Letecky do Provence: Tipy a zážitky z cesty

Provence, prosluněný kraj na jihu Francie, je nezaměnitelný s okolím. Zdejší atmosféra již okouzlila celou řadu umělců, malířů i běžných návštěvníků. Není divu, jen si to představte - šum listů vysokých platanů, všudypřítomná vůně levandule, neutuchající cvrkot cikád a hypnotizující tyrkysově zbarvené vody Azurového pobřeží. Provence má zkrátka kouzlo, které umí učarovat každému.

Na jih Francie jsem se s kamarádkou Marťou vydala v srpnu loňského roku. Zase nás k tomu dovedla řada náhodných znamení. Seděly jsme takhle v Praze, v Café Louvre a hledaly ubytko na víkend na Sázavě.

No, asi zapůsobila atmosféra Café Louvre, když jsem do vyhledávače zadala „ubytování Sázava“ a vyskočil na mně týden v Provence. Podívaly jsme se na sebe. Vtipné bylo, že tenhle výlet byl přes Slevomat. Marťa zrovna v ten samý den řešila, že má v práci na benefit kartě hromadu nevyužitých peněz.

„Stejně to bylo za peníze firmy, tak to máme zadarmo obě“ řekla Marťa. Usmály jsme se na sebe a bylo jasno. Provence pro mě byl jedním ze snů, který jsem si dlouho toužila splnit. Jak už jste asi zjistili v mém článku o Paříži, prostě miluju Francii. Je ale pravda, že více než sever mně přitahuje jih. Miluju květiny a jejich vůně. Jasmíny, levandule, stolisté růže, bergamot… Romantiku zdejší krajiny. Fialovou barvu. Taky dobré víno a skvělé jídlo… Francouzské dokonalé babičky, co pečou ty nejlepší sablés a nikdy vám neprozradí svůj recept na ratatouille.

Staré kamenné domky s barevnými okenicemi, … či dokonale vyladěné Chateau, jež jsou často hezčí než staré Francouzské zámky. Fíkovníky, olivovníky, granátová jablka. A takový ten teplý, suchý vzduch. Vždycky jsem o sobě říkala (a říkám), že chci být jednou přesně jako ta stará provensálská babička. Přes to, že je mi teprve 34, tak ráda vařím, peču, zavařuju. Dělám tinktury, domácí kosmetiku, miluju parfémy a pěkné prádlo a ladím svůj interiér do starého francouzského stylu. Někdy mně mrzí, že jsem se nenarodila jako Francouzka. Provence jsem si vždycky představovala jako místo, které vás chytne za srdce. Kde vzduch voní po růžích, levanduli, starých cihlách a sluníčku. Zvláštní kombinace že. Vždycky máte čas se posadit na víno a paštiku. Můžete tady svou romantickou, pro rodinu stvořenou duši prostě ukázat světu. A taky všechny peníze utratit za místní mýdla. Uvnitř sebe jsem věděla, že to bude neobyčejné místo, které určitě musím vidět.

Co si budem, všichni jsme zvyklí létat většinou letadlem. V tomto případě byl ale v ceně autobus. Tak co, trochu retra neuškodí, ne?

První zastávka: Ile de Porquerolles

První zastávkou byl přístav La Tour Fondue, odkud jezdili nejen lodičky na malebný ostrůvek Ile de Porqurolles, ale stojí tu také stejnojmenná pevnost ze 17. století. První pohled na okolní moře po několika letech mně zahřál nejen na duši. Hned jsem zapomněla na zmatek a vzpouru, která tam mále mezi ostatními cestujícími a paní delegátkou vypukla. Ale tak co, lidi jsou lidi. Většinou mám pro ostatní tolik pochopení, že mně to nijak nerozhodilo. Jen jsem zírala do sluníčka. Ten výhled byl fantastický.

Za nedlouho jsme vyrazili lodí přímo na Ile de Porquerolles. Cesta trvala asi 30 minut a byla skvělá. Ten klid a pocit že jste přesně tam, kde máte být, byl až omamný. Občas nás postříkala voda z rychle jedoucí malé loďky… ale pro mě to bylo jen příjemné osvěžení na krásném místě.

Když jsme dorazily na ostrov, čekal nás pohled na dlouhé molo. Kolem zaparkované lodě, loďky a čluny. Rovnou jsme se oddělily od skupiny a domluvily se na sraz u autobusu na konci dne. Takové jsme prostě byly. Nejlíp nám stejně bylo jen ve dvou. Prokličkování mezi turisty proběhlo celkem rychle. První zastávka vedla klasicky do malého krámku pro vodu. Hned poté jsme se vydaly hledat pláž. Potřebovaly jsme moře - jako sůl.

