Fakturace cestovních nákladů: Vzor a podrobný průvodce

Tento článek se zabývá problematikou fakturace cestovních nákladů, včetně vzorů, postupů a legislativních požadavků. Dozvíte se, jak správně postupovat při účtování cestovních náhrad, jaké nástrahy na vás mohou při účtování číhat a jak se jim bezpečně vyhnout.

Legislativa a cestovní náhrady

Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje v § 1 odst. 1 písm. osobní rozsah platnosti. Zaměstnavatel je podle zákoníku práce povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které zaměstnanci vzniknou v souvislosti s výkonem práce. Tato povinnost zaměstnavatele se uplatní i v případě pracovní cesty. Zaměstnavatel má určit podmínky týkající se pracovní cesty předem.

S pracovními cestami je úzce spojena i povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům stravné a náhrady, které se zaměstnanci poskytují v souvislosti s výkonem práce (cestovní náhrady).

Cestovní příkaz: Základní dokument

Cestovní příkaz neboli cesťák vyplňujete se zaměstnancem ve chvíli, kdy ho vyšlete na služební cestu. Na základě tohoto dokumentu má zaměstnanec nárok na stravné a další cestovní náhrady. Slouží ale také jako doklad o tom, kde se zaměstnanec v pracovní době nacházel, například kvůli řešení pracovních úrazů.

Žádný zákon zaměstnavatelům nenařizuje, aby cestovní příkazy používali. Pokud na něm zaměstnanec ani zaměstnavatel netrvají, vyplňovat ho nemusí. Zaměstnavatel má ale povinnost vyplatit zaměstnancům za služební cesty stravné a cestovní náhrady a cestovní příkaz to usnadňuje.

Cestovní příkaz se vyplňuje vždy, když pošlete zaměstnance na pracovní cestu - tedy ještě před jejím uskutečněním. Pokud používáte účetní program či program na zpracování mezd, cestovní příkazy jsou v něm pravděpodobně obsaženy. Zaměstnanec v programu vyplní, kdy a kam se chystá a nadřízený mu cestu schválí.

Zaměstnanec může na služební cestu dostat zálohu až do výše kompletních cestovních náhrad. Zda zálohu dostane, či ne, záleží na vašem rozhodnutí. Jakmile se zaměstnanec z pracovní cesty vrátí, vyplní zadní část příkazu o průběhu pracovní cesty. Zde do kolonek vypíše jednotlivé přesuny z místa na místo (čas odjezdu a čas příjezdu).

Tuto část vyplní zaměstnanec společně s účetním. K vyplněnému příkazu zaměstnanec předloží také doklady za všechny výdaje spojené s prací - například nocleh, poplatky za vjezd či parkování, účtenky z oběda, zaplacení školení a podobně. Pokud jel zaměstnanec veřejnou dopravu, přiloží také jízdenky.

Pokud jel vlastním autem, spočítá spotřebované palivo. Dolní část příkazu jménem Vyúčtování pracovní cesty vyplňuje účetní, který provede vyúčtování pracovní cesty a vyplatí náklady. Pověřená osoba pak zaměstnanci z pokladny vyplatí všechny cestovní náhrady, případně je pošle na účet.

Pokud zaměstnanec k pracovní cestě využil firemní auto, nezapomeňte přidat záznam do knihy jízd. Cestovní příkaz nemá žádnou přesnou předepsanou podobu.

Tuzemské a zahraniční cestovní příkazy v POHODA

Ekonomický systém POHODA nabízí agendy pro vytváření a vyúčtování tuzemských i zahraničních cestovních příkazů. Ovládání a práce v agendách jsou prakticky shodné, s několika rozdíly:

• Tuzemské cestovní příkazy: Hodnoty v polích Středisko, Činnost a Zakázka se doplní na doklady vzniklé zaúčtováním cestovních příkazů.
• Zahraniční cestovní příkazy: Zahraniční cestovní příkazy se zobrazí pouze v případě, že máte v agendě Globální nastavení v sekci Cizí měny zatrženou volbu Povolit použití cizích měn.

