Historie Klubu českých turistů

Turistický magazín si vytyčil za svůj cíl informovat o turistice komplexně, proto zve čtenáře k inspirativním výpravám do hlubin historie. Na nich můžete s nemalým překvapením objevovat, jak zajímavá byla minulost turistiky v severních Čechách. Počátek našeho bádání směřujeme k roku 1888, kdy vznikl Klub českých turistů. Seznámíme se především se zajímavými lidmi, kteří turistiku považovali za své životní poslání. Navštívíme zajímavá místa, která mnohdy už neexistují nebo změnila svou tvář k nepoznání. Nahlédneme pod pokličku i některých turistických klubů či turistických akcí s velmi dlouhou tradicí. Možná ale, že vy sami máte zajímavé poznatky či historické dokumenty, které by mohly poodhalit další fragmenty minulosti.

Založení a první roky

Klub českých turistů (KČT) je zájmové sdružení turistů vzniklé v roce 1888 za Rakousko-Uherska, působící dodnes v České republice. Klubu předcházel "Spolek českých turistů v Praze", ze kterého vznikl Klub českých turistů. V letech 1920 až 1938 byl nahrazen Klubem československých turistů. Za nacistické okupace byl jednou ze složek Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. V letech 1948 až 1990 existoval jako Svaz turistiky v rámci celostátní organizace Československý svaz tělesné výchovy a sportu.

Turistické výlety organizovaly mnohé české i německé spolky. V roce 1884 byla založena zřejmě první česká turistická organizace Pohorská jednota Radhošť, působící řadu let pouze ve svém regionu. V oblasti Beskyd takových turistických spolků vzniklo několik.

Klub českých turistů byl založen na valné hromadě 11. června 1888 v Praze, v malém sále Měšťanské besedy za účasti 48 členů z iniciativy nadšenců v čele s Dr. Vilémem Kurzem st. (předseda Národní jednoty Pošumavské), Dr. Františkem Čížkem (předseda Národní jednoty Severočeské) a architektem Vratislavem Pasovským. Za předsedu byl zvolen na první výborové schůzi 14. června 1888 známý cestovatel a veřejný činitel Vojtěch Náprstek.

Ten plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele klubu, ale práci v klubu se mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil na první valné hromadě KČT v lednu 1889. Měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na skupinu osob, soustředěnou kolem Kurze a Pasovského (plaketa s jeho jménem je dnes nejvyšším vyznamenáním KČT). Četné pobočky klubu zakládaly chaty a stavěly rozhledny (např. Petřínská rozhledna v Praze, Kurzova rozhledna); od roku 1889 začaly tvořit také hustou síť turistických značek. V lednu 1889 vychází první číslo Časopisu turistů, jehož redakci převzal profesor Dr.

Významné osobnosti KČT

• Vojtěch Náprstek - první předseda KČT
• Vilém Kurz st. - spoluzakladatel KČT
• František Čížek - spoluzakladatel KČT
• Vratislav Pasovský - architekt a dlouholetý předseda KČT
• Jiří Guth-Jarkovský - redaktor Časopisu turistů

Rozvoj a činnost KČT do roku 1948

První velkou akcí KČT bylo organizování výpravy českých turistů na Světovou výstavu do Paříže na jaře r. 1889, která byla jednou z největších senzací minulého století. Výprava, které se zúčastnilo celkem 363 mužů a žen, uviděla v té době nejvyšší stavbu světa - Eiffelovu věž. Už při zpáteční cestě vznikla ve vlaku myšlenka na vybudování podobné rozhledny v Praze, jako trvalé upomínky na historickou cestu. Vedení Klubu českých turistů, inspirováno Eiffelovou věží v Paříži, přišlo s myšlenkou vystavět na Petříně při příležitosti pořádání Zemské jubilejní výstavy v Praze zmenšeninu této rozhledny v poměru 1 : 5. Stavba byla spojena i s položením lanové dráhy.

Po bouřlivém období se KČT věnoval hlavně pořádání pravidelných vycházek do okolí a hromadných zájezdů. Čtrnáctidenní zájezd do Dalmácie, Černé Hory, Bosny a Záhřebu o velikonocích r. 1897 se stal manifestací slovanské vzájemnosti na územi tehdejší rakousko-uherské monarchie. V roce 1896 podnikl KČT zájezd 260 osob do Adršpašských skal, kde byla zasazena pamětní deska. Výlety se neomezovaly jen na pěší turistiku, ale rozšířila se i železniční doprava a zimní přesun na lyžích.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se Klub českých turistů vzpamatoval z válečných strastí a stal se masovou zájmovou organizací. Během deseti let došlo k jeho největšímu rozmachu. Připojením slovenských turistů dne 13. listopadu 1918 přejmenoval Ústřední výbor KČT klub na Klub československých turistů, valná hromada to schválila až dodatečně. Klub řídil v té době předseda dr. Guth-Jarkovský s výkonným výborem. Na Slovensko se však dostal až založením KČST Bratislava 22. srpna 1919. Do roku 1925 bylo označkováno celkem 3 000 km ve Vysokých Tatrách, Slovenském ráji, Malých Karpatech, v Nízkých Tatrách, Malé Fatře, jižní čáti Oravské Magury, v Roháčích a Liptovských Holích.

Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo jako jeden z prvních cílů nutno vypracovat nové stanovy klubu, které by tyto skutečnosti braly v úvahu. V r. 1920 byly schváleny nové stanovy, které platily až do r. 1931. Velké plošné rozšíření klubu si pak vyžádalo novou celostátní organizační strukturu žup, což bylo vykonáno v r. 1922 vydáním nového "Organizačního a jednacího řádu KČST".

KČST se však připojením slovenských turistů stal největším z turistických spolků v ČSR a jediným s celostátní působností. Novým organizačním článkem klubu se stal v r. 1919 "Akademický odbor KČST v Praze" a v r. 1922 stejný odbor v Brně. V těchto odborech se sdružovali žáci nejvyšších tříd středních škol a vysokoškolští studenti proto, aby mohli samostatně šířit turistiku mezi dospívající mládeží. Byl pro ně stanoven nižší členský příspěvek.

Výstavbou nových chat v českých pohraničních horách a získáním vysokohorských prostorů ve Vysokých a Nízkých Tatrách se urychlil zejména rozvoj lyžování. V roce 1923 získává KČST pro své členy zimní výhody na drahách. Počátky vodní turistiky (v roce 1924 bylo registrováno 253 vodáků) jsou ve spojení se jménem J. Rösslera-Ořovského, známého též z počátků lyžování. V r. 1926 si Kroužek vodních turistů při pražském odboru KČST vystavěl vlastní loděnici na 80 lodí v Braníku. Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám, v r. 1923 byla vztyčena za účasti 203 členů československá vlajka na Gerlachovském štítu. V turistice na kolech byl zaznamenán čilý ruch zejména v odborech velkých měst. S rozvojem motorových vozidel vznikaly i první kroužky mototuristické (např. v pražském odboru od r. 1928). Kroužky jeskyňářské (dnes krasová turistika) se rozšířily z Moravského krasu i na rozsáhlé Demänovské jaskyne, kde měl KČST značný majetkový podíl. Úpravy a osvětlení jeskyní byly provedeny v letech 1929-1930.

KČST se začal věnovat i ochraně přírody. Začal se objevovat nepříznivý vliv industrializace a využívání přírody k hospodářskému prospěchu jednotlivců i organizací. Soustavná metodická práce začíná vychovávat první turistické vůdce - vodácké, lyžařské a horské a také první instruktory mládeže a studentů. Od roku 1930 začal KČST zakládat oddíly pro mládež od 10 do 18 let. Kromě běžné turistické činnosti byly ve spolupráci se skauty organizovány letní tábory mládeže, kurzy první pomoci, čtení map, orientace v přírodě a táboření. V době, kdy již hrozila nová válka, zabýval se KČST i výchovou k obraně republiky.

Po mnichovském diktátu ztratil KČST v okupovaných územních 79 odborů s 10 133 členy. Po vyhlášení samostatnosti Slovenska 6. října 1938 se rozdělil i KČST na Klub českých turistů a 6. listopadu 1938 byl v Liptovském Mikuláši ustanoven Klub slovenských turistů. KČT se ubránil pokusu protektorátní vlády o vtažení do jednotné tělovýchovy a naopak se snažil o rozšíření oddílů o mládež ze zakázaného Sokola a Junáka. Vytvářely se i oddíly volejbalové, fotoamatérské, divadelní, filatelistické, šachové, houbařské apod. Tím se odbory staly jedinými středisky národního života za války. Tato činnost přinášela rizika těm, co ji organizovali, proto je třeba ocenit tehdejší vedení KČT.

KČT v období 1948-1989

Po únoru 1948 se KČT ani KČST neubránily snahám o začlenění do sjednocené tělovýchovy. KČT byl v květnu 1948 začleněn do Sokola, tím zanikl v roce 1947 ustanovený KČST. Po přijetí zákona o státní péči o tělesnou výchovu a sport č. 187 Sb., kterým byla prováděním dobrovolné tělesné výchovy pověřená Československá obec sokolská (ČOS), byl do ní 24.

Po roce 1948 zavedla vláda používání sovětských metod, kladoucích důraz na fyzickou zdatnost, kolektivizmus a někdy až vojenskou poslušnost. S fungováním tělovýchovy v Československé obci sokolské však nebyla vláda spokojena, proto ČOS zrušila a jednotlivé kluby byly začleněny do ČSTV. Podařilo se zachovat kontinuitu ve značení turistických tras dobrovolnými značkaři, pokračovalo se v údržbě tras a ve značení nových. Nedostatek ubytovacích kapacit vedl ke vzniku turistických akcí nového typu - dálkových pochodů, letních a zimních turistických srazů nebo lyžařských přejezdů. Přenocování účastníků bylo zajišťováno v tělocvičnách, školách i podnikových rekreačních zařízeních. Nové formy turistické činnosti udržely zájem veřejnosti o turistiku. Dokonalý systém českého turistického značení byl na konferenci turistických organizací RVHP v Drážďanech v roce 1989 navržen za normu pro země tohoto bloku, k realizaci však již nedošlo.

