Oldřich Bubák, který se narodil 4. února 1954 v Pardubicích, je muž mnoha řemesel. Je známý jako polárník, který jako první Čech došel na oba póly, cestovatel, jenž putoval po 170 zemích, fotograf, průvodce, hudebník, spisovatel, překladatel a konstruktér. Vystudoval strojní fakultu Českého vysokého učení technického v Praze.
Profesní život a záliby
Po absolvování ČVUT pracoval jako konstruktér a vývojář Továrny mlýnských strojů v Pardubicích. Vyzkoušel si post ředitele filharmonie i dělníka v kovošrotu, hrával na bicí na lodích v Karibiku. Krátce po revoluci se stal ředitelem cestovní kanceláře Autoturist.
Vedle strojařiny má i hudební vzdělání. Ještě za dob komunismu se mu podařilo hrát rok v Americe na lodi."Jezdili jsme po Karibiku a byl to mazec. Umíte si představit čerstvého absolventa ČVUT plného myšlenek z marxismu leninismu, který je implantován do totálního kapitalismu. Bylo to nádherné a šílené zároveň. "
Další výzvou byl konkurz na post ředitele filharmonie v Pardubicích. Přihlásil se, zvítězil a v čele filharmonie stál téměř pět let: "Neskutečná zkušenost.
Cestování a fotografování
Po sametové revoluci začal cestovat intenzivně. Navštívil Severní Ameriku, Jižní Ameriku, Asii, Afriku, Austrálii, země Blízkého východu, Arktidu, Antarktidu, a nejvíce na něj zapůsobily buddhistické země kolem Himálaje. Především Nepál, Tibet, Sikkim a Bhútán.
Zpočátku fotil vše, jako asi každý začínající fotograf, snažící se vše dokumentovat. Později začal bohatý fotomateriál využívat k pořádání přednášek, projekcí, výstav a publikací. Založil si i svoje nakladatelství."Postupně jsem začal obalovat fotografie texty, s cílem vytvořit mnohem těsnější 'most' mezi čtenářem, divákem a daným snímkem.
Část výdělků z těchto činností jde na jeho Česko-nepálskou společnost, kterou založil v roce 1996 s cílem pomoci nepálskému školství. Vybrané peníze předává osobně vytipovaným školám. Před dvěma roky po ničivém zemětřesení v Nepále zorganizoval několik velkých koncertů, kdy živý symfonický orchestr doprovázel projekci jeho filmu Cesta na velké plátno.
Polární výpravy
Oldřich Bubák je veřejnosti známý především tím, že společně s kamarádem Vilémem Rudolfem jako první a zatím jediní Češi došli na severní a jižní pól pěšky na lyžích. Na severní pól dorazili v dubnu roku 1996 a na jižní přesně 31. 12."To jsou zážitky, které se musí každému vrýt do hlavy. Oslavit milénium na jižním pólu se dlouho nikomu nepodaří.
Polární oblasti miluje kvůli jejich čistotě a původnosti, neboť je člověk dosud nezničil. Taky proto, že cílem mého snažení je dostat se na dno své duše. A to jde tady hrozně rychle. Když strádáte uprostřed ledové pustiny, máte ke své duši mnohem blíže než tady v pohodlí.
Cestou na jižní pól se prý přemýšlí mnohem lépe než na ten severní. Tam na to není čas, člověk má stále co dělat. Naopak při pochodu k jižnímu pólu jdete v podstatě stále po rovině." I zde však musí překonávat silný vítr, zimu, nadmořskou výšku, mlhu i vlastní psychiku.
Když stanul na severní točně, vědomí, že je člověk úplně nahoře pomyslného glóbu, prý bylo monumentální. Odplavuje se několikaměsíční stres, tečou slzy. V Antarktidě byl tenhle pocit paralyzován a ničen stresem, abychom zvládli dorazit na čas a stihli půlnoční vstup do televize, který jsme měli na přelomový den tisíciletí domluvený s Novou.
Po návratu chce přednáškami inspirovat převážně mladé lidi, aby šli za nějakým cílem a něco dokázali. Každý by podle něj měl mít své sny, klidně i velmi odvážné."Každý by měl mít své póly, své Everesty a pokusit se je dobýt. Zajímavé není to, že stanete na vrcholu, ale prožití té cesty.
Zájem o buddhismus
Postupně si našel další cestovatelskou lásku - buddhistické země. Buddhismus mu pomohl v těžkých životních situacích nalézt cestu a upravit systém životních hodnot. V buddhistických klášterech má mnoho přátel - mnichů, s kterými konzultuje strastiplnosti bytí. Do zemí kolem Himálaje jezdí téměř třicet let. Dříve sem vyrážel sám, nyní jako průvodce. Od nepálské královské trekkingové společnosti obdržel licenci profesionálního "tourleadera".
