V současné době se rozšiřuje používání elektromobilů u zaměstnavatelů, a proto se objevují otázky ohledně cestovních náhrad pro zaměstnance, kteří je používají při pracovních cestách. Vzhledem k absenci zákonné úpravy cestovních náhrad při použití elektromobilu lze vycházet z ekonomicky zdůvodnitelné výše nákladů na dobití zásobníku energie, přepočtených jako náhrada za ujetý kilometr dle údajů (kombinovaná spotřeba na 100 km) v technické dokumentaci elektromobilu nebo uváděných výrobci srovnatelného typu elektromobilů.
Způsob nabíjení a prohlášení zaměstnance
Ohledně způsobu nabíjení má prohlášení osoby uplatňující cestovní náhrady při použití elektromobilu právní účinky obdobné prohlášení poplatníka dle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmů.
Příklad výpočtu cestovních náhrad
Pro ilustraci uvádíme příklad výpočtu cestovních náhrad při použití elektromobilu:
- Kombinovaná spotřeba uváděná v technickém průkazu elektromobilu (údaje pro elektromobil Tesla verze S) 18,1 kWh / 100 km.
- Nabíjení je dle prohlášení poplatníka (zaměstnance) prováděno na rychlonabíječce (účinnost 80%) a z domácí sítě s využitím autonabíječky (účinnost 90%), použit je proto aritmetický průměr - faktor 0,85.
- Cena za kWh se pohybuje od 2 Kč (PRE) po 5 Kč (Supercharger Tesla), použita je průměrná sazba 3,50 Kč / kWh.
- Základní sazba 4 Kč / km dle Zákoníku práce, resp. Vyhlášky č. 463/2017 Sb.
- Náhrada za spotřebovanou energii: 18,1 / 0,85 x 3,50 = 74,53 / 100 km = 0,75 Kč / km.
- Celková náhrada při použití elektromobilu činí 4,75 Kč na ujetý kilometr.
Elektromobil z pohledu daňového
Potřeba transportu osob a nákladů je jednou ze základních potřeb v rámci podnikatelské a jiné samostatné činnosti fyzických a právnických osob.
Z pohledu daní z příjmů se zaměříme zejména na výdaje s provozem elektromobilu spojené, které lze podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP") uznat jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Typy těchto výdajů budou potom záviset na tom, zda se bude jednat o soukromý elektromobil (elektromobil, který není u fyzických osob vložen do obchodního majetku), nebo o firemní elektromobil, tj. vozidlo do obchodního majetku vložené.
Nízkoemisní vozidla
Elektromobil, elektroauto nebo elektrické vozidlo (electric vehicle - EV) je motorové vozidlo na elektrický pohon. Právní předpisy, včetně těch daňových, pracují v této souvislosti s pojmy "nízkoemisní vozidlo" a "bezemisní vozidlo".
ZDP definuje bezemisní vozidlo v ustanovení § 21b odst. 7 jako "silniční motorové vozidlo, které používá jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík, nebo jiné silniční motorové vozidlo, jehož provoz nemá žádné emise CO2.".
Naproti tomu nízkoemisní vozidlo je v ZDP v ustanovení § 21b odst. 6 vymezeno nepřímo tak, že se jedná o "silniční motorové vozidlo, které je nízkoemisním vozidlem podle zákona upravujícího podporu nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících a není bezemisním vozidlem.".
Tímto předpisem je zákon č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících.
Podle § 3 tohoto předpisu se za nízkoemisní vozidlo považuje:
- Silniční vozidlo kategorie N2 nebo N3, tedy střední a těžké nákladní automobily, nebo silniční vozidlo třídy I kategorie M3 anebo třídy A kategorie M3, což jsou zejména autobusy, využívající alternativní palivo podle zákona o pohonných hmotách, tedy zejména biopalivo nebo jiné palivo z obnovitelných zdrojů, syntetické a parafinické palivo, stlačený zemní plyn včetně biometanu, zkapalněný zemní plyn včetně biometanu, zkapalněný ropný plyn, elektřinu a vodík, s určitými výjimkami. Pokud jde o vozidlo využívající tekuté biopalivo nebo syntetické či parafinické palivo, nesmí být smícháno s konvenčním fosilním palivem.
