Cestovní ruch patří mezi jedno z největších a nejrychleji rostoucích odvětví na trhu. Dle Světové organizace cestovního ruchu cestovalo v padesátých letech minulého století 25 milionů lidí, v roce 2018 už toto číslo stouplo na 1,4 miliardy. V pěti letech se do toho roku počet každoročně zvyšoval o přibližně osmdesát milionů turistů [3]. Stoupající trend se očekává i do budoucna, například díky nárůstu ekonomik některých asijských států (Čína, Jižní Korea) a zvyšujícímu se zájmu tamních obyvatel o cestování [3]. Tento růst klade nároky na zbývající biologicky rozmanitá stanoviště a domorodé kultury.
Koncept udržitelného cestovního ruchu má za cíl snížit negativní dopady rozmáhajícího se turismu. Je součástí konceptu udržitelnosti, kdy tedy nejde pouze o zachování a obnovu přírodních zdrojů, ale také o aspekty sociokulturní a ekonomické. Jde o koncept, který pokrývá komplexně oblast cestovního ruchu, včetně zájmu o ekonomické, sociální a environmentální otázky. Konkrétně je zahrnut do cílů SDG 8, 12 a 14, které se týkají udržitelného hospodářského růstu, udržitelné výroby a spotřeby a udržitelného využívání oceánů a mořských zdrojů[12].
Ve skutečnosti mají všechny formy cestovního ruchu potenciál být udržitelné, pokud jsou správně plánovány, rozvíjeny a řízeny[4]. Tento přístup k rozvoji cestovního ruchu se stal téměř všeobecně akceptovaným a politicky žádoucím.Cestování může být možností jak poznat místní kulturu, podpořit místní podnikatele a tuzemský cestovní ruch. Cílem udržitelné turistiky je snížit negativní dopady cestování. Udržitelná turistika se snaží omezit negativní dopady masové turistiky v nejvíce turisticky vytížených oblastech. Snahou je vyhnout se změnám přírodních podmínek v prázdninových destinacích.
Historie a vývoj udržitelného cestovního ruchu
Pojem se dostal do povědomí s narůstající důležitostí fenoménu masového turistiky v 60. a 70. letech 20. století. V roce 1973 zahájila Evropská komise cestovního ruchu všestranné úsilí o rozvoj turistiky šetrné k životnímu prostředí [5]. V současnosti existují různé certifikační programy, které definují standard udržitelnosti v cestovním ruchu, provádí nezávislé kontroly a udělují ekologické značky. Ty slouží ke snadnější orientaci v nabídce pro turisty. Od konce 80. let se objevuje stále více certifikačních programů. Na začátku 21. století bylo po světě více než 100 takových ekoznaček[7]. Avšak málo z nich působí po celém světě. Mezi nejvýznamnější patří například Green Globe[8].
EU Ecolabel logo
Dopady cestovního ruchu
Všechny různé typy turistiky jsou zasazeny a v praxi se odehrávají v určitém životním prostředí. Tímto prostředím mohou být deštné pralesy, vysokohorské oblasti, jezera a řeky, pobřeží a mořské oblasti, nebo vesnice a pobřežní letoviska. K vysídlení nebo přesunům místních komunit dochází kvůli snaze o zpřístupnění oblastí pro turisty. Nejčastěji se tak děje v místech, kde před příchodem cestovních společností žádný cestovní ruch neexistoval [13].
Různé druhy turistiky mají různé dopady, a to jak v oblasti emisí vypouštěných v rámci dopravy do destinace, tak i hmatatelných odpadů, které po sobě turisté zanechávají. Cestovní ruch představuje asi osm procent globálních emisí skleníkových plynů [3][14]. Toto procento zohledňuje leteckou dopravu i další významné environmentální a sociální dopady. Dopady se dají rozdělit na přímé a nepřímé, bezprostřední a dlouhodobé, nebo také blízké či vzdálené od místa turistické destinace.
Doprava a udržitelný cestovní ruch
Doprava je neodmyslitelnou součástí cestování a je zároveň jedna z jeho nejméně ekologických součástí.[21] Turismus je zodpovědný až za 8% světových skleníkových plynů[22] a z toho až 72% připadá na dopravu, 24% na ubytování a 4% na další aktivity.[23]Nejvíce škodlivým druhem dopravy pro klima je letecká doprava, která představuje až 40% emisí skleníkových plynů produkovaných turismem[24] (z pohledu celkových světových emisí jsou to 2%) a navíc má mnoho dalších negativních vlivů na klima[25]. Je tedy vhodné minimalizovat využití letecké dopravy a na kratší vzdálenosti upřednostnit autobusovou nebo vlakovou dopravu.[26] Dalším druhem dopravy a potažmo i druhem turismu může být lodní doprava, která zahrnuje například velké výletní lodě s hotely, obchody a dalšími zařízeními (tzv. "plovoucí města").
Využívání místní hromadné dopravy je udržitelný způsob cestování.
Je několik možností, jak minimalizovat dopad cestování na životní prostředí. Prvním způsobem může být využívání místní hromadné dopravy a na delší vzdálenosti vlaků a autobusů.[21] Osobní autodoprava je z hlediska množství emisí skleníkových plynů v turismu druhou nejvýznamnější (po letecké dopravě)[24] a tak je při cestování osobním automobilem optimální jej využít na maximum a případně využít spolujízdu (například platformu BlaBlaCar) nebo autostop.
