Černá Hora je zemí, která nabízí rozmanité zážitky - od historických památek a krásné přírody až po mořské pobřeží. Pro Čechy a Slováky je navíc dobře dostupná vlakem, a to buď přímo v letním období, nebo s jedním přestupem.
Železniční mapa Černé Hory
Cesta vlakem do Černé Hory
Moje cesta začala brzy ráno na pražském hlavním nádraží. EuroCity Avala do Bělehradu odjíždí krátce po půl šesté. Téměř patnáctihodinová cesta proběhla bez komplikací, spoj dorazil do Bělehradu se zhruba dvaceti minutami zpoždění. Vzhledem k tomu, že jsem cestoval v době, kdy ještě nebyl vypravován přímý lehátkový vůz do černohorského Baru, bylo nutné přestoupit na vlak B 435 Lovćen, který z Bělehradu odjíždí po 22. hodině. Ve vlaku jsou řazeny vozy k sezení (pouze druhé třídy), lehátkové a lůžkové vozy.
Cesta nocí se obešla bez problémů a já jsem vystupoval v černohorské metropoli Podgorici. Vlak dorazil se zhruba 120 minutami zpoždění, což mi ovšem nevadilo, protože jsem tak nemusel dlouho čekat na navazující osobní vlak do Baru. V klidu jsem stihl přestoupit na osobní vlak Podgorica - Bar, vedený elektrickou jednotkou. Cesta do městečka Virpazar, situovaného na břehu Skadarského jezera, trvala zhruba třicet minut.
Vlak byl navzdory jisté sešlosti věkem celkem pohodlný a tichý. Jako cestujícího zvyklého na české (a případně slovenské) železnice mě zarazily dvě věci: ve vlaku hraje hudba (místní pop) a, v rozporu s přeškrtnutými cigaretami na dveřích, všude se vesele kouří.
Skadarské jezero a Virpazar
Skadarské jezero
Po vystoupení ve Virpazaru zbývalo dojít asi 500 metrů z nádraží do městečka a najít střechu nad hlavou. Skadarské jezero je největším jezerem na Balkánském poloostrově, jeho část leží v Černé Hoře a část v Albánii. Jezero a přilehlá oblast jsou národním parkem a patří mezi velmi významné ptačí rezervace.
Město Virpazar leží na jeho břehu, při železniční trati a hlavní silnici z Podgorice do Baru. Dá se říci, že jde o jakési hlavní východisko cest do národního parku a je zde umístěno i informační centrum, kde lze například zakoupit mapy, suvenýry a podobně. Strávil jsem tu čtyři dny, vyplněné toulkami po okolí, navštívil jsem několik vesnic na břehu jezera, i několik obcí při staré silnici do Baru. Nad Virpazarem je i zřícenina staré pevnosti Besac z 15. století, ze které se otevírají krásné výhledy na jezero a okolní krajinu. Další pevnost s názvem Lesendro je situována u hráze, po níž vede zmíněná silnice a železnice.
Virpazar nabízí i jiné možnosti vyžití - projížďky po jezeře na lodích, výlety do dalších míst v okolí a podobně. Jezero je známé i pravoslavnými monastýry, které leží na mnoha ostrovech; já jsem navštívil klášter sv. Nikolaje u malé rybářské vesničky Vranjina. Neleží sice na ostrově, ale na úpatí kopce spadajícího do jezera a je dostupný pouze lodí.
Cetinje a Lovćen
Mauzoleum na Lovćenu
Městem Cetinje neprochází železnice, bylo proto nutné využít autobus; cestu jsem však započal na nádrží Virpazar, odkud mne osobní vlak odvezl opět do Podgorice. Autobusové spojení mezi většími městy je v Černé Hoře bezproblémové a poměrně časté, jen je nutno mít na paměti fakt, že jízdní řády jsou spíše orientační.
V Podgorici je autobusové nádraží umístěno hned u železniční stanice, takže nebylo nutno nic hledat. Zakoupil jsem za pět eur jízdenku a nastoupil do autobusu, cesta trvala asi 60 minut. V Cetinje na autobusové stanici není vyvěšen žádný jízdní řád. Po asi hodinovém čekání autobus přijel a zhruba za 70 minut jsem vystoupil na autobusové zastávce v Kotoru.
Jezerski vrh (1657 metrů) je hora, která dala celé zemi jméno. Za dobré viditelnosti je vidět Boka Kotorská, město Cetinje i Skadarské jezero. Hlavním cílem je mauzoleum Petara II. Petroviće Njegoše, arcibiskupa a vládce Černé Hory v letech 1830 - 1851. Na nejvyšším turisticky přístupném vrcholu Jezerski vrh mu bylo v sedmdesátých letech minulého století vystavěno monumentální mauzoleum, kde je umístěna socha z černého mramoru a hrobka. Od parkoviště k mauzoleu vede tunelem schodiště (údajně má 365 schodů).
Samotné město Cetinje nabízí mnoho památek, z nichž lze za nejvýznamnější považovat monastýr Petra a Pavla. Ten je nejen krásnou stavbou, ale jsou zde uloženy také vzácné křesťanské relikvie - ruka Jana Křtitele a dřevo z Kříže. Nedaleko kláštera je situován malý chrám (Dvorska crkva), stojící na základech někdejšího monastýru. Na dohled je i královský palác Bilijarda, rezidence krále Nikolaje a další památky. Cetinje je malé město, tudíž je vše možno obejít pěšky. Pěší zóna (ulice Njegoševa) nabízí četné restaurace s širokým výběrem místní i mezinárodní kuchyně.
