Kryštof Kolumbus (italsky Cristoforo Colombo, latinsky Christophorus Columbus, španělsky Cristóbal Colón, portugalsky Cristóvão Colombo, asi 31. října 1451?, Janov - 20. května 1506, Valladolid) byl janovský mořeplavec a kolonizátor narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii.[2] Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika.
Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy).[4] Stejně tak ale název mohl odkazovat na spiritualitu a duchovní založení obyvatel nového kontinentu, kteří tak podle Kolumba žili v souladu s Bohem a se silnou vírou v Boha (latinsky in Deo). Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich.
Narodil se mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v Janově v dnešní Itálii. Měl dobře stavěné tělo, postavou byl spíš vyšší, měl oválný bledý obličej, trochu vystouplé lícní kosti s náběhem do brunátna, modré oči, orlí nos a plavé vlasy, které mu začaly šedivět už v mladém věku. Vypadal energicky a také skutečně energický byl, i když jeho způsoby byly nadmíru příjemné a životní návyky mimořádně umírněné. Už od mládí si hledal obživu jako námořník a obchodník na lodích plujících přes Středozemní moře.[14] Nějakou dobu také pracoval jako žoldnéř pro Reného I. z Anjou.[15] V roce 1476 se poprvé ocitl v Portugalsku, kde zastupoval obchodní dům Centurionů z Janova.[16] V následujících letech kvůli tomu hodně cestoval a dostal se např. na Island,[17] do portugalských osad v Africe, do Anglie a pravděpodobně i do Guinejského zálivu.[16] Na ostrově Porto Santo, kde pro Centuriony nakupoval třtinový cukr, potkal svou budoucí manželku Filipínu Moniz de Perestrello, dceru bývalého kapitána ostrova, se kterou se oženil ke konci roku 1478 nebo na začátku roku následujícího. Měli spolu syna Diega. Je pravděpodobné, že knihy a mapy o oceánských cestách, které zemřelý kapitán zanechal, inspirovaly Kolumba k jeho vlastní výpravě.[16][18] Manželství trávil střídavě v Porto Santu a v Lisabonu.
Přípravy na plavbu
Kolumbovy podněty k plavbě na východ cestou přes západ se dají rozdělit do tří skupin: poznatky z přírody, autorita spisovatelů a údaje mořeplavců.[18] O plavbě začal uvažovat nejspíše až když se v roce 1476 dostal do Portugalska. V první fázi svých studií četl např. Že je Země kulatá, se v Kolumbově době všeobecně uznávalo. Od různých námořníků také slyšel o opracovaných kusech dřeva, které donesly západní větry, nebo o lidských mrtvolách s nápadně širokým obličejem, objevených na Azorách.
V roce 1484 předložil své návrhy na cestu do Asie portugalskému králi Janu II. Portugalskému,[19] synovci Jindřicha Mořeplavce. Ten dal návrh posoudit třem svým poradcům, kteří ho odmítli jako neproveditelný.[24] Jan II. Po neúspěchu v Portugalsku Kolumbus ještě v roce 1484 nebo v roce 1485 odcestoval do Španělska.[19][25] Tam se snažil proniknout na královský dvůr, kde v té době vládl Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská, aby mohl předložit svůj návrh na cestu do Asie západní cestou; to se mu nakonec povedlo někdy v roce 1486.[26] Pak musel čekat do roku 1488, než jeho projekt přezkoumá královská rada.[27] Zatím vyslal svého bratra Bartoloměje do Anglie, aby nabídl jeho návrh anglickému králi Jindřichu VII. V roce 1488 královská rada pro geografické záležitosti Kolumbův plán zamítla, nejspíše kvůli rozporu jeho výpočtů s všeobecně uznávanými poznatky.[27] Poté si Kolumbus zařídil, aby se o něm ve Španělsku jednalo znovu.[27] Mezitím psal Janu II. a znovu se snažil u něho získat peníze na cestu.[28] Téměř po třech letech čekání se na konci roku 1491 Kolumbus svěřil se svými problémy převorovi kláštera La Rábida Juanu Pérezovi s tím, že půjde hledat štěstí do Francie. Ten se obrátil přímo na královnu Isabelu, která slíbila, že po dobytí Granady Kolumbovi poskytne na výpravu prostředky. Granada do rukou Španělů padla 2.
Jednání mezi Kolumbem a královským dvorem nejprve ztroskotalo na Kolumbových požadavcích na odměnu, podle dvora přemrštěných. Žádal totiž, aby byl jmenován admirálem a místodržitelem všech objevených zemí, povýšen do šlechtického stavu a aby mu královský dvůr zajistil vysokou odměnu a privilegium na další objevné plavby. Veliteli malé flotily, první transoceánské flotily, je skoro jedenačtyřicet roků a má bílé vlasy. Jen jedna odbojná kadeř připomíná jeho kštici v mládí. Je robustní, ne však tlustý, obličej je poznamenán větrem a solí jako obličej všech námořníků, je přísný, ale pohotový k náhlému oživení úsměvem.
