Pokud chodíte českou, ale třeba i rumunskou krajinou (ano, i v Rumunsku vymezili čeští značkaři turistické trasy), nemohli jste si nevšimnout barevných pruhů zvýrazněných po okrajích zářivě bílou barvou. Systém značení turistických tras v České republice (ČR) je tradicí Klubu českých turistů (KČT), který od roku 1889 postupně zpřístupňuje řadu krásných zákoutí celého území. V současné době vytváří pro pěší turisty, lyžaře a cyklisty síť o délce cca 40 000 km. Česko je protkáno jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě.
Historie Turistického Značení
Značení tras má u nás relativně dlouhou historii. Kolem roku 1860 začal německý turistický spolek vyznačovat první trasy v Beskydech. Dnes akce organizuje Klub českých turistů, jenž vznikl roku 1888. První značka byla vyznačena v roce 1889 Klubem českých turistů (KČT) na trase z Berouna ke Karlštejnu. „Hned rok po svém vzniku, konkrétně v květnu 1889, začal Klub značit turistické trasy okolo Prahy. První z nich byla na Svatojánské proudy, pak na Karlštejn a jedna byla také vyznačena v Brdech, v místě, kde je v současné době vojenský újezd Jince,“ říká pro Český rozhlas Karel Markvart.O turistické značení se dodnes stará Klub českých turistů. Turistické značky obnovují dobrovolníci, kteří každý rok projdou stovky kilometrů tras a ručně přemalují staré nebo poškozené značky. Tento proces se provádí přibližně jednou za tři roky.
Barvy Turistických Tras
V Česku se používají čtyři základní barvy:- Červená - hlavní, dálkové trasy (např. hřebenovky, hlavní turistické stezky)
- Modrá - regionálně důležité trasy
- Zelená - kratší místní trasy
- Žlutá - spojovací nebo přístupové trasy
Červená barva je vždycky výrazná, upozorňující na nějaké riziko. Typické je to u dopravních značek. Ty turistické červenou barvou upozorňují jak na délku trasy (kterou si ovšem každý může přizpůsobit vlastním potřebám), tak na náročnost, tedy terén a převýšení. Pokud chcete lépe poznat konkrétní oblast, vyplatí se držet se zelené, neboť to jsou místní trasy. Většinou nejsou ani příliš dlouhé, ani příliš náročné. Žlutě značené jsou krátké trasy, spojky nebo zkratky, ale i ty jsou terénem vedené tak, aby se pokud možno vyhýbaly frekventovaným silnicím a nabídly poutníkovi zajímavé objekty či výhledy. I zde je ovšem potřeba být ve střehu.
Dálkové Trasy
O dálkových trasách už byla zmínka výše, přesto se u nich ještě zastavme. V zásadě jde o tři trasy známé jako E3, E6, a E10. E3 začíná v Santiagu de Compostela a do Česka vstupuje přechodem Schirnding-Pomezí. Následně prochází Krušnými horami do Jizerek, Lužických hor a ke Krkonošům. Odtud se přesouvá do Polska, odkud se posléze vrací zpět v masivu Kralického Sněžníku a pokračuje na Slovensko. Trasa E10 podle Klubu českých turistů začíná na Kap Arkona na Rujáně a skrz Německo pokračuje k Varnsdorfu, projde Českým středohořím a přes Prahu a Brdy pokračuje do jižních Čech, kde Česko opustí na hraničním přechodu ve Studánkách. Ovšem aktuální elektronické mapové podklady značku na Studánkách nenacházejí.
Trasa z německého Eisenachu jdoucí přes Česko a Slovensko do maďarské Budapešti měří 938 km a značená Svatojakubská cesta z Prahy do španělského Santiaga de Compostela má podle značky v pražské Zbraslavi 3 030 km. Navíc je potřeba poznamenat, že skrz Česko vede hned několik větví trasy, jejíž cíl je v Santiagu de Compostela.
A které trasy patří mezi ty nejznámější a nejnavštěvovanější? Nejdelší turistická trasa v Česku je Stezka Českem, která vede napříč celou republikou. Má dvě hlavní větve: severní (1 051 km) a jižní (1 048 km). Obě začínají a končí na hranicích - severní vede od nejzápadnějšího bodu ČR (Královský kámen) k nejvýchodnějšímu (Bukovec), zatímco jižní prochází více vnitrozemím. Trasa vede přes hory, lesy, národní parky i historická města a je inspirována dálkovými pochody jako Pacific Crest Trail v USA. Nejznámější turistická trasa v Česku je Cesta česko-polského přátelství v Krkonoších. Tato hřebenová stezka měří přibližně 28 km a vede po hranici mezi Českem a Polskem od Pomezních bud k Špindlerově boudě. Trasa nabízí úchvatné výhledy na Krkonoše a prochází kolem ikonických míst, jako jsou Sněžka (1 602 m n. m.), Luční bouda nebo Obří důl. Stezka je oblíbená mezi turisty z obou zemí a je sjízdná i v zimě na skialpech. Díky své popularitě je jednou z nejfrekventovanějších hřebenových tras v Česku.
