Odchylky od pravidelné větné stavby jsou problematikou, která se týká každého z nás v písemném i mluveném projevu. Tyto odchylky mohou být buď motivované (záměrné, úmyslné), nebo nemotivované (neúmyslné, a tím pádem chybné). Vysvětlíme si oba typy, více se však zaměříme na odchylky nemotivované, mezi něž patří především anakolut, kontaminace, zeugma a atrakce.
Možná se to na první pohled nezdá, ale s těmito odchylkami se setkáváme poměrně často a slouží především k zdůraznění, zpřesnění nějaké výpovědi.
Mezi motivované odchylky patří například parenteze neboli vsuvka. Bývá to nějaká vysvětlující či doplňující poznámka mluvčího vložená do věty a oddělená čárkami - například: Přijeli jsme, bylo to těsně po Vánocích, do toho města.
Dále sem patří elipsa, což je vlastně vynechání větného členu, který můžeme z kontextu jednoznačně doplnit - Petr šel domů, Jana do kina. Zde je vypuštěn přísudek, ale můžeme si ho vlastně doplnit - Petr šel domů, Jana šla do kina. Je třeba připomenout, že eliptické věty jsou často expresivně zabarveny, z toho důvodu se s nimi setkáme hlavně v mluveném projevu.
Jiné motivované odchylky jsou například samostatný větný člen nebo slovosledná inverze.
Odchylky nemotivované, nenoremní můžeme chápat tak, že ve skutečnosti vyplývají z určité neobratnosti při stylizaci. Jsou to způsoby vyjádření, kterým bychom se měli raději vyhýbat. Kromě "defektů", které pro přílišnou složitost nelze ani jednoslovně definovat, sem patří zejména anakolut, kontaminace, zeugma a atrakce.
Anakolut
Anakolut je určité vyšinutí z větné vazby, v podstatě vzniká tím, že se věta nedokončí v té podobě, v níž začala. Nejlépe si to ukážeme na příkladu: Kdo přijde pozdě, nic mu nedají. Nedává to smysl. Podmět je zde vyjádřen větou. Kdo přijde pozdě je vlastně opozdilec a věta "Opozdilec nic mu nedají" je naprosto chybná. Správně bychom měli říct např. Kdo přijde pozdě, nic nedostane.
Pro lepší pochopení si můžeme ukázat schéma:
Kontaminace
Další poměrně častou chybou je kontaminace neboli křížení vazeb dvou různých slov významově blízkých. Sloveso přihlížet má vazbu se 3. pádem - přihlížet něčemu, ale významově podobné sloveso dívat se se pojí s pádem čtvrtým - dívat se na koho co, proto je chybou, použijeme-li spojení přihlížet na něco.
Atrakce
Třetí nenoremní odchylkou je atrakce. Nejedná se o pouťovou atrakci, ale o tzv. větnou spodobu: vzhledem k malé šířce vozovce... substantivum vozovce se "přizpůsobuje" předchozímu slovu šířce.
Zeugma
Úplně na konec jsem si záměrně nechala zeugma, které je, podle mého názoru možná nejčastější nemotivovanou odchylkou. Jedná se o zanedbání dvojí vazby nebo také spřežení dvou vazeb. Vzniká mechanickým spojením jednoho pádu se dvěma slovesy, která mají různou vazbu - A tak jsem poprvé potkala a mluvila s tím člověkem. Mluvila jsem s ním, ale potkala jsem ho, proto by lepší bylo říct například: Poprvé jsem potkala toho člověka a mluvila s ním.
Častým příkladem je také spojení "před i po". Správně je to před představením a po představení.
Zde je tabulka shrnující rozdíly mezi těmito stylistickými figurami:
| Figura | Definice | Příklad | Správné řešení |
|---|---|---|---|
| Anakolut | Vyšinutí z větné vazby | Kdo přijde pozdě, nic mu nedají. | Kdo přijde pozdě, nic nedostane. |
| Kontaminace | Křížení vazeb dvou slov | Přihlížet na něco. | Přihlížet něčemu. |
| Atrakce | Větná spodoba | Vzhledem k malé šířce vozovce... | Vzhledem k malé šířce vozovky... |
| Zeugma | Zanedbání dvojí vazby | Potkala a mluvila s tím člověkem. | Potkala toho člověka a mluvila s ním. |
Vyhni se faux pas: Kulturní přešlapy v anglicky mluvících zemích – a jak se jim vyhnout
Doplňující informace
Proč se ve slově výjimka správně píše dlouhé ý? Není to odvozeno od slova vyjímat, vyjmout? Tady je přece y krátké. Substantivum výjimka je skutečně odvozeno od slovesa vyjímat. Při odvozování některých podstatných jmen od sloves dochází k dloužení předpony vy- a ke krácení kořenové samohlásky. Dále sem patří např. výšivka - vyšívat, výstava - vystavit, výčitka - vyčítat atd.
Je správné psát slova jako diskuse, filosofie, museum atd. se z nebo se s? Tento problém nastává u slov přejatých z cizích jazyků. O tom, zda je máme správně napsat se s nebo se z, rozhoduje míra jejich zdomácnění v češtině, tedy to, jak dané slovo vyslovujeme ve spisovném jazyce. Nejvíc slov patří do skupiny slov zdomácnělých, ve kterých původní s vždy vyslovujeme jako z. Pravopisné podoby se z jsou proto u těchto slov považovány za stylově neutrální. Do druhé skupiny patří slova, kde v nepřímých pádech (tedy ne v prvním) vyslovujeme z a to ovlivňuje i pravopis v pádě prvním, proto můžeme správně napsat kurs i kurz, puls i pulz atd.
Někoho možná napadne, zda toto vyjádření nemůže mít původ v nějaké lidové pověře o tom, že držení kliky může přinášet štěstí. Sice to možná na první pohled vypadá, že toto spojení má něco společného s držadlem u dveří, popřípadě s rukojetí k otáčení různých strojků, ale je to omyl. Zvuková podoba obou výrazů je čistě náhodná, bez jakékoliv vnitřní souvislosti. Mít kliku neboli mít štěstí je pouhou českou obměnou německého výrazu das Glück, tj.
Zanechat komentář