Česko je protkáno jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě. Na více než 43 000 kilometrech se můžete vydat za dobrodružstvím napříč horami, lesy i historickými městy - a to s jistotou kvalitního značení, které nemá ve světě obdoby. Málokdo si však uvědomuje, kolik práce a péče za těmito barevnými značkami stojí.
Turistická značka, jak už název napovídá, je značka, která slouží ke snadné orientaci turistů v krajině. Nejčastěji se setkáte s pěším značení, každopádně existuje také lyžařské a cyklistické. Pěší značení patří v Česku mezi ty vůbec nejdokonalejší v celé Evropě. Při jakékoliv výpravě mimo civilizaci se tak můžete spolehlivě orientovat díky tomuto jednoduchému, ale maximálně praktickému způsobu značení. Hustá síť turistického značení tu ale nevznikla přes noc a váže se k ní dlouhá historie, na kterou se podíváme blíže.
Díky pečlivé práci značkařů se můžeme spolehnout, že nás barevné pruhy bezpečně dovedou k cíli. Pojďte se s námi podívat na to, jak se turistické značení na našem území vyvíjelo, jaké jsou jeho specifika a jak si stojí oproti zbytku světa.
Na první pohled se zdá, že značkař může být kdokoliv. Každý značkař musí projít školeními a zkouškami. Pro práci s kilometrovníky je potřeba ještě větší kvalifikace.
Turistické značení je nepostradatelnou součástí české krajiny a dělá z Česka ráj pro pěší turistiku.
Historie turistického značení v Česku
Vůbec první značení na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub v roce 1874. Značení se nacházelo v okolí Hodruše ve Štiavnických vrších, tedy na území dnešního Slovenska. První značené trasy na území českých zemích vznikly až o deset let později v roce 1884. Vytvořila je Pohorská jednotka Radhošť v Beskydech. Na rozdíl od dnešních pásových značek se dříve používaly značky tvarové.
Jako první značená ryze česká trasa bývá uváděna červená trasa vedoucí ze Štěchovic ke Svatojánským proudům z roku 1889. Rok 1912 pak přinesl první značenou dálkovou trasu, vedoucí přes Brdy na Šumavu.
Značení tras se ukázalo jako velice praktické, a tak se postupně začala vytvářet celá síť turistických tras. Rychlý rozvoj nakonec zbrzdila druhá světová válka. Během válečných let se o dosavadní značení nikdo nestaral, takže značky postupně mizely a zároveň nikdo nevytvářel žádné nové.
Vše se změnilo v roce 1954, kdy získal Československý svaz tělesné výchovy a sportu monopol na značení turistických tras. Celá síť se postupně obnovovala a přibývaly stále nové a delší trasy. Svaz fungoval až do roku 1990, kdy svou samostatnou činnost obnovil Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará dodnes.
Dalším důležitým rokem v historii turistického značení v Česku je rok 1997. Toho roku se původní pěší turistické značení rozšířilo také o značení pro cyklisty a lyžaře. Náklady spojené s výrobou a udržováním turistických tras začal hradit odbor Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj, což mělo velký vliv na další vývoj a rozšiřování celé sítě.
Největší dík ale patří všem dobrovolníkům „značkařům“, kteří již od samého počátku turistického značení bezplatně značí většinu tras. Některé trasy později přešly pod správu nejrůznějších organizací. Mnohé naučné stezky například udržují organizace ochrany přírody nebo správy národních parků.
Je zdokumentované, že první turistická trasa vznikla v roce 1889. Vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům přes sedlo Kolna. Pokud se vydáte do této oblasti, dočkáte se obnoveného původního značení i replik tehdejších směrovek. Původní trasa je však již na dně Štěchovické přehrady.
O rok později vznikla druhá trasa s označením 00001. Nese dnes jméno zakladatele Klubu českých turistů Cesta Vojty Náprstka. Nachází se mezi Karlštejnem a Berounem a vede přes obec Svatý Jan pod Skalou.
Rozmach turistického značení přišel v první polovině 20. Popis: Český způsob označování pěších turistických tras převzaly i další země.
