Dlouhodobé ošetřovné a nárok na dovolenou: Podmínky a dopady

Od června 2018 mají pečující o osobu blízkou nárok na dlouhodobé ošetřovné. Jedná se o dávku nemocenského pojištění, která umožňuje pečujícím zůstat doma a pečovat o svého blízkého, u kterého ošetřující lékař zdravotnického zařízení rozhodl, že jeho zdravotní stav potřebuje po propuštění z hospitalizace celodenní péči.

V tomto článku se podíváme na podmínky nároku na dlouhodobé ošetřovné, jeho dopad na nárok na dovolenou a další související aspekty.

Podmínky nároku na dlouhodobé ošetřovné

Základní podmínkou nároku na dávku je účast na nemocenském pojištění.

Nárok na dlouhodobé ošetřovné má pojištěnec, který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí, a nevykonává v zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřovné náleží, nebo v jiném zaměstnání práci.

Ošetřovanou osobou se rozumí:

• Fyzická osoba, u které došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň 4 kalendářní dny po sobě jdoucí a je předpoklad, že její zdravotní stav po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň 30 kalendářních dnů.
• Fyzická osoba v inkurabilním stavu, který vyžaduje poskytování paliativní péče a dlouhodobé péče v domácím prostředí; v tomto případě se podmínka hospitalizace nevyžaduje.

Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že pojištěnec je:

• Manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) ošetřované osoby.
• Příbuzným v linii přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc.
• Manželem (manželkou), registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) nebo druhem (družkou) fyzické osoby uvedené výše.
• Druhem (družkou) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti.

Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je zaměstnáním, je účast na pojištění zaměstnance alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v posledních 4 měsících bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.

Pojištěnci může vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl naposledy při téže potřebě dlouhodobé péče nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.

Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že ošetřovaná osoba udělila pojištěnci na předepsaném tiskopise písemný souhlas s poskytováním dlouhodobé péče. Na jeden kalendářní den potřeby poskytování dlouhodobé péče lze udělit souhlas jen jednomu pojištěnci.

Nárok na ošetřovné nemají dobrovolníci, odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce nebo pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin.

Nárok na ošetřovné nemají rovněž zaměstnanci účastní na pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, nejde-li o zaměstnance v pracovním poměru a zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti a někteří členové kolektivních orgánů právnických osob.

V ošetřování nemocného se lze po dobu péče jedenkrát vystřídat. V jednom případě ošetřování (péče) náleží nicméně ošetřovné jen jednou - v případě vystřídání se v péči tedy náleží jedno ošetřovné postupně dvěma pečujícím.

Podmínkou nároku na ošetřovné je, že ošetřovaná osoba žije se zaměstnancem v domácnosti; to neplatí v případě ošetřování nebo péče o příbuzného v linii přímé a o sourozence, manžela (manželky), partnera (partnerky) ve stejnopohlavním partnerství, uzavřeném dle § 655, odst. 2 občanského zákoníku nebo registrovaném partnerství (dále „partner”), rodičů manžela (manželky), nebo partnera (partnerky).

Pro splnění podmínky bydlení ve společné domácnosti nemusí mít pečující v místě trvalé bydliště, ale důkaz, že fakticky v domácnosti bydlí (tzn. Pokud pečující nesplňuje podmínku života s nemocným ve společné domácnosti, lze podat žádost o tzv.

O potřebě ošetřování či péče rozhoduje praktický nebo ošetřující lékař osoby, která onemocněla, a to vystavením Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče). Od ledna 2025 je toto rozhodnutí vystavováno elektronicky; lékař, který rozhodnutí vystavil, předá ošetřující osobě číslo potvrzení, tzv.

OSVČ, které mají ze zákona zpřístupněnou datovou schránku, podávají žádost o výplatu ošetřovného prostřednictvím ePortálu ČSSZ. Pokud OSVČ datovou schránku nemá, lze žádost vyplnit na ePortálu ČSSZ a podepsanou elektronickým podpisem ji odeslat prostřednictvím e-podatelny.

Dlouhodobé ošetřovné je finanční příspěvek, který lze čerpat po dobu až 90 dnů a jehož účelem je pomoci pečujícím překlenout nepříznivou situaci spojenou s potřebou poskytovat celodenní péči blízkému.

U terminálních pacientů v inkurabilním (nevyléčitelném) zdravotním stavu není vyžadována podmínka předcházející hospitalizace.

U ostatních pacientů je pro přiznání nároku na dlouhodobé ošetřovné podmínkou předcházející hospitalizace v délce alespoň 4 dnů.

Maximálně 90 dní. Pokud se jedná o stejnou ošetřovanou osobu, po uběhnutí 90 dní vzniká nárok na dlouhodobé ošetřovné znovu až po 12 měsících.

