Výpočet dovolené v nepřetržitém provozu: Příklady a změny od roku 2021

Jste zaměstnancem či zaměstnavatelem v práci s nepřetržitým provozem? Máte nejasnosti ohledně čerpání dovolené? V tomto článku se budeme věnovat oblasti čerpání dovolené zaměstnanců, kteří pracují v nepřetržitém provozu.

Od 1. ledna 2021 došlo ke změně ve výpočtu dovolené. Dovolená se stanovuje podle počtu odpracovaných hodin, a ne již za odpracované dny jako doposud. Novela zákona č. 285/2020 Sb. přinesla do výpočtu dovolené významné změny, které mají za cíl spravedlivější stanovení délky dovolené ve vazbě na rozvržení týdenní pracovní doby.

Hlavním cílem nové koncepce právní úpravy dovolené je odstranit rozdílné a často i nespravedlivé stanovení délky dovolené zaměstnance výlučně ve vazbě na rozvržení jeho týdenní pracovní doby ve směnách, které jsou často u zaměstnance v průběhu kalendářního roku různé, např. v I. pololetí délka směny činí 8 hodin a pracovní doba je rozvržena rovnoměrně a ve II. pol. délka směny činí 12 hodin a pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně.

V řádné dovolené od 1.1.2021 nastávají velké změny, které jsou zakotveny v úpravě zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Od roku 2021 budou mít zaměstnanci nárok na dovolenou (§ 211 zákoníku práce) za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále na dodatkovou dovolenou (zde zákon myslel na další provozy (např.

Praxe potvrdila, že dosud používaná jednotka času „den dovolené“ je jednotkou nevěrohodnou, nepřesnou a nevyhovující. Zákoník práce (dále jen „ZP“) nově od 1. 1. 2021 již neupravuje dovolenou za odpracované dny, ale pouze dovolenou za kalendářní rok a její poměrnou část. Výměra dovolené v délce čtyř, pěti nebo osmi týdnů (§ 212 odst. 1 až 3 ZP) zůstává nezměněná.

Základní principy výpočtu dovolené

Každý zaměstnanec má podle zákoníku práce nárok na čtyři týdny dovolené, tedy 20 dní. Ovšem existují i profese, kde je dovolená delší. Pedagogickým pracovníkům a akademickým pracovníkům vysokých škol náleží dovolená 8 týdnů v kalendářním roce. Také zaměstnancům, jimž přísluší dle zákona plat, zákoník práce stanovuje dovolenou v délce pěti týdnů v kalendářním roce.

Nárok na dovolenou se stanovuje dle počtu odpracovaných hodin, přesněji od týdenní pracovní doby zaměstnance určené v hodinách. Zákoník práce stanovuje zaměstnanci nárok na dovolenou v délce čtyř týdnů, tedy 20 dnů. Zaměstnancům, jimž náleží dle zákona plat (státní zaměstnanci) mají nárok na 5 týdnů dovolené.

Podle ustanovení §213 zákoníku práce přísluší zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci v příslušném kalendářním roce po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v přílslušném kalendářním roce právo.

Právo na dovolenou za kalendářní rok má zaměstnanec tehdy, pokud pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval nepřetržitě 52 týdnů a zaměstnanec odpracoval 52násobek své stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby. Zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu v délce 37,5 hodiny.

V případě, že pracovní poměr u zaměstnavatele netrvá alespoň 52 týdnů, pak zaměstnanci nepřísluší dovolená za celý kalendářní rok. Délka poměrné části dovolené se vypočítá tak, že za každou odpracovanou stanovenou nebo kratší týdenní pracovní dobu zaměstnanci přísluší 1/52 této stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené.

Příklad: Zaměstnanci vznikl hlavní pracovní poměr 11. ledna 2021 a trval i k 30. dubnu 2021. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnance je 40 hodin a výměra dovolené činí 5 týdnů. Celkem zaměstnanec k 30. 4. Výpočet poměrné části dovolené postupem podle § 213 odst. 4 ZP:1.

Pokud u nás zaměstnanec nebude pracovat celý kalendářní rok, je nutno mimo výše uvedeného výpočtu také zkontrolovat, zda v daném kalendářním roce trval jeho pracovní poměr k témuž zaměstnavateli alespoň 4 celé týdny a zda v tomto kalendářním roce odpracoval u téhož zaměstnavatele alespoň 4 celé násobky jeho průměrné TPD. Obě podmínky musí být splněny současně.

