Chráněná krajinná oblast Pálava, rozkládající se na jižní Moravě, je výjimečné území na rozhraní karpatské a panonské oblasti. Byla vyhlášena 19. 3. 1976 a zaujímá plochu 83 km². Její největší součástí jsou Pavlovské vrchy, menší část tvoří Milovický les a na něj navazující oblast na východ od Mikulova až po státní hranici s Rakouskem.
Pálava je obývána nepřetržitě desítky tisíc let, což dokazuje řada archeologických nálezů. V severozápadu Panonské nížiny, v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti Česka, se nachází tato chráněná krajinná oblast. Zdejší kraj dodnes střeží dávná tajemství lovců mamutů, Keltů i zapomenuté osudy vojáků X. římské legie, kteří tu podle legendy začali s pěstováním vinné révy.
R. 1986 tuto oblast UNESCO zařadilo do mezinárodní sítě biosférických rezervací, které chrání ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů. Od roku 2003 se Pálava stala významnou součástí rozšířené biosférické rezervace Dolní Morava. Od r. 2004 tam byla vyhlášena ptačí oblast na ochranu čápa bílého, orla mořského, včelojeda lesního, strakapouda jižního, strakapouda prostředního, pěnice vlašské, lejska bělokrkého a ťuhýka obecného.
Ochraňuje oblast skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí a suťových lesů. V oblasti Milovického lesa jsou teplomilné doubravy a rostou tam duby, habry a jsou tam dvě obory pro chov zvěře. V údolí řeky Dyje se střídají lužní lesy a různá mokřadní nebo vodní společenstva.
Nejvýznamnějšími výchozími body pro turistiku jsou Mikulov a Pavlov. Oblast s mnoha jedinečnými druhy živočichů a rostlin má také vynikající polohu pro pěstování vinné révy. Úrodný kraj kolem Pavlovských vrchů však skrývá mnohem víc, než uvidíte ze sedla kola při cestách podél rozlehlých vinohradů.
O tom, že zdejší "zemi spálenou sluncem" milovali už pralidé, svědčí pozůstatky ohnišť, skladiště mamutích kostí a klů, a především světoznámá Věstonická Venuše.
Turisté na Pálavě obdivují také pestrost zdejší květeny, například kosatce na Děvíně, Svatém kopečku či Kočičí skále, písečnici velkokvětou anebo ovsíř stepní, který zde roste od konce poslední doby ledové. Pro milovníky přírody je atraktivní pohled také na vzácnou šalvěj etiopskou, různé druhy skalních suchých trávníků, lemových společenstev, suchomilných křovin a teplomilných doubrav na svazích Děvíně a Stolové hory. Na západním břehu rybníka Nesyt u Sedlece dosud přežívají zbytky slanomilné vegetace, která byla v minulosti na zasolených pastvinách jižní Moravy téměř běžná. Mimořádně zajímavá je návštěva jeskyně Na Turoldu s Jezerním dómem a specifickou výzdobou. Projít si můžete Naučnou stezka Lom Janičův vrch, Turold, Děvín, nebo Naučné stezky Lednické rybníky.
Poznat CHKO Pálava můžete i v Domě přírody, který je otevřený v Dolních Věstonicích. Prezentuje rozmanitost vzácných rostlin a živočichů v této oblasti a demonstruje, jak lidé po tisíce let formovali zdejší krajinu svými zemědělskými aktivitami.
Přes Pálavu vede hustá síť značených turistických tras, na mnohých místech doplněných panely naučných stezek. Nejfrekventovanějšími místy, hlavně trasami přes Děvín a Svatý kopeček, projdou statisíce turistů ročně. Proto vás prosíme, abyste respektovali značené trasy a neničili křehká stepní stanoviště pohybem mimo stezky. V národních přírodních rezervacích je pohyb mimo značené stezky zakázán zákonem; proto je celoročně nepřístupné NPR Křivé jezero, kam žádná značená stezka nevede. I když trasy nejsou dlouhé a nevedou do závratných výšek, nejde vždy o snadné procházky. Povrch stezek je často kamenitý a vápenec může být nepříjemně kluzký. Od jara do podzimu tu panují častá vedra. Nezapomeňte proto na pevnou obuv a dostatek tekutin.
