Pracovní Cestovní Ruch: Definice a Souvislosti

Cestovní ruch je definován jako činnost návštěvníků, kteří se zúčastní cesty na místo určení mimo své obvyklé prostředí, a to na dobu kratší jednoho roku a za jakýmkoli hlavním účelem, včetně služebního či soukromého účelu. Pro správné pochopení této definice je důležité znát i další související pojmy.

Základní Pojmy v Cestovním Ruchu

• Návštěvník: Je klasifikován jako turista, pokud jeho cesta zahrnuje přenocování, nebo jako jednodenní návštěvník, pokud jeho cesta nezahrnuje přenocování. Turista ubytovaný v ubytovacím zařízení bývá označován jako host.
• Obvyklé prostředí: Je zeměpisná oblast, nikoli nutně spojitá, v níž osoba běžně žije a která může být určena na základě překročení administrativních hranic nebo vzdálenosti od místa obvyklého bydliště, délky návštěv, jejich frekvence a účelu.

Služební Cesta

Služební cesta je cesta služebního/pracovního charakteru mimo obvyklé prostředí, která trvá více než 3 hodiny a nepřekročí 12 měsíců. Jedná se o:

• Kongresy a konference
• Veletrhy a výstavy
• Obchodní jednání a firemní mise
• Cesty za účelem uzavření obchodní a jiné smlouvy
• Montáž a opravy technických zařízení
• Obchod (nákup a prodej)
• Profesní cesty (např. kulturních a náboženských činitelů)
• Školení za účelem zvyšování odbornosti a kvalifikace

Naopak cesty, které patří do hlavní (převažující) náplně práce (např. pravidelné cesty pojišťovacího agenta za klienty) resp. případy, kdy je cestování hlavní náplní práce (např. řidič), se nepovažují za služební cesty. Do služebních cest nepočítáme rovněž vojenské mise v ČR ani v zahraničí či služební (např. policejní) doprovod jiných osob.

Vývoj Mezinárodní Metodiky TSA

Již od 80. let minulého století začaly probíhat na úrovni nadnárodních organizací výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného standardu pro měření celkových ekonomických přínosů cestovního ruchu. Základem pro srovnatelné měření významu cestovního ruchu bylo uplatnění kompatibilního systému získávání statistických informací jednotlivými státy. Výsledkem pracovní skupiny pod vedením Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD) byly tzv. ekonomické účty cestovního ruchu (Tourism economic account).

Zároveň i Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) organizovala práce na přesnějším definování ukazatelů cestovního ruchu. Výsledkem byl dokument OSN a WTO „Doporučení ke statistice cestovního ruchu“. Tyto základní metodické rámce se potom staly podkladem pro tzv. satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account).

Ve spolupráci WTO, statistické divize OSN a OECD byly formulovány první návrhy a doporučení a následně potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovním ruchu v Ottawě v červnu 1991. Na konferenci byla přijata rezoluce, která definovala potřebu jednotné statistiky cestovního ruchu a WTO za tím účelem vytvořila Řídící výbor, který dopracoval programy přijaté rezoluce k zlepšení statistiky cestovního ruchu a koordinoval spolupráci s dalšími mezinárodními i národními institucemi.

Na podkladě zprávy WTO o přijatých programech uspořádala v roce 1993 Statistická komise při OSN své 27. zasedání, na kterém bylo oficiálně přijato Doporučení k statistice cestovního ruchu (Recommendations on Tourism Statistics) a Standardní mezinárodní klasifikace činností Cestovního ruchu (Standard International Classification of Tourism Activities). V přijatém dokumentu byly také formulovány cíle a postupy, na kterých se podílely i další organizace, zejména OECD a WTTC.

Výsledkem spolupráce těchto organizací bylo zpracování metodického nástroje k měření přínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu. K sjednocení metodiky satelitního účtu předložila WTO v červenci 1995 svůj vlastní návrh, který do značné míry čerpal z práce Statistics Canada a z ekonomických účtů cestovního ruchu používaných organizací OECD. Další návrhy a upřesnění byly předkládány v letech 1996 a 1997.