Klub českých turistů a jeho role
O turistické značení se dodnes stará Klub českých turistů. O značení se stará Klub českých turistů (KČT).Klub českých turistů (KČT) se stará na území celé České republiky o údržbu značení více než 43 000 km pěších a lyžařských turistických tras, na kterých je instalováno přes 67 000 směrovek a tabulek. Našich 1750 dobrovolníků musí během tří let projít všechny trasy (tj. každý rok třetinu), obnovit na nich všechny značky, případně doplnit chybějící, prořezat porost kolem nich, aby byly dobře vidět, zkontrolovat všechny směrovky na trasách a ty poškozené nebo ukradené navrhnout k výměně a doplnění.
Klub českých turistů pravidelně pořádá školení pro nové dobrovolníky. Ano! Klub českých turistů pravidelně pořádá školení pro nové dobrovolníky.
Značkaři jsou dobrovolníci, kteří každé 3 roky obnovují značení a instalují směrovky či informační tabule. Turistické značky obnovují dobrovolníci, kteří každý rok projdou stovky kilometrů tras a ručně přemalují staré nebo poškozené značky. Tento proces se provádí přibližně jednou za tři roky.
Podmínkou pro dosažení kvalifikace zaškoleného značkaře je účast na vyznačkování nejméně 10 km značených tras pod vedením vedoucího značkaře nebo instruktora značení.
Jak se stát značkařem?
Možná se ptáte, kdo všechny ty trasy projde a následně je ještě vyznačí, odpověď už jsme zmínili výše, jsou to dobrovolníci „značkaři. Pokud byste měli zájem, i vy se můžete jedním z nich stát. Abyste se stali pomocným značkařem stačí, abyste absolvovali „zaučovacích“ 10 kilometrů pod vedením instruktora značení nebo vedoucího značkaře. Poté už se můžete začít podílet na rozvoji a udržování sítě turistického značení. Pokud pak splníte ještě absolventskou zkoušku, můžete se stát samostatným vedoucím značkařem.
Čím značkujeme (materiál a nářadí)
Značkařská skupina je vybavena dřevěným nosičem barev, štětci, škrabkou na kůru, drátěným kartáčem, šablonami (podle kterých se malují značky), pilkou a zahradnickými nůžkami.
Značky jsou vytvářeny pomocí speciálních šablon, díky kterým je značení jednotné na celém našem území. Každá nově vytvořená nebo opravená značka by měla vydržet alespoň 3 roky. Po uplynutí tří let by se měla daná trasa znovu projít a značky obnovit tak, aby vydržely další tři roky. Nejde tak jen o malování samotné značky, ale také o úpravu okolí, větví a porostů tak, aby byla zaručena její dobrá viditelnost.
Aby byl systém značení maximálně srozumitelný a praktický, musí se značkaři při značení trasy řídit množstvím pravidel. Značené trasy jsou vždy obousměrné. Vždy jde o to, aby byly značky snadno čitelné a dobře viditelné. Proto narazíte na různé typy značení v závislosti na tom, na jakém objektu je značka umístěna a kde se daný objekt nachází. Značky mohou být čelní, rohové, boční nebo přeponové.
Pokud by vás systém značení zajímal detailněji nebo se chystáte přidat mezi dobrovolné značkaře, doporučujeme pročíst volně dostupnou publikaci Základní pravidla značení turistických tras.
Typy turistického značení
Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará využívá takzvané pásové značení. Na značkách najdeme čtyři barvy - červenou, modrou, zelenou a žlutou. Barevný je vždy střední pruh a pod ním i nad ním najdete bílý pás. Značky se většinou nacházejí na stromech, sloupech, patnících, zkrátka všude, kde je značka dobře viditelná.
Standardní turistická značka je bílý obdélník se středovým barevným pruhem. Dva bílé pruhy a uprostřed nich jeden barevný. Každý už těchto značek viděl stovky, možná tisíce.
Turistická značka je čtverec o rozměrech 10x10 cm tvořený třemi stejně velkými vodorovnými pruhy. Krajní čáry jsou bílé a uprostřed je barevný pruh.
Kromě klasického „pásového“ designu najdete na turistických trasách také speciální značení pro odbočení. Střední pruh je v tomto případě nahrazen šipkou, která směřuje na stranu odbočení. Kromě pásové značení, které je namalováno na nejrůznější objekty narazíte také na turistické směrovky.
Kromě klasických pásových turistických značek můžete narazit také na speciální značky pro odbočení, odbočení ke studánce nebo odbočky vedoucí k zajímavým místům poblíž vaší trasy. Ty jsou umísťovány na rozcestnících značených tras a slouží k lepší orientaci a výběru vhodné trasy. Najdete na nich délku trasy v kilometrech, případně další užitečné informace.
