Turistické značení má v České republice a na Slovensku hlubokou tradici a je považováno za jedno z nejlepších na světě. Díky soustavné péči Klubu českých turistů (KČT) a Klubu slovenských turistov (KST) se můžeme spolehnout na propracovanou síť turistických stezek. Ale ruku na srdce, opravdu se vyznáte ve všech značkách určených pro turistiku? A nemáme na mysli pouze pěší turistiku, cyklistiku, jízdu na koni nebo systém značení tras pro lyžaře. Existuje spousta dalších značek, například pro řidiče na silnicích anebo pro malá i velká plavidla na říčních cestách České republiky.
České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS. Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce. Dnes považujeme turistické značení za samozřejmost - barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině.
České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS. Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce. Dnes považujeme turistické značení za samozřejmost - barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině.
Jak vlastně celý tenhle systém vznikl? Kdy se na stromy a kameny začaly malovat první značky? A kdo mapoval trasy, když na horách nebyly ani asfaltky, ani turistické chaty? Nahlédněte s Kudy z nudy do historie a vydejte se po nejstarších značených stezkách!
Historie a Vývoj Turistického Značení
Klub českých turistů se o značení stará s přestávkami během válečných let nepřetržitě už od roku 1889, díky čemuž máme velmi propracovanou síť turistických stezek. Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená. Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se používají čtyři barvy, jak je známe dnes.
Je zdokumentované, že první turistická trasa vznikla v roce 1889. Vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům přes sedlo Kolna. Pokud se vydáte do této oblasti, dočkáte se obnoveného původního značení i replik tehdejších směrovek. Původní trasa je však již na dně Štěchovické přehrady. O rok později vznikla druhá trasa s označením 00001. Nese dnes jméno zakladatele Klubu českých turistů Cesta Vojty Náprstka. Nachází se mezi Karlštejnem a Berounem a vede přes obec Svatý Jan pod Skalou. Rozmach turistického značení přišel v první polovině 20. století.
Značení pro Pěší Turisty
O značení pro pěší turisty se stará Klub českých turistů. Pěší trasy značí tzv. pásové značky složené ze tří vodorovných pásů, které tvoří neohraničený čtverec. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku více zviditelnit. Značky mají svou logiku: červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější. Modré značky lemují významnější trasy, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách.
Na křižovatkách anebo tam, kde cesta vede zvláštním terénem či se odklání od původního směru je pásová značka doplněna o šipku. V terénu se setkáte ale i s trojúhelníkem - ten značí odbočku k vrcholu či vyhlídce, čtverečkem - znamená konec značené trasy, půlkruhem obráceným dolů - to je odbočka ke studánce nebo pramenu, tvarem L - informuje o odbočce ke hradu nebo jiné památce a zvláštní značkou je i tvar „hřebene“ - ten znamená odbočku k jinému zajímavému objektu.
Vysvětlivky k turistickým značkám pro pěší:
- Červená: Dálkové nebo hřebenové trasy (nejnáročnější)
- Modrá: Významnější trasy
- Zelená: Místní trasy
- Žlutá: Zkratky, spojnice a kratší cesty
Značení pro Cyklisty
Značení pro cyklisty vypadá sice podobně, jako pro pěší turistiku, ale trochu se liší. Zejména tím, komu je určeno. V terénu cyklisté najdou značky podobného stylu jako jejich kolegové „dálnoplazové“ a běžkaři. Krajní pásy jsou vyznačeny žlutou barvou. Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola (MTB). Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu.
U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km. Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras. Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy místního významu.
Příklady hlavních dálkových cyklostezek:
- č. 1 Praha - Brno - Hodonín
- č. 2 Labská stezka
- č. 3 Praha - Plzeň - Folmava
- č. 4 Cyklostezka Morava
- č. 5 Jantarová stezka Ostrava - Brno - Mikulov
- č. 6 Cyklostezka Ohře
Možná jste si všimli také tras, které jsou označeny logem - tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se loga místo čísla trasy, jestliže vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy.