V září 1999 byla po Světové konferenci o měření ekonomického dopadu cestovního ruchu vytvořena pracovní skupina WTO-OECD-EUROSTAT (statistický úřad Evropské unie). Jejím úkolem bylo zavedení společné koncepce pro rozvoj metodiky TSA v souladu se závěry Světové konference v Nice. Práce těchto tří institucí byla předložena k projednání Komisi pro statistiku OSN, která ji dne 1. března 2000 schválila. Na jednání o TSA v New Yorku byl dokument schválen delegáty zhruba ze 100 zemí.

Výsledkem spolupráce WTO, OECD, EUROSTATu, WTTC i řady dalších mezinárodních organizací, např. Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní asociace hotelů a restaurací (IH&RA) a dalších, bylo vytvoření mezinárodních standardů pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu, které schválila Komise pro statistiku OSN.

Definice v rámci TSA

Pro mezinárodní srovnání je nutná jednotná metodická základna. Níže uvedené definice jsou mezinárodně uznávané, případně s národními specifiky, která jsou v rámci mezinárodních doporučení povolena.

• Cestovní ruch: Je mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa).
• Obvyklé prostředí: Je poměrně obtížně definovatelné, v jednotlivých zemích je chápáno odlišně. Podle mezinárodní definice je za něj považováno bydliště respondenta (trvalé i přechodné), dále přímé okolí tohoto bydliště, pracoviště, škola a jiná často navštěvovaná místa.

Státní hranice nejsou při definici obvyklého prostředí rozhodující.

Návštěvník je účastník cestovního ruchu. Návštěvníci se dělí na jednodenní návštěvníky (někdy nazýváni také exkurzionisté) a turisty.

• Jednodenní návštěvník se účastní cestovního ruchu bez přenocování.
• Turista je účastník cestovního ruchu, který alespoň jednou přenocuje mimo své obvyklé prostředí.

Formy cestovního ruchu

• Příjezdový cestovní ruch (také aktivní): zahrnuje návštěvu a pobyt nerezidentů na ekonomickém území sledované země.
• Domácí cestovní ruch: je CR domácích návštěvníků na ekonomickém území sledované země.
• Výjezdový cestovní ruch (také pasivní): zahrnuje návštěvu a pobyt rezidentů mimo ekonomické území sledované země.
• Vnitřní (interní) cestovní ruch (domácí a příjezdový): je CR rezidentů i nerezidentů na ekonomickém území sledované země.
• Zahraniční cestovní ruch zahrnuje příjezdový a výjezdový CR.

Charakteristické Činnosti Cestovního Rucha

Charakteristické činnosti cestovního ruchu jsou ty výrobní činnosti, jejichž hlavní produkce je charakteristická pro cestovní ruch a jež by ve většině zemí přestaly při nepřítomnosti návštěvníků existovat ve významném množství nebo by se jejich spotřeba výrazně snížila. Tyto činnosti jsou tedy na cestovním ruchu velmi závislé.

Metodická základna

TSA má se systémem národních účtů stejné základní pojmy, definice, třídění a principy tvorby.

Oblasti, které TSA pokrývá jsou:

• poptávka vytvářená různými formami cestovního ruchu, členěná podle typů návštěvníků a jejich cest a podle pořizovaných výrobků a služeb
• základní makroekonomické proměnné z pohledu nabídky cestovního ruchu
• zaměstnanost, tvorba hrubého fixního kapitálu a nefinančních investic v cestovním ruchu
• dovozy a vývozy spojené s cestovním ruchem
• příjmy a výdaje vládních institucí, vytváření osobních příjmů a příjmů z podnikání spojených s cestovním ruchem

Zdroje Dat pro TSA

Jako hlavní zdroj v nabídkové části jsou využívána data statistiky národních účtů, a to údaje o produkci, mezispotřebě, daních, dotacích, dovozu a tvorbě hrubého fixního kapitálu.

Poptávkovou část cestovního ruchu by měly pokrývat údaje získávané ze šetření v domácnostech (výjezdový a domácí cestovní ruch) a na hranicích (příjezdový cestovní ruch).