Typy Značek a Směrovek
Značení je převážně provedeno čtvercovými pásovými značkami, které se skládají ze tří stejně širokých pásů. Krajní pásy (spodní a dolní) jsou v barvě upozorňovací a prostřední pás je barvou naváděcí - podle ní se určuje i barva značky (např. mluvíme o červené značce).
Nejčastější pásové značení končí (tzv. koncová značka) nikoliv obdélníkem, ale bíle ohraničeným čtvercem. Značené jsou i odbočky k pramenům (čtvercové s piktogramem studánky), hradům (čtvercová s piktogramem hradů, která vypadá jako písmeno L) či vrcholu (čtvercová s piktogramem trojúhelníku mířícího špičkou nahoru jako hora). Ty nebývají delší než 1 km.
Směrovky a tabulky nás na jednotlivých informačních místech značené trasy průběžně informují o tom, kde se právě nacházíme jak daleko kam je. Směrovky a tabulky všech přesunů jsou tvarově i rozměrově stejné. Rozdílné je však rozmístění textu, velikost písma a barevností základní plochy. Pokud jsou směrovky instalovány mimo obec nebo železniční stanici, jsou doplněny tabulkou místního názvu, udávající název tohoto místa a jeho nadmořskou výšku. Turistické vývěsní mapy jsou zpravidla umístěny na důležitých rozcestích značených tras nebo v jejich východištích.
Barvy pro Pěší, Lyžařské a Cyklistické Trasy
U pěšího značení se používá bílé upozorňovací barvy, u lyžařských tras oranžové a u cykloturistických tras žluté. Jako naváděcích barev se používá u pěšího značení červené, modré, zelené a žluté. U lyžařského a cyklistického značení je tomu obdobně, jen žlutá barva je nahrazena barvou bílou.
Tabulka barevného značení
| Typ trasy | Upozorňovací barva | Naváděcí barvy |
|---|---|---|
| Pěší | Bílá | Červená, Modrá, Zelená, Žlutá |
| Lyžařská | Oranžová | Červená, Modrá, Zelená, Bílá |
| Cyklistická | Žlutá | Červená, Modrá, Zelená, Bílá |
Klub Českých Turistů a Značkaři
O značení se stará Klub českých turistů (KČT). Značkaři jsou dobrovolníci, kteří každé 3 roky obnovují značení a instalují směrovky či informační tabule. Značení nové trasy není jen tak - musí být schváleno Klubem českých turistů, obcemi a vlastníky pozemků. Po pečlivém naplánování přichází na řadu značkaři, kteří vytyčí trasu v terénu. První značení se provádí nejčastěji na stromy, kameny nebo sloupy, aby bylo co nejtrvanlivější.
Standardní turistická značka je bílý obdélník se středovým barevným pruhem. Na turistických rozcestnících najdete směrovky s názvy míst a vzdálenostmi. Na první pohled může systém značení působit složitě, ale ve skutečnosti je velmi logický.
Turistické Značení v Evropě
Území Česka a Slovenska patří mezi země s nejdokonalejší a nejhustší sítí turistického značení pro pěší turistiku. Kromě pěších tras jsou v poslední době značeny též trasy pro cyklisty, běžkaře a jezdce na koních. V Rakousku a Švýcarsku (v Alpách a Durynském lese) vznikala síť cest značených pásovým značením již v 19. století.
Spoléhat jen na barvy je poněkud ošidné. Vždycky je dobré mít po ruce mapu, ať už v některé z aplikací, nebo papírovou klasiku. Aktuální trasy lze najít i v turistických mapách nebo aplikacích jako Mapy.cz.
České turistické značení je svou metodikou a kvalitou nejlepší na světě. Základem je jednoduchost pásové značky, kterou od českého KČT řada zemí převzala. České turistické značení používají i další státy, například Chorvatsko, Brazílie, či rumunský Banát. V roce 2023 se k nim přidalo Mongolsko.
Závěrem
Turistické značení je nepostradatelnou součástí české krajiny a dělá z Česka ráj pro pěší turistiku. Díky pečlivé práci značkařů se můžeme spolehnout, že nás barevné pruhy bezpečně dovedou k cíli.
Zanechat komentář