Jízda na kole po turistických stezkách: Pravidla a doporučení

Kam můžete na kole a kam ne? Co je pro bajkera povoleno a kdy překračujete zákon? Obecně lze říci, že z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny mají cyklisté přístup na všechny cesty a stezky v krajině kromě území, která mají nějaký statut ochrany (tam může být vjezd omezen).

Pro terénní cyklisty je zcela klíčovým Zákon č. 289/95 Sb. o lesích (a také Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny). Paragraf 20 lesního zákona, bod j říká: V lesích je zakázáno mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních.

Velmi zjednodušeně řečeno: v lese, který není chráněným územím, terénní cyklisté mohou jezdit po lesních cestách a stezkách, nikoliv volným terénem. Ale pozor! Právo na legální jízdu po cestách a stezkách však není nezpochybnitelné.

Existují různé výklady s různými závěry. Často je skloňována otázka vymezení pojmu lesní cesty a související zařazení úzkých stezek.

Pravidla v chráněných oblastech

Pravidla se ale zásadně mění, pokud na kole vjedete na chráněné území.

V národních parcích mají cyklisté ze zákona zakázáno "jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody". V národním parku je tedy legální jezdit na kole pouze po silnicích, cestách uvnitř obcí a cyklotrasách schválených správou parku.

Informace o povolených cyklotrasách obvykle najdete v propagačních materiálech a webových stránkách správ národních parků, kromě toho bývají vyznačeny v terénu. V CHKO mají obecně cyklisté přístup na všechny cesty a stezky.

V NPR je stejně jako v národních parcích ze zákona zakázáno "jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody". Opět je tedy třeba dávat pozor na to, zda se pohybujeme po oficiálně schválené cyklotrase.

Pro tyto tři kategorie zvláště chráněných území obecně ze zákona není přístup cyklistů upraven. To však neznamená, že cyklisté mohou bez problémů jezdit po všech cestách v těchto územích.

Omezení přístupu cyklistů totiž může být uvedeno v bližších ochranných podmínkách ve vyhlašovacích dokumentacích jednotlivých lokalit (a to i u výše popsaných kategorií NP, CHKO a NPR). Tyto informace jsou někdy uvedeny na tabulích v terénu, ale někdy je nutné je dohledat ve vyhlašovací dokumentaci (na příslušných úřadech nebo na drusop.nature.cz).

Podobně jako ve výše uvedené kategorii Přírodní rezervace, Národní přírodní památky a Přírodní památky nejsou pro pohyb cyklistů obecně dané ani podmínky pro další typy chráněných území, jako je Natura 2000 a přírodní park, významný krajinný prvek nebo přechodně chráněná plocha.

Natura 2000

Mezi území Natura 2000 patří Evropsky významné lokality a Ptačí oblasti. V těchto územích obvykle není přístup cyklistů omezen, avšak může k němu dojít, pokud příslušný orgán ochrany přírody vyhodnotí nebo usoudí, že je v dané lokalitě cyklistika činností, která by poškozovala předmět ochrany (přírodní stanoviště, druh).

Přístup cyklistů může být také omezen časově, například s ohledem na období hnízdění chráněných druhů ptáků. Tyto kategorie spadají do tzv. obecné ochrany přírody.

Přírodní park

Přírodní park je typem chráněného území, které se vyhlašuje k ochraně krajinného rázu území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami a které nejsou chráněny jako národní park nebo CHKO. Orgán ochrany přírody může ze zákona stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.

Přístup cyklistů na cesty v přírodních parcích nebývá omezen, avšak nelze takové rozhodnutí orgánu ochrany přírody vyloučit. Podrobné podmínky jsou uvedeny ve vyhlašovacích dokumentacích jednotlivých přírodních parků, které jsou uloženy na krajských úřadech.

Přechodně chráněná plocha (PCHP)

Naopak PCHP je kategorie velice podobná rezervacím a památkám, od kterých se odlišuje způsobem vyhlašování a přechodností (platí buď po předem určenou dobu nebo periodicky po část roku), ochranné podmínky mohou přitom omezit i jízdu na kole.

