Málokoho už v Česku překvapí informace, že v mezinárodním srovnání máme štědře nastavenou rodičovskou dovolenou. Matka nebo otec mohou s dítětem na rodičovské zůstat až 208 týdnů, tedy čtyři roky. To je více než v kterékoliv jiné zemi Evropské unie. Doba, po kterou mohou Češi užívat rodičovský příspěvek, je v Evropě spíše výjimkou.
Unijní legislativa každému garantuje právo na rodičovskou dovolenou v délce nejméně čtyř měsíců a ženám minimálně dva týdny mateřské dovolené placené alespoň na úrovni nemocenské, což Evropu odlišuje například od Spojených států, které matkám nic takového negarantují. Konkrétní nastavení se ale v jednotlivých evropských státech výrazně liší.
V ostatních evropských zemí to jsou maximálně 3 roky, tedy 156 týdnů. Na Slovensku a v Německu je to 156 týdnů, v Polsku dokonce jen 32 týdnů. V sedmi zemích EU je maximální délka rodičovské dovolené dokonce kratší než 20 týdnů, tedy ani ne pět měsíců.
Češi mají nejdelší rodičovskou dovolenou v EU, vyplývá to z průzkumu projektu Evropa v datech. V délce mateřské dovolené Česko patří s 28 týdny spíše k průměru. V Bulharsku a Chorvatsku jsou ženy na mateřské až 58 týdnů, v Estonsku dokonce až 62 týdnů. V těchto zemích ale mají výrazně kratší rodičovskou dovolenou.
Rozdíly panují také v pravidlech pro mateřskou dovolenou. Slovenky například mohou strávit na mateřské 34 týdnů, tedy více než Češky (28), Maďarky (24), Polky (20) nebo Němky (14). Nejdelší mateřskou dovolenou má Estonsko s 62 týdny a nejkratší Švédsko s 12 týdny.
Ženy v Česku mohou s dítětem mimo trh práce strávit až 236 týdnů. Jsou to právě ony, kdo zůstává doma výrazně častěji než muži. Předloni například pobíralo rodičovský příspěvek podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí 273 000 žen a jen 5 100 mužů. Největší počet mužů na rodičovské zaznamenalo ministerstvo v roce 2008 - bylo jich 6 300 oproti 353 600 žen.
V zahraničí je maximální počet týdnů, které může matka mimo trh práce strávit, výrazně nižší. Na Slovensku je to 190 týdnů, v Maďarsku 180, v Německu 170, v Rakousku 120 a například v Polsku jen 52 týdnů.
Česko také na mateřskou, otcovskou a rodičovskou dovolenou vydává velké částky, které patří k nejvyšším ve vyspělých zemích. Poslední srovnatelná data z roku 2013 například ukazují, že Česko vydávalo na v přepočtu na jedno dítě víc (23 086 dolarů) než Německo (11 121 dolarů) a Rakousko (6 896 dolarů). Vysoko se umístilo i Slovensko (17 428 dolarů) a Maďarsko (18 575 dolarů). Také novější data z roku 2015 ukazují, že v přepočtu na počet obyvatel vydávalo Česko na mateřskou a rodičovskou dovolenou více (198 dolarů na hlavu) než Německo (105 dolarů) i Rakousko (59 dolarů).
Dlouhá dovolená a vysoké finanční kompenzace přitom vůbec nezaručují, že lidé si budou častěji pořizovat děti. V zemích Visegrádské čtyřky - Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku - se naopak mezi těmito opatřeními a porodností projevuje negativní vztah, upozorňuje studie americké výzkumné organizace National Bureau of Economic Research (NBER) z ledna 2017.
Podpora rodičovství v Evropě: Co funguje?
Zásadní je ulehčit život matkám. Celkově je vliv dlouhé či krátké rodičovské dovolené na porodnost poměrně neprobádanou oblastí a závěry výzkumníků nejsou jednoznačné. Platí to také o rodinné politice obecně. Znamená to, že politici si nemohou být jistí, že to či ono opatření bude lidi zaručeně motivovat k pořizování dětí. I když mají k dispozici nástrojů celou paletu.
Na přímé finanční dávky například sází Velká Británie a Irsko a v nižší míře Rakousko s Maďarskem, Česko, Slovensko, Francie, Belgie a některé severské země. Ve Skandinávii ovšem hraje prim podpora služeb péče o dítě, jako jsou školky a jesle. Podobně je tomu na Islandu a v menší míře také ve Francii a Británii. Česko ze srovnání vyčnívá díky úlevám na daních pro rodiny, na které vydá nejvyšší procento HDP mezi vyspělými zeměmi. Zmíněné srovnání pochází z roku 2013, který nabídl poslední srovnatelná data v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Od té doby se situace v některých zemích změnila.