Mělo by nicméně být možné, aby člověk čerpal dlouhodobé ošetřovné při péči o jiného člověka po skončení dosavadního ošetřování jiné osoby.

V jeden kalendářní den má nárok na dlouhodobé ošetřovné pouze jedna pečující osoba. Je ale možné, aby se osoby v péči střídaly - např.

Výše dlouhodobého ošetřovného činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu - vypočítává se obdobně jako výše ošetřovného nebo nemocenské.

Ošetřovaná osoba (nebo pověřená osoba) požádá svého ošetřujícího nebo praktického lékaře o posouzení potřeby dlouhodobé péče. U tzv.

O potřebě dlouhodobého ošetřování rozhoduje praktický nebo ošetřující lékař osoby, která onemocněla, a to vystavením Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče. Od ledna 2025 je toto rozhodnutí vystavováno elektronicky; lékař, který rozhodnutí vystavil, předá ošetřující osobě číslo potvrzení, tzv.

Dle zákoníku práce uděluje zaměstnavatel svému zaměstnanci souhlas s nepřítomností v práci k poskytování dlouhodobé péče. Zaměstnavatel není povinen tento souhlas udělit jen v případě, že tomu brání vážné provozní problémy; v takovém případě musí zaměstnavatel zaměstnanci rozhodnutí písemně sdělit a odůvodnit.

Ukončení potřeby dlouhodobé péče potvrzuje praktický nebo odborný lékař, který má ošetřovanou osobu v péči. Lékař vystaví ošetřující osobě tiskopis Rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče, do kterého ošetřující doplní potřebné údaje a odevzdá jej svému zaměstnavateli.

Podrobné a aktuální informace o ošetřovném a dlouhodobém ošetřovném lze nalézt na webu ČSSZ.

Dlouhodobé ošetřovné a nárok na dovolenou

Do konce roku 2020 platilo, že pokud zaměstnanec zameškal více než 100 směn, tak u něj docházelo ke krácení nároku na dovolenou. Od 1.1.2021 za zameškané doby nárok na dovolenou vůbec nevzniká, anebo jen do určité hranice.

Je složitější nárok na dovolenou vyčíslit, ale výsledek nebude oproti předcházející právní úpravě výrazně rozdílný.

Při stanovování nároku na dovolenou se bude postupovat ve 3 krocích:

1. rozdělení zameškané doby na tu, za kterou vznikne nárok na dovolenou vždy a na tu, za kterou vznikne nárok na dovolenou pouze při splnění určitých podmínek.
2. zjištění, činí-li součet skutečně odpracované doby a plně započitatelných zameškaných dob alespoň 12násobek stanovené týdenní pracovní doby.
3. je-li podmínka kroku dvě splněna, uzná se ze zameškaných směn započitatelných za podmínek maximálně 20násobek stanovené týdenní pracovní doby. Pokud podmínka kroku dvě není splněna, tak se jedná o zameškanou dobu podle § 216 zákoníku práce a ta se nepočítá jako výkon práce pro nárok na dovolenou.

Zameškané doby plně započitatelné do nároku na dovolenou:

• mateřská nebo rodičovská dovolená do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou (28 týdnů po porodu nebo 37 týdnů v případě porodu dvojčat a vícerčat)
• dočasná pracovní neschopnost z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a ošetřovné
• jiné důležité osobní překážky v práci dle nařízení vlády č. 590/2006 Sb. - svatba, pohřeb, ošetření u lékaře
• čerpání dovolené, státní svátky a náhradní volno.

Zameškané doby započitatelné do nároku na dovolenou pouze za podmínek:

• rodičovská dovolená
• dočasná pracovní neschopnost mimo případy výše uvedené, nařízená karanténa
• překážky jinde neuvedené.

Zaměstnavateli nadále zůstává právo krátit dovolenou za neomluveně zameškanou směnu. Neomluvené zameškání kratších částí jednotlivých směn lze během kalendářního roku sčítat. Od roku 2021 může zaměstnavatel zkrátit dovolenou jen o skutečný počet neomluvených zameškaných směn.

Novela zákoníku práce nemění pravidlo, že po krácení dovolené musí být zaměstnanci, který pracoval u téhož zaměstnavatele celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

Příklady

Příklad 1: Zaměstnanec v průběhu roku 2021 zamešká z důvodu dočasné pracovní neschopnosti celkem 22 týdnů a 2 dny. Pracovní neschopnost není z důvodu pracovního úrazu ani nemoci z povolání. Má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin a základní výměru dovolené 4 týdny. Zbytek roku 2021 odpracuje. Tzn. že dočasná pracovní neschopnost, která odpovídá 2 týdnům a 2 dnům již nebudou posuzována jako výkon práce pro účely nároku na dovolenou.