Příklad: Paní Anna pracovala jako pomocná účetní u firmy BETA, s. r. o. od 1. 1. 2021 s úvazkem 30 hodin týdně. V únoru požádala o snížení úvazku na 20 hodin týdně. Na konci února se rozhodla zrušit pracovní poměr ve zkušební době. Výměra dovolené u firmy BETA, s. r. o. byla stanovena na 5 týdnů za kalendářní rok.

• Od 1. 1. 2021 do 31. 1.
• Od 1. 2. 2021 do 28. 2.
• pracovní poměr trval alespoň 4 týdny - ANO (od 1. 1. 2021 do 28. 2.
• 10.343

Výpočet dovolené při nerovnoměrně rozvržené pracovní době

Výpočet nároku na dovolenou činí tradičně obtíže u zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně, tj. zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích [§ 78 odst. (1) písm.

V případě, že zaměstnanec pracuje v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, pak se čerpání dovolené povinně řídí pravidlem obsaženým v § 213 odst. (4) zákoníku práce, tj. že pokud čerpá dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

Toto pravidlo v praxi znamená, že nárok zaměstnance na dovolenou, stanovený zákonem standardně v týdnech se u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou povinně přepočítává na pracovní dny (směny), přičemž se vychází z rozvrhu týdenní pracovní doby (harmonogramu směn či turnusu), který bude u zaměstnavatele uplatňován v daném kalendářním roce. Abychom tedy vůbec mohli vypočítat nárok na dovolenou u zaměstnance zařazeného v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, je nutné znát (alespoň kvalifikovaně odhadnout) počet směn zaměstnance v příslušném kalendářním roce.

Zásadně totiž platí, že nárok zaměstnance na dovolenou vyjádřený v pracovních dnech se v případě nerovnoměrně rozvržené pracovní doby vypočte vydělením počtu směn v kalendářním roce počtem týdnů v roce. Výpočet pak vyjadřuje průměrný počet pracovních směn na jeden týden, a toto číslo se násobí nárokem na dovolenou v týdnech - tj. podnikatelské sféře nejméně číslovkou 4, u zaměstnanců rozpočtové sféry číslovkou 5, v případě pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol číslovkou 8 [§ 213 odst.

Příklad: Zaměstnanec pracuje v nepřetržitém režimu v průměru 37,5 hodin týdně, a to ve stále stejně dlouhých 12-ti hodinových směnách. Podle rozvrhu týdenní pracovní dony na něj v aktuálním kalendářním roce připadá 163 směn (pracovních dnů). Z toho vyplývá: 163 / 52,143 (délka kalendářního roku v týdnech) = 3,12. Číslo 3,12 v uvažovaném případě vyjadřuje průměrný počet směn na jeden týden. Nárok na dovolenou pak získáme vynásobením tohoto čísla počtem týdnů dovolené, tedy 3,12 x 4 = 12,5 (po zaokrouhlení). Číslo 12,5 vyjadřuje délku dovolené v pracovních dnech. Pokud by se jednalo o zaměstnance s nárokem na dovolenou 5 týdnů, činila by jeho dovolená vyjádřená v pracovních dnech 15,5 dne, neboť 3,12 x 5 = 15,6; po zaokrouhlení 15,5.

Jakmile zaměstnanec dovolenou čerpá, odečítá se mu z rozsahu jeho dovolené tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvrhu pracovních směn na dobu jeho dovolené konkrétně připadlo. Pokud jde o náhradu mzdy za dovolenou, řídí se § 222 odst. (1) zákoníku práce, tj. že zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

Současně druhá věta téhož ustanovení stanoví, že zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. (4) zákoníku práce - tj. Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou měl rozvrženy na kalendářní týden od 14. do 20. 9. 2015 celkem tři dvanáctihodinové směny, a to v úterý, čtvrtek a pátek; celý tento týden čerpal dovolenou, tedy vyčerpal si týden dovolené. Tento „týden dovolené“ v jeho případě činil „jen“ 3 pracovní dny a dotyčný zaměstnanec tedy obdrží náhradu mzdy (platu) za 3 dny; v uvažovaném případě náhradu mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku za 36 hodin.

Pokud zaměstnanec kromě zařazení v nerovnoměrné rozvržení pracuje navíc i v různě dlouhých směnách (např. v rámci turnusu se nepravidelně střídají směny 7,5, 10-ti a 12-ti hodinové), může být (z důvodu zejména administrativního / výpočtového zjednodušení) pro účely výpočtu náhrady mzdy (platu) za dovolenou výhodné vypočítat i průměrnou délku směny. Podle již zmíněného § 222 odst. 1 věty druhé zákoníku práce lze totiž zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou poskytovat náhrada mzdy (platu) za dovolenou ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.