V řadě POHODA E1 můžete sledovat historii změn jednotlivých cestovních příkazů. Sledování historie nastavíte v agendě Globální nastavení/Historie.

Záložky v cestovním příkazu

• Zálohy: Slouží pro evidenci vyplacených záloh pracovníkům, kteří jsou vysláni na pracovní cestu. U zahraničních cestovních příkazů je možné evidovat zálohy v různých měnách.
• Etapy pracovní cesty: V řadách POHODA E1 a POHODA SQL můžete v agendě Přístupová práva definovat práva uživatelů k jednotlivým číselným řadám cestovních příkazů konkrétních účetních jednotek. Ke každé etapě zahraniční cesty je třeba z výklopného seznamu doplnit pole Země.
• Směny: Pokud pracovník při zahraniční pracovní cestě směnil poskytnutou měnu na jinou, provedete zápis na tuto záložku.
• Výdaje: Tato záložka sleduje výdaje spojené s pracovní cestou. Na tuto záložku zapište všechny výdaje a uveďte způsoby jejich platby (hotově, platební kartou, šekem). U zahraničních cestovních příkazů zapište všechny výdaje uskutečněné v různých měnách.
• Stravné: Na tuto záložku se vygeneruje stravné, které náleží pracovníkovi po jednotlivých kalendářních dnech za celou dobu trvání pracovní cesty v rámci jednoho dne. Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel zaměstnancům poskytnout vedle stravného i kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného.
• Náhrady: K vyčíslení náhrad za používání silničních motorových vozidel dojde v případě, že je ve formuláři cestovního příkazu u jednotlivých etap nastaven typ dopravy auto vlastní.
• Vyúčtování: Na této záložce dojde k výpočtu částky přeplatku nebo doplatku z vyúčtování pracovní cesty.

Zaúčtování cestovních příkazů

Cestovní příkazy můžete zaúčtovat i hromadně. Zaúčtovat tuzemské a zahraniční příkazy můžete povelem Záznam/ Operace/Zaúčtování příkazů... Zobrazí se průvodce Zaúčtování záloh a cestovních náhrad. POHODA vám automaticky vygeneruje doklady do agend Pokladna (záloha, přeplatek/doplatek), Interní doklady (vyúčtování zálohy, stravné, náhrady za použití soukromého automobilu) a Ostatní závazky (doplatek).

Zaúčtované příkazy jsou označeny příznakem Zaúčtováno včetně uvedení dne zaúčtování. Pokud je budete potřebovat zaúčtovat znovu, musíte nejprve úplně zrušit jejich zaúčtování, a to prostřednictvím povelu Záznam/Operace/Zaúčtování příkazů…

Tiskové sestavy

Díky sestavám, které jsou dostupné v těchto agendách, můžete snadno vytisknout cestovní příkazy k pracovní cestě včetně jejího vyúčtování, přehled stravného podle zvoleného období, výdajů a náhrad.

Druhy cestovních náhrad

Mezi jednotlivé druhy cestovních náhrad, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci v souvislosti s jeho vysláním na pracovní cestu poskytnout, patří především: náhrada jízdních výdajů, náhrada jízdních výdajů k návštěvě rodiny, náhrada výdajů za ubytování, náhrady zvýšených stravovacích výdajů (stravné), náhrada nutných vedlejších výdajů.

Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při: a) pracovní cestě (§ 42), b) cestě mimo pravidelné pracoviště, c) mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, d) přeložení (§ 43), e) dočasném přidělení (§ 43a), f) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru, g) výkonu práce v zahraničí.

K náhradám, na které může zaměstnanci vzniknout nárok, patří např. i náhrady za opotřebení vlastních nástrojů a pomůcek užitých pro výkon práce s vědomím zaměstnavatele, popř. náhrada majetkové škody, která zaměstnanci vznikne např. na jeho oděvu, který při služební cestě používá.