Příklad 2: Zaměstnanec odpracovat 50 týdnů, výpočet bude následující 50/52 x 160 = 153,85, tedy 154 hodin.

Příklad 3: Jiný zaměstnanec má týdenní pracovní dobu 40 hodin. Každý den pracuje 8 hodin. Během ledna až května přišel neomluveně několikrát na směnu později. Celkem zameškal 9 hodin. Dovolenou lze u tohoto zaměstnance zkrátit o jednu směnu, tj.

Povinnosti zaměstnavatele

Dle ustanovení § 206 odst. 2 ZP je povinností zaměstnance zaměstnavateli překážku v práci prokázat. Žádost o dlouhodobé ošetřovné budou zaměstnanci podávat na předepsaném tiskopisu a prostřednictvím zaměstnavatele.

Z tohoto tiskopisu bude patrná identifikace ošetřované osoby a z jejího podpisu na něm poskytnutí souhlasu s poskytováním dlouhodobé péče ze strany dotyčného zaměstnance. Na žádosti uvede zaměstnanec svůj vztah k ošetřované osobě, aby odpovídal výčtu ošetřujících osob dle ustanovení § 41a odst. 3 ZNP.

Čím bude zaměstnanec prokazovat své právo na pracovní volno, je vedle žádosti o dlouhodobé ošetřovné bezpochyby rozhodnutí ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče o vzniku potřeby dlouhodobé péče.

I když zaměstnanec splní podmínky pro vznik nároku na dlouhodobé ošetřovné a prokáže jejich existenci zaměstnavateli, neznamená to, že mu zaměstnavatel automaticky poskytne za tímto účelem pracovní volno a z výkonu práce ho omluví.

Nejblíže výše popsanému rozhodování zaměstnavatele má ze stávající právní úpravy ustanovení § 241 odst.

Je třeba vzít v potaz povahu provozu a další skutečnosti týkající se organizačně technických poměrů zaměstnavatele, stejně jako množství (počet) zaměstnanců působících u zaměstnavatele, možnost jejich vzájemného zastupování a možnost (úrovně) jejich odměňování za vykonanou práci.

Netřeba zastírat, že rozhodování zaměstnavatele podle ustanovení § 191a ZP může být ovlivněno faktem, že zaměstnanec žádající o pracovní volno bude v řadě případů jediným, kdo může ošetřované osobě dlouhodobou péči poskytnout, resp. tím, koho si k takové péči ošetřovaná osoba výslovně přeje.

Nárok na dlouhodobé ošetřovné není podmíněn tím, že zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno formálně poskytne, ale tím, že zaměstnanec práci nevykonává, a může tak zajistit podstatu dlouhodobé péče.

Vyloučit nelze proto ani situaci, kdy zaměstnanec zpochybní tvrzení zaměstnavatele o existenci vážných provozních důvodů, přes absenci jeho písemného souhlasu nenastoupí do práce, bude dlouhodobě pečovat o ošetřovanou osobu a pobírat dávku nemocenského pojištění.

Případný postup zaměstnavatele spočívající v rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem pro neomluvenou absenci by pak na základě žaloby zaměstnance dle ustanovení § 72 ZP musel přezkoumat soud.

Právo zaměstnance na pracovní volno dle ustanovení § 191a ZP je vázáno na dobu poskytování dlouhodobé péče z jeho strany.

Rozhodnutí o ukončení potřeby poskytování dlouhodobé péče vydává ošetřující lékař, a to v případech uvedených v ustanovení § 72d ZNP. Každopádně platí, že tak musí učinit nejpozději ke dni, kdy končí podpůrčí doba pro poskytování dlouhodobého ošetřovného.

Pracovní volno tedy nemůže trvat a zaměstnanec počítat s omluvenou nepřítomností v práci po dobu delší než 90 dnů od vzniku potřeby dlouhodobé péče (tj. ode dne propuštění ošetřované osoby z hospitalizace).

Po skončení této doby by další absenci v zaměstnání musel zaměstnanec řešit se zaměstnavatelem přes jiný institut, např.

Komplikovanější může být pro zaměstnavatele situace, kdy se zaměstnanec bude v dlouhodobé péči o ošetřovanou osobu střídat s jinými oprávněnými osobami. Pracovní volno mu pak bude příslušet toliko v době, kdy dlouhodobě pečuje on.

Tiskopis žádosti o dlouhodobé ošetřovné předpokládá, že v takovém případě by její součástí měl být rozpis období, ve kterém bude o ošetřovanou osobu dlouhodobě pečovat zaměstnanec jako žadatel, a písemný souhlas ošetřované osoby s tímto rozpisem.

Upozorňuji, že překážka v práci dle ustanovení § 191a ZP skončí zaměstnanci rovněž v případě, že ošetřovaná osoba svůj souhlas s poskytováním dlouhodobé péče písemně odvolá.

