodních cestách, odborně řečeno plavební znaky, dost liší. „Řidiči za kormidlem“ tj. vůdci malých plavidel by měli věnovat svou pozornost zejména značkám vymezujícím plavební dráhu - značí ji dva bílo-červené kosočtverce.

Na vodních cestách České republiky, jako je např. řeka Vltava nebo Labe, se často setkáte i se značkou zakazující stání (přeškrtnuté P červeným pruhem), kotvení (obrácená přeškrtnutá kotva) nebo vyvazování k břehu (škrtnuté pachole). Tam, kde je kotvení, vyvazování nebo stání povoleno, uvidíte bílou značku na modrém poli stejného vzezření.

Plavební znaky pro vnitrostátní plavbu jsou, stejně jako dopravní značky, mezinárodní, takže jejich znalost můžete uplatnit i v zahraničí.

Území Česka a Slovenska patří mezi země s nejdokonalejší a nejhustší sítí turistického značení pro pěší turistiku.

První slovenské trasy byla vyznačena roku 1874 Sitnianským klubem, první české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť kolem roku 1884 a Klubem českých turistů roku 1889.

Jako první česká značená trasa s pásovým značením byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, kterou vyznačilo 11. května 1889 hned následující rok po založení Klubu českých turistů (1888) označovací družstvo pod vedením arch. Pasovského na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží.

Některé naučné stezky zřizují a udržují orgány a organizace ochrany přírody.

Českou republikou procházejí evropské dálkové trasy E3, E10, kratšími úseky v pohraničí do ní zasahují trasy E6 a E8.

Příklady turistických tras v České republice

Dálkové pěší trasy křižují naši republiku různými směry. Některé z nich dokonce dostaly pojmenování po významných osobnostech spojených s rozvojem turistiky, kultury a sportu.

• Stezky Via Czechia představují ucelený, důkladně zmapovaný a podrobně popsaný systém nejdelších turistických a poutních dálkových tras v České republice.
• Riegrovou stezkou se můžete projít cestou ze Železného Brodu do Semil. Cesta vede skrz romantické údolí Jizery a skalnatým kaňonem Galerie Jizery. Své jméno má po slavném semilském rodákovi doktoru Františku Ladislavu Riegrovi.
• Cesta bratří Čapků spojuje Pomezní Boudy s Trutnovem, Jestřebími horami, Malými Svatoňovicemi (rodiště Karla Čapka) a Úpicí.
• Křižíkova cesta vede z Plánice přes Nepomuk do Plzně.
• Stezka sv. Vintířova stezka vede takřka neobydleným krajem po jedné z nejstarších obchodních stezek Prášily - Dobrá Voda - Hartmanice - Annín - Sušice - Horažďovice - Blatná.

Tipy na výlety po turistických trasách

Našli jsme pro vás 10 nejkrásnějších turistických tras plných výhledů, krásné přírody, zajímavých zákoutí i památek. V seznamu najdete jak snadné trasy pro začátečníky a rodiny s kočárky, tak i pro zkušené horaly. Tak hurá do přírody! Nazujte si turistické boty a vydejte se s námi k těm nejzajímavějším výletním cílům.

1. Praděd je nejvyšší vrchol Jeseníků a zároveň nejznámější horský symbol Moravy a Slezska. Výstup na Praděd zvládnou i příležitostní turisté.
2. Sněžka - Pokud nejste zkušení horalové, cesta od Pomezních bud patří k nejlehčím trasám.
3. České Švýcarsko - Vydejte se z obce Hřensko k Pravčické bráně po červené turistické značce kolem penzionu Lugano.
4. Radhošť - Další turistickou klasikou, kterou byste neměli vynechat je beskydská túra z Pusteven na Radhošť.
5. Riegrova stezka vede přírodní rezervací Údolí Jizery, nabízí celkem 15 zastavení věnovaných ochraně přírody, fauně a flóře, geologii a technickým zajímavostem v údolí.
6. Prachovské skály - Vyberte si z malého nebo velkého okruhu. Trasy jsou dobře značené, takže nemůžete minout krásné výhledy, věžičky a skalní útvary.
7. Český kras a lom Velká Amerika - Jedná se o velmi jednoduchý a krátký výlet, s minimálním převýšením.
8. Hora Bořeň je obklopena krajinou zdevastovanou těžbou hnědého uhlí, přesto má stále velkou hodnotu jako přírodně cenná lokalita s výskytem mnoha chráněných druhů.
9. Podyjí je náš nejmenší Národní park, jehož osu tvoří přes 40 kilometrů dlouhé údolí Dyje. Národní park projdou zkušení turisté během dvou dnů.
10. Brněnská přehrada je oblíbeným cílem všech rekreantů. Kromě relaxace a vodních sportů se můžete kolem přehrady vydat na výlet po značené turistické trase a dojít až k hradu Veveří.

Klub českých turistů (KČT)

Nejvyšším orgánem KČT pro tuto činnost je Rada značení ÚV KČT, která metodicky a finančně řídí krajské (regionální) sekce začleněné do krajských organizací KČT. KČT je členem Evropské asociace turistických klubů.

Typ značení	Barva	Použití
Pásové značení	Červená	Dálkové a hřebenové trasy
Pásové značení	Modrá	Významnější trasy
Pásové značení	Zelená	Místní trasy
Pásové značení	Žlutá	Zkratky, spojnice a kratší cesty