Nejprve organizoval treky do Himálaje, v současné době vytváří spíše komorní itineráře pro pět až sedm lidí, kteří nechtějí či nemohou šlapat po kopcích, a především pro ty, kteří nemají moc času a jsou schopni zaplatit více za rychlejší transportní prostředky. Dva týdny dovolené v kuse jsou totiž často maximum, co lidé dostanou. Bere je nejen za tibetskými mnichy, ale také do nepálských škol nedaleko Káthmandú."Jedinci, kteří jsou zvyklí utratit v hospodě dva tisíce za večer, tady ty peníze vytáhnou a dozvědí se od nepálského učitele, že tím zaplatili dítěti roční pobyt ve škole.
Literární činnost a další aktivity
Od psaní cestopisů se dostal k psaní filozofických úvah a posléze i básní. Nadchli ho Baudelaire, Rimbaud a poezie v próze. Překládal tibetskou poezii z angličtiny, ale dlouho čekal na vyřízení autorských práv, tak se zatím pustil do tvorby poezie sám. Touha stále se rozvíjet mu však zůstala. Proto si zaplatil čtrnáctiměsíční studium ve společnosti, která se zabývá výchovou manažerské elity. Získal profesní titul MBA a natolik se vypracoval, že už zde působí jako viceprezident.
Jeho prvním a již vyprodaným dílem je výpravná kniha „Doteky konců světa“ (vydavatelství Bubák), v níž pozval čtenáře na vzrušující a poutavou obrazovou výpravu do majestátních oblastí nedaleko pólů, do Arktidy a Antarktidy, do panství fascinujících superlativů a protikladů.
Když se ho zeptáte na nové sny a cíle, říká, že už všude byl a dokázal, co chtěl. Někdo celý život o něco usiluje, ale já měl třeba období, kdy mi vycházelo úplně vše, na co jsem sáhl. Nebyl jsem z těch úspěchů šťastný, protože přicházely jeden za druhým. Jeho buddhistický guru mu tehdy poradil, aby začal více pracovat rukama. Na výpravách totiž zaměstnával nohy, při psaní po návratu domů hlavu. Ruce však zahálely a tělo se nemohlo harmonizovat.
Prožil jsem tu tři nádherné měsíce. Sice mě šíleně bolely ruce, ale jinak to byly jiné barvy, jiné vůně, jiné kompozice a jiné příběhy," vypráví nadšeně. Projel jsem svět, zažil neskutečné množství příběhů, spousta snů se mi splnila a ty, které ještě mám, se postupně plní, jsem šťastný. Tohle jsem jednou řekl v hospodě a vyhodili mě od stolu.
Úryvky z filmu Oldřicha Bubáka "Cesta" zachycují jeho putování na Jižní pól, kam s Vilémem Rudolfem dorazili 31. 12. 1999 a oslavili příchod milénia.
Je zakladatelem ojedinělého projektu „Z PÓLU NA PÓL“ . Ve známost vešel svou přednáškovou (kolem 100 přednášek za rok) , fotografickou (kolem 3-5 výstav ročně), hudební (koncerty a natáčení CD) i publikační činností.
V poslední době se více zaměřuje na duchovní vývoj člověka, naší planety i celého lidstva. Klade si hlubší otázky po smyslu lidské existence a snaží se na ně odpovídat elegantní a komprimovanou zkratkou, velmi zpřízněnou s poezií.
Oldřich Bubák, jenž získal bronz na Světovém poháru fotografů za reportážní snímek, je muž mnoha řemesel.
V prestižní World Photographic Cup 2017 obsadil 3. místo v kategorii Reportáž.
V průběhu několika desítek let navštívil 180 států. Má za sebou mimořádné výkony v extrémních oblastech Arktidy a Antarktidy i řadu úspěšných výprav a mezinárodních expedic v rámci ojedinělého projektu Z pólu na pól, jehož je zakladatelem.
Kolekce fotografií výstavy DO ŠROTU ilustruje to, co se mi přihodilo v určitém úseku života, v kterém jsem se rozhodl udělat totální změnu - nechal jsem se zaměstnat v pardubickém KOVOŠROTU, kde jsem pracoval téměř půl roku. Mám potřebu se o to podělit a ukázat, že to není tak složité. Vše se točí kolem našeho vnímání a chtění dosahovat pomocí změn vyšších potenciálů k probouzení našeho opravdového, autentického JÁ. Život je prostě jen tanec energií a odpovědnosti za vlastní emocionální stavy, navíc s přesvědčením, že naše štěstí nezávisí na tom, co udělají nebo řeknou ostatní, nýbrž zcela závisí na naší spojitosti se „zdrojem“.
Každému bych přál zažít ten můj příběh na vlastní kůži. Staňte se tedy alespoň na chvíli jeho součástí. Myslím, že je odlišný, jiný, nenajdete v něm stohy informací, ale dotek duše, duše vzrušujícího prostoru. Prostoru, v kterém jsem se snažil hledat a nacházet jeho poezii.
Podle slov mého kamaráda, básníka Zdeňka Jiráska: …je spíše vůní než slovem. Tak vítejte v mém dalším splněném snu.
Oldřich je prvním Čechem, který došel pěšky na severní i jižní pól.
Před pár dny se Oldřich Bubák vrátil z Himalájí.
Založil i Česko - nepálskou společnost na pomoc nepálskému školství.
Zanechat komentář