V uvažovaném případě by průměrná délka směny činila (7,5 + 10 + 12) / 3 = 9,83 hodiny. Zaměstnanci by tedy za každý den čerpání jeho dovolené příslušela náhrada mzdy (platu) za 9,83 hodiny, nerozhodno, zda dovolená připadla na den, kdy měl podle rozvrhu plánovánu směnu v délce 12 hodin nebo např.

Vyplácet zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou náhradu mzdy (platu) za dovolenou ve výši odpovídající průměrné délce směny není právní povinností zaměstnavatele, jedná se pouze o možnost danou zaměstnavateli právním předpisem. To je patrné z formulace § 222 odst.

Nejedná se přitom o výkladový problém v pravém slova smyslu, neboť právní úprava na danou situaci výslovně pamatuje. Podle § 217 odst.

Zaměstnanec nastoupí do pracovního poměru a po měsíci požádá nadřízeného o možnost čerpání dovolené v rozsahu 1 týdne. Zaměstnavatel takové žádosti může (ale nemusí) vyhovět. Za podmínky, že podle sjednané doby trvání pracovního poměru a při znalosti rozvrhu týdenní pracovní doby nadřízený dojde k závěru, že dříve nebo později zaměstnanec podmínky pro vznik práva na dovolenou minimálně v rozsahu svého požadavku splní, může mu ve smyslu § 217 odst.

Právní úprava dovolené práci přesčas do odpracované doby pro účely dovolené zásadně nezahrnuje. Podle § 212 odst. 1 zákoníku práce se za odpracovaný považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Jelikož směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat, pak nezbývá než dovodit, že práce přesčas nikdy není součástí směny, a tudíž ji nelze započítávat ani pro účely vzniku práva na dovolenou. I kdyby tedy zaměstnanec pracoval přesčas v maximálních limitech stanovených zákoníkem práce (416 hodin ročně, viz § 93 odst.

V laické veřejnosti občas stále přetrvává právní pověra, že polovinu dovolené určuje zaměstnavatel a polovinu dovolené si určuje zaměstnanec. Přitom uvedená právní pověra nikdy neměla oporu v zákoně; již zákoník práce z roku 1965 stanovil v § 106, že nástup dovolené určuje organizace podle plánu dovolených stanoveného s předchozím souhlasem závodního výboru. Obecné zásady pro určování dovolené nedoznaly od roku 1965 zásadních změn, změn však doznala aplikační praxe, kdy je všeobecně akceptováno, že zaměstnanec si tzv. „bere dovolenou“, nikoli, že zaměstnavatel „určuje čerpání dovolené,“ ačkoli zákoník práce stanoví přesný opak [v § 218 odst.

Dovolená musí být zaměstnanci oznámena alespoň 14 dnů předem, pokud se zaměstnavatel nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Zákon nevylučuje možnost změny termínu čerpání dovolené, ovšem pro zaměstnavatele může změna termínu původně určené dovolené představovat zvýšené náklady, neboť podle § 217 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené.

Pokud jde o určení rozvrhu čerpání dovolené, je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance [§ 217 odst. (1)]; čili při určování dovolené je vyloučena individuální šikana zaměstnance spočívající např. v nařizování dovolené cíleně mimo dobu prázdnin, ačkoli zaměstnanec má děti a ostatním zaměstnancům s dětmi je dovolená nařizována (na základě jejich žádosti) v době prázdnin.

Mnoho zaměstnanců řeší situaci, kdy jim jejich zaměstnavatel nařídí čerpání dovolené v den, na který připadá státní svátek a který by za běžných okolností byli povinni odpracovat. Děje se tak podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců. A to tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je potřeba přihlížet jak k provozním důvodům zaměstnavatele, tak k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku (pokud se tedy zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce).

Speciální úpravu pro případ státních svátků pak upravují následující ustanovení zákoníku práce, zejména § 219. Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Výše zmíněné ovšem neplatí v případě, kdy by zaměstnanec jinak měl povinnost směnu odpracovat (podle § 91 odst. V případě, kdy má zaměstnanec povinnost pracovat i ve státní svátek, na tento den mu byla stanovená směna a následně mu na ten stejný den byla nařízená dovolená, pak se tento den do jeho celkové dovolené počítat NEBUDE.