Polsko například v roce 2016 zavedlo program 500+, tedy přídavky 500 zlotých (asi 3000 korun) na každé druhé a další dítě v rodině. Lze se však podívat, zda a jak různé druhy podpory rodičovství ovlivňují míru porodností. Při zběžném pohledu na data se zdá, že pozitivní vliv mají pouze služby péče o dítě - čím více stát vydává na školky či jesle, tím je v dané zemi porodnost vyšší. To ovšem opomíjí řadu faktorů, které mohou do rozhodování rodičů vstupovat.
K podobným závěrům však dospěla i výše zmíněná studie NBER. “Výdaje na péči o malé děti mají mezi různými nástroji rodinné politiky jako jediné výrazně pozitivní korelaci s mírou porodnosti,” konstatují autorky.
“Spíše než o vlivu dostupnosti služeb na porodnost bychom měli hovořit spíš obecně o korelaci, tedy o vzájemné provázanosti těchto jevů,” upozorňuje ředitel sociologického institutu STEM Martin Buchtík. Dostupnost služeb pro péči o dítě podle něj spíše odráží celkové postoje k rodičovství a důležitosti rodiny. I podle dalších výzkumů mají na porodnost větší vliv opatření, která matkám ulehčují péči o dítě.
“V zemích s nízkou porodností většinu péče o dítě zastává žena. A je to právě žena, kdo má v otázce počtu dětí právo veta,” konstatují autoři studie „Proč ženy v Evropě nechtějí mít více dětí?” z února 2017, kterou v českém překladu vydal think tank IDEA Národohospodářského ústavu AV ČR. Obecné pobídky ke zvýšení porodnosti jsou podle jejich výzkumu mnohem méně efektivní.
”Politika snižování zátěže v péči o dítě zaměřená na ženy může být až dvakrát efektivnější ve zvýšení porodnosti než obecná podpora pro rodiny s dětmi,” píší. Zvlášť v Evropě je ale důležité pamatovat na to, že opatření rodinné politiky mají vliv hlavně na rozhodování rodičů, kteří již nějakého potomka mají a chtěli by si možná pořídit další dítě.
“Jednak je rozhodnutí mít či nemít dítě postavené spíše na principiálních základních hodnotách než ekonomickém kalkulu. Při druhém a dalším už častěji do rozhodování vstupují i další faktory. Jejich důležitost roste i proto, že s nimi rodiče mají osobní žitou zkušenost. Ta, jak se ukazuje z výsledků výzkumů, je přitom důležitější pro ženy s vyšším vzděláním,” dodává Martin Buchtík ze STEM.
S rodinnou politikou úzce souvisí také další otázka - nerovnost mezi muži a ženami v oblasti zaměstnanosti a výdělků. “Délka mateřské dovolené a výše příspěvku, který matky dostávají, negativně koreluje s genderovou nerovností v zaměstnanosti,” píší autoři studie NBER. Zjednodušeně řečeno, v zemích s velkoryse nastavenou mateřskou dovolenou mají ženy s dětmi větší problémy s návratem a uchycením na trhu práce.
Není už překvapením, že se zaměstnaností žen naopak kladně koreluje vedle státních výdajů na péči o děti také flexibilita práce - tedy například zda si lidé mohou podle svého uvážení určovat začátek a konec pracovní doby. “Společným motivem je myšlenka, že umožnit ženám pracovat může být důležitější než délka dovolené nebo příspěvky, které rodiče dostávají, když stojí mimo trh práce,” uzavírají autoři studie.
Flexibilita práce jako klíč k podpoře rodičů
V takovém případě se jako vhodné opatření pro podporu pracujících rodičů nabízí pružné úvazky. Taková myšlenka se Čechům líbí. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění zveřejněného v únoru přibližně devět z deseti Čechů souhlasí s tím, aby byla zavedena či uplatňována pružná pracovní doba nebo zkrácené pracovní úvazky pro rodiče s malými dětmi. Zájem potvrzují třeba zkušenosti České spořitelny.
Více než třetina z deseti tisíc zaměstnanců podle jejího tiskového mluvčího Filipa Hrubého využívá některou z podob flexibilních úvazků. “Vyloženě zkrácený pracovní úvazek pak využívá zhruba 10 % našich zaměstnanců, a to jak na centrále, tak v pobočkové síti. V posledních pěti letech identifikujeme rostoucí poptávku po zkrácených úvazcích zejména u rodičů s dětmi a u generace mileniálů,” říká Hrubý. Díky zkráceným úvazkům se podle něj daří zvyšovat počet žen, které se po uplynutí mateřské vrací do práce. “Zatímco v roce 2012 se k nám po mateřské vracelo zhruba 49 % maminek, v posledních dvou letech se jejich počet překročil 60 %.”