Největší oblast zabírají Pavlovské vrchy. Tam je i velké množství turistických tras. Název je odvozen od vinařské obce Pavlov, která leží v severovýchodní části Pálavy na břehu vodní nádrže Nové Mlýny. Vinná réva se na více než polovině půdy pěstovala už počátkem 17. století. V obci na návsi je řada domů s barokními štíty a v České ulici řada renesančních a barokních vinařských domů, které mají jádro z 16. a 17. století. Na návsi stojí barokní farní kostel sv. Barbory z r. 1658. Má pozdně gotickou věž s pozdně klasicistní přístavbou lodě. Zajímavý je i barokní hřbitov s výrazným vstupním průčelím. Od r. 1995 je obec chráněna jako vesnická památková rezervace.
Pavlovské vrchy - to je vápencové pohoří na jihu Moravy - vede od ohbí Dyje (od Dolních Věstonic) na jih okolo Mikulova až ke státním hranicím s Rakouskem.
Jestli se vám výšlapy do Pavlovských vrchů zalíbily, máme pro vás ještě jeden tip na hezké místo. Na rozcestí Perná odbočte doleva a vydejte se do mírného kopce. Po zhruba 600 metrech zahněte ke starému poutnímu místu, kde kdysi stávala kaple sv. Antonína a sv. Pankráce. Místní ji pojali jako poděkování za dobrou úrodu vína. Dnes z ní zbyly jen ruiny.
V této oblasti jsme si během naší dovolené udělali okružní vycházku zhruba 12 km dlouhou, při které jsme navštívili značnou část ze zajímavostí této oblasti. Trasa vedla pouze po značených turistických trasách. I když to bylo střídavě do kopečka a z kopečka, tak to zas tak náročné nebylo. Určitě to bylo zajímavé. Horší je to s občerstvením. Nevím, jak to tam vypadá v plné sezóně, ale v týdnu počátkem září tam žádné možnosti nebyly. Takže jídlo a pití raději s sebou.
Tipy na turistické trasy
Děvín
Z Pavlova je to na Děvín jen kousek. Dvoukilometrová procházka, která vede od penzionu Nad Pavlovem krásnou krajinou, vás pohodlně dovede na vrchol kopce. cesta na Děvín je dlouhá asi dva kilometry a kopec má nadmořskou výšku 550 m. n. m. Děvín je nejvyšší kopec Pavlovských vrchů, Mikulovské vrchoviny i Jihomoravských Karpat. Vypíná se do výšky 550 metrů nad mořem a ční vysoko nad hladinou Novomlýnské nádrže. Protože je z něho kouzelná vyhlídka do okolí, je oblíbeným cílem turistů.
Je to nejvyšší z Pávlovských vrchů a rovněž je národní přírodní rezervací Děvín a jádrovým územím CHKO Pálava. Na vrcholu Děvína jsou dvě oddělené šupiny vápenců. Vápence tvoří řadu skalních útesů, menších skalek a soutěsku. Část západního úbočí Kotelné tvoří mohutné skály Martinky s velkou rozsedlinou a vklíněným balvanem tvořícím nepravý skalní most takzvaně Velký špunt.
Na úpatí Děvína existovala lidská sídliště již v mladší době kamenné.
Výšlap na Pavlovské vrchy je dobře značený. Všude jsou turistické ukazatele, proto nemůžete zabloudit. Nejsnadnější je cesta po zelené značce, která vede z vesnice Pavlov. Pokud se rozhodnete pro delší procházku, vydejte se na naučnou stezku přírodní rezervací CHKO Pálava, která vede přes Děvín, Kotel a Soutěsku. Měří asi 11 kilometrů a má celkem patnáct zastavení. Naučnou stezku tvoří tři vzájemně propojené okruhy s několika odbočkami k panelům. Ty nemusíte procházet popořadě. Na panelech se dočtete o místní fauně i floře, ale i o historii osídlení tohoto kouzelného místa.
Dívčí hrady (Děvičky)
Navštívit můžete také zříceniny Sirotčí hrádek a Děvičky (Dívčí hrady). Děvičky, také Dívčí hrady jsou zřícenina gotického hradu, který se vypínal na vápencové skále nad obcí Pavlov. Je to dominanta, která je zdaleka vidět.
Výšlap na Dívčí hrady a kopec Děvín je pohodový. Zvládnete ho i s dětmi.