Obnovení KČT po roce 1989

Ve velkém sále Slovanského domu se sešla 7. dubna 1990 konference Svazu turistiky. Velká většina delegátů rozhodla o tom, že se stala ustavující konferencí Klubu českých turistů. Přijala první stanovy obnoveného klubu, ve kterých se klub přihlásil k tradicím a programu původního KČT a zároveň zachoval všechno dobré, co vzniklo po zrušení v roce 1948. Valná hromada zvolila prvním předsedou obnoveného KČT Dr....

Po roce 1990 znovuobnovený klub usiloval o vrácení svého majetku. Uspěl zčásti a některé získané objekty postupně zas ztratil. Dokázal postavit turistickou chatu v Prášilech na Šumavě a Bezručovu chatu na Lysé hoře v Beskydech, zrekonstruovat Jiráskovu turistickou chatu na Dobrošově. Mimo nich vlastní a udržuje v Krkonoších Brádlerovy boudy, Voseckou boudu, Výrovku, a chatu Pod Studničnou.

Klub českých turistů je členem Evropské asociace turistických klubů i Internationaler Volkssportverband (IVV). Pořádá turistické akce pro členy a i veřejnost (nejznámější je asi Pochod Praha-Prčice). V roce 2005 uspořádal v Plzni 9. Klub měl počátkem roku 2008 přes 35 000 členů, z nichž je třetina mládež do 26 let, třetina senioři nad 60 let.

Přehled členské základny KČT

Rok	Počet členů
Před rokem 1914	5 000
1922	30 000
1927	60 000
2008	35 000

Současnost

Na celostátní konferenci KČT ve dnech 26.-27. března 2022 bylo zvoleno nové vedení KČT. Předsedou se stal Jiří Homolka, místopředsedy se stali Ladislav Macka a Ladislav Jirásko. Po náhlém úmrtí Jiřího Homolky v srpnu 2024 se předsedou stal ing. V čele organizace mezi konferencemi je Ústřední výbor (ÚV KČT) s pětičlenným předsednictvem a Ústřední kontrolní komise KČT.

Klub má vytvořeno několik sekcí: pěší turistiky, cykloturistiky, lyžařské turistiky, zdravotně postižených, vysokohorské turistiky, mototuristiky, turistiky na koni, speleoturistiky aj. Ústřední sekretariát KČT je v od července 2012 v Praze 1, Revoluční 8. Mládež (tomíci) je organizována převážně v Asociaci turistických oddílů mládeže (A-TOM). Každá z oblastí má pod sebou desítky odborů. Např. V KČT, oblast Karlovarský kraj je aktivních osm odborů KČT a jeden oddíl Asociace TOM (k 9. 1. 2024). V odborech je sdruženo přibližně 740 členů, kteří jsou zaměřeni převážně na rekreační pěší turistiku za poznáním. Naši členové se ale věnují také dalším formám turistiky - lyžařské, vodní, vysokohorské či cykloturistice. Řada členů také plní podmínky výkonnostní turistiky, sbírají razítka na akcích IVV, při akcích Dvoustovka nebo Vystup na svůj vrchol, plní tematické a oblastní odznaky a svádí tak svůj zápas s časem za získání odznaku Českomoravský turista.

Mimo časopisu Turista přes své pražské vydavatelství (obchodní společnost Trasa, s.r.o.) vydává opakovaně číslované turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, které pokrývají celé území České republiky. Dne 6. prosince 2005 klub převzal od ministra RNDr.

V roce 2012 byly do Síně slávy české turistiky slavnostně uvedeny další osobnosti a kluby spjaté s historií klubu. Tato akce spojená s konáním Konference KČT se konala podeváté od roku 2004. Oceněni byli tentokrát dne 31.

Současný symbol je chráněn jako ochranná známka, obsahuje graficky upravený text názvu klubu v národních barvách a je používán od roku 1939, jeho užívání bylo obnoveno v roce 1990. Dále klub vnímá jako historický symbol prvky turistického značení cest, tj. Už v roce 1911 bylo v okolí Prahy 380 km značených tras. V klubu bylo v roce 2007 celkem 1384 aktivních značkařů pěších tras, 336 cykloznačkařů a roste počet značkařů turistických tras cest pro turisty na koních (hipoturistika). K 1. lednu 2008 klub udržoval 39 816 km pěších tras, 31 104 km cyklotras, 387 km lyžařských tras a 1300 km hipotras.

Po řadě úvah a plánů, které počítaly s vlastním muzeem už od roku 1920, narušovaných změnami režimů, vnitřními problémy a postavení organizace ve společnosti se vedení KČT dne 1. července 2006 podařilo otevřít Muzeum turistiky v budově bývalé synagogy v Bechyni.