První plavba (1492-1493)
3. srpna 1492 vyplul Kolumbus se třemi karavelami z přístavu Palos de la Frontera blízko Huelvy. Největší loď Santa María, které velel Juan de la Cosa, byla dlouhá něco málo přes 39 metrů, Pinta byla dlouhá téměř 18 metrů a velel jí Martín Alonso Pinzón a Niña, které velel Vicente Yáñez Pinzón, měřila lehce přes 17 metrů. Flotila měla asi sto mužů. První zámořské výpravě ale předcházela složitá jednání mezi Kryštofem Kolumbem a španělským králem Ferdinandem Argonským a jeho manželkou Isabelou Kastilskou. Tehdy více než čtyřicetiletý Kolumbus byl dokonce v jejich službách.
Nejprve se Kolumbus vydal na Kanárské ostrovy.[30] První problém nastal tři dny po vyplutí, 6. srpna, kdy prasklo kormidlo Pinty. Proto ji poslal do opravy do města Las Palmas na ostrově Gran Canaria, kdežto zbývající dvě lodě zastavily 12. srpna na ostrově La Gomera, kde se zdržely 10 dní. Když pak dorazily do Las Palmas, během sedmi dní byla Pinta opravena a 1. září flotila vyplula na Gomeru. 6. září se pak všechny lodě vydaly na západ. Při plavbě se posádka občas domnívala, že v dáli vidí zemi. 8. října se objevila na hladině čerstvá tráva.[35] 10. října si posádka stěžovala na délku cesty, Kolumbus je povzbudil a slíbil jim část zisku z obchodní cesty.[35] 11. října byla na hladině nalezena větévka šípkové růže, rákos a kousky opracovaného dřeva. V deset hodin večer Kolumbus sám uviděl světlo na pevnině, které se třepotalo. Ukázal ho Pedrovi Gutiérrezovi, který ho utvrdil, že skutečně jde o světlo.[36] Ve dvě hodiny po půlnoci, dne 12. října ohlásil Rodrigo z Triany, který plul na Pintě, že vidí zemi. Stal se tak prvním člověkem z flotily, který uviděl Nový svět. Stal se tak prvním člověkem z flotily, který uviděl Nový svět. Kolumbus ale toto prvenství a odměnu 10 tisíc maravedí stálé penze přiřkl sobě, neboť se domníval, že on byl tím prvním.
Ten den dopoledne se flotila vylodila na ostrově Guanahaní v dnešních Bahamách, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. Kolumbus spolu s Martínem Alonsem Pinzónem, Vicencem Yaňezem, notářem Escobedou, Rodrigo Sanchézem ze Segovie zabrali tento ostrov pro svého krále a královnu.[38] Na ostrově byli domorodci, které Kolumbus popsal jako přátelské, dobře tělesně stavěné, nahé a beze zbraní. Ale protože se od nich nedověděl, kde se nachází zlato, vyplul 14. října severozápadním směrem na jiný ostrov. 28. října připlul na Kubu. 6. listopadu přistál Kolumbus na ostrově Haiti, který pojmenoval Hispaniola.[40] V noci z 24. na 25. prosince na břehu ostrova ztroskotala Santa María. Kolumbus byl přijat místním kasikem Guacanarim.
12. ledna 1493 flotila - teď už pouze o dvou lodích - naposledy přistála na Hispaniole a při této zastávce se poprvé setkala s nepřátelským chováním domorodců.[42] Kolumbus potom vyplul zpět do Španělska; s sebou vezl 10 Indiánů a vzorky různých věcí (např. bavlnu a aloe, na důkaz bohatství objevených krajů). 18. února doplul na ostrov Santa Maria v Azorském souostroví.[44] Tam se loďstvo zdrželo, protože Portugalci zajali několik Kolumbových lidí a několik dní je nechtěli propustit. 5. března Kolumbus zakotvil v Cascais několik kilometrů západně od Lisabonu[pozn 5] a 15. března přistál ve španělském Palosu. Vidím podle výsledku této cesty, že Bůh provedl zázračný důkaz o tom, co říkám, jak je možno poznat z tohoto mého spisu, a to zřejmými zázraky, které činil v průběhu mé plavby, nemluvě ani o těch, které učinil v můj vlastní prospěch, když jsem byl dlouhou dobu na dvoře Vašich Výsostí v nelibosti a v rozporu s tolika význačnými osobnostmi Vašeho dvora, které byly všechny proti mně, prohlašujíce můj plán za sen nebo podvod. Ve Španělsku byl slavnostně přijat a zpráva o jeho plavbě se rychle šířila.
