Typický český turista: Chování, zvyky a faux pas na cestách

Turismus je oblíbený způsob, jak lidé poznávají svět. Ne všichni se ale na cestách chovají ohleduplně. Zatímco někteří turisté jsou zdvořilí a respektují zvyky navštívených míst, jiní si svou návštěvou získávají spíše nelibost. Pokud jde o pověst českých turistů v zahraničí, většinou nejsou vnímáni nijak extrémně negativně.

Víte, čemu se na cestách vyvarovat a co naopak místní ocení? Připravili jsme pro vás devět cenných rad pro cestovatele, díky kterým nešlápnete mimo.

1. Při cestování nechejte všechny stereotypy doma a ideálně na ně úplně zapomeňte. Učte se od místních obyvatel, mluvte s nimi a buďte otevřeni novým zážitkům a poznatkům. Než vyrazíte na cestu, tak se toho zkuste o vaší destinaci co nejvíce dozvědět. Přečtěte si například knihy místních autorů, abyste zemi porozuměli do větší hloubky. Dejte taky pozor na to, abyste při sdílení svých zážitků z cest sami nesklouzli k vytváření stereotypů. To, jak danou zemi popíšete a co o ní sdílíte dál, ať už mezi známými nebo na internetu, přispívá k tomu, jak ji vnímají ostatní lidé.
2. Focení k cestování neodmyslitelně patří. Focení místních obyvatel bez povolení ale rozhodně ne. Než si někoho vyfotíte, nejprve daného člověka oslovte, představte se a zeptejte se, zda si ho můžete vyfotit. Stejně tak se vždy zeptejte na povolení, pokud chcete fotografie zveřejnit na sociálních sítích.
3. Ne, opravdu není v pořádku fotit děti hrající si v chudých oblastech a říkat u toho, jak se mají „vlastně dobře, protože jim nic nechybí a žijí obyčejným skromným životem“. Pamatujte si, že lidé nejsou turistická atrakce. A že chudoba není volba.
4. Dovolená v cizí zemi není příležitostí k poučování místních o tom, jak mají chápat vlastní kulturu a víru. Respektujte lokální zvyky a tradice a zjistěte si dopředu, jak se v destinaci chovat a čemu se vyhnout. V zemích, které to vyžadují, zvolte odpovídající oděv. Pamatujte, že v různých částech světa se liší i pozdravy. V některých oblastech je dokonce podání ruky mezi opačnými pohlavími považováno za nevhodné nebo dokonce není povoleno. „Pokud jdete v Iráku do restaurace s místními lidmi, vždy počítejte s tím, že za vás zaplatí oni. Než se vydáte na cestu, zjistěte si také více informací o způsobu stolování a etiketě v restauracích ve vaší destinaci. Vyhnete se tak zbytečným překvapením. „Tradiční pokrmy v Zambii se jí rukama. Zejména pokud vás pozvou na večeři místní, měli byste být připraveni jíst také rukama.
5. Turisté při cestách do zahraničí často dělají tu chybu, že se potkávají pouze s dalšími turisty. V letoviscích, daleko od místních komunit, je snadné izolovat se pouze v turistické bublině. Je to přitom škoda, protože poznávání místních lidí a jejich kultury je jedna z nejlepších věcí na cestování. Vykročte z izolace a snažte se zemi co nejvíce poznat. Choďte pěšky nebo používejte veřejnou dopravu, setkávejte se s místními a zapojte se do lokálních událostí - ať už při nákupu na tržnici nebo třeba na zajímavém festivalu. Ochutnávejte tradiční jídla a nebojte se zeptat, co dalšího byste měli vyzkoušet. „Pokud cestujete do Moldavska, buďte připraveni ochutnat vše, co vám místní nabídnou k jídlu nebo pití.
6. Chystáte se navštívit zemi, ve které jste ještě nebyli? Prostudujte si před cestou důležitá pravidla, kterými byste se v destinaci měli řídit. Jak už jsme zmínili výše, zdržte se pití alkoholu na veřejnosti tam, kde to není povoleno. Každá země má své vlastní předpisy, které je třeba dodržovat.
7. Téměř každý si rád z cest přiveze malý suvenýr jako připomínku hezkých chvil. I nakupování může být udržitelné. Pokud chcete podpořit přímo místní obyvatele, vyhněte se masově vyráběným suvenýrům a raději zamiřte k místním umělcům a drobným podnikatelům pro zajímavé suvenýry s přidanou hodnotou.
8. Zejména v případě, kdy už máte dopředu utvořený svůj názor a chcete o něm přesvědčit i místní. Nesnažte se lidem v dané zemi namluvit, že rozumíte jejich politice a historii více než oni.
9. Při cestách berte ohled nejen na místní obyvatele, ale také na životní prostředí. Cestujte s respektem k přírodě a udržujte místa, která navštívíte, čistá. Při cestách zejména do znevýhodněných regionů vás možná napadne, jak byste mohli podpořit tamní obyvatele, aby měli šanci na lepší budoucnost. Charita Česká republika pomáhá lidem hned v několika zemích světa postavit se na vlastní nohy. Podporujeme lidi, kteří přišli o domov, práci nebo hospodářství v důsledku vleklých konfliktů či přírodních katastrof. Pomáháme jim založit vlastní živnosti a obnovit jejich farmy, aby byli schopni zaopatřit sebe i své rodiny. Uprchlíkům a vysídleným lidem pomáháme zajistit bezpečné přístřeší a důstojný život. Jedním z nejzásadnějších způsobů, jak dosáhnout soběstačnosti, je vzdělání.

