Turistický Průvodce Vysoké Tatry: Objevte Krásu Slovenských Velehor

Vysoké Tatry jsou srdcová záležitost pro ty, kteří si pamatují tyto "nejmenší velehory světa" jako "ty svoje", kdy ještě Česko a Slovensko tvořilo bratrské soustátí. I když jsou to malé velehory, patří mezi největší klenoty slovenské přírody. Vysoké Tatry disponují neobyčejným bohatstvím různých skalních forem - skalních stěn, věží a štítů. Díky své pestrosti, nadmořské výšce a především malou rozlohou (341 km2) a délkou přibližně 26 kilometrů se Vysoké Tatry někdy také označují jako nejmenší velehory na světě.

Vítejte v turistickém průvodci pohořím Vysoké Tatry. Vysoké Tatry jsou pohoří nacházející se na hranicích Slovenska s Polskem. Ve Vysokých Tatrách se nachází nejvyšší vrchol Slovenska, kterým je Gerlachovský štít s nadmořskou výškou 2655 m n. m. a také nejvyšší vrchol Polska jménem Rysy s nadmořskou výškou 2503 m n. m.

Na Slovensku se na území Vysokých Tater nachází Tatranský národní park (TANAP), který byl vyhlášen v roce 1948 s účinností od 1.1.1949 za účelem ochrany jedinečné tatranské přírody. Rozloha Tatranského národního parku je 73 300 ha. Vysoké Tatry jsou nejatraktivnější přírodní území Slovenska a hned vedle Bratislavy patří k nejnavštěvovanějšímu turistickému regionu Slovenska.

Ve slovenské části Vysokých Tater je na úpatí hor turistům k dispozici Tatranská elektrická železnice (TEŽ), která slouží převážně k přepravě turistů na větší vzdálenosti. Součástí Tatranské elektrické železnice je "zubačka", což je vlak překonávající velké převýšení pomocí ozubeného kola jedoucí po ozubené kolejnici. Zubačka jezdí ze Štrby na Štrbské Pleso. K dispozici je návštěvníkům Vysokých Tater také mnoho lanovek, které slouží turistům především ke zdolávání velkých převýšení.

Centra Tatranské Turistiky

Snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že centrem tatranské turistiky jsou Smokovce - Nový, a hlavně Starý Smokovec (aniž bych nějak chtěl upozaďovat význam Horného a Dolného Smokovce, ale jejich bratři jsou prostě horám a turistickým stezkám blíž). Za další epicentrum tatranské turistiky lze považovat především Tatranskou Lomnici. I odtud vedou vyzývavé stezky a najdeme tu také Múzeum TANAPu s „expozíciou tatranskej prírody“.

Pokud máte menší děti, určitě je budou bavit třeba vycpaní medvědi s fotogenickým brlohem, do které si mohou zalézt. Děti, ne medvědi. Hrebienok tvoří přirozený výchozí bod tatranských tras nejrůznějších směrů a cílů.

Vysokohorské Chaty

Středobodem tatranského vesmíru jsou, samozřejmě hned vedle tatranských štítů, vysokohorské chaty. Mnohé z nich patří mezi světové unikáty. Třeba tím, že jsou v takové výšce otevřené celoročně a zároveň zásobovány po mnoho generací převážně lidskou silou. Sama krása horských chat je hodna obdivu, takže jednou z dovolenkových výzev může být obejít všechny tatranské chaty - a že jich je! Dvanáct. Rainerova, Zamkovského, pri Zelenom plese, Skalnatá, pod Soliskom... ale hlavně Zbojnická, Téryho a pod Rysmi.

Některé jsou dostupné velmi jednoduše, na některé vedou strmé kamzičí chodníčky opásané řetězy. Lze se na nich bohatě občerstvit i přespat.

Rainerova útulňa (1863) je první, a tudíž nejstarší vysokohorskou chatou ve Vysokých Tatrách. V minulosti jí hrozil zánik. Z úpadku a téměř zapomnění ji vykřesal tatranský horský nosič a učitel Peter Petras. Díky němu tu najdeme miniaturní a krásné Múzeum histórie tatranských nosičov. Posedět můžeme uvnitř i venku a k tomu srkat domácí čaj s medem z ručně natrhaných tatranských bylin.

POZOR! V současné době je turistický chodník (původně upraven i pro přístup vozíčkářů) mezi Hrebienkom a Rainerovou chatou ohrožován erozí. Samotný Hrebienok, potažmo rozcestí nad Rainerovou chatou, tvoří velkou přirozenou křižovatku mnoha turistických horských chodníků do nejrůznějších stran.

Když už se jednou dostanete na horský čaj pana Petrase, máte možnost pokračovat na Zbojnickou chatu (2,5 hodiny), Zamkovského chatu (0,5 hod.) a dále na Téryho chatu (+ další 2 hod.), na Skalnatou chatu (1,75 hod.) pod majestátným Lomnickým štítem, anebo dokonce přes Sedlo pod Svišťovkou na Chatu pri Zelenom plese (3,3 hod.).