Druhá plavba (1493-1496)
Krátce po příjezdu odjel do Barcelony, kde v té době sídlil královský dvůr, a tam strávil skoro šest týdnů. V té době se už začala plánovat druhá výprava,[46] oproti té první mnohem větší; během pěti měsíců bylo připraveno sedmnáct plavidel, na něž se chystalo nalodit přes tisíc mužů.[47] Mezi účastníky byli např. Alonso de Hojeda, Juan Ponce de León, Juan de la Cosa a Kolumbův bratr Diego. K úkolům mise patřilo obrátit domorodce Nového světa na křesťanství a založit nové osady a přístavy. Druhá expedice vyplula 25. září 1493 z Cádizu a vydala se ke Kanárským ostrovům. 13. října odtamtud vyrazila v jižnějším kurzu než při předchozí výpravě a 3. listopadu přistála u ostrova, který Kolumbus pojmenoval Dominika.[48][pozn 6] Protože na ostrově nebyl přístav, lodě se vydaly dále; další ostrovy Kolumbus pojmenoval Marie-Galante a Guadeloupe.[49] Na Guadeloupe se poprvé přesvědčil o kanibalismu Karibů.
Z původní pevnosti Navidad zbyly jen trosky. Když Kolumbus navštívil Guacanariho (kasika z první výpravy), dozvěděl se, že někteří lidé z pevnosti zahynuli kvůli nemoci a některé pobili poddaní sousedního kasika.[51] Poté se Kolumbus na severovýchodní části Hispanioly rozhodl vybudovat novou osadu, kterou nazval La Isabela na počest kastilské královny. Mezitím sbíral informace o ostrově a snažil se nalézt naleziště zlata. Kolumbus se rozhodl prozkoumat další ostrovy; 24. dubna z Hispanioly vyplul se třemi karavelami, zatímco vedení nad Isabelou svěřil pětičlennému výboru, v jehož čele stál Kolumbův bratr Diego.[54] Jeho první zastávkou byla Kuba a o několik dní později se vydal na Jamajku. Žádné zlato tam ale nenašel a tak se 14. Do Isabely mezitím doplul jeho bratr Bartoloměj, s kterým se přes sedm let neviděl, a Kryštof mu udělil titul guvernéra Indie.[57]
V době Kolumbovy nepřítomnosti se zhoršily vztahy mezi Španěly a Indiány, z kterých si Španělé dělali otroky. Kolumbus přenechal Isabelu Bartolomějovi a v březnu 1496 odplul z Hispanioly; do Cádizu dorazil až 11. června. Tentokrát ho nečekalo bouřlivé přivítání - ve Španělsku v době jeho nepřítomnosti opadla počáteční euforie z jeho objevu a začala převládat skupina jeho protivníků.
Třetí plavba (1498-1500)
Na třetí výpravu poskytli Kolumbovi katoličtí králové osm karavel.[60] V lednu 1498 poslal dvě napřed a sám se šesti zbývajícími karavelami a dvěma sty muži na palubě vyplul 30. května 1498 z města Sanlúcar de Barrameda. 31. července objevilo Kolumbovo loďstvo ostrov, který Kolumbus pojmenoval Trinidad. Odtud posádka viděla první opravdovou pevninu, výběžek dnešní Venezuely. Kolumbus si nejdříve myslel, že jde o ostrov, 15. srpna si do deníku nicméně poznamenal, že už je přesvědčen, že je to pevnina.
Na Hispaniole mezitím Francisco Roldán, nejvyšší soudce v Isabele, zahájil vzpouru proti vládě Bartoloměje, ke které se přidalo mnoho osadníků.[64] Když tam Kolumbus přijel, chtěl se s Roldánem dohodnout a situaci uklidnit; Roldán po něm žádal ústupky,[pozn 7] které Kolumbus nakonec přijal.[65] Roldán začal rozšiřovat své pravomoci, např. Francisco de Bobadilla prohlašoval, že byl od kastilských králů pověřen úřadem dočasného soudce a guvernéra. Zatkl všechny tři bratry Kolumby přítomné na ostrově (Kryštofa, Diega a Bartoloměje) a nechal je poslat do Španělska, kam připluli na konci listopadu.[68] Královští manželé je propustili a pozvali Kolumba do Granady, kde zrovna sídlili.
