Zvyšování rodičovského příspěvku zvedl ze židle snad polovinu českého internetu. Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek se v české legislativě poprvé objevily v roce 1990, se zákonem č. 382/1990 Sb. o rodičovském příspěvku. Dříve se pobyt doma s dítětem označoval souhrnně pojmem mateřský příspěvek. Během let se výše rodičovského příspěvku různě měnila a počítala se rozdílným způsobem.
Vznik rodičovské dovolené je v ČR pevně spojen s mateřskou dovolenou, kterou zde mohou ženy čerpat od roku 1950. Tehdy dosahovala délky 18 týdnů a až strach o nízkou porodnost přinesl její další prodloužení. Nastalo v roce 1964, kdy se délka mateřské dovolené zvedla na 22 týdnů a v roce 1968 na 26 týdnů. Pokud žena porodila vícerčata nebo byla svobodnou matkou, dovolená se jí prodloužila dokonce na 35 týdnů. V té době byla také zavedena tzv. další mateřská dovolená do 1 roku stáří dítěte, v roce 1970 do 2 let a v roce 1980 do 3 let stáří dítěte. Z další mateřské dovolené se po roce 2000 stala rodičovská dovolená.
Nárok na mateřský příspěvek v sedmdesátých letech byl podobný jako dnes. Žena musela mít za poslední dva roky odpracováno minimálně 270 dnů. Příspěvek se ovšem poskytoval pouze do jednoho roku dítěte, děti poté chodily do jeslí a žena se vracela do zaměstnání. Výše příspěvku se odvíjela od toho, o kolik dětí do 1 roku věku se žena starala. Pobírání mateřského příspěvku bylo novelou zákona v roce 1971 prodlouženo na dva roky, dále i na tři roky.
Vývoj po roce 1990
První porevoluční novela zákonů o mateřském příspěvku změnila pojem mateřská a zavedla pojem rodičovský příspěvek. Kromě toho se změnily podmínky, kdo mohl čerpat příspěvek na péči o dítě. Zatímco dříve byla možnost otců získat tento příspěvek dost omezena a v zákoně byly uváděny pojmy pouze jako "žena" nebo "pracovnice", tak od devadesátých let se zákon zmiňuje o "rodiči, který osobně celodenně a řádně pečuje o dítě ".
Jako vrchní hranice byl stanoven věk dítěte 3 roky (7 let, pokud šlo o těžce zdravotně postižené dítě, které vyžadovalo mimořádnou péči). Bez omezení mohli pracovat rodiče, kteří byli svobodní, ovdovělí, rozvedení nebo osamocení z vážných důvodů, pokud dítě nechodilo do jeslí.
Dávky spojené s mateřskou a rodičovskou dovolenou byly nejprve přiznávány jen ženám. Od poloviny 80. let je však výjimečně získali i osamělí muži, např. vdovci. K zrovnoprávnění došlo však teprve 1. října 1990, ale až 1. ledna 2001, kdy byla přijata novela Zákoníku práce, která se týkala rodičovské dovolené, měl zaměstnavatel povinnost muže uvolnit na rodičovskou dovolenou.
Rodičovská dovolená slouží v Česku k prohloubení péče o dítě. Zaměstnavatel je povinen ji na žádost zaměstnance poskytnout matce dítěte hned po skončení mateřské dovolené nebo otci dítěte hned po narození dítěte. Její rozsah je určen požadavkem zaměstnance, povinnosti zaměstnavatele k němu však končí, jakmile dítě dosáhne věku tří let.
Rodičovskou dovolenou poskytuje rodičům zaměstnavatel a rodičovský příspěvek jsou dávky od státu, které slouží jako náhrada příjmu během čerpání rodičovské dovolené. Nárok na rodičovskou dovolenou mají nejen ženy, ale také muži. Ženy po skončení mateřské dovolené (28 týdnů nebo 37 v případě narození vícerčat), muži po narození dítěte. Jedinou podmínkou je, aby rodič po celý kalendářní měsíc celodenně a řádně pečoval o nejmladší dítě, na které rodičovský příspěvek pobírá.
