Výpočet nároku na dovolenou u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou může být složitý. Tento článek vysvětluje, jak správně vypočítat nárok na dovolenou a jaké změny přinesla novela zákoníku práce v roce 2021.
Zásadní změny od 1. 1. 2021
Od 1. 1. 2021 platí zásadní změna v právní úpravě dovolené. Hlavním cílem nové koncepce je odstranit rozdílné a často nespravedlivé stanovení délky dovolené zaměstnance výlučně ve vazbě na rozvržení jeho týdenní pracovní doby ve směnách, které jsou často u zaměstnance v průběhu kalendářního roku různé. Praxe potvrdila, že dosud používaná jednotka času „den dovolené“ je jednotkou nevěrohodnou, nepřesnou a nevyhovující.
S ohledem na změnu koncepce dovolené již není rozhodné, zda zaměstnanec pracuje v rámci rovnoměrného nebo nerovnoměrného rozvržení týdenní pracovní doby. Základní výměry dovolené za kalendářní rok, která bude stále činit 4 týdny, znamená to obecně při 40hodinové týdenní pracovní době v přepočtu 160 hodin dovolené (4×40), na které zaměstnanci vznikne při splnění podmínek v kalendářním roce právo, ať již má pracovní dobu rozvrženou rovnoměrně či nerovnoměrně.
Zaměstnanci s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby také nově nebudou „ochuzeni“ v situaci, kdy budou čerpat dovolenou v „krátkém týdnu“, jelikož jim z dovolené bude odečten počet hodin, který připadá na délku směny během „krátkého týdne“ a nikoli celý jeden den dovolené bez ohledu na délku směny.
Rovnoměrné vs. Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby
Výpočet nároku na dovolenou zpravidla nečiní větší obtíže u zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena rovnoměrně.
Všechny uvedené příklady deklarují, že jediným podstatným kritériem zákona pro to, aby určité rozvržení pracovní doby mohlo být považováno za rovnoměrné, je skutečnost, že stanovená týdenní (popř. kratší) pracovní doba je rozvržena rovnoměrně na jednotlivé týdny.
Uvedená rovnoměrnost neznamená, že by zaměstnanci musely být určovány vždy stále stejně dlouhé směny, ani že by tyto směny nutně musely připadat na stále stejné kalendářní dny v týdnu. Pro splnění předpokladů rovnoměrného rozvržení postačí, pokud je jakýmkoli způsobem určení pracovní doby do směn dosaženo toho, že součtem veškeré zaměstnavatelem rozvržené pracovní doby do směn je ve vztahu k libovolnému týdnu vyrovnávacího období zajištěno, že zaměstnanci je rozvrženo stále stejných 40 hodin.
Převedeno na dovolenou pak zaměstnavatel z rozvrhu rovnoměrného rozvržení týdenní pracovní doby snadno zjistí nejen údaj, kdy (v který den) zaměstnanec splní podmínku odpracování 60. / 21. dne (minimální počty odpracovaných dnů pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část / respektive nároku na dovolenou za odpracované dny), ale snadno zjistí i údaj o nároku na dovolenou vyjádřený v pracovních dnech.
Výpočet nároku na dovolenou činí tradičně obtíže u zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně, tj. zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu.
Přitom průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Podstatným kritériem zákoníku práce pro to, aby určité rozvržení pracovní doby mohlo být považováno za nerovnoměrné, je skutečnost, že stanovená týdenní (popřípadě kratší) pracovní doba není rozvržena rovnoměrně na jednotlivé týdny.
Na rozdíl od rovnoměrného rozvržení pracovní doby, v případě nerovnoměrného rozvržení je zaměstnanci rozvrhován různý počet hodin s tím, že tyto rozdíly se povinně vyrovnávají až na konci tzv. vyrovnávacího období. Toto období může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; pouze prostřednictvím ujednání v kolektivní smlouvě jej lze prodloužit na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích.
U zaměstnanců pracujících v režimu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen vypracovat rozvrh směn na celé vyrovnávací období.
Grafické znázornění rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení pracovní doby
Pro lepší pochopení rozdílu mezi rovnoměrným a nerovnoměrným rozvržením pracovní doby si prohlédněte následující schéma:
Ze schématu č. 3 je zřejmé, že v každém týdnu byl zaměstnavatelem rozvržen jiný počet hodin, a sice v prvém (krátkém týdnu) pouze 36, zatímco ve druhém (dlouhém) týdnu 44 hodin.
Výpočet dovolené při nerovnoměrném rozvržení
V případě, že zaměstnanec pracuje v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, pak se čerpání dovolené povinně řídí pravidlem obsaženým v § 213 odst. (4) zákoníku práce, tj. že pokud čerpá dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.
Toto pravidlo v praxi znamená, že nárok zaměstnance na dovolenou, stanovený zákonem standardně v týdnech se u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou povinně přepočítává na pracovní dny (směny), přičemž se vychází z rozvrhu týdenní pracovní doby (harmonogramu směn či turnusu), který bude u zaměstnavatele uplatňován v daném kalendářním roce.
Abychom tedy vůbec mohli vypočítat nárok na dovolenou u zaměstnance zařazeného v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, je nutné znát (alespoň kvalifikovaně odhadnout) počet směn zaměstnance v příslušném kalendářním roce. Zásadně totiž platí, že nárok zaměstnance na dovolenou vyjádřený v pracovních dnech se v případě nerovnoměrně rozvržené pracovní doby vypočte vydělením počtu směn v kalendářním roce počtem týdnů v roce.
Výpočet pak vyjadřuje průměrný počet pracovních směn na jeden týden, a toto číslo se násobí nárokem na dovolenou v týdnech - tj. podnikatelské sféře nejméně číslovkou 4, u zaměstnanců rozpočtové sféry číslovkou 5, v případě pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol číslovkou 8.