První písemná zpráva je z r. 1222, kdy to byl zeměpanský hrad, původně pravděpodobně dřevěný. Prvním purkrabím byl Štěpán z Medlova, zakladatel rodu Pernštejnů. Ve 2. pol. 13. století se o něm již nikde nic nepíše - předpokládá se, že byl zničen při nájezdech Kumánů r. 1253. Na konci 13. století za vlády krále Václava II. byl obnoven. R. 1334 ho získali od krále Jana Lucemburského lénem Lichtenštejnové, kteří ho přestavěli a zbudovali menší předhradí, r. 1529 vylepšili opevnění. Když r. 1572 celé panství koupili Dietrichstejnové, hrad přestavěli a upravili obytné prostory. Už tehdy se používaly cihly. Obdélníková stavba byla zhruba 65 metrů dlouhá, zdi byly až 2 metry silné. Na nedaleké skalce byla postavena renesanční bašta.
Začátek konce znamenala třicetiletá válka, hrad byl obsazen švédskými vojsky. Při svém odchodu ho vyplenili a podpálili. Dietrichstejnové provedli už jen nejnutnější opravy. Hrad se používal už jen jako strážní pevnůstka. Po požáru r. 1744 se používal k hlášení požárů. Na začátku 19. století byl definitivně opuštěn a od té doby chátral. Do dnešního dne se zachovaly obvodové zdi a renesanční bašta se střílnami. Od r. 1958 je chráněn jako kulturní památka.
Od hradu se musí jít kousek zpátky. Tady jsou dvě možnosti, jak se dostat zpátky do Klentnice. Pohodlnější a trochu kratší je zelená. My jsme si vybrali červenou - přece musíme zdolat Děvín, nejvyšší kopec Pavlovských vrchů.
Pověst o této romantické zřícenině hradu říká, že do hradeb byly zazdívány panny, aby stavbu nikdo nedobyl. Před hradem stojí renesanční dělová bašta se střílnami.
Sirotčí hrádek
Zaparkovali jsme na parkovišti na jižním okraji obce. Celodenní parkování stálo jen 30,- Kč. Parkovištěm prochází Vinařská naučná stezka Mikulov. NS pokračuje po silnici dál na sever. Na rozcestí odbočujeme po červené vpravo k Sirotčímu hrádku.
Sirotčí hrad, Sirotčí hrádek, také Růžový hrad je zřícenina gotického hradu, který byl postaven v 13. století na severním okraji Stolové hory (459 m.n.m) na dvou vápencových skaliscích, které od sebe oddělovala hluboká rokle. Přes ní pravděpodobně vedl most. Hrad krátce vlastnil král Václav III., ale už počátkem 14. století ho získali Lichtenštejnové a od r. 1575 Dietrichstejnové. V té době byl však pravděpodobně pustý. Jako pustý je uváděn v r. 1590. V současné době se na jižním skalisku zachovala zeď, silná až 2,5 metru a vysoká 8 metrů, s jedním okenním otvorem, zbytek paláce se třemi okenními otvory a cisterna. Zde byla hlavní část hradu. Severní skalisko je dnes nepřístupné, tam bývala hranolová strážní věž. Od r. 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka. U hrádku si přečtete dvě pověsti, které se vztahují k jeho názvu.
Zřícenina kaple Sv. Antonína
Jsme zpátky v Klentnici a na Vinařské naučné stezce Mikulov - jen o kousek severněji. Je to vinařská a rekreační obec v Mikulovské vinařské podoblasti. Nejdřív je křižovatka silnic, jen o kousek dál toto turistické rozcestí. Odbočka ke zřícenině kaple Sv. Při odbočení vlevo zhruba po 100 metrech se dojde ke zřícenině kaple Sv. Zřícenina kaple Sv.
Původně zde bylo staré poutní místo, kde byla r. 1652 postavena poutní kaple sv. Antonína. V letech 1720 - 1722 žil při kapli poustevník, od nedaleké obce dostával plat za správcovství a za zvonění. Poutě i poustevníci byli zrušeni dekretem za vlády Josefa II. Když došlo k obnově, byl r. 1783 v Klentnici postaven kostel a o kapli se již nikdo nestaral. Nakonec byla odsvěcena a r. 1786 v dražbě prodána na stavební materiál. Zvon a socha sv. Antonína, která stávala ve výklenku zdi, byly přestěhovány do kostela v Perné. Zvon byl za II. světové války roztaven, socha tam stojí stále.