Ranní rituál u bazénu: Česká specialita

Zatímco většina národů si užívá bezstarostnou dovolenou u moře, čeští turisté jsou posedlí rituálem, který je prozradí na první pohled. Tento nešvar se stal tak notoricky známým, že hotelový personál po celém světě už dokáže identifikovat české hosty, aniž by slyšel jediné slovo. A právě dnes vám prozradíme, proč tento zvyk dohání k šílenství nejen ostatní hosty, ale i hotelový personál.

Už v šest hodin ráno se na hotelových balkonech objevují první postavy. S ručníky v podpaží se jako tajní agenti plíží k bazénu, aby obsadili ta nejlepší lehátka. Není výjimkou, že jedna rodina zabere i tři nebo čtyři lehátka, přestože se u bazénu objeví až o několik hodin později.

Tento zvyk se stal tak rozšířeným, že některé hotely začaly zavádět speciální opatření. Od zamykání lehátek přes noc až po pravidelné kontroly a odstraňování opuštěných ručníků. Přesto se každé ráno odehrává stejná scéna - závod o nejlepší místa u bazénu.

Psychologové vysvětlují tento fenomén jako pozůstatek z dob, kdy jsme museli stát fronty na banány. Potřeba zajistit si to nejlepší místo za každou cenu je hluboce zakořeněná v české mentalitě. Paradoxně tím ale často dosahujeme přesného opaku - místo relaxace prožíváme stres z ranního vstávání a konfliktů s ostatními hosty.

Hotelový personál po celém světě už zná typické znaky českého turisty. Kromě obsazených lehátek jsou to pečlivě složené ručníky, strategicky rozmístěné tašky a často i prázdné kelímky od kávy, které mají demonstrovat, že místo je skutečně obsazené.

Zatímco my považujeme rezervaci lehátek za normální součást dovolené, ostatní národy to vidí jinak. Britové tento zvyk považují za vrchol nespolečenského chování, Španělé nechápou, proč si někdo kazí dovolenou ranním stresem, a Italové se jen pobaveně usmívají nad naší posedlostí nejlepšími místy.

Některé luxusní resorty už přišly s řešením - systémem rezervací lehátek nebo osobním přidělováním míst. Ukazuje se, že když tento stresující prvek z dovolené zmizí, všichni si ji užívají více. Včetně českých turistů, kteří najednou zjišťují, že mohou začít den v klidu snídaní místo závodu s ručníky.

Český turista si rád zajistí to nejlepší místo u bazénu.

České tradice v tuzemsku

Celé tři pětiny návštěvníků českých regionů mají během dovolené v ČR zájem poznat něco z tradic navštíveného regionu. Největší zájem je o tradiční řemesla a výrobky, lidovou architekturu a lokální gastronomii, vyplývá to z výzkumu agentury CzechTourism.

Zájem návštěvníků o tradice během dovolené zkoumala agentura CzechTourism v rámci pravidelného monitoringu chování návštěvníků v turistických regionech. Podle výsledků výzkumu se lidé nejvíce zajímají o tradiční řemesla a výrobky (46 procent), lidovou architekturu (45 procent) a lokální gastronomii (43 procent).