Po krátké cestě do kopce a pak zase z kopce už byla vidět malá písčitá plocha a dokonale čistá voda. Plage de la Courtade. Tak honem honem. Už tam potřebuju skočit. Doslova během pár sekund jsme měly roztažené opalovací osušky a na sobě najednou plavky. Marťa vytáhla z báglu nealko šampaňské i se skládacími sklenkami. A naše první dovolená u moře mohla začít.

Ještě teď kolem sebe cítím tu krásně čistou vodu, ve které se občas mihly bílé třpytivé rybky. Stačí jen zavřít oči. A jsem zpět. Na ostrově to ale není jenom o pláži a koupání. Kousek odtud se nachází místní vinice Vignes du Domaine de la Courtade. Kolem se dá jít na moc hezkou procházku. Ostrov je plný malých domků s okenicemi, úzkých uliček… teras kde si místní i turisté dopřávají něco dobrého… a mnoha náměstíček s trhy.

Nebyli byste ve Francii, kdyby někde v blízkosti nebylo alespoň muzeum, nebo jako právě tady - rovnou centrum umění. To v době naší návštěvy bylo v rekonstrukci, ale jedná se když tak o Vilu Carmignac. Jak venku, tak uvnitř najdete opravdové skvosty. Pokud sem pojedete, doufám že se poštěstí a už bude otevřeno.

Také bychom nebyly ve Francii, aby někde v blízkosti nebyl větrný mlýn. Ten místní je pojmenovaný nádherně. Je to Moulin du Bonheur. Jak možná tušíte, Moulin znamená mlýn a Bonheur je francouzský výraz pro štěstí.

Po dlouhém opalování, koupání a procházce jsme usoudily, že je čas na pozdní oběd. Kousek od náměstí s kapličkou jsme našly středomořskou restauraci L´Orangeraie. Vyplatí se za mě využít přednastavená meníčka. Měla jsem těstoviny s mořskými plody a parmazánem. K tomu sklenku vína, vodu a kávu. A cena byla kolem 30 EUR z vše. To je na Francii opravdu dobré.

Den na tomto místě jsme zakončily zmrzkou a pomalou procházkou zpět do přístavu. Mám ráda ty dovolené, kde si opravdu DOVOLÍTE se za ničím nehnat. Prostě si odpočinout. Mlčet. Jen se tak dívat do prázdna. Nasávat sluníčko. Prostě pustit všechny zbytečné myšlenky a povinnosti z hlavy. Tak se mi to líbí.

Dopravily jsme se zpět do přístavu, sedly do autobusu a den zakončily ubytováním v hotelu Ibis s ostatními spolucestujícími.

Den druhý: Grasse - hlavní město parfémů

Čekala nás hotelová snídaně… a den na který jsem se těšila úplně nejvíc. Dneska totiž vyrážíme do městečka Grasse. Hlavního města parfémů. To odtud pochází všechny ty vůně, které na sebe každý den stříkáte. Tady se rodí nejvíce NOSŮ, kteří tyto vábivé vůně míchají.

Právě tady, v okolí Grasse se pěstují ty nejtradičnější suroviny pro přípravu těch nejlepších vůní. Levandule, jasmín, růže, mimóza, neroli - tedy pomerančové květy… a myrta. A my měli objednanou přímo exkurzi v parfumérně.

Dojely jsme na místo. Parfumérství Gallimard. Pokud se sem vydáte autem, adresa je 73 Rte de Cannes, 06130 Grasse. Na recepci nás uvítala malá milá Francouzka, která exkurzemi prováděla.

Projít celým procesem výroby parfému… od naložení kvítků do tuku, nebo vaření a destilaci tvrdších surovin… přes návštěvu laboratoře… až po možnost si konečné produkty zakoupit přímo v přilehlé parfumerii. Právě tady můžete koupit všemožné světové voňavé pecky, ale za cenu surovin. Bez přirážky za známé designérské jméno.

Nádhernou vůni Plumetis, jejímž základem jsou mé milované fazole tonka doplněné santalovým dřevem, jantarem a bílým pižmem. Srdce vůně tvoří jasmín, heliotrop a mimóza. A hlavu kardamón a zelené tóny. Místní vůně jsou opravdu dokonalé. Cítíte v nich živé květy. Není to žádný lihový odvar, jaký často najdete v našich parfumériích. Prostě dokonalá souhra tónů. Tvořeno s citem.

Dají se tu koupit také skvělá mýdla a všechna ostatní vymazlená luxusní francouzská kosmetika.