Můžeme říct, že v tomto případě se zaměstnavatel sám vzdává možnosti přidělovat dotyčnému zaměstnanci na daný den práci. Den, kdy je zaměstnanec povinen pracovat i ve státní svátek, se do dovolené započítává jedině v situaci, kdy o její čerpání zaměstnanec sám požádá. Lze tedy shrnout, že ze zákonné úpravy, a zejména z § 219 odst.

Dodatková dovolená

Přestože od 1. 1. Dodatková dovolená je zvláštním druhem dovolené, která ze zákona přísluší zaměstnancům vykonávajícím práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol a práce zvláště obtížné. Institut dodatkové dovolené je upraven v ustanovení § 215 ZP.

Zákon upravuje dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne, popřípadě poměrnou část dodatkové dovolené v případě výkonu práce jen po část kalendářního roku.

Dovolená a mateřská/rodičovská dovolená

Zaměstnankyně nastoupí na mateřskou dovolenou 11. 1. 2021 v délce 28 týdnů (do 25. 7. 2021). Roční výměra dovolené činí 4 týdny, pracovní doba 40 hodin týdně. Dovolená za kalendářní rok = 4 × 40 = 160 hodin.

Zaměstnankyně požádala o čerpání dovolené od 26. 7. 2021 do 20. 8. 2021 (4 týdny = 160 hodin). Od 21. 8. 2021 je na rodičovské dovolené. Doba čerpání rodičovské dovolené (21. 8. až 31.

Jen pro úplnost doplním, že v době čerpání dovolené bezprostředně navazující na mateřskou dovolenou může zaměstnavatel zaměstnankyni vypovědět pracovní smlouvu v souladu se zákoníkem práce, jelikož zaměstnankyně není v tzv.

Změna úvazku v průběhu roku

Jaký je rozdíl ve výpočtu nároku na dovolenou při změně úvazku v průběhu téhož roku oproti výpočtu nároku na dovolenou při stejném úvazku po celý kalendářní rok? V tomto článku Vám vysvětlíme nová pravidla od 1. 1. 2021, a to jak ve vztahu ke vzniku nároku na dovolenou, tak následně v samotném výpočtu dovolené, nově již v hodinách.

V dosud uvedených příkladech a postupech se neměnila délka týdenní pracovní doby zaměstnance v průběhu kalendářního roku. Pracovní poměr zaměstnance trvá od 1. února do 30. dubna 2021, kdy pracoval na pozici obsluhy sběrného dvora s 36hodinovou týdenní pracovní dobou. Od 1. května 2021 přešel na pozici hlídače parkoviště s 40hodinovou dobou, kde zůstal až do 31. 12. 2021.

• 1. 2. 2021 až 30. 4.
• 1. 5. 2021 až 31. 12.

Pro vznik práva na dovolenou a její délku je rozhodující, které doby se počítají jako výkon práce a které nikoliv. Tyto doby se také označují jako tzv. všechny důležité osobní překážky na straně zaměstnance (§ 191 až § 199 ZP), které nejsou uvedeny v ustanovení § 216 odst. Za výkon práce zčásti započítávaný jako náhradní doba se považují důležité osobní překážky na straně zaměstnance vymezené v § 216 odst. jiné důležité osobní překážky v práci podle ustanovení § 199 ZP, s výjimkou překážek uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 199 odst.

Zaměstnanec byl v pracovním poměru se 40hodinovou týdenní pracovní dobou po celý rok 2021. Od 15. února se stal dočasně pracovně neschopným a pracovní neschopnost trvala 720 pracovních hodin (90 pracovních dní). K 15. únoru, kdy zaměstnanci vznikla dočasná pracovní neschopnost, tento zaměstnanec neodpracoval 12násobek týdenní pracovní doby v příslušném kalendářním roce. Podmínka však bude splněna po ukončení pracovní doby a odpracování dalších týdenních pracovních dob.

Zaměstnanec si v roce 2020 nevyčerpal celou dovolenou. Čerpání dovolené, na kterou vznikl zaměstnanci nárok v roce 2020, se i po 1. 1. 2021 řídí právní úpravou platnou pro rok 2020. Zaměstnanec musí přednostně v roce 2021 vyčerpat dovolenou ve dnech a poté již bude na výplatní pásce informován o zůstatku dovolené pouze v hodinách. Může zaměstnanec od 1. 1.

Stanovení dovolené v hodinách nebylo uzákoněno z důvodu, že by zaměstnanec mohl dovolenou čerpat například po hodinách, ale z důvodu spravedlnosti při různých délkách směn. Čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny. Změnily se novelou zákoníku práce od 1. 1.