Nejčastějšími cestovními výdaji, které jsou kryty cestovními náhradami, jsou zejména stravné a náhrady jízdních výdajů.

Stravné: Náhrada zvýšených stravovacích výdajů

Při rozhodování o výši stravného je nutné rozlišovat, byl-li na pracovní cestu vyslán zaměstnanec pracující v podnikatelském (soukromém), nebo státním (veřejném) sektoru. Podle toho, v kterém sektoru je zaměstnanec zaměstnán, se totiž řídí např. výše základní náhrady stravného, na kterou má zaměstnanec nárok, a současně i nejvyšší výměra poskytnutého stravného, která nebude spadat do základu daně (nebude podléhat pojistnému).

Stejně tak je třeba rozlišovat, jedná-li se o pracovní cestu v rámci České republiky (tuzemská pracovní cesta) nebo o pracovní cestu do zahraničí. Zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky.

Zákonné stravné reflektuje skutečnost, že je zaměstnanec na pracovní cestě vystaven povinnosti (povětšinou) nestandardního způsobu stravování (např. návštěva restaurace k zajištění teplých jídel, místo domácího vaření, popř. chystání svačin).

Výše stravného je proto určována každý rok ve vyhlášce o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad jak pro tuzemské pracovní cesty (pro rok 2025 jde o vyhlášku č. 475/2024 Sb.), tak pro zahraniční pracovní cesty (pro rok 2025 se jedná o vyhlášku č. 373/2024 Sb., účinnou od 1. ledna 2025).

Výše stravného je vždy odvozována od konkrétní délky trvání pracovní cesty. Povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci stravné vzniká v případě, že je délka pracovní cesty minimálně 5 hodin.

Pro rok 2025 je určena výše stravného pro tuzemské pracovní cesty následovně:

• V podnikatelském sektoru poskytne zaměstnavatel zaměstnanci v souvislosti s výkonem pracovní cesty stravné nejméně ve výši:
  • 148 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • 225 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • 353 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
• V nepodnikatelském sektoru může být výše stravného určena v rámci předem daného rozmezí. Jedná se pak o následující částky:
  • Za každý kalendářní den pracovní cesty má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout stravné ve výši:
    • 148 Kč až 177 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
    • 225 Kč až 271 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
    • 353 Kč až 422 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Dojde-li k zákonné změně (zvýšení) stravného, které zaměstnavatel v souvislosti s vysláním zaměstnance na služební cestu nebude reflektovat a zvýšené stravné mu nepřizná, jedná se o porušení povinností na straně zaměstnavatele (nezákonné krácení nároků zaměstnance), pro které může být zaměstnavateli udělena pokuta až ve výši 200 tis. Kč.

V některých případech doznala změn i povinná výše stravného, které se zaměstnanci poskytuje v souvislosti se zahraniční pracovní cestou. Podrobnosti najdete v příloze vyhlášky č. 373/2024 Sb.

Zahraniční stravné poskytuje zaměstnavatel v cizí měně tak, aby zaměstnanec mohl s částkami přímo disponovat. Pokud při zahraniční pracovní cestě zaměstnanec navštíví více zemí, pak se mu zahraniční stravné bude posuzovat podle úrovně té země, ve které stráví v daném kalendářním dni nejvíce času.

Jak při vnitrostátní pracovní cestě, tak při zahraniční pracovní cestě, vzniká-li zaměstnanci právo na stravné, může na základě zákonem předvídaných skutečností docházet ke krácení stravného.

U zaměstnance, který je vyslán na pracovní cestu, a který splní předpoklady pro přiznání stravného, může dojít i k jeho přiměřenému krácení. Pokud totiž bude zaměstnanci na pracovní cestě poskytnuto bezplatné jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře a na které zaměstnanec sám nepřispívá, pak lze zaměstnanci stravné zkrátit při tuzemské pracovní cestě až o hodnotu: 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, max. však 18 hodin a 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin, a při zahraniční pracovní cestě obdobně, v souvislosti s přiznaným stravným.

Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu: a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby, b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby, c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.

Při služební cestě může dojít k situaci, kdy bude o zaměstnance kompletně postaráno, co se jídla týče. V takovém případě bude zaměstnanci svědčit nárok na cestovní náhrady - stravné ve výši jedné čtvrtiny zákonného stravného (pro kalendářní den).

Účtování cestovních náhrad

Při účtování o nákladech účetní jednotky musíme odlišit cestovní náhrady (účtováno většinou na účet 512-Cestovní náhrady) od ostatních nákladů vynaložených v souvislosti s pracovní cestou např. nákup PHM do služebního automobilu (účet skupiny 50 - Spotřeba materiálu), náklady na reprezentaci (např.

Při účtování je také správné rozlišit zálohu na cestovní náhrady a zálohu na jiné výdaje např.

Jeden z prvních případů, který vznikne při účtování v souvislosti s poskytováním cestovních náhrad, je nákup cizí měny. Při nákupu valut jsou pro jejich ocenění používány kurzy stanovené zákonem o účetnictví. Ustanovení § 24 zákona o účetnictví umožňují použít denní kurs ČNB platný ke dni uskutečnění účetního případu nebo pevný kurs podle § 24 odst. 7.

Při ocenění nakoupených valut je možné použít i kurs, za který byly valuty nakoupeny (§ 24 odst. 3.

Jak již bylo uvedeno, v souvislosti s poskytováním cestovních náhrad budeme zachycovat celou řadu účetních případů. Účetní kurs (aktuální kurs ČNB, pevný kurs nebo kurs, za který byla cizí měna nakoupena), využijeme např. Kursy stanovené v ust. § 183 a § 184 zákoníku práce.

Příklad 1 - zvolení měny pro poskytnutí zálohy Zaměstnanci byla na pracovní cestu do Polska, kde se stravné podle vyhlášky MF stanoví v EUR, poskytnuta záloha v EUR. Aby mohl v Polsku platit ubytování, jízdní výdaje a další úhrady, směnil po příjezdu do Polska zálohu na polské zloté (PLN). Může vrátit při vyúčtování zjištěný přeplatek v této měně, nebo si musí zbylé PLN směnit na EUR a vrátit přeplatek v EUR?

Jestliže byla zaměstnanci poskytnuta v uvedeném případě záloha v EUR a zaměstnanec celou zálohu směnil na PLN, pak přeplatek může vrátit zaměstnavateli v měně, která mu po této pracovní cestě zbyla, tj. v PLN, nebo v jiné dohodnuté měně, např. i v Kč.

Příklad 2 - zvolení kurzu k přepočtu měny Jakým kurzem máme přepočítávat cestovné a kapesné v cizí měně? Lze použít pevný roční kurz? Při vyúčtování cestovních náhrad, tj. při zjišťování výše nároku zaměstnance na cestovní náhrady, přeplatku nebo doplatku, který bude se zaměstnancem vypořádáván, se při přepočtu jedné měny na jinou měnu použijí kurzy z dokladu o směně měny, ve které byla zaměstnanci poskytnuta záloha, v zahraničí na jinou měnu a kurzy ČNB platné v den vyplacení zálohy.

Pokud záloha poskytnuta nebyla, pak se použijí kurzy ČNB platné v den nástupu na příslušnou pracovní cestu. Pevný kurz používaný v účetnictví k tomuto účelu použít nelze.

Příklad 3 - zvolení kurzu při opožděném předání vyúčtování Zaměstnanec předá vyúčtování po desetidenní lhůtě stanovené k vyúčtování. Jaký kurz má zaměstnavatel k přepočtu měn použít? Na použití správného kurzu pro přepočet nároku zaměstnance na cestovní náhrady v etapě vyúčtování nemá vůbec žádný vliv, kdy zaměstnanec předložil doklady týkající se pracovní cesty.