Prohlídka v Gallimard byla poměrně obsáhlá a dlouhá… A tak jsme se k dalšímu prohlížení samotného Grasse nedostali. Respektive jsme hlasovali pro přesun na další místo, které bylo v plánu. A vyplatilo se.

Den třetí: Moustiers Sante Marie - srdce Provence

Vesnička Moustiers Sante Marie je nádherná. Když jsem na začátku tohoto článku popisovala, jak jsem si vždy představovala Provence… tak přesně tak to vypadá tady v Moustiers. Tahle původní „ves“ jak se jí přezdívá, byla založena už roku 433. Je srdcem přírodního parku Vendon a patří mezi památky UNESCO.

Dostat se přímo do vesnice je docela oříšek. Je totiž ve skalách… A pokud by vaším záměrem bylo dojet až na místo, smiřte se s tím, že to bohužel neklapne. Dole pod vesnicí je ale rozsáhlé parkoviště. Ještě u něj rostou fíky a rybíz. Tak se nebojte zaparkovat tam. Jasně, bude to trochu krkolomný výšlap. Ale slibuju, že stojí za to!

Přiznám se, že tady jsme s Marťou celý čas trávily jen kocháním se, nákupy a pojídáním místní zmrzliny. Všude kolem jsou kamenné domečky s barevnými okenicemi… rostou tu olivovníky, levandule a pnou se popínavé růže. Stojí za to projít vesničku křížem krážem.

Co se týče nákupů, seženete tady hlavně místní kosmetiku, keramiku, vína a pochutiny. Najdete také kvalitní řeznictví a sýrárny. My zavítaly hlavně do prodejny s provensálskými mýdly… Nekonečně voňavých druhů. Všechno je tady opravdové. Víte, že chemie prostě nehrozí.

Prý je tady přes 300 dnů v roce slunečno, a tak se jistě stejně jako my trefíte do nádherného dne.

Byl před námi poslední den a ten patřil známému Saint-Tropez a méně známému Port Grimaud.

Poslední den: Saint-Tropez a Port Grimaud

Upřímně? St.Tropez mně vůbec nebavilo. Je to takové povrchní malé městečko, u nějž parkují desítky luxusních jachet… Na nichž často uvidíte postarší chlupaté pány v plavkách… a holky kterým je tak od 12-18… 🙁 …mně to přišlo spíše nechutné… co s lidmi někdy peníze dělají. A jak se pak „mohou chovat“ aniž by je za to někdo posuzoval. Chudinky holky asi vůbec neví, kam se to vlastně za penízky dostaly. No jo… Jsem takové normální děvče z běžných poměrů a lidi mně uchvátí svým dobrým srdcem spíše, než luxusním oblečením nebo auty, jachtami a zneužíváním druhých. A tak chození na místa, kde obědvali celebrity, nebo to zavánělo dost divnými praktikami nebylo nic moc pro mě. Každý to má samozřejmě jinak… Nikoho nesoudím.

Všude je hlavní atrakcí samozřejmě Četník. Najdete jej na všech magnetkách, přívěšcích atd. Myslím, že Louis de Funés by se obracel v hrobě, kdyby to viděl 😀

Každopádně… jsme si spravily chuť dobrým obědem, pár sklenkami vína a sedli asi po hodině a půl na tomto místě na loď a jely zpátky do přístavu. Vystoupily jsme ale na zastávce Port Grimaud a dobře jsme udělaly.

Moc krásné městečko plné kanálů a příjemných staveb s béžovými fasádami. Prostě Provensálské Benátky. Všude obchůdky, kavárny, restaurace, zmrzlinárny a v pozadí moc příjemná dlouhá pláž. Městečko vystavěl François Spoerry, který prý už od dětství snil o městě na vodě. A tento sen si kolem 50 roku života splnil. Kdysi prý koupil velký pozemek plný bahna, mokřadů a komárů ze kterého nakonec vznikl tento skvost.

Za mě bylo mnohem příjemnější trávit čas tady než v St. Tropez. Jak ale říkám, vždycky je to na každém. V Port Grimaud jsme pokoupily už jen nějaké dobroty na cestu domů, vykoupaly se v moři a také se podařilo najít umývárku na pláži… a tak se domů jelo bez slané štiplavé kůže.

Do Provence se určitě ještě plánuji podívat. Je spousta míst, které bych tu chtěla objevit… Příště budu cestu řešit letecky a na vlastní pěst. Ovšem jižní Francii jako takovou doporučuji všema deseti.

Tipy na nejkrásnější místa v Provence

Pokud jste si region Provence zamilovali stejně jako já, podívejte se na nejkrásnější místa, kam v Provence a vyrazte za dobrodružstvím.