Zdroj: Penize.cz
Celodenní péče je splněna i za podmínek, že rodič pracuje a péči o dítě přenechá jiné zletilé osobě. Pokud nemá rodič nárok na peněžitou pomoc v mateřství, má nárok na rodičovský příspěvek ihned po narození dítěte. Rodičovská dovolená trvá do věku tří let dítěte, ale rodičovský příspěvek lze rozložit až na 4 roky. Příspěvek může rodič vybrat maximálně do věku 4 let dítěte, nejrychleji však do věku 2 let.
Mateřská dovolená
Mateřská dovolená je období dovolené, kterou poskytuje rodiči zaměstnavatel a která se začíná počítat nejdříve osm týdnů, nejpozději však šest týdnů před plánovaným termínem porodu. Její celková délka je 28 týdnů při narození jednoho dítěte a 37 týdnu v případě dvou a více dětí. V období mateřské dovolené vyplácí stát rodiči peněžitou pomoc v mateřství. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství mají ženy v zaměstnaneckém poměru, za které zaměstnavatel odváděl nemocenské pojištění. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství mají také ženy pracující jako OSVČ.
Ani žena, která tyto podmínky nesplní, nezůstane zcela bez podpory. V takovém případě má ihned po narození dítěte nárok na rodičovský příspěvek, který činí 300 tisíc. Peněžitou pomoc v mateřství může čerpat také otec dítěte. Ale i on musí splnit výše popsané podmínky. Čerpat ji může například v situaci, kdy matka podmínky nesplní, ale on ano. U otce se liší pouze doba pobírání peněžité pomoci.
V některých zvláštních případech zákoník práce stanoví kratší dobu mateřské dovolené (např. pokud by se dítě narodilo mrtvé, mateřské dovolená trvá jen 14 týdnů). Mateřská dovolená nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnankyni mateřskou dovolenou i bez její žádosti. Zaměstnankyně nemusí o poskytnutí mateřské dovolené zaměstnavatele žádat.
Doba čerpání mateřské dovolené se pro účely dovolené na zotavenou posuzuje jako výkon práce, tj. tato doba se započítává do dnů podmiňujících vznik nároku na dovolenou. Pro výpočet peněžité pomoci v mateřství jsou u zaměstnané ženy důležité předchozí výdělky. Počítá se s průměrným hrubým příjmem za posledních odpracovaných 12 měsíců. Do rozhodného období pro výpočet mateřské dovolené se nepočítají dny na nemocenské nebo ošetřovaní člena rodiny. Mateřská je 70 % z denního vyměřovacího základu, který se ještě snižuje prostřednictvím redukčních hranic.
U žen, které pracují jako OSVČ, hraje roli při určování peněžité pomoci v mateřství výše nemocenského pojištění. Pokud má žena v práci před vstupem na mateřskou dovolenou podepsanou smlouvu na dobu neurčitou, o zaměstnání nepřijde. Zaměstnavatel tedy nesmí ženu v průběhu mateřské propustit a zároveň jí musí podržet stejné místo, jaké měla před nástupem na dovolenou. Jestliže navazuje matka na mateřskou dovolenou rodičovskou dovolenou a vrací se až po dvou či třech letech, má nárok jen na pozici, která odpovídá náplni práce ve smlouvě. Při návratu po čtyřech letech není již zaměstnavatel povinen místo držet.
Jestliže však žena odchází na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou s pracovní smlouvou podepsanou na dobu určitou, zaměstnavatel ji po jejím vypršení nemusí prodloužit. Během mateřské dovolené, při které ženám obvykle náleží peněžitá pomoc v mateřství, si mohou za jistých podmínek také přivydělávat. Například pracovat z domova jako virtuální asistentka. Pokud byla matka před mateřskou dovolenou zaměstnaná a peněžitou pomoc v mateřství čerpá ze zaměstnání, může během pobírání mateřské dovolené podnikat bez omezení.