Doporučení pro jízdu na kole v přírodě

V přírodě nejsme sami. Abychom v přírodě nekazili pěkné zážitky ostatním a ostatní je nekazili nám, ČeMBA propaguje dodržování Kodexu terénního cyklisty:

1. Přizpůsobte styl jízdy povrchu cesty tak, abyste jej nepoškozovali. Jezděte jen po existujících cestách, nevytvářejte nové. Nejezděte smykem.
2. Jezděte tak, abyste dokázali zastavit na viditelnou vzdálenost. Všude můžete někoho nebo něco potkat.
3. Upozorněte ostatní, že kolem nich projíždíte. Při míjení dostatečně zpomalte a je-li to z hlediska bezpečnosti nezbytné, zastavte. Buďte vstřícní a přátelští.
4. Neplašte zvířata a dávejte jim dostatek prostoru k úniku. Neničte rostliny. Nepoškozujte přírodní útvary a soukromý majetek. Zavírejte brány ohrad.
5. Jezděte s takovým vybavením, abyste byli soběstační. Předvídejte nebezpečné situace a změny počasí.

K tomu, aby příroda příliš netrpěla, potřebuje i pomoc návštěvníků a turistů. Respektujte prosím zásady chování a omezení, jejichž cílem je ochránit rostliny, zvířata a jejich prostředí.

V přírodních rezervacích je pohyb mimo značené stezky zakázán zákonem. Nezapomeňte proto na pevnou obuv a dostatek tekutin.

Pro jízdu na kole lze také využít mnoho zpevněných lesních a polních cest. Jízdy po turistických stezkách se vyvarujte. Působí totiž erozi a ničí povrch stezek, cyklisté navíc ohrožují pěší turisty. Vzhledem k terénu, kterým prochází pro cyklisty i nebezpečné.

Cyklistické stezky a trasy v České republice

Česká republika nabízí rozsáhlou síť cyklostezek a cyklotras, které umožňují objevovat krásy krajiny na kole. S cyklostezkami i cyklotrasami se setkáte jak v terénu, tak v mapách, a po obou se jezdí na kole - mimo jiné.

• Cyklostezka je samostatná komunikace pro cyklisty. Nemusí být vyhrazená jen cyklistům, často je navržená jako stezka se smíšeným provozem, tedy pro cyklisty a chodce. Mívá zpevněný povrch a pro její vyznačení se používá kulatá modrá značka s bílým kolem.
• Cyklotrasa je vyznačení cesty v terénu pomocí cyklistických značek. Může vést po silnicích, ale také po lesních a polních cestách anebo právě po cyklostezkách. Je vyznačená směrovými značkami ve žlutočerné barvě, umístěnými jako dopravní značky.

Česká síť cyklotras je číslovaná, a v jejím značení platí jednoduché pravidlo, podobné číslování silnic: čím nižší číslo, tím významnější cyklotrasa. Kromě nich Evropu křižuje síť evropských dálkových cyklotras EuroVelo, o kterou pečuje Evropská cyklistická federace.

Páteřní dálkové cyklotrasy I. třídy, jako je Labská stezka, jsou významné, číslované trasy. Téměř půlku století rozdělovala Železná opona Evropu na východ a západ. V současnosti se všech 20 evropských států podél této linie podílí na budování jedinečné trasy pro cyklisty i pěší. Česká část vede od Aše jižní hranicí s Německem a Rakouskem až k soutoku Dyje a Moravy pod obcí Lanžhot.

Cyklostezka, která začíná v Papírenské ulici v pražské Bubenči, navazuje na Stromovku a prodlužuje cyklodálnici A1 směrem k hranicím Prahy a dále podél řeky do Klecánek.

Volit můžete jednotlivé trasy s různou náročností a degustaci místní piva spojit s vlastní prohlídkou pivovarů.

Bezpečnost na cyklostezkách

S pěkným počasím se zvyšuje počet cyklistů na silnicích. Tam, kde jsou zřízeny cyklostezky, je povinností cyklistů je používat!

Cyklostezku mohou používat i osoby pohybující se na kolečkových bruslích, koloběžkách a čtyřkolkách. Při různých dopravně bezpečnostních akcích se policie zaměřuje nejen na řidiče, ale velkou pozornost věnuje i cyklistům, vybavení jejich kol a hlavně dodržování dopravních předpisů.