Jinou zkušenost má generální ředitel společnosti Cisco v České republice a na Slovensku Michal Stachník. “Přestože je práce na půl úvazku k dispozici, rodiče tuto možnost nemusejí využívat. Zaměstnankyně se po vyčerpání mateřské a rodičovské dovolené vracejí do práce na plný úvazek. V posledních letech se zaměstnankyně, které tyto dovolené čerpaly, vrátily do práce a úspěšně rozvíjí svou kariéru,” říká Stachník. Dodává, že rovnováhu mezi pracovním a osobním životem pomáhají rodičům udržet flexibilita časové doby a práce z domova.
Ve většině evropských zemí platí, že podíl žen, které pracují na částečný úvazek, roste s tím, jak se zvyšuje počet jejich dětí. Naopak u mužů podíl těch, kdo pracují na částečný úvazek, s počtem dětí klesá. Závislost mezi využíváním částečných úvazků a porodností je však podle analýzy Evropy v datech výraznější spíše u mužů. Mohlo by to znamenat, že částečné úvazky nejen pomáhají matkám v návratu na trh práce, ale především pomáhají otcům více se podílet na rodinném životě a péči o dítě?
“V současné době je podíl otců na rodičovské dovolené naprosto marginální. Snižování úvazků otců je v tuto chvíli - přinejmenším v ČR - nový, okrajový jev. Ten bude do budoucna posilovat, ale je to změna na celou generaci,” říká sociolog Buchtík. Velká část domácností stále funguje v modelu, kdy hlavním živitelem rodiny je muž. Zkracování úvazků je podle něj tedy spíše trend dvoukariérních manželství nebo dobře placených a nedostatkových profesí.
“Je také dobré zdůraznit, že důvod pro zkrácení úvazku nebývá pouze rodičovství, ale také například vlastní soukromé pracovní aktivity, dobrovolnická činnost, studium nebo volný čas.”
Systém mateřské a rodičovské dovolené v Česku
Jednotlivé evropské státy mají odlišný systém mateřských i rodičovských dovolených. Zatímco například oproti Česku některé státy hradí matkám sto procent platu, český systém zase umožňuje matkám zůstat doma s dítětem výrazně delší dobu.
Mateřská dovolená je v podstatě pracovní volno, které se váže zejména k porodu a péči o narozené dítě. V Česku se mateřská vyplácí ve výši 70 procent redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Denní vyměřovací základ se zpravidla zjišťuje z příjmu za 12 kalendářních měsíců před nástupem na dávku. V Česku má žena nárok na takové volno po dobu 28 týdnů. Pokud porodí dvojčata a vícerčata, doba se prodlužuje na 37 týdnů. Na mateřskou se nastupuje šest až osm týdnů před porodem a po porodu na ní žena zůstává ještě 22 týdnů.
Obecně panuje strach žen podnikatelek z toho, že nedosáhnou na mateřskou dovolenou kvůli tomu, že nejsou v zaměstnaneckém poměru. Pravdou je, že ženy v zaměstnaneckém poměru to mají nejjednodušší, protože se nemusejí o nic starat, nemusejí na nic pamatovat a tuto peněžitou pomoc zkrátka dostanou. V případě žen na OSVČ se jedná o takzvanou peněžitou pomoc v mateřství (PPM). Trvá stejně jako mateřská dovolená, tedy 28 týdnů celkem. Aby však měly podnikatelky na mateřskou nárok, musejí si platit nemocenské pojištění. Platba nemocenského pojištění je ale pro OSVČ zcela dobrovolná, proto je potřeba na tuto podmínku myslet, a to s dostatečným předstihem. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství je totiž podmíněný minimální dobou, kdy žena nemocenské pojištění platí. OSVČ musí nemocenské pojištění platit alespoň po dobu 270 kalendářních dní během posledních dvou let a zároveň 180 dní před nástupem na mateřskou dovolenou musí zálohy odvádět pravidelně každý měsíc.
Otcovská poporodní péče je typ sociální dávky, který v tuzemsku začal fungovat teprve na začátku roku 2018. Otcovská dovolená v Česku společně s vyplácením poporodní péče trvá dva týdny, tedy 14 dnů. Ještě v loňském roce ale otcovská činila pouze jeden týden, tedy sedm dnů. Dovolenou není možné nijak přerušit ani rozdělit. Otcové dostávají během vyplácení dávky 70 procent z denního vyměřovacího základu mzdy.
Nejpříznivější podmínky pro tatínky jsou v tomto ohledu ve skandinávských státech, kde mohou být otcové s dítětem po narození až deset týdnů. Nejdelší otcovskou dovolenou umožňuje Island, kde novopečení tatínkové mohou zůstat doma až 12 týdnů. V Evropě ale dosud existuje řada států, které otcovskou dovolenou neposkytují vůbec. Mezi ně se řadí například i sousední Německo nebo Slovensko.