Například návštěvníci Šumavy měli největší zájem o místní gastronomii (65 procent), o tradiční řemesla a výrobky (58 procent). Lidová architektura zaujala nejvíce v regionu Plzeňsko a Český les (71 procent).

Na propagaci tradičních prvků nehmotného kulturního dědictví bude zaměřen projekt agentury CzechTourism „Tradiční Česko všemi smysly“. Smyslem projektu je vytvoření komplexního produktu cestovního ruchu, který bude zastřešovat a propojovat již existující prvky převážně kulturního nehmotného dědictví v kombinaci s lidovou architekturou neoddělitelně spjatou s každým místem. Projekt se zaměřuje na tradiční řemesla a řemeslnou výrobu, gastronomii a kulinářské postupy, také na folklor, nářečí (dialekt) a lidovou architekturu - to vše umožní poznat každý region uceleným způsobem právě prostřednictvím toho, co je pro něj typické a zejména tradiční.

Představit Českou republiku jako zemi živoucích tradic, kde zahraniční i domácí turista tradice nejen objeví, ale rovněž pochopí jejich souvislosti a příběh. Pomocí tzv. Tradiční slovácký verbuňk, moravskou jízdu králů nebo masopustní obchůzky na Hlinecku přibližuje CzechTourism českým i zahraničním turistům pomocí marketingové kampaně „Tradice má smysl“. Kromě online nabídky doporučených výletů na www.tradicemasmysl.cz agentura vydala i tištěné mapy, které turisty v několika jazykových mutacích provedou po místech s tamními živými tradicemi a připravena je i série videí a vizuálů, které přibližují např. krásy jihočeského selského baroka nebo šperkařskou tradici Českého ráje. Spoty zachycující české tradice téměř filmovou podobou natočila produkce Digital Circus, hudebního doprovodu videa se ujal známý český hudební producent Jan P.

Součástí kampaně je průvodce po českých tradicích - mobilní aplikace České tradice, která je dostupná pro iPhone i Android zdarma. I bez online připojení mohou uživatelé aplikace objevovat tradice přímo na cestách a budou za to odměněni.

Slovácký verbuňk je jednou z tradic, které lákají turisty.

Kulturní šoky: Co je pro Čechy normální, pro cizince bizarní

Když něco děláme od malička, bereme to jako samozřejmost. Často si ani neuvědomujeme, že to, co je pro nás běžné, může být pro lidi z jiných zemí překvapivé, nebo dokonce nepochopitelné.

• Téměř v každé domácnosti v České republice je naprosto automatické přezouvat se. Po příchodu z venku si zkrátka sundáme tenisky a obujeme si pohodlnou domácí obuv. Pokud k nám domů přijdou hosté, chodí po bytě buď v ponožkách, nebo dostanou pantofle. Cizinci tuto tradici ale většinou neznají. V zemích jako je například USA nebo Velká Británie je normální, že se lidé po svých domech pohybují v botách, ve kterých chodí běžně venku.
• Další z věcí, které mohou být pro cizince v Česku kulturním šokem, jsou oslavy tradičních svátků. K tomuto se řadí například svátek svatého Mikuláše, který chodí 5. prosince společně s čerty a anděly po městech a vesnicích. Společně buď děti odměňují za vzorné chování, nebo je pokárají a vystraší, pokud se dle rodičů nechovají tak, jak by měly. Ještě větší nepochopení vzbuzují Velikonoce, na které se stalo zvykem, že muži šlehají ženy spletenými vrbovými proutky, kterým se říká pomlázka.
• Jídla, bez kterých si spousta Čechů nedokáže svůj život představit, jsou pro některé cizince naprosto bizarní. Za zvláštní, a ne příliš chutné, považují cizinci například tlačenku, o které se Ir ve videu, kde ochutnává česká jídla, vyjádřil jasně: „Nechutná mi ta želatina, nelíbí se mi, jak to vypadá.

Ať už se jedná o jakoukoli kulturu na světě, téměř každá z nich má své zvyklosti a zvláštnosti, a proto ani Česká republika není v tomto ohledu výjimkou. To, co Čechům přijde naprosto normální, je ve většině případů pro cizince naprosto nepředstavitelné.