1. Národní park Mercantour

Národní park Mercantour je oblast plná jezer a hor, která se rozprostírá na ploše 685 km2. Představuje přechodovou zónu mezi Alpami a Středozemním mořem. Díky tomu se tady střídají různá podnebí.

2. Region Luberon

Region Luberon patří mezi nejkrásnější místa Provence. Je proslulý svými skalnatými, vápencovými kopci, olivovými háji a zalesněnými údolími. A co teprve zdejší středověké vesnice, které patří mezi nejhezčí vesnice ve Francii.

3. Gordes

Gordes je malebná vesnička na kopci v regionu Luberon, kterou tvoří klikaté uličky a kamenné domy. Zdejší hrad Château de Gordes je jedním z nejstarších hradů ve Francii.

4. Roussillon

Nedaleko vesnice Gordes leží vesnice Roussillon, kde se můžete procházet mezi malebnými domy v oranžových, červených a růžových odstínech. V centru se pak nachází sluneční hodiny, zvonice z 19. století a několik galerií.

5. Forcalquier

Věděli jste, že ve Francii najdete tulipánová pole jako vystřižená z katalogu o Holandsku? V dubnu a květnu louky mezi městy La Brillanne a Forcalquier hýří barvami. Kousek od Forcalquier se pak rozprostírá geologická oblast Massif Des Moures s řadou skalních útvarů, která je z části přístupná po stezce.

6. Avignon

Avignon je historické středověké město na řece Rhone, které obklopují původní opevněné městské hradby. Avignon patří stejně jako několik dalších měst v regionu (například Arles) k historickými městům “Secteur sauvegardé”. Ty podléhají přísným pravidlům při jakékoliv rekonstrukci nebo renovaci. Cílem je zachovat historický ráz těchto měst.

7. Arles

Arles je historické město na jihozápadě Provence známé pro své římské ruiny. Navíc bylo domovem Van Gogha.

8. Pont du Gard

Pont du Gard je 49 m vysoký akvadukt, který stojí jen 30 minut od Avignonu. Je to nejvyšší most postavený Římany a taky jedna z nejlépe zachovalých římských staveb.

9. Levandulová a slunečnicová pole

Když se řekne “Provence”, většina z nás si vybaví levandulová pole. Pokud si chcete některá z polí projít, vyrazte sem v období června a července.

10. Sault

Sault je vesnice obklopená levandulí. Dostat se sem může být občas trochu náročné, protože jsou zdejší ulice úzké a zatáčky až vlásenkové (někdy je lepší sklopit zrcátka). I přesto ale cesta patří k těm nejkrásnějším v Provence.

11. Mont Ventoux

Mont Ventoux je ikonický vrchol v Provensálských Alpách. Se svou nadmořskou výškou 1909 m je nejvyšším vrcholem této oblasti.

12. Přírodní park Camarque

Camarque je přírodní park kolem delty řeky Rhona. Díky své rozloze 900 km2 je největší říční deltou v Evropě. Je to oblast plná močálů, polí, solných plání, jezer a bílých chat strážců parku - kovbojů.

13. Saintes-Maries-de-la-Mer

Saintes-Maries-de-la-Mer je menší městečko v přírodním parku Camarque. V překladu si název můžete přeložit jako Svatá Marie u moře.

14. Národní park Calanques

Národní park Calanques tvoří vápencové útesy, fjordy a skalní ostrohy místy poseté borovicemi, které padají do Středozemního moře. Táhne se v délce 20 km po pobřeží mezi Marseille a La Ciotat. Oblast je nejlépe přístupná z městečka Cassis.

Kdy jet do Provence?

Hodně záleží na tom, co od dovolené v Provence očekáváte. Pokud toužíte obdivovat uhrančivě fialové lány levandule, budete muset přijet v hlavní sezóně v červnu a červenci. Moc krásné je ale také brzké jaro, kdy kvetou další květiny, teploty jsou příjemně teplé a nabízí se spoustu možností k dlouhým procházkám. Léto je tradičně horké, plné festivalů a kulturních akcí, ale přináší také vyšší ceny a více turistů. Romantická atmosféra, vinobraní a příjemné teploty pro objevování regionu jsou také na podzim.

Jaké jsou speciality v Provence?

Provence je známá svou bohatou kulinářskou tradicí. Nezapomeňte ochutnat tapenádu z oliv a olivový olej z místních hájů. Tradičním zeleninovým pokrmem je v celé Francii ratatouille. Pro region je typické voňavé koření z čerstvých bylinek, ale i lokální vína a všemožné dezerty s příchutí levandule.