Udržitelné ubytování
I v oblasti hotelnictví jsou snahy o větší udržitelnost a podporu šetrného cestovního ruchu. Stále častěji se v ekologicky šetrných hotelech využívají obnovitelné zdroje energie, snižuje se objem odpadů a také se šetrněji využívá pitná voda. Dále hotely nabízí svým hostům možnost, aby využili povlečení nebo ručníky více než jednou.[28] Ekologicky šetrné hotely využívají přírodní a recyklované materiály - stavební materiály, čisticí prostředky, kosmetiku, ložní prádlo, atd.
Dalšími možnostmi udržitelného ubytování na cestách jsou turistické útulny či chaty, které se většinou nacházejí v horách a poskytují místo pro přespání pro turisty. Mohou být i bezplatné či placené. Příkladem jsou útulny v Nízkých Tatrách (např. Útulna Andrejcová, kterou provozuje Občianske Združenie Horské Spoločenstvo a zasazuje se o zvelebování okolí a rozvoj turistiky v kraji[33]) nebo horské útulny ve Velké Británii (tzv. Horské útulny (tzv. bothies) jsou volně dostupné k přespání ve skotských horách. Nelze také opomenout kempování nebo také táboření, které je také udržitelným způsobem ubytování. V České republice je velké množství kempů, kde lze za poplatek přenocovat ve stanu či v karavanu a obytném vozu anebo lze využít například služby bezKempu, která nabízí ubytování (místo na stan či na zaparkování karavanu a obytného vozu) na pozemcích se souhlasem majitelů.[34] Další možností je také spaní pod širým nebem ve volné přírodě, tzv.
Příklady udržitelných forem cestovního ruchu
- Agroturistika: Agroturistika je jednou z forem venkovské turistiky, která spočívá v pobytu turistů na farmě a seznámení se s každodenním chodem statku.
- Pěší turistika: V České republice se nachází velké množství turistických tras a stezek a pěší turistika se u nás těší velké oblibě. Pěší turistika je velmi ekologický způsob turismu a umožňuje poznat místní kultury, památky a přírodu.
- Cykloturistika: Cykloturistika je turistika provozovaná na kole. V České republice je velká síť cyklostezek a cyklotras, například Moravské vinařské stezky, cyklostezka Baťův kanála mnoho dalších.
- Kanoistika a vodní turistika: Rekreační sjíždění řek na kánoích, kajacích či raftech je v České republice velmi rozšířeným způsobem turismu. Vodáci v letních měsících plují po proudu řeky a nocují většinou v tábořištích okolo řeky.
- Běh na lyžích: Běh na lyžích je dalším druhem udržitelné turistiky, která umožňuje pohyb po zasněženém území, kde by jinak chůze byla nemožná či náročná. Mohou být také využity sněžnice či skialpové lyže.
- Jezdecká turistika: Po České republice je několik jezdeckých stezek, které vytvořil Klub českých turistů.
Cykloturistika je ekologická forma cestování.
Dopad pandemie COVID-19
Kvůli pandemii covidu-19 došlo v první polovině roku 2020 k poklesu počtu zahraničních turistů o 65% ve srovnání s rokem 2019 [15]. To znamená, že v roce 2020 odcestovalo za hranice o jednu miliardu lidí méně než v roce 2019 [16]. Země po celém světě v reakci na pandemii uzavřely své hranice a zavedly cestovní omezení. Očekává se, že se situace postupně zlepší v závislosti na zrušení cestovních omezení a rozšíření vakcíny. Avšak experti z UNWTO vidí návrat turismu do doby před-pandemické nejdříve v roce 2023 [16].
Pandemie poukázala na mnohé výzvy udržitelnosti cestovního ruchu. Dobrým příkladem je situace v České republice, kdy liduprázdná města byla kompenzována přeplněnými přírodními rezervacemi. Současně však pandemie vytvořila příležitost k přehodnocení stávajícího systému a postupů vedoucích k udržitelnému turismu. Cestovní ruch zpomalil natolik, že nabídl prostor k hledání nových řešení [16]. Jedním z navrhovaných přístupů je využití technologie, která umožní turistům zůstat doma a zároveň poznávat nová místa.
Certifikace a iniciativy v České republice
V České republice existuje vzdělávací program pro pracovníky územní veřejné správy týkající se udržitelného cestovního ruchu [9]. V roce 2004 také proběhla konference o certifikaci trvale udržitelných aktivit v cestovním ruchu [10]. Pro rok 2022 je vypsaný národní program podpory cestovního ruchu v ČR se zaměřením na Rozvoj základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu.
Udržitelnost cestovního ruchu ve zvláště chráněných územích
Strategickou klíčovou otázkou na různých geografických úrovních je, zda v souvislosti s rozvojem míry udržitelnosti cestovního ruchu převáží společné zájmy, nebo naopak konflikty mezi turismem a ochranou přírody a krajiny. Záleží tedy na tom, jak bude cestovní ruch schopen díky otevřené a kvalifikované spolupráci jednotlivých aktérů začleňovat zájmy environmentální, ekonomické, sociokulturní a regionální.
Správy ZCHÚ musejí mít jasnou představu o tom, jaké formy cestovního ruchu, kdy, kde a v partnerství s kým podporovat a kdy, kde, v jakých formách a intenzitě je cestovní ruch naopak nepřípustný. Měly by cestovní ruch vnímat jako jev, který závažně ovlivňuje předmět ochrany přírody a krajiny ZCHÚ a který musejí v co největší míře přeměnit na nástroj napomáhající naplňovat jejich poslání.
Zanechat komentář