Etiketa stolování ve světě: Jak se vyhnout faux pas

Jste kovaní v tuzemské etiketě? Body pro vás. V zahraničí vám ale naučená pravidla slušného chování, budou často k ničemu. Čím dál se chystáte, tím větší nástrahy na vás u stolu čekají. Máte rádi jídlo a toužíte ochutnávat zahraniční speciality? Tohle potěšení k cestování patří, jenže i při stolování se můžete dopustit společenského faux pas. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav, a tak třeba narazíte na to, že mlaskání je projevem chvály, říhnutí poděkováním, vodka povinností a sýr navíc urážkou.

Proplujte s námi s lehkostí králů gurmánskými vodami Dálného východu, Evropy i Sibiří. Jak?

1. Itálie: Italové by vám totiž nikdy neodpustili, kdybyste si požádali o parmazán navíc. Sýr navíc na kterýkoli z přinesených pokrmů je zkrátka urážkou kuchaře. Cappuccino si zase nikdy neobjednávejte po poledni, a už vůbec ne po obědě.
2. Rusko: Stolovat v Rusku s přáteli znamená pít. Pije se vodka, kterou zásadně nesmíte míchat, a pije se jí hodně. Před každým přípitkem očekávejte proslov, i kdyby jich mělo být sto za večer. Je totiž svým způsobem součástí konverzace, která tuží přátelství, stejně jako množství vypitých lahví. Nabídka vodky je nabídkou přátelství.
3. Thajsko: Levá ruka je v Thajsku, ale i některých jiných asijských zemích, považována za nečistou. Omývají se jí totiž intimní partie, a proto se k ústům nesmí přiblížit. Nikdy s ní nepodávejte některý z chodů spolustolovníkům. Poprat se budete muset s hůlkami, na vyžádání vám však přinesou i příbor. Vystříhejte se ovšem používání nože.
4. Dubaj: Také tady platí pravidlo nečisté levé ruky. Chléb se nemá krájet nožem, ale lámat, voda se nemá srkat nebo hlasitě hltat. Má se vždy vypít buď všechna, nebo se musí podat sousedovi, ale nikdy ne vylít. Překvapit se nenechte ani oddělenými stravovacími místnostmi pro muže a pro ženy a děti.
5. Francie: Jste zvyklí zakousnout se do křupavé bagetky, když čekáte v restauraci na jídlo? Pozor, ve Francii by to byl společenský prohřešek. Připravené pečivo patří až k takzvanému sýrovému chodu. Příjemnou změnou ale je, že rozjezené pečivo nemusíte odkládat na talířek, nýbrž jen tak na stůl. Zásadně ale nehltejte. Francouzi totiž jedí dlouho.
6. Japonsko: Že se v Japonsku jí na zemi a hůlkami, ví každý. Už méně se ale ví, že vždy musíte sundat boty a hůlky zásadně nezapíchávat do rýže. Pokud si potřebuje hůlky odložit, položte je naplocho nebo na misku vedle. Miska s rýží, do které jsou vertikálně zapíchnuté hůlky, totiž bývá obětována zesnulým členům rodiny u buddhistického oltáře. Projevem spokojenosti je mlaskání a hlasité říhnutí na závěr.
7. Velká Británie: Třeba starý anglický zvyk „pass the port“ velí: jakmile k vám u stolu doputuje karafa portského, měli byste nalít sklenici svému spolustolovníkovi po pravici a postoupit karafu spolustolovníkovi po vaší levici. Nikdy ne naopak!
8. Mexiko: Většina z nich se totiž má jíst rukama, jenže v tuzemských restauracích vám třeba právě k tacos dají raději vidličku a nůž. V Mexiku by ovšem za takové chování trhali ruce. Nebojte se, že se mexickým tacos ušpiníte.
9. Čína: Jakmile si objednáte rybu a první polovinu sníte, nesmíte ji na talíři otočit, abyste ji dojedli. Číňané totiž věří, že otočení ryby přináší smůlu. Navíc otočením ryby jako byste říkali, že rybářova loď se převrátí. Prazvláštní pověry provázejí stolování v Číně.
10. Indonésie: Jí se hodně, rychle a bez řečí. Ušpinit si nejen prsty, ale celé dlaně, je pro Indonésany požitek, který zkrátka k dobrému stolování patří. Na to, jak moc se tady s jídlem spěchá, ale platí pravidlo: nikdy nejíst za chůze. Mimo naše chápání je ovšem další zvyk, že ženy doslova jedí zbytky po mužích. Dřív, než je manžel hotov, se jídla zkrátka netknou. V Indonésii se jí rukama.

V různých zemích platí různá pravidla stolování.