Tento článek poskytuje přehled o zákoně o cestovních náhradách v České republice, včetně klíčových definic, pravidel pro tuzemské a zahraniční cesty, stravného, ubytování a používání vozidel. Jsou zde také odkazy na související vyhlášky a zákony.
Úplné znění zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, se změnami provedenými zákonem č. 44/1994 Sb. a zákonem č. bylo vyhlášeno.
Základní definice
Pro účely tohoto zákona je důležité definovat následující pojmy:
- Pracovní cesta: Doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty.
Pravidelné pracoviště: Místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo pobytu.
Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu určí místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy a ukončení pracovní cesty; může určit též další podmínky pracovní cesty.
Tuzemské cestovní náhrady
Stravné
Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci 1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, a pokud tak neučiní, stravné se nekrátí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou novou výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku. Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.
Náhrada za pohonné hmoty
Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu.
Ve sbírce zákonů byla zveřejněna vyhláška MPSV č. 475/2024 Sb., která stanoví výši tuzemských cestovních náhrad a stravného pro rok 2025. Sazba základní náhrady za použití vlastního vozidla na 1 km jízdy se od 1. 1. 2025 zvýšila na 5,80 Kč (dosud 5,60 Kč). Dále se zvyšují minimální výše stravného o 8 až 20 Kč, a to na 148 Kč (u pracovní cesty v trvání 5 až 12 hodin), 225 Kč (12 až 18 hodin) a 353 Kč (nad 18 hodin), dosud minimální výše stravného činily 140 Kč, 212 Kč a 333 Kč. V nepodnikatelské sféře se stravné bude pohybovat v intervalech 148 Kč až 177 Kč, 225 Kč až 271 Kč a 353 Kč až 422 Kč.
Zahraniční cestovní náhrady
Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od počátku kalendářního roku. Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin.
Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst.
Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky se poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného stanoveného při pracovních cestách na území České republiky, nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného. Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční pracovní cestě.
Zálohy na zahraniční cesty
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele.
Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně.
Paušalizace náhrad
Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců.
Související předpisy
- Vyhláška ministerstva financí č.
- Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984 Sb., vyhlášky č. 251/1990 Sb., vyhlášky č. 338/1990 Sb., vyhlášky č. 430/1990 Sb. a vyhlášky č.
- Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č. 81/1988 Sb., vyhlášky č. 241/1988 Sb. a vyhlášky č.
- Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.
- Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 148/1991 Sb., kterou se doplňuje vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 31. srpna 1982 č.j. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí, ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 18. června 1990 č.j.
Zanechat komentář