Dle ustanovení § 41b odst. 4 ZNP musí být v tomto odvolání uveden den skončení poskytování dlouhodobé péče a podpis pojištěnce (zaměstnance jako ošetřující osoby), kterým potvrzuje, že byl o odvolání souhlasu informován, a den, kdy informaci obdržel, nebo podpis dvou svědků, kteří potvrdí, že se tak stalo.

Informace směrem k poživateli dlouhodobého ošetřovného je zásadní, protože odvolání souhlasu je účinné nejdříve ode dne následujícího po dni, v němž mu taková informace byla podána.

Ustanovení § 47 ZP zaručuje zaměstnanci ve vymezených případech, že ho po skončení překážky v práci zařadí zaměstnavatel na původní práci a původní pracoviště, ledaže by práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno (pak by zaměstnavatel postupoval v rámci celé šíře sjednaného druhu a místa výkonu práce).

Nově se takový postup zaměstnavatele uplatní i ve vztahu ke skončení doby poskytování dlouhodobé péče, tedy pracovního volna, které zaměstnavatel poskytl zaměstnanci ve smyslu ustanovení § 191a ZP.

U toho ale nezůstalo. Zákonodárce doplnil v této souvislosti do ustanovení § 47 ZP též skončení doby ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle zákona o nemocenském pojištění a doby péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených stejným zákonem.

Jde o případy, které výslovně upravuje ustanovení § 39 ZNP a s nimiž je zpravidla spojeno poskytování jiné dávky nemocenského pojištění, totiž ošetřovného. V praxi se tato dávka označuje jako krátkodobé ošetřovné, protože podpůrčí doba zde činí 9 kalendářních dnů, resp. 16 kalendářních dnů u osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku.

Důvodová zpráva k novele komentuje doplnění tzv. krátkodobého ošetřovného do ustanovení § 47 ZP slovy, že doba pracovního volna k poskytování dlouhodobé péče může být v důsledku možného střídání ošetřujících osob i kratší, než je doba, kdy zaměstnanec pečuje o dítě mladší než 10 let nebo jiného člena domácnosti podle zákona o nemocenském pojištění a za tímto účelem čerpá pracovní volno.

Je všeobecně známo, že až na výjimky nemůže dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru v době, která je v ustanovení § 53 odst. 1 ZP označena za ochrannou dobu.

Mezi takové doby patří např. doba těhotenství zaměstnankyně, čerpání mateřské dovolené a rodičovské dovolené nebo doba, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek jeho opilosti nebo zneužití návykových látek.

Zaměstnavatele možná překvapí, že punc ochranné doby dostane od stejného data rovněž doba, kdy zaměstnanec ošetřuje dítě mladší než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle zákona o nemocenském pojištění, a doba, kdy pečuje o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených tímto zákonem (viz výše ke krátkodobému ošetřovnému).

Zmínka o dlouhodobém ošetřovném se dostala též do ustanovení § 192 odst. 1 ZP. Jeho prostřednictvím zákon řeší případ souběhu dočasné pracovní neschopnosti (karantény) a doby poskytování dlouhodobého ošetřovného u jedné a téže osoby.

Nedávalo by smysl, aby zaměstnavatel poskytoval zaměstnanci v období prvních 14 kalendářních dnů jeho dočasné pracovní neschopnosti (karantény) náhradu mzdy nebo platu ve výši dle druhého odstavce stejného ustanovení, pokud je zaměstnanec v této době poživatelem dlouhodobého ošetřovného.

Co bylo potřeba také vymezit, je povaha pracovního volna k poskytování dlouhodobé péče ve vazbě na právní úpravu dovolené -zdali jde o překážku v práci, která se pro účely dovolené považuje za výkon práce, a tedy za dobu odpracovanou, nebo v důsledku které se dovolená krátí podle počtu zameškaných směn (pracovních dnů) ve smyslu ustanovení § 223 odst. 1 ZP.

Pokud jsem výše uvedl, že s dobou poskytování dlouhodobé péče se ve vztahu k návratu zaměstnance do práce dle ustanovení § 47 ZP a k právní úpravě zákazu výpovědi dle ustanovení § 53 ZP „svezla“ i doba spojená s tzv. krátkodobým ošetřovným, platí to rovněž u dovolené.

Kde se stávající právní úprava zmiňuje o době ošetřování nemocného člena rodiny a kde bude logicky zmínka též o době poskytování dlouhodobé péče, je ustanovení § 219 odst. 2 ZP o přerušení dovolené.

Pokud zaměstnanec nastoupí k čerpání dovolené a v této době začne doba poskytování dlouhodobé péče, dovolená se mu přerušuje.