- Vozidlo určené k provozu na dráze trolejbusové.
U kategorií vozidel, která jsou pro naše téma nejdůležitější, tj. u osobních automobilů, minibusů a malých nákladních automobilů, se definice nízkoemisního vodidla bude v čase měnit.
V období do 31. prosince 2025 se za nízkoemisní vozidlo považuje:
- Silniční vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1, které nepřesahuje emisní limit CO2 ve výši 50 g/km a 80 % emisních limitů pro látky znečišťující ovzduší v reálném provozu podle příslušných předpisů Evropské unie upravujících schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí.
V období od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030 se potom za nízkoemisní vozidlo bude v těchto kategoriích považovat pouze:
- Silniční vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1, jehož provoz nemá žádné emise CO2.
Splnění emisních limitů je možné v praxi ověřit zejména z dokumentu "Prohlášení o shodě", který bývá označen jako "COC", které vychází z anglického označení "Certificate of Conformity". Ten obsahuje výše uvedené údaje a informace.
Údaj o hodnotě emisí CO2 lze získat rovněž z tzv. "velkého technického průkazu" k vozidlu v části EMISE bod V.7 CO2 [g/km]. Podmínku, že vozidlo nesmí přesáhnout 80 % emisních limitů pro látky znečišťující ovzduší v reálném provozu, lze ověřit pouze dle COC listu (ř. 48). Velký technický průkaz uvádí příslušnou emisní EURO normu (např. EURO 5, EURO 6), která udává emisní limity pro látky znečišťující ovzduší.
V případě elektromobilů nebudou v COC listu údaje o znečišťujících látkách, protože elektromobily tyto látky neprodukují a jsou automaticky považovány za bezemisní vozidlo.
Se začátkem roku 2024 vstoupila v platnost novela zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Ta mimo jiné upravuje pravidla pro vydávání technických průkazů. Při registraci vozidla již není vydáván velký technický průkaz. Namísto něj je vydáván pouze pozměněný malý technický průkaz, který je rozšířen o několik položek včetně údajů o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU. Velký technický průkaz tak u nových vozidel existuje pouze v digitální podobě.
Potřebné údaje lze získat pouze elektronicky na těchto platformách:
- Portál dopravy
- Portál občana
- Portál datavozidel.cz
- Aplikace eTechničák
Pro průběžnou aplikaci předpisů a porozumění různým informacím souvisejícím s elektromobilitou je vhodné znát rozdělení vozidel s elektromotorem a jejich označení i z hlediska technického.
Z tohoto pohledu rozeznáváme vozidla skutečně bezemisní, kam patří:
- BEV (batery elelctric vehicle), tj. elektromobil, a
- FCEV (fuell-cell electric vehicles), což je vozidlo s elektrickým motorem poháněným vodíkem
a ostatní vozidla využívající k pohonu elektřinu, kam patří kategorie:
- PHEV - plug-in hybrid vehicle, který má plnohodnotný elektromotor nabíjitelný ze sítě a k tomu přídavný spalovací motor a
- HEV nebo MHEV - (mild) hybrid vehicle, který kombinuje spalovací motor a doplňkový elektromotor. Ten se nedobíjí z elektrické sítě, ale pouze např. při brzdění, kdy je transformována vzniklá kinetická energie na energii elektrickou
Z hlediska daňových výhod tak do konce roku 2025 patří mezi nízkoemisní vozidla typu BEV, FCEV a PHEV. U těchto vozidel je možné požádat o registrační značku s označením "EL". Od roku 2026 se za nízkoemisní budou považovat pouze vozidla kategorií BEV a FCEV, tedy vozidla pouze s elektromotorem poháněným buď energií ze sítě nebo vodíkem. Od ostatních vozidel je lze jednoduše odlišit tím, že nemají výfukové zařízení.
Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, doznal v poslední době výrazných změn. Pro vlastníky a uživatele elektromobilů z toho vyplývá, že tato vozidla nyní nejsou vůbec předmětem silniční daně. Pokud poplatník nevlastní zdanitelná vozidla, přestává být poplatníkem silniční daně a poprvé za rok 2022 již nepodává daňové přiznání. Automaticky mu bude rovněž zrušena registrace k dani silniční.
Elektromobil v podnikání
Z pohledu daní z příjmů nás budou zajímat zejména výdaje s provozem elektromobilu spojené, které lze podle zákona o daních z příjmů uznat jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Typy těchto výdajů budou potom záviset na tom, zda se bude jednat o soukromý elektromobil (elektromobil, který není u fyzických osob vložen do obchodního majetku), nebo o firemní elektromobil, tj. vozidlo do obchodního majetku vložené.
Zatímco v případě soukromých elektromobilů se v zásadě jedná pouze o dvě skupiny výdajů:
- základní náhradu a
- náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty (není-li uplatňován paušální výdaj na dopravu),
tak v souvislosti s používáním tzv. firemního elektromobilu, tj. vozidla zahrnutého v obchodním majetku, lze rozlišit tyto hlavní skupiny výdajů:
- odpisy,
- různé typy pojistného,
- výdaje na opravy a údržbu vč. technických prohlídek, měření emisí apod.,
- spotřebu pohonných hmot, maziv a dalších kapalin nutných pro provoz vozidla,
- případně paušální výdaj na dopravu.
V případě fyzických osob - podnikatelů platí při zvažování vkladu elektromobilu do obchodního majetku z pohledu daňové optimalizace obecné pravidlo, že čím vyšší je vstupní cena vozidla, a čím více se elektromobil využívá pro služební účely, tím se zvyšuje pravděpodobnost výhodnějšího daňového režimu u elektromobilu vloženého do obchodního majetku v porovnání s používáním elektromobilu soukromého.
Při srovnání cen klasických automobilů a elektromobilů jsou v současné době pořizovací náklady v případě elektromobilu relativně významně vyšší a ekonomická výhodnost jeho využití tak roste především s mírou jeho využívání. Z toho je zřejmé, že v obecné rovině by se vložení elektromobilu do obchodního majetku mělo ve srovnání s automobily se spalovacím motorem vyplatit častěji.
Vzhledem k tomu, že většinu typů daňových výdajů mají elektromobily společnou s automobily poháněnými klasickým spalovacím motorem, zaměříme se v článku především na ty daňové výdaje a jejich náhrady, které jsou pro elektromobily specifické.
Elektromobily v obchodním majetku
Jednu z největších praktických překážek pro rozšíření používání elektromobilů v souvislosti s podnikáním představovaly potíže s prokazováním výdajů (nákladů) na spotřebu PHM, v tomto případě elektrické energie, neboť představa dlouhých a složitých sporů se správci daně v této otázce odradila mnohé z těch, kteří by jinak o pořízení elektromobilu uvažovali.
Zatímco u klasických pohonných hmot, jako je benzin nebo nafta, byla historicky poměrně jednoznačně stanovena pravidla prokazování skutečné spotřeby, případně výše náhrady za spotřebované PHM vycházející např. z údajů v technickém průkazu vozidla a stanovena rovněž průměrná cena jednotlivých druhů PHM, v případě využití výdajů v podobě náhrady na spotřebu PHM u elektromobilů tato pravidla absentovala.
S ohledem na absenci stanovení výše náhrad za spotřebu PHM v podobě elektrické energie zástupci Komory daňových poradců ČR navrhovali vycházet při použití elektromobilu z ekonomicky zdůvodnitelné výše nákladů na dobití zásobníku energie, přepočtených jako náhrada za ujetý kilometr dle údajů v technické dokumentaci elektromobilu nebo uváděných výrobci srovnatelného typu elektromobilů.