Příklad výpočtu nároku na dovolenou v pracovních dnech
Zaměstnanec pracuje v nepřetržitém režimu v průměru 37,5 hodin týdně, a to ve stále stejně dlouhých 12-ti hodinových směnách. Podle rozvrhu týdenní pracovní dony na něj v aktuálním kalendářním roce připadá 163 směn (pracovních dnů).
Z toho vyplývá:
163 / 52,143 (délka kalendářního roku v týdnech) = 3,12.
Číslo 3,12 v uvažovaném případě vyjadřuje průměrný počet směn na jeden týden.
Nárok na dovolenou pak získáme vynásobením tohoto čísla počtem týdnů dovolené, tedy 3,12 x 4 = 12,5 (po zaokrouhlení).
Číslo 12,5 vyjadřuje délku dovolené v pracovních dnech. Pokud by se jednalo o zaměstnance s nárokem na dovolenou 5 týdnů, činila by jeho dovolená vyjádřená v pracovních dnech 15,5 dne, neboť 3,12 x 5 = 15,6; po zaokrouhlení 15,5.
Jakmile zaměstnanec dovolenou čerpá, odečítá se mu z rozsahu jeho dovolené tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvrhu pracovních směn na dobu jeho dovolené konkrétně připadlo. Pokud jde o náhradu mzdy za dovolenou, řídí se § 222 odst. (1) zákoníku práce, tj. že zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Současně druhá věta téhož ustanovení stanoví, že zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. (4) zákoníku práce.
Náhrada mzdy za dovolenou při nerovnoměrném rozvržení
Vyplácet zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou náhradu mzdy (platu) za dovolenou ve výši odpovídající průměrné délce směny není právní povinností zaměstnavatele, jedná se pouze o možnost danou zaměstnavateli právním předpisem. To je patrné z formulace § 222 odst.
Příklad 1: Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba a náhrada mzdy
Zaměstnanec pracuje v nerovnoměrně rozvržené pracovní době se směnami dlouhými 4, 8, 12 hodin, které jsou zastoupeny v harmonogramu směn ve stejném počtu. Zaměstnanec čerpal dovolenou v délce 40 hodin. V důsledku dovolené mu odpadly 3 směny po 8 hodinách, 1 směna po 12 hodinách a 1 směna po 4 hodinách. Průměrný hrubý hodinový výdělek pro aktuální čtvrtletí činí 125,45 Kč.
Náhrada se zaměstnanci poskytne podle skutečné délky směn, které v důsledku dovolené odpadly:
(3 × 8 × 125,45) + (12 × 125,45) + (4 × 125,45) = 3 010,80 + 1 505,40 + 501,80 = 5 018 Kč
Tabulka pro výpočet dovolené
Pro usnadnění výpočtu dovolené v různých situacích může být užitečná následující tabulka:
| Parametr | Popis | Vzorec/Poznámka |
|---|---|---|
| Stanovená týdenní pracovní doba | Počet hodin, které má zaměstnanec odpracovat týdně | Např. 37,5 hodiny |
| Délka dovolené v týdnech | Počet týdnů dovolené za rok | Zákonem stanoveno, např. 4 týdny |
| Průměrný počet směn na týden | Počet směn v kalendářním roce dělený počtem týdnů v roce | Počet směn / 52,143 |
| Délka dovolené v pracovních dnech | Průměrný počet směn na týden násobený délkou dovolené v týdnech | Průměrný počet směn na týden * Délka dovolené v týdnech |
| Náhrada mzdy za dovolenou | Vyplácena dle průměrného hodinového výdělku | Viz příklady výše |
Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část
Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část.
Jestliže však pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku, přísluší zaměstnanci pouze poměrná část dovolené za kalendářní rok.
Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.
Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.
Poměrná část dovolené přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele na sebe bezprostředně navazují; zaměstnanci přísluší v takovém případě poměrná část dovolené od nového zaměstnavatele.
Za bezprostřední nástup k novému zaměstnavateli se považuje skutečnost, kdy mezi skončením jednoho pracovního poměru a vznikem druhého pracovního poměru není žádný volný den.
Podmínka se považuje za splněnou, pokud mezi ukončením jednoho a vznikem druhého pracovního poměru jsou pouze dny pracovního klidu.
Dovolená za odpracované dny
Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.
Dovolená za odpracované dny tak může činit nejvýše 2/12 z roční výměry.
Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.
Dovolená za odpracované dny se může krátit jen z důvodu absence. Při neomluvené nepřítomnosti se nárok krátí podle podmínek, které zaměstnavatel stanovil, nejvýše však o 3 dny za jednu neomluveně zameškanou směnu.
Dodatková dovolená
Zaměstnanci, který pracuje u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnanci, který po celý kalendářní rok koná práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé, přísluší dodatková dovolená v délce 1 týdne.
Pracuje-li zaměstnanec v tomto prostředí jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 21 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené.
Dodatková dovolená z důvodu výkonu prací zvlášť obtížných nebo zdraví škodlivých přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i když má právo na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.
Výměra dovolené za kalendářní rok
Výměra dovolené činí u zaměstnavatele podnikatelské sféry nejméně 4 týdny v kalendářním roce.
Tento zaměstnavatel může dovolenou prodlužovat o dny nebo o celé týdny. Prodloužení dovolené může být diferencováno s ohledem na provozní podmínky nebo ve vztahu k délce trvání pracovního poměru nebo i jinak, avšak vždy musí být respektována zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace.
Dovolená zaměstnanců zaměstnavatelů, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení (dále jen "rozpočtová sféra"), činí 5 týdnů v kalendářním roce.
Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.
Dovolená zaměstnanců s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou
Čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.
Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby.
Zanechat komentář