I kdyby své právo uplatnil až následující rok nebo kdykoliv do 3 let po uskutečnění pracovní cesty, provede se při vyúčtování přepočet kurzem směny poskytnuté měny v zahraničí a kurzy ČNB platnými v den vyplacení zálohy, příp. při neposkytnutí zálohy, kurzem ČNB platným v den nástupu na zahraniční pracovní cestu.

Příklad 4 - doklad o směně Zaměstnanci byla na zahraniční pracovní cestu do Ruska poskytnuta záloha v EUR. V Rusku platil v hotelu ubytování v EUR. Na dokladu je uvedena částka v RUB a její přepočet na EUR. Lze z toho vyplývající kurz považovat za kurz směny poskytnuté měny v zahraničí, když žádný jiný doklad o směně zaměstnanec nemá?

Podle § 183 ZP se v etapě vyúčtování cestovních náhrad použije k přepočtům kurz z dokladu o směně poskytnuté měny v zahraničí a kurzy ČNB platné v den poskytnutí zálohy. To znamená, že jde o kurz směny poskytnuté měny v zahraničí, tj. směny provedené v bance nebo směnárně, kdy zaměstnanec např. za 50 EUR dostane odpovídající hodnotu RUB.

Uvedený doklad z hotelu není doklad o směně, ale doklad o platbě za službu v cizí měně. Že je z dokladu zřejmý kurz, jakým byl při platbě v hotelu proveden přepočet EUR na RUB, není vůbec podstatné.

Kurz z dokladu o platbě nelze v žádném případě použít k přepočtům měn v etapě vyúčtování cestovních náhrad. K přepočtu částky v RUB za ubytování na EUR nebo na Kč v etapě vyúčtování cestovních náhrad musí tedy zaměstnavatel v uvedeném případě použít kurzy ČNB platné v den poskytnutí zálohy.

Příklad 5 - více záloh v různých měnách Zaměstnanec požádal o poskytnutí zálohy ve dvou různých měnách, zaměstnavatel mu vyhověl. Vyúčtovává se každá záloha zvlášť? V případě, kdy je zaměstnanci poskytnuta na zahraniční pracovní cestu záloha v několika měnách, je vhodné při vyúčtování cestovních náhrad přepočítat zálohy na jednu z poskytnutých měn a na tuto měnu přepočítat také nároky zaměstnance zjištěné v různých měnách.

Příklad 6 - použití kurzu v případě neposkytnutí zálohy Zaměstnanci nebyla na zahraniční pracovní cestu poskytnuta záloha. Zaměstnanec tedy v zahraničí použil svou vlastní cizí měnu, kterou v zahraničí směnil ve směnárně. Může zaměstnavatel použít kurz z dokladu o této směně v zahraničí k přepočtům ve vyúčtování? Uvedený kurz, přestože byl doložen dokladem ze směnárny v zahraničí, nelze k přepočtům měn v etapě vyúčtování v žádném případě použít.

Podle ustanovení § 184 ZP se v případě, kdy zaměstnanci nebyla na pracovní cestu poskytnuta záloha, použijí kurzy vyhlášené ČNB a platné v den nástupu na zahraniční pracovní cestu.

Příklad 7 - použití kurzu v případě směny jiné měny než té ze zálohy Zaměstnanci byla poskytnuta na zahraniční pracovní cestu do Turecka záloha v USD. Zaměstnanec doložil k vyúčtování cestovních náhrad doklad ze směnárny v Turecku o směně EUR na TRY. Lze kurz z tohoto dokladu použít při vyúčtování k přepočtu dokladů v TRY na EUR?