První řádek směrovky označuje nejbližší další místo se směrovkami do vzdálenosti 4 kilometry, druhý řádek navádí k dalšímu významnému místu ve vzdálenosti 8-12 kilometrů a třetí řádek pak významné místo do vzdálenosti 25 kilometrů. Směrovka je doplněna o barevnou šipku, která vás informuje o tom, jakou barvu turistických značek máte následovat, abyste se na dané místo dostali.
Můžete se také setkat s místním značením, které nevyužívá pásového značení, ale je nahrazeno úhlopříčně rozdělenými čtverci. Polovina čtverce je vždy bílá a druhá v jedné ze čtyř barev turistického značení. Místní značení se používá pro okruhy, které jsou krátké a dále se nevětví.
Barvy turistických značek
- Červená - hlavní, dálkové trasy (např. Červená: Značí dálkovou nebo hřebenovou trasu. Červeně bývají vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy. Úplně první turistická trasa KČT byla dokončena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Druhou nejstarší značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil v červnu 1889, rok po založení a pojmenoval po svém zakladateli.)
- Modrá - regionálně důležité trasy (Modrá: Významnější trasu. Modré značky lemují významnější trasy)
- Zelená - kratší místní trasy (Zelená: Místní trasu. Pokud chcete lépe poznat konkrétní oblast, vyplatí se držet se zelené, neboť to jsou místní trasy. Většinou nejsou ani příliš dlouhé, ani příliš náročné.)
- Žlutá - spojovací nebo přístupové trasy (Žlutá: Krátkou trasu nebo spojovací cestu. Žlutě značené jsou krátké trasy, spojky nebo zkratky, ale i ty jsou terénem vedené tak, aby se pokud možno vyhýbaly frekventovaným silnicím a nabídly poutníkovi zajímavé objekty či výhledy.)
Barva turistických značek neurčuje náročnost trasy!
Značení cyklistických a lyžařských tras
Jak už víte, od roku 1997 dostali své značení také lyžaři (běžkaři). Aby se značení nepletlo, využívá vlastní barevné schéma, které odlišuje běžkařské trasy od těch pěších. Značení se tak proměnilo z hlediska barev.
V případě lyžařských a cyklistických tras jsou bílé pruhy nahrazeny oranžovou a žlutou barvou. Bílé pásy jsou nahrazeny oranžovými a vnitřní pás využívá červenou, modrou, zelenou a bílou barvu. Podobně na tom jsou také cyklistické trasy vedoucí terénem. Naleznete zde stejnou paletu barev vnitřního pásu jako u lyžařských značek, pouze s tím rozdílem, že horní a spodní pásy jsou vyvedeny ve žluté barvě.
Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.
V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy.
Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí logy.
Pokud vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy na směrové tabuli IS19, nebo návěstích IS20. Na směrových tabulkách IS21 se logo neuvádí a je na nich jen číslo trasy. Pak se má za to, že logovaná trasa vede v souběhu s číslovanou trasou až do následujícího rozcestí.
Příklad: evropská trasa EV4 vede po národní trase č. Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí logy.
Jezdecké značky
Aby toho nebylo málo, přibyly v roce 2005 také jezdecké značky, které jsou určeny pro jezdce na koních. Barevně se neliší od těch klasických pěších, jen je vnitřní barevný pruh nahrazen kruhem v barvě odpovídající zvolené trase.
Naučné stezky
Samostatnou kapitolou jsou pak naučné stezky, které jsou většinou doplněny o informační tabule a jsou realizovány ve spolupráci s dalšími organizacemi, jako jsou ochránci přírody, obce apod. Naučné stezky jsou značeny bílým čtvercem s šikmým zeleným pruhem. Naučné stezky v ČR jsou turistické trasy, které spojují přírodu s poznáním a vzděláním. Po cestě jsou rozmístěny informační tabule, které návštěvníky seznamují s historií, geologií, faunou či flórou dané oblasti. Naučné turistické značky se značí zeleným šikmým pruhem na bílém čtverci. Stezky mohou vést chráněnými krajinnými oblastmi, kolem historických památek nebo přírodními rezervacemi. Některé jsou interaktivní a určené speciálně pro děti, například s hádankami či úkoly.
Plánování nové trasy
Značení nové trasy není jen tak - musí být schváleno Klubem českých turistů, obcemi a vlastníky pozemků. Po pečlivém naplánování přichází na řadu značkaři, kteří vytyčí trasu v terénu. První značení se provádí nejčastěji na stromy, kameny nebo sloupy, aby bylo co nejtrvanlivější.