I když se kaplička rozpadla, tak ještě ve 2. pol. 19. století sem přicházeli poutníci hlavně z Rakouska. Dnes je tam vidět jen půlkruhový kousek zdi s výklenkem pro sochu a 6 metrů vysoký a 27,5 metrů dlouhý kamenný val. Je odtud hezká vyhlídka na Stolovou horu a Sirotčí hrádek.
Další zajímavosti v okolí
- Lednice: lichtenštejnské panství. Areál je od roku 1996 součástí světového a kulturního dědictví UNESCO. Není divu, že se tomuhle kraji dřív říkalo „Lednice a její zahrady“ a dnes navrhují historičtí nadšenci nový oficiální název dominantní obce „Báječná Lednice“. Majestátné zámky jsou obklopené rozlehlými zahradami. Upravené záhony pokrývá květinový koberec. Zvlněné lány zlatavých polí přecházejí v zelenavé lesy. Romantickou krajinu zdobí rybníky, jejichž třpytivé hladiny jsou posety lekníny.
- Mikulov: centrum města se utvářelo koncem 16. století. Mikulov se nachází v samotném centru vinařství, proto zde nechybí ani vinařské stezky se zastávkami v místních a rodinných vinných sklípcích či degustace vín ve vinárnách a vinotékách. Oblast protíná více než 1200 km cyklostezek.
- Termální lázně Laa an der Thaya: jsou už sice v Rakousku, přibližně 25 kilometrů od Pavlova, ale je tam úžasné wellnes na s 2000 m² vodní plochy. nabízí celou řadu služeb jako jsou různé druhy masáží, perličkové koupele, saunu, vířivku, rašelinovou koupel, čokoládovou koupel, koupel z léčivého konopí, antistresovou koupel, kosmetické služby a mnoho dalšího. tady na Vás čeká soustava masážních a relaxačních bazénů s vodotryskem, vodním hřibem, masážními tryskami a podvodním osvětlením pro relaxaci.
- Termální koupaliště v Psohlávkách: termální koupání je poblíž obce Psohlávky, asi 12 km od Pavlova.
- Okružní plavba po Novomlýnských nádržích: Vám nabízí okružní plavba začíná v přístavu Yachtclub Pavlov. Pokračuje přes přístav v kempu Merkur Šakvice a přístav v obci Strachotín pokračuje až do přístavu v obci Dolní Věstonice.
- Novomlýnské nádrže: jsou vzdálené pět a půl kilometru a tvoří je soustava tří přehradních nádrží. Horní Mušovská, stření Věstonická, dolní Novomlýnská. Nádrže byly postaveny v 70. letech 20. století, aby ochránily okolí před každoroční záplavou a zvýšily intenzitu zemědělské výroby.
Tragická událost v oboře
Naše cesta pokračuje po NS a po modré. Tady je místo jedné z lidských tragédií, které se udály na konci 2. světové války. V těchto lesích nechal r. 1881 - 1882 kníže Dietrichstejna založit oboru, zaměřenou na chov daňků, srnců a muflonů, a postavit stylovou dřevěnou hájenku s malou věžičkou. V přízemí bydlel hajný se svojí rodinou, v patře byl letní byt knížecí rodiny. Podkroví bylo přístupné po samostatném venkovním schodišti - tam byl sál, kde se konaly hostiny po lovu v oboře. R. 1912 sám císař František Josef I. poslal dar - párek muflonů. Oblast se stala tak známou, že sem na hony jezdili význačné osobnosti z celé Evropy, kterým se věnoval hajný Franz Ludwiczek, který pocházel z nedalekého Mušova.
Když r. 1938 jižní Moravu zabrali Němci, změnila se klientela. Jezdili sem pouze Němci, kterým se hajný samozřejmě musel také věnovat. Jinou možnost ani neměl. Když Němci v dubnu 1945 opouštěli Mikulov a přilehlé oblasti, dostal Ludwiczek strach, že za svoji službu bude potrestán. Vesničané mu to vymlouvali, znali ho jako svědomitého a slušného člověka, ale starostí ho nezbavili. Raději opustil hájenku a nedaleko v lese vykopal zemljanku, kde s rodinou žil. Když přišla Rudá armáda, psychicky to nezvládl. Podpálil hájenku, v zemljance zastřelil svého devítiletého syna, třicetidvouletou manželku, psa a nakonec i sebe. Bylo mu 39 let. Lidé rodinu pohřbili nedaleko bývalé hájovny.
Zanechat komentář