Rodičovská dovolená Na rozdíl od mateřské má na rodičovský příspěvek nárok matka nebo otec, kterým se narodí dítě. Na dávku samozřejmě dosáhnou i adoptivní rodiče. Nárok na rodičovskou dovolenou mají všichni bez ohledu na to, zda jsou zaměstnaní nebo OSVČ. Výše rodičovského příspěvku je pro všechny stejná. Rodičovský příspěvek činí 300 tisíc a naposled vzrostl 1. ledna 2020. V průběhu první poloviny roku vyvstávaly debaty ohledně jeho navýšení, postupně utichly a nyní je jasno, že se rodičovský příspěvek od ledna 2023 navyšovat nebude. Částka se musí čerpat postupně, nejméně osm měsíců a maximálně 43 měsíců. Pokud na mateřskou nárok nemáte, začnete pobírat rodičovský příspěvek hned po narození dítěte.
Celkovou sumu rodičovského příspěvku je potřeba vybrat do čtyř let věku dítěte. Jinak o zbytek peněz přijdete. Na rodičovský příspěvek má nárok vždy jen jeden z rodičů, ale rodiče se mohou v rámci rodičovské střídat. Nejčastější délkou pobírání dávky je do tří let věku dítěte.
Mateřská v Evropě
Zatímco ženy v tuzemsku pobírají mateřskou ve výši 70 procent redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den, v jednotlivých evropských státech se výše peněžité pomoci liší. Například v Belgii, Francii nebo v Nizozemsku ženy dostanou celých sto procent, nicméně o to kratší dobu mohou na mateřské zůstat. Například v Belgii mohou ženy zůstat na mateřské dovolené maximálně 15 týdnů. Ženy žijící ve Francii i v Nizozemsku mohou zůstat na mateřské celkem 16 týdnů.
Ve Spojených státech amerických může být doma žena s dítětem po porodu maximálně 12 týdnů - to je doba, kdy ji zaměstnavatel musí držet pracovní místo. I v Evropě jsou na tom matky po porodu v některých zemích obdobně. Po dobu mateřské dovolené pobírají ve všech členských zemích EU ženy peněžitou pomoc v mateřství, avšak její výše se liší. V některých státech je až ve výši 100 % předchozího výdělku.
Za zmínku ale stojí i to, že během rodičovské dovolené však někde nemají pak už rodiče nárok na žádné jiné sociální dávky. V Česku je nejdelší i mateřská dovolená. Mateřská dovolená trvá v Česku 28 týdnů (nejméně v Německu 14 týdnů) a poskytuje se od 6 až 8 týdne před očekávaným porodem. Po dobu 28 týdnů pobírá maminka peněžitý příspěvek v mateřství. Jedná se o dávku nemocenského pojištění a jeho výše je závislá na předchozím příjmu. Po skončení mateřské dovolené následuje rodičovská dovolená, kde je pobírán rodičovský příspěvek.
Přestože je rodičovská dovolená zavedena ve všech členských zemích EU, tak jsou mezi jednotlivými zeměmi obrovské rozdíly. Po dobu mateřské dovolené pobírají ve všech členských zemích Evropské unie maminky peněžitou pomoc v mateřství. Její výše se liší. V mnoha zemích je dokonce ve výši 100 % předchozího výdělku. Během rodičovské dovolené již však v mnoha zemích nemají rodiče nárok na žádné dávky. Jedná se o Bulharsko, Kypr, Maltu, Nizozemí, Irsko, Španělsko a Řecko. V těchto zemích je rodič s dítětem na rodičovské dovolené bez vlastního příjmu.
Česko patří mezi několik zemí, kde je rodičovský příspěvek pobírán v paušální výši. Stejný systém platí i v dalších zemích, např. v Belgii, Polsku, Rumunsku, Slovensku, Rakousku či Lucembursku. Rodičovský příspěvek dle výše předchozího výdělku je zaveden v ostatních zemích. Nejvyšší je v Estonsku a Slovinsku (100 % předcházejícího příjmu), rovněž vysoký je ještě ve Švédsku a Dánsku (90 %), Lotyšsku, Finsku a Maďarsku (70 %).
V některých zemích je trvání rodičovské dovolené omezeno pouze na několik týdnů, např. Velká Británie a Kypr (13 týdnů), Belgie, Irsko a Nizozemí (3 měsíce) či Řecko (3,5 měsíce). V dalších zemích je rodičovská dovolená pobírána několik měsíců, např. Lucembursko (6 měsíců), Itálie (10 měsíců). Především ve východoevropských zemích je délka rodičovské dovolené několik let, např. Rakousko (2 roky), Polsko, Litva, Malta, Španělsko, Maďarsko, Estonsko a Slovensko (3 roky). Nejdéle je možno rodičovskou dovolenou čerpat v Česku (4 roky).
Na rodičovský příspěvek má v Česku nárok rodič, když po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte).
Zanechat komentář