Tento článek se zabývá problematikou cestovního pojištění, daňových dokladů a účtování, včetně speciálního režimu DPH pro cestovní služby. Zaměříme se na daňovou uznatelnost pojistného a s tím související účetní a daňové aspekty.
Zvláštní Režim DPH u Cestovních Služeb
Zvláštní režim podle § 89 ZDPH je povinen použít poskytovatel cestovní služby (CS), který jedná se zákazníkem vlastním jménem. Např. nakoupí ubytování a svým jménem ho prodá zákazníkovi. Cestovní službou se rozumí poskytnutí kombinace služeb cestovního ruchu a případně zboží s touto službou související. Poskytnutí CS se považuje za jednu službu i přesto, že k uskutečnění CS se využije více služeb cestovního ruchu.
Za CS se považuje i poskytnutí služby, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu, ubytování nebo dopravu osob. To znamená, že tento zvláštní režim podle § 89 ZDPH se musí použít, i když plátce zprostředkuje např. jen ubytování nebo dopravu osob.
Na faktuře nesmí plátce uvádět samostatně DPH z přirážky, ale naopak musí uvést na faktuře sdělení, že byl použit zvláštní režim dle § 89 ZDPH. Pokud bude poskytovat své CS jiným plátcům, tak ani oni si nesmí uplatnit nárok na odpočet DPH z přirážky.
Základ Daně a Výpočet Daně
Přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu má obdržet plátce za poskytnutou cestovní službu a součtem částek, které má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob. Přirážku je také možné vypočítat za celé zdaňovací období, tj. Přirážka je peněžní částka včetně daně, a proto se daň vypočítá podle § 37 odst. 2.
Cestovní kancelář prodává vlastním jménem letecký zájezd do Řecka v ceně 20 000 Kč. Zájezd zahrnuje nakoupené služby ubytování včetně polopenze za 12 000 Kč, cestovní pojištění za 200 Kč a leteckou přepravu za 5000 Kč, zájezd zakoupilo 100 zákazníků. Cestovní kancelář poskytuje cestovní službu vlastním jménem, a proto je povinna uplatňovat zvláštní režim podle § 89. Cestovní kancelář obdržela 2 mil. Přirážka se vypočítá podle § 89 odst. 3 jako rozdíl mezi částkou za prodané zájezdy 2 mil. Kč a částkou za nakoupené služby zahrnuté do zájezdu za 1 720 000 Kč.
Místo Plnění
Místo plnění při poskytnutí cestovní služby se stanoví podle § 9 a místem plnění je sídlo, místo podnikání nebo místo, kde se obvykle zdržuje plátce, který poskytuje cestovní službu.
Osvobození od Daně
Cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty mimo území Evropského společenství, tj. ve třetí zemi.
Cestovní kancelář prodává vlastním jménem zájezd do Chorvatska, který zahrnuje nakoupené služby ubytování, stravování a leteckou přepravu. Cestovní kancelář poskytuje cestovní službu vlastním jménem, a proto je povinna uplatňovat zvláštní režim podle § 89. Protože nakoupené služby cestovního ruchu jsou poskytovány mimo území EU včetně letecké přepravy, je podle § 89 odst. 7 celá cestovní služba osvobozena od daně a tím i celá přirážka vypočtená podle § 89 odst. 2.
Daňový Doklad
Plátce při použití zvláštního režimu nesmí na daňovém dokladu samostatně uvést výši daně z přirážky. Podle § 28 odst.
Pojistné v Daňových Nákladech
V tomto textu se budeme zabývat daňovou uznatelností pojistného u poplatníků, kteří vedou účetnictví. Rozebereme tedy jednotlivé druhy pojistného, a to nejen pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení (důchodové a nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti), ale i ostatní druhy pojistného (např. zákonného pojištění odpovědnosti za škodu a další).