Kotor a Boka Kotorská
Boka Kotorská
Pro cestu z Cetinje do Kotoru bylo opět nutno využít autobus, spojení je ale naštěstí časté. Po asi hodinovém čekání autobus přijel a zhruba za 70 minut jsem vystoupil na autobusové zastávce v Kotoru. Ta je od starého města vzdálená necelý kilometr. Ubytován jsem byl v hostelu přímo v srdci starého města. Cena za nocleh v osmilůžkovém pokoji byla v době mé návštěvy 14 eur, což není mnoho, přihlédnu-li k čistotě a lokalitě.
Kotor je poměrně frekventované místo, vděčí za to jak své poloze v zálivu obklopeném horami, tak i jedinečně zachovanému starému městu, jež je zapsáno na seznamu památek UNESCO. Staré město je nepříliš velký opevněný celek, kde lze nalézt mnoho: monumentální chrámy, jako například římskokatolický chrám sv. Tripuna, nebo pravoslavný chrám sv. Nikolaje.
Určitě stojí zato vystoupat na Pevnost sv. Ivana (vstup tři eura), ze které je nádherný výhled na celé město a záliv. Lze také jít ještě výše - z pevnosti vede značka, jejíž trasa prochází oknem a dále do zaniklé vesničky Špiljari. Ta je skryta v dolíku za pevností a je zajímavá opuštěným malým kostelíkem, rozvalinami někdejších kamenných domků a malebnou polohou. Od vesničky lze pokračovat vzhůru po staré kamenné cestě až na jeden z vrcholků (dle GPS vysoký 665 metrů), ze kterého je vidět zátoka a na obzoru volné moře.
Kotor samozřejmě nejsou jen památky a obklopující pohoří. Město je situováno u moře, takže lze užít i koupání. Byl jsem příjemně překvapen čistotou vody a tím, že na pláži nebyla "hlava na hlavě". Ovšem jet do Kotoru jen a pouze kvůli koupání není příliš vhodné, pláž je malá a není na ní příliš stínu. Existují vhodnější místa, namátkou Petrovac na moru, Bar, Budva a podobně.
Doprava po Černé Hoře
Po Černé Hoře se nejlépe cestuje autobusem. Frekvence spojů po pobřeží a do velkých měst ve vnitrozemí je velmi častá a při cestování z větších obcí se jedná o velmi snadný způsob dopravy. Na každém autobusovém nádraží je pokladna, kde si můžete koupit jízdenku na libovolný spoj nehledě na dopravce, běžně jsou na těchto větších stanicích akceptovány platby kartou.
Díky frekvenci spojení se nemusíte bát, že kvůli plně obsazeným autobusům se na místo nedostanete. Pokud byste si přesto raději rezervovali jízdenku dopředu, i taková možnost zde existuje, a sice přes portál busticket4, kde se zobrazují všechna existující spojení. Autobusy zastavují i mimo velké obce, v takovém případě se platí průvodčímu, který je v každém autobuse. Mimo autobusová nádraží však jízdní řád a mnohdy i označení zastávky budete hledat marně, autobusy zastaví jen tak u silnice a vám nezbude nic jiného, než se poptat místních, kam se máte postavit. Ceny se pohybují okolo 3 Kč za 1 km.
Železnice vede napříč Černou Horou severo-jižním směrem ze Srbska, pokračuje do hlavního města a poté k největšímu černohorskému přístavu Bar. Z Podgorice vede ještě jedna trať do druhého největšího města Nikšič. I cestování vlakem je bezproblémové. Neexistuje sice možnost koupě online jízdenky, ale na každém nádraží je pokladna s průvodčím a tam, kde není, lze koupit jízdenku ve vlaku podobně jako u nás. Spojení z Podgorice k moři a do Nikšiče je relativně časté, směrem na sever a do Srbska jezdí pár spojů denně. Za jízdu zaplatíte asi 1 Kč za 1 km.
Tipy a doporučení
- Do Černé Hory lze cestovat pouze s cestovním pasem.
- Cizinec je povinen provést do 24 hodin po příjezdu do země registraci na policii.
- V turistických oblastech se domluvíte anglicky, ale znalost základních frází v místním jazyce se hodí.
- Měnou je euro.
Možnosti dopravy do Černé Hory
| Doprava | Výhody | Nevýhody | Cena (orientační) |
|---|---|---|---|
| Letadlo | Rychlost, pohodlí | Vyšší cena, závislost na letových řádech | od 5 000 Kč (zpáteční letenka) |
| Autobus | Nižší cena, možnost cestování přes noc | Dlouhá doba cestování, nepohodlí | od 3 500 Kč (zpáteční jízdenka) |
| Vlak | Možnost cestování přes noc, romantika cestování | Dlouhá doba cestování, nutnost přestupů | od 3 500 Kč (zpáteční jízdenka) |
| Auto | Flexibilita, možnost zastávek po cestě | Náklady na pohonné hmoty a dálniční poplatky, únava | Individuální (cca 8 000 Kč za cestu z Prahy) |
Černá Hora je země, která si zaslouží vaši pozornost. Ať už se rozhodnete cestovat vlakem, autobusem nebo autem, čekají vás nezapomenutelné zážitky a krásné scenérie.
Zanechat komentář