Tipy na Túry

• Slavkovský štít: Pro psychicky odolné a fyzicky zdatné jedince se nabízí výstup na Slavkovský štít, právem řazený mezi ty nejnáročnější. Je velmi zdlouhavý, velmi vyčerpávající a po dosažení vrcholu zjistíte, že tam není vůbec nic. Tedy kromě krásných výhledů a zajímavých perspektiv pro vášnivé fotografy. Připravte se na téměř nekonečné množství prudkých serpentin a naléhavý pocit, že „už tam přeci musím být“, abyste po dosažení domnělého vrcholu zjistili, že nad ním se vypíná další. A tato scéna se několikrát opakuje, než vám Slavkovský štít nabídne svůj skutečně nejvyšší bod 2452 m n. m.
  Na začátku cesty na Slavkovský štít je krásná Slavkovská vyhliadka. Její zábradlí je umně zdobené, v noci však dokáže vystrašit!
• Rysy: Výstup na Rysy patří mezi ty nejkrásnější, zároveň ovšem také nejoblíbenější výstupy. A zároveň také mezi ty nejobtížnější. (Mezi listopadem a květnem uzávěra!) Pokud vyrazíte v hlavní sezóně, obrňte se trpělivostí. Na trase čekají prudké výšvihy a řetězy. V případě méně ukázněných turistů i pády kamení přímo na stezku! Dvojvrchol Rysů má tu „nevýhodu“, že jeden z vrcholů tvoří nejvyšší bod Polska. I to je důvod jeho vysoké návštěvnosti. Kousek pod sedlem Váha na vás totiž čeká jiný svět. Svého času tam ikonický tatranský chatár Viktor Beránek (původem z Prahy) založil Sľobodné kráľovstvo Rysy plné svobody a radosti ze života. POZOR: Tato nejvýše položená tatranská chata nemá celoroční provoz. I tak ale túra na význačný vrchol Rysů patří takřka k „povinným“ záležitostem.
• Kriváň: Kriváň má pro Slováky zvláštní kouzlo. Turistům jej určitě může nabídnou také. Jde o horu stojící maličko stranou hlavních štítů a turistických lákadel (po cestě není, kde se občerstvit), krásu ale tomuto tatranskému velikánu, připomínajícímu někomu svým zalomeným vrcholem Matterhorn, upřít. Hora se probojovala do slovenské mytologie, národního hnutí i na slovenské mince. Určitě dokáže oslovit i vás.
• Chata pod Soliskom a Predné Solisko: Pro úvodní výlet s dětmi, celou rodinou se nabízí nepříliš náročný výšlap na Chatu pod Soliskom, případně i vrchol Predného Soliska. Chata pod Soliskom poskytuje turistické útočiště celoročně. Od chaty po červené vzhůru vede slepá cesta na vrchol Predné Solisko. Ten opět neposkytuje nic více, nic méně (za dobrého počasí) než krásné rozhledy po Tatrách a Minické a Furkotské dolině, zpět se musíme vydat stejnou cestou.
• Popradské pleso: K Popradskému plesu je možné se vydat po pohodlné asfaltové cestě, za odbočku určitě stojí Symbolický cintorín. Cesta od zastávky až k plesu je vyasfaltovaná, proto je vhodná třeba i pro rodiny s dětmi v kočárku a podobně. Asi půl kilometru od cíle stojí za to si udělat malou odbočku k „Symbolickému cintorínu“, symbolickému hřbitovu obětí Vysokých Tater pod strmou skalní stěnou Ostrvy (+ cca 0,5 km). Jde o památkový objekt založený už roku 1940 a nemusíte se obávat, že tu budete zakopávat o nebožtíky, nikdo tu totiž pohřbený není. U - jak jinak než kouzelného - Popradského plesa najdeme příjemné místo k odpočinku pro sebe i své děti a na osvěžení můžete vybírat hned ze dvou objektů - Majláthovy chaty a Chaty pri Popradskom plese.
  Pokud tíhnete k výzvám, můžete na větší či menší chvíli, podle kondice, opustit svou odpočívající rodinu a zkusit si vyběhnout vražedné serpentiny Tatranské magistrály vedoucí po červené na Sedlo pod Ostrvou.

TIP: Než se ale pustíme vzhůru, určitě stojí za návštěvu Švajčiarsky dom, jedna z nejstarších místních dochovaných staveb, zároveň Múzeum tatranských nosičov a místo jedné příjemné kavárny s příběhem. Určitě zavítejte. Paralelně vede do místa turisty pravidelně značně obléhaného a fotogenického i zásobovací asfaltka, ale pro to v Tatrách nejsme, ne?

Tatranské jezero obejdeme pohodlným a širokým turistickým chodníkem z levé či pravé strany (časově to vychází nastejno), až se dostaneme k odbočce modré u „čerpačky“. Tam už začíná ta pravá tatranská turistika s žulovými balvany a kořeny stromů. Už zhruba po dvou hodinách se dostaneme na rozsáhlou horskou polici s chatou nesoucí název po vůkolních vrcholech.

Při troše opatrnosti budete mít štěstí i na tatranskou faunu - a nebude to medvěd... Tatranská údolí i majestátné štíty nabízejí nepřeberné množství nádherných túr uprostřed jedinečné flory a fauny „kapesních velehor“.

Uvedené časy túr považujte pouze za orientační. Vzhůru!