Pojistné na Zdravotní Pojištění a Sociální Zabezpečení
V zákoně o daních z příjmů (dále ZDP) upravují problematiku pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení následující ustanovení:
- § 23 odst. 3 písm. a) ZDP bod 5 a § 23 odst. 3 písm. b) ZDP bod 2 stanoví podmínky, za kterých je nutné upravit základ daně o částky, které je povinen platit zaměstnanec na SP a ZP a které byly zaměstnavatelem sraženy, avšak neodvedeny do zákonem stanoveného termínu, a jak postupovat, když dojde následně k jejich úhradě,
- § 24 odst. 2 písm. f) ZDP, který stanoví podmínky pro daňovou uznatelnost pojistného hrazeného zaměstnavatelem,
- § 25 odst. 1 písm. g) ZDP, který řadí pojistné na SP a ZP hrazené OSVČ mezi daňově neuznatelné výdaje.
Pojistné Hrazené Zaměstnavatelem za Zaměstnance
Daňově uznatelné je pojistné hrazené zaměstnavatelem tehdy, splňuje-li následující podmínky:
- pojistné je stanoveno dle příslušných předpisů a jeho výše je vypočtena sazbou bez jejího zvýšení z maximálního základu pro toto pojistné,
- pojistné je zaúčtováno v souladu s účetními principy u poplatníků, kteří vedou účetnictví, a zaplaceno nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí zdaňovacího období nebo jeho části.
Výše pojistného na ZP činí 13,5 % a toto pojistné je povinen hradit z jedné třetiny (tj. 4,5 %) zaměstnanec, ze dvou třetin (tj. Výše pojistného na SP činí u zaměstnavatele 24,8 % (do 30. 6. 2019 platila sazba 25 %) a u zaměstnance 7,1 % z vyměřovacího základu (do 31. 12. 2023 byla sazba 6,5 %).
Sleva na Pojistném
Od 1. 2. 2023 je pro zaměstnavatele zavedena sleva na pojistném na sociální zabezpečení ve výši 5 %, a to jako podpora zaměstnávání osob, které obtížněji hledají uplatnění na trhu práce, na zkrácený pracovní úvazek.
Maximální Vyměřovací Základ
Od roku 2008 je vyměřovací základ (VZ), z něhož je výše pojistného počítána, omezen horní hranicí. To znamená, že daňově účinným nákladem zaměstnavatele může být pouze pojistné odvedené z tohoto maximálního VZ. Pokud by zaměstnavatel odvedl pojistné vyšší, nešlo by o náklad, ale o přeplatek, který by měl dostat zpět. Od roku 2012 činí maximální VZ pro pojistné na sociální zabezpečení 48násobek průměrné mzdy. Naopak od roku 2013 neplatí maximální VZ pro pojistné na ZP.
| Rok | Maximální VZ pro SP |
|---|---|
| 2012 | 1 206 576 Kč |
| 2024 | 1 206 576 Kč |
Cestovní Náhrady
Pravidla pro poskytování cestovních náhrad jsou zakotvena v zákoníku práce. Ten vymezuje pravidla pro poskytování náhrad cestovních výdajů zaměstnancům v pracovním poměru, případně zaměstnancům činným na základě dohod mimo pracovní poměr. Cestovní náhrady však lze poskytovat i dalším osobám, na které se zákoník práce nevztahuje.
Osoby, Kterým Lze Poskytovat Cestovní Náhrady
Cestovní náhrady lze poskytovat následujícím skupinám osob:
- Zaměstnanci vymezení v zákoníku práce
- Další osoby s příjmy ze závislé činnosti
- Podnikatelé
- Osoby v mimopracovních vztazích
Pracovní Cesta
Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího, který ho na pracovní cestu vyslal.
Druhy Cestovních Náhrad
Zaměstnavatel je povinen za zákonem stanovených podmínek poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě tyto náhrady:
- Jízdních výdajů
- Jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny
- Výdajů za ubytování
- Zvýšených stravovacích výdajů (stravné)
- Nutných vedlejších výdajů
Zanechat komentář