Nejznámější turistické trasy v Česku
A které trasy patří mezi ty nejznámější a nejnavštěvovanější?
- Stezka Českem: Nejdelší turistická trasa v Česku je Stezka Českem, která vede napříč celou republikou. Má dvě hlavní větve: severní (1 051 km) a jižní (1 048 km). Obě začínají a končí na hranicích - severní vede od nejzápadnějšího bodu ČR (Královský kámen) k nejvýchodnějšímu (Bukovec), zatímco jižní prochází více vnitrozemím. Trasa vede přes hory, lesy, národní parky i historická města a je inspirována dálkovými pochody jako Pacific Crest Trail v USA.
- Cesta česko-polského přátelství: Nejznámější turistická trasa v Česku je Cesta česko-polského přátelství v Krkonoších. Tato hřebenová stezka měří přibližně 28 km a vede po hranici mezi Českem a Polskem od Pomezních bud k Špindlerově boudě. Trasa nabízí úchvatné výhledy na Krkonoše a prochází kolem ikonických míst, jako jsou Sněžka (1 602 m n. m.), Luční bouda nebo Obří důl. Stezka je oblíbená mezi turisty z obou zemí a je sjízdná i v zimě na skialpech. Díky své popularitě je jednou z nejfrekventovanějších hřebenových tras v Česku.
České turistické značení v zahraničí
České turistické značení nenajdete pouze v Česku. V průběhu let se naši značkaři vydali také do zahraničí. Práci českých značkařů tak najdete třeba v rumunském Banátu nebo na Podkarpatské Rusi. Své zkušenosti předali také v Brazílii, kde společně s místními zájemci o turistické značení vyznačili 60 kilometrů u města Bataypora. Dlouholeté zkušenosti pak předali také v Albánii nebo v oblasti filipínské sopky Kanlaon. České osvědčené standardy se tak postupem času dostávají do celého světa, což mimo jiné vypovídá o kvalitě českého turistického značení a usilovné práci jeho tvůrců.
Turistické značení ve světě
Turistické značení najdete po celém světe, někde se značí velice podobně, někde zase úplně jinak. Rozdíly jsou hlavně v počtu turistických tras a hustotě vytvořených značek. Česká republika se řadí mezi státy s nejlepší a nejpočetnější sítí turistických značek. Jak je tomu ale jinde?
Pokud se podíváme na sousední Slovensko, nenajdeme ve způsobu značení téměř žádné rozdíly. Není se čemu divit, jelikož jsme využívali stejné značení po celou dobu existence Československa. Jediným rozdílem je způsob značení délky trasy. U nás se udává délka trasy v kilometrech, na Slovensku zase v časových údajích.
Ačkoliv každá země využívá vlastní způsob značení, vždy jde o to, aby byl maximálně jednoduchý a srozumitelný pro každého. Ať už vyrazíte kamkoliv, můžete si být jistí, že značení pochopíte. Jen pozor na země, které svá značení neudržují a nechávají trasy chátrat.
Podobně je na tom také Polsko, to využívá téměř stejný systém, pouze je paleta barev pro značení trasy doplněna o černou barvu. Praktické je využívání bílého vykřičníku nad značkou, který upozorňuje na náhlou změnu směru trasy. Pro značení délky trasy využívají kilometry v nížinách a časový údaj v horách.
Jestliže se chcete spolehnout na kvalitní značení, můžete se vydat do oblasti Východních Karpat, kde se značením vypomáhali čeští značkaři pod Klubem českých turistů.
Zajímavý systém využívají ve Francii. Trasy jsou zde značeny pomocí geometrických tvarů. Naleznete zde také značky doplněné o křížek nad značkou. Křížek značí, že zde trasa končí a turista pravděpodobně minul předcházející odbočku.
Většina zemí napříč celou Evropou využívá páskového značení nebo nějaké podobné alternativy. Nicméně jen málo zemí má systém tak hustý a spolehlivý jako právě Česká republika.
Na našem území můžete narazit také na evropské dálkové trasy. Jde o dlouhé trasy, které mají za cíl vytvořit mezinárodní evropskou síť turistických tras. Takové trasy jsou v České republice vyznačeny běžným páskovým značením a jsou doplněny o číslo evropské trasy.
Zanechat komentář