Specifické situace a doporučení

• Zálohy a měny: Pokud je záloha na zahraniční pracovní cestu poskytována v hotovosti, je nejvhodnější poskytnout ji v měně státu, kam byl zaměstnanec na pracovní cestu vyslán.
• Nedodržení lhůt: Nedodržení zákonem stanovených nebo sjednaných lhůt však nemá za následek ztrátu práva, protože stanovená desetidenní lhůta je pouze pořádková a promlčecí doba je tříletá.
• Platební karty: V poslední době je stále častěji poskytována zaměstnanci záloha ve formě zapůjčení platební karty zaměstnavatele.
• Organizační složka: Je-li tedy zaměstnanci poskytnuta náhrada za pracovní cestu v rámci činnosti organizační složky - projeví se tento výdaj v rámci celé společnosti.
• Konec roku: Podle § 24 zákona o účetnictví jsou účetní jednotky povinny přepočítat majetek a závazky vyjádřené k rozvahovému dni v cizí měně na českou měnu.

Cestovní náhrady a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Vzhledem k tomu, že se úprava pracovní cesty, s kterou je někdy problematika cestovních náhrad zaměňována, vztahuje i na základní pracovněprávní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, je důležité upozornit na skutečnost, že cestovní náhrady se na "dohodáře" automaticky nevztahují!

Pro to, aby měli na cestovní náhrady spojené s výkonem pracovní cesty nárok i zaměstnanci činní pro zaměstnavatele na základě některé z dohod konaných mimo pracovní poměr, je nutné tento jejich nárok v dohodě přímo sjednat. Sjednání náhrad i pro zaměstnance pracující na základě dohod však zákoník práce neřadí mezi zákonné povinnosti zaměstnavatele. Případné poskytování cestovních náhrad je tak zcela na libovůli zaměstnavatele.

Garantuje-li zaměstnavatel zaměstnancům v kolektivní smlouvě nárok např. na stravenky, popř. kapesné v případě pracovní cesty, a užije-li nevhodnou formulaci, bude nárok náležet i zaměstnancům činným na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti (a to i přesto, že jim nárok nevyplývá ze zákona).

Nárok na cestovní náhrady náleží dohodářům za předpokladu, že je sjednán. Zaměstnanci, kteří jsou pro zaměstnavatele zavázáni vykonávat práci na základě dohody o provedení práce, náleží cestovní náhrady, bylo-li tak dohodnuto, i v případě, kdy nebude ve smlouvě uvedeno místo pravidelného pracoviště a práce bude vykonávána mimo obec jeho bydliště.

Má-li však zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, a to i v případě, kdy by nedošlo k sjednání místa pravidelného pracoviště.

Na tomto místě je nutné upozornit na skutečnost, že stejně jako nelze zaměňovat pracovní cestu s cestovními náhradami, nelze pracovní cestu vnímat ani jako základní a jedinou podmínku vzniku nároku na cestovní náhrady. Nárok na cestovní náhrady přísluší zaměstnanci i v případě, kdy nebude vyslán na pracovní cestu, ale kdy bude vykonávat pro zaměstnavatele práci pouze mimo místo pravidelného pracoviště.

Pro účely cestovních náhrad se pracovní cestou rozumí i vyslání zaměstnance mimo místo jeho pravidelného pracoviště za předpokladu, že bylo místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, popř. ve smlouvě je uvedené pravidelné pracoviště určeno šířeji, než jedna obec.

Není-li pravidelné pracoviště sjednáno, popř. je-li sjednáno šířeji než jedna obec, pak se za místo pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad, tj. místo, odkud se počítá vznik nároku zaměstnance na cestovní náhrady, považuje místo, odkud nejčastěji začínají zaměstnancovi cesty za zaměstnáním, což bude s největší pravděpodobností jeho bydliště.

Tabulka: Výše stravného pro tuzemské pracovní cesty v roce 2025

Délka pracovní cesty	Podnikatelský sektor (min.)	Nepodnikatelský sektor (rozmezí)
5 až 12 hodin	148 Kč	148 Kč až 177 Kč
12 až 18 hodin	225 Kč	225 Kč až 271 Kč
Více než 18 hodin	353 Kč	353 Kč až 422 Kč