Značení pro Jezdce na Koních (Hipostezky)
Také pro jezdce na koních existují speciální značky. Na hipostezkách se setkáte s barevným kruhem v bílém čtverci. Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT. Podobnost s pěší turistikou je zde patrná i v jiných bodech - na jezdeckých stezkách se jenom málokdy cválá a zejména při delších jízdách koně chodí krokem. Kůň s jezdcem se tedy pohybuje rychlostí blízkou spíše pěšímu turistovi než cyklistovi nebo lyžaři.
Dlouhé páteřní stezky jsou značeny červeně, vedlejší větve mají modrou barvu. Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo jezdeckým stanicím se označují zeleně a žlutě. Každá hipostezka má své římské číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101-299, modré trasy č. 301-499, zelené trasy č. 501-699 a žluté trasy č. 701-899. Jízdárenské okruhy jsou vyznačeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci.
Značení pro Motoristy
Jinak je to v případě značení pro motoristy - ty na hlavní kulturní a turistické cíle v blízkém okolí upozorňují velké hnědé tabule. Řidiči se s nimi setkají na silnicích I., II. a III. třídy i u dálnic a na rychlostních komunikacích. Jedná se především o kulturní nebo turistické cíle např. zámek, hrad, zřícenina, tvrz, klášter, kostel, kaple, poutní místo, technické památky, archeologická lokalita, muzeum, skanzen, ZOO, židovské památky, vojenské památky, jeskyně... atd.
Jestliže se motorista nadchne a rozhodne se uvedené místo navštívit, po sjezdu z hlavní silnice nalezne na silnicích nižší třídy další hnědé značky (ukazatele), které jej k cíli dovedou. Značka vždy uvádí název cíle a příslušný piktogram. Zajímavý cíl pro motoristy nebývá daleko - od příslušného sjezdu z dálnice nebo křižovatky rychlostní komunikace je to maximálně 25 km, na silnicích I. Velmi podobné směrovky (se stejným zaměřením, ale v menším měřítku) naleznou turisté také ve větších městech.
Značení na Vodních Cestách
Stejně jako se musí motoristé řídit dopravními značkami, tak i vůdci rekreačních plavidel mají stejnou povinnost vůči značení vodních cest. Zvláště v dnešní době, kdy si lze vypůjčit motorovou loď bez průkazu VMP, je třeba tyto značky znát. Od těch silničních se značky na vodních cestách, odborně řečeno plavební znaky, dost liší. „Řidiči za kormidlem“ tj. vůdci malých plavidel by měli věnovat svou pozornost zejména značkám vymezujícím plavební dráhu - značí ji dva bílo-červené kosočtverce. Bílé strany znamenají bezpečné proplutí, naopak červené strany značí jízdu mimo plavební dráhu.
Důležitý je také znak pro zákaz proplutí vyznačený podobně jako turistické značky, avšak prostřední pruh je bílý a krajní pásy mají barvu červenou. Na vodních cestách České republiky, jako je např. řeka Vltava nebo Labe, se často setkáte i se značkou zakazující stání (přeškrtnuté P červeným pruhem), kotvení (obrácená přeškrtnutá kotva) nebo vyvazování k břehu (škrtnuté pachole). Tam, kde je kotvení, vyvazování nebo stání povoleno, uvidíte bílou značku na modrém poli stejného vzezření. K nejzákladnějším znakům patří i zákaz potkávání a předjíždění (šipky nebo dvojité šipky) a zákaz stání plavidel v šířce vyznačené na signálním znaku.
U plavebních komor a jezů uvidíte šipku v bílém poli ohrazenou červenými pruhy - ta přikazuje směr plutí. Další příkazovou značkou, velmi často na vodních cestách užívanou, je příkaz zůstat stát (vodorovná čára na bílém poli) anebo černé kolečko (dej zvukový signál). Plavební znaky pro vnitrostátní plavbu jsou, stejně jako dopravní značky, mezinárodní, takže jejich znalost můžete uplatnit i v zahraničí. V některých zemích mají kulatou podobu, v jiných jsou obdélníkové, jako u nás.
Závěr
Turistické značení je geniálně jednoduché, dobře promyšlené a už přes 130 let staré. Ať už se vydáte pěšky, na kole, na koni nebo po vodě, správné značení vám pomůže bezpečně a pohodlně objevovat krásy České a Slovenské republiky.
Zanechat komentář