Srovnání s jinými zeměmi
Oproti jiným zemím patří Česká republika v délce a dávkách k těm štědřejším. USA zpravidla neposkytují finanční náhradu za péči o dítě, ačkoliv některé země federace alespoň částečně upravily kompenzaci výdělku. Přesto se tam může žena pojistit a pobírat 100% náhradu platu po dobu 6 týdnů. Oficiální délka mateřské dovolené je 12 týdnů. Anglosaský model spoléhá na to, že se rodina zaopatří vlastními silami. Stát přispívá pouze sociálně slabším.
Francie má velmi propracovanou síť jeslí, školek a dalších pečovatelských center. Rodič tam má na výběr, jestli se starat o dítě sám, nebo starost přenechat soukromé či státní instituci. Mateřská dovolená má u prvního a druhého dítěte délku 16 týdnů, u třetího a dalšího až 26 týdnů. Příspěvek v mateřství se rovná průměrné čisté denní mzdě. Rodičovská dovolená může trvat až do 3 let dítěte, rodičovská příspěvek však jen po dobu 6 měsíců.
Rakousko má 16 týdnů dlouhou mateřskou dovolenou se 100% náhradou platu. Rodičovská dovolená může být poté čerpána až do 2 let dítěte, minimálně však 3 měsíce. Pokud se do péče zapojí oba rodiče, mohou využít i bonusové týdny dovolené.
V Německu je Elterngeld („rodičovský příspěvek) vyplácen 14 měsíců, ale jeden rodič jej může pobírat minimálně 2 a maximálně 12 měsíců. Zbytek je proplacen jen tehdy, když se rodiče prohodí. Podobný model funguje i ve Švédsku. Ve Finsku má rodičovská dovolená délku 26 týdnů s 80% náhradou mzdy a může jí čerpat kterýkoliv z rodičů.
| Země | Délka mateřské dovolené | Náhrada platu během mateřské dovolené | Délka rodičovské dovolené |
|---|---|---|---|
| Česká republika | 28 týdnů (1 dítě), 37 týdnů (více dětí) | Peněžitá pomoc v mateřství (70% denního vyměřovacího základu) | Do 3 let věku dítěte |
| USA | 12 týdnů (neplacené) | Některé státy nabízejí alespoň částečnou kompenzaci | - |
| Francie | 16 týdnů (1. a 2. dítě), 26 týdnů (3. a další dítě) | Průměrná čistá denní mzda | Do 3 let věku dítěte (rodičovský příspěvek jen 6 měsíců) |
| Rakousko | 16 týdnů | 100% náhrada platu | Až do 2 let věku dítěte (minimálně 3 měsíce) |
| Německo | - | Elterngeld (rodičovský příspěvek) vyplácen 14 měsíců | - |
| Finsko | 26 týdnů | 80% náhrada mzdy | - |
Ochrana zaměstnance a rodiče na trhu práce je spojena s rodičovskou dovolenou pouze do věku 3 let dítěte. Po tuto dobu má rodič speciální ochranu na trhu práce. Pozor, tyto povinnosti platí pouze tehdy, má-li rodič se zaměstnavatelem uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. V opačném případě, smlouva na dobu určitou, platí ochranná lhůta jen po dobu platnosti této smlouvy. Zaměstnavatel není povinen smlouvu na dobu určitou prodloužit.
Na rodičovské dovolené smí rodič pracovat, přičemž se může vrátit na původní pozici a k původnímu zaměstnavateli nebo může nastoupit do nové práce, najít si brigádu nebo začít podnikat. Jediná podmínka je, že musí být zajištěn dostatečný dohled nad dítětem a děti do dvou let nesmí být v mateřské školce nebo jeslích déle než 46 hodin měsíčně.
Zanechat komentář