Za řidiče se považuje i účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí nemotorové vozidlo, tedy i cyklista. Vztahují se na něj předpisy jako na řidiče motorového vozidla. Na tuto skutečnost cyklisté často zapomínají a vyžadují od řidičů přednost na cyklistických přechodech, což zákon řidičům neukládá.

Pokud je účastníkem dopravní nehody cyklista, následky bývají vážné. Proto policie upozorňuje cyklisty, aby si před jízdou zopakovali pravidla silničního provozu, křižovatky, přednosti v jízdě, dále, že cyklisté musí jezdit jen jednotlivě za sebou a ne vedle sebe. Děti do 18 let musí jezdit na kole s ochrannou přilbou, je doporučená i pro dospělé. Do 10 let nesmí děti jezdit na kole samy po silnici. Dále na běžném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou, pouze pokud je kolo vybaveno pomocným sedadlem může osoba starší 15 let vést dítě mladší 7 let.

Mezi povinnou výbavu každého jízdního kola patří:

• Bílá odrazka na přední části kola a červená na zadní části kola.
• Oranžové odrazky na pedály a na špice kol. Tyto odrazky mohou nahradit odrazové materiály umístěné na oděvu či obuvi cyklisty. Vždy však musí být dobře viditelné.
• Za snížené viditelnosti ještě vepředu bílé světlo a vzadu červené světlo nebo blikačka. Osvětlení může být připevněné i na batohu nebo na čele cyklisty. Podmínka však je, že musí být cyklista již z dálky vidět!
• Důležité jsou i dvě funkční, na sobě nezávislé brzdy, přední a zadní.
• Volné konce trubice řidítek nebo páček brzd musí být zaslepeny nebo hrany obaleny.

Zda má cyklista blatníky nebo kryt řetězu záleží na jeho zvážení.

Další podmínka u cyklistů mladších osmnácti let je cyklistická přilba. Přilba je doporučená i pro ostatní cyklisty, hlavně pro ty, kteří jezdí denně.

Společné stezky pro chodce a cyklisty

Společná stezka pro chodce a cyklisty je značena modrou kulatou dopravní značkou bez dělení. Tato stezka není nijak dělená a je tedy po celé šířce i délce určena pro obě skupiny uživatelů, musí si tedy mezi sebou vyhovět a nesmí omezovat ani ohrožovat ostatní účastníky.

Platí tady stejná pravidla provozu jako na pozemních komunikacích. Cyklista by se měl vždy držet u pravého okraje stezky ve směru jízdy a do středu nebo levé strany smí vjet pouze při objíždění překážky nebo jiného účastníka provozu. Podobně by se měli chovat i chodci, také by se měli pohybovat u kraje. Výhodnější pro chodce, stejně jako na silnici, je pohybovat se u levého kraje, kvůli lepší viditelnosti protijedoucích cyklistů.

Pravidlo pro všechny na společné stezce je ale jasné, účastníci by neměli vytvářet velké skupiny, které zabírají celou šířku stezky, aby neblokovaly pohyb ostatních. Cyklisté i bruslaři by měli přizpůsobit svou rychlost hustotě provozu.

Obecné pravidlo praví, že cyklista by po stezce neměl jet vyšší rychlostí než 30 km/h. Je ale jasné, že tato rychlost je při větším provozu potřeba snížit. Stejně tak chodci by se měli chovat předvídatelně, neměli by tedy dělat žádné nečekané změny směru chůze či prudké pohyby, aby neomezili či neohrozili ostatní.

U majitelů čtyřnohých mazlíčků je pravidlo jasné - zvíře musí být na vodítku a majitel ho musí držet u sebe.

Existuje také stezka pro chodce a cyklisty s odděleným provozem. Ta je značena kulatou modrou značkou s dělící čarou mezi kolem a chodci, stejně tak je rozdělena i samotná stezka. Jedna část slouží k pohybu chodců, druhá cyklistům. Pravidla na těchto stezkách jsou jednoduchá - obě skupiny účastníků se musí držet v prostoru vyhrazeném právě pro ně. Do druhé části stezky mohou vstoupit pouze ve specifických případech, například při objíždění nebo obcházení překážky, odbočování nebo vstupování či naopak opouštění stezky.