Zástupci Generálního finančního ředitelství s těmito závěry podle očekávání nesouhlasili a uvedli, že uplatnění cestovních náhrad není v případě elektromobilů v ZDP upraveno, a je tak třeba konkrétní cenu, za kterou je elektřina pořízena, vždy prokazovat, a rovněž vždy prokazovat spotřebu elektřiny na ujetou vzdálenost.
Při využívání elektromobilů navíc často dochází k situaci, kdy vozidlo zaměstnavatele dobíjí zaměstnanec ze své domácí elektrické sítě, přičemž nebylo jasné, jak stanovit výši závazku zaměstnavatele z tohoto titulu vůči zaměstnanci. U klasických automobilů na uhlovodíková paliva by taková situace nastala pouze v případě, že by měl zaměstnanec k dispozici vlastní čerpací stanici.
V této věci bylo v rámci jednání dalšího Koordinačního výboru na počátku roku 2020 odsouhlaseno, že při stanovení výše náhrady může zaměstnavatel použít průměrnou (referenční) cenu pohonné hmoty stanovenou vyhláškou. Uvedený příjem není na straně zaměstnance předmětem daně z příjmů a nepovažuje se za příjem ze závislé činnosti podle ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) a d) ZDP.
Novela ZDP 2020 - 2021
Definitivní řešení situace, kdy není jednoznačně prokázána cena elektrické energie spotřebované na provoz elektromobilu z pohledu daňových výdajů zaměstnavatele, přinesla až novela ZDP č. 609/2020 Sb. Ta upravila znění § 24 odst. 2 písm. k) ZDP bodu 1 tak, že pro stanovení výdajů za pohonné hmoty spotřebované vozidlem, které má elektrický pohon nebo hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, lze použít průměrnou cenu elektřiny stanovenou pro účely poskytování cestovních náhrad podle zákoníku práce.
Začínající obchodní korporace používá při svém podnikání dvě vozidla. Jedním z nich je automobil Renault Laguna poháněný klasickým spalovacím motorem s palivem E 5 - Natural 95 a druhým elektromobil Tesla. Jediný společník korporace při zpracování účetních dokladů zjistil, že za zdaňovací období roku 2024 nemá k dispozici doklady prokazující nákupní cenu pohonných hmot u těchto vozidel. Pro výpočet hodnoty spotřebovaných pohonných hmot proto použil průměrnou (referenční) cenu podle vyhlášky, tzn. 38,20 Kč/l u automobilového benzinu 95 oktanů (Natural 95), a 7,70Kč/kWh u elektřiny. V případě následné daňové kontroly budou jako daňový výdaj, za předpokladu splnění ostatních podmínek ZDP, uznány pouze částky odpovídající spotřebě pohonných hmot u elektromobilu. U vozidel na spalovací motor zůstává povinnost konkrétní nákupní cenu prokázat i po novele ZDP.
I v případě využití referenční ceny elektřiny je nutné např. pro účely DPH i pro určení výše spotřeby elektřiny vést knihu jízd.
Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele na pracovní cestu silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, spotřeba se vypočte aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených (§ 158 odst.
Náhrada za opotřebení je stanovena vyhláškou.
Vývoj cen elektřiny pro cestovní náhrady
Vzhledem ke zdražování energií dochází k úpravám vyhláškových cen elektřiny pro cestovní náhrady:
| Datum | Změna |
|---|---|
| 1. 1. | Kalkulačka cestovních náhrad |
| 1. 4. | Kalkulačka cestovních náhrad |
| 1. 7. | Kalkulačka cestovních náhrad |
| 12. 3. | Díky zvyšování cen elektřiny došlo ke zvýšení |
| 14. 5. | K dalšímu zvýšení došlo |
| 20. 8. | K poslednímu zvýšení došlo |
Samozřejmě i vám se vyplatí si hlídat vyhláškové ceny, o jejichž vývoji se vás budeme snažit informovat.
Zanechat komentář