Čtvrtá plavba (1502-1504)
Královský dvůr Kolumbovi financoval i čtvrtou výpravu pod podmínkou, že nepřistane na Hispaniole.[70][pozn 9] Kolumbus vyplul 9. května 1502 opět z Cádizu se čtyřmi karavelami a téměř 140 muži, mezi nimiž byl i jeho bratr Bartoloměj a syn Fernando.[71] Nejdříve se vydal do Arcily v Maroku, poté na Kanárské ostrovy a odtud do Nového světa, kam doplul 15. června. Tentokrát bylo jeho cílem prozkoumat pevninu, na kterou narazil při třetí cestě, a chtěl najít úžinu, kudy by proplul dál na západ.[70] Kolumbus doplul k jižnímu cípu Kuby a odtud se vydal jihozápadním směrem, až doplul k pobřeží Hondurasu. Odtud Kolumbus vyrazil jižním směrem, v září přistál v Kostarice a pak plul stále jižně k Panamě. Množství zlata, které získával od domorodců, jež cestou potkával, bylo větší než na ostrovech. 23. června 1503 doplul Kolumbus už jen se dvěma loděmi (dvě zbývající do té doby ztratil) na Jamajku. Lodě byly v tak katastrofálním stavu, že s nimi nebylo možné odplout. Diego Méndez, jeden ze členů Kolumbovy posádky, se rozhodl na kánoi doplavit na Hispaniolu a nechat pro zbytek posádky poslat novou loď.[73] Záchrana pro Kolumba přijela až v červnu 1504; mezitím se mnoho lidí proti němu vzbouřilo a Indiáni se po osmi měsících rozhodli, že se o Španěly starat již nebudou.
Závěr života
Po návratu z poslední výpravy se Kolumbus usadil v Seville, kde se snažil zajistit svým synům bohatství, tituly a pocty, které mu byly slíbeny. Po smrti jeho ochránkyně Isabely Kastilské (26. listopadu 1504) se mu to ale moc nedařilo. Kolumbus se později usadil ve Valladolidu, kde zemřel 20. května 1506 ve věku 54 let.
Jeho ostatky byly uchovány nejdříve ve Valladolidu a poté od dubna 1509 v klášteře de las Cuevas v Seville. Roku 1542 byly převezeny do katedrály v Santo Domingu a v roce 1795, když Hispaniolu obsadili Francouzi, byly přemístěny do Havany na Kubě. Když Kuba získala nezávislost na Španělsku v důsledku Španělsko-americké války v roce 1898, byly Kolumbovy ostatky v roce 1892, ke čtyřstému výročí jeho objevu, převezeny zpět do Sevilly.[78] Místo posledního uložení ostatků bylo zpochybňováno a kvůli náhodné záměně údajně zůstaly v Santo Domingu.[79][80] Testy DNA v roce 2024 potvrdily, že Kolumbus je pohřben v katedrále Panny Marie v Seville.[81] Kolumbův syn a hlavní dědic Diego, který zdědil titul admirála, zemřel v roce 1526.
V roce 1499 se Alonso de Hojeda spolu s Juanem de la Cosa a Amerigem Vespuccim vypravili na samostatnou výpravu do Ameriky a připluli do dnešního Surinamu, odkud pluli severně podél pobřeží Guyany a Venezuely. Ve stejný rok se k Americe vypravil i Vicente Yáñez Pinzón, který se vydal podél pobřeží jižně a doplul k ústí řeky Amazonky. Kolumbův objev znamenal počátek španělské conquisty Ameriky[85] a celkově kolonizace Jižní a Severní Ameriky Španělskem, Portugalskem, Nizozemskem, Francií a Velkou Británií.
Několik geografických útvarů ve Spojených státech nese po Kolumbovi jméno Columbus nebo Columbia, mezi nimi např. hlavní město Ohia[87] a hlavní město Spojených států.[88] Mimo USA nese Kolumb...
Kolumbovy plavby měly obrovský dopad na světové dějiny. Znamenaly počátek evropské kolonizace Ameriky a vedly k výměně plodin, zvířat a kultur mezi Starým a Novým světem. Nicméně, také přinesly nemoci a zotročení původních obyvatel Ameriky.
Shrnutí Kolumbových plaveb
| Plavba | Roky | Významné události |
|---|---|---|
| První | 1492-1493 | Objevení Baham, Kuby a Hispanioly |
| Druhá | 1493-1496 | Prozkoumání Malých Antil, založení osady La Isabela |
| Třetí | 1498-1500 | Dosažení Trinidadu a pobřeží Venezuely |
| Čtvrtá | 1502-1504 | Prozkoumání pobřeží Střední Ameriky |
I když Kolumbus nebyl prvním Evropanem v Americe (předcházeli mu Vikingové), jeho plavby zahájily trvalé styky mezi Evropou a Amerikou a měly zásadní vliv na vývoj moderního světa.
Zanechat komentář