Průvodce obtížností turistických značek a stupňů náročnosti

Turistické značení hraje klíčovou roli v orientaci a bezpečnosti turistů. V různých zemích se používají různé systémy značení, které se liší stupněm podrobnosti a zaměřením. Tento článek se zaměřuje na klasifikaci obtížnosti turistických tras, včetně pěších stezek, horských stezek, alpských tras a ferrat.

Obtížnost turistických tras v Brdech

V Brdech se používá stupnice obtížnosti značená písmeny A, B, C, D a E. Každé z nich vyjadřuje určitý stupeň obtíží, které návštěvníci Brd musí při svých výletech překonat či zdolat.

Hodnocení obtížnosti je do značné míry subjektivní. Co se někomu zdá těžké, jiný považuje za snadné a naopak. Každá trasa nemusí nutně obsahovat všechny vypsané potíže, může to být souběh dvou či tří obtíží, anebo také pouze jedné a to zejména délky trasy.

Jednotlivé trasy jsou hodnoceny zejména z úhlu pohledu cyklisty a chodce, tj. dvou nejpočetnějších skupin, na které v Brdech narazíte. Trasy nad 30 km zvládnout v Brdech pěším způsobem za jeden den je velmi, velmi náročné, vzhledem k převýšení a náročnosti horského terénu.

• A - JEDNODUCHÉ: Jde o kratší trasy, přibližně do cca 5 km, téměř výhradně po rovině, případně pouze s velmi mírným převýšením. Nevyžadují jakoukoliv orientaci, cesta vás jakoby sama vede. Navíc je to téměř vždy cesta dostatečně široká, s dokonalým pozitivním povrchem (nejčastěji hladký asfalt, jemná šotolina). Na cestě nenajdete žádné překážky, tj. žádné kořeny, vyčnívající kameny, výrazně strmé svahy, atp.Trasu zvládnou i netrénovaní jedinci a malé děti.
• B - MÍRNĚ OBTÍŽNÉ: Jde ještě o relativně kratší trasy do cca 10 km, oproti jednoduchým cestám (obtížnost A) však s větším převýšením, vyžadující základní směrovou orientaci. Mohou to být i užší cesty (pěšiny), stále však s převažujícím pozitivním povrchem (nejčastěji jemná šotolina, lesní cesta). Po cestě však již můžete narazit na mírné překážky, jako např. vyčnívající kameny, kořeny, strmější svahy (nutný smysl pro stabilitu). Trasu ještě zvládnou i netrénovaní jedinci a děti.
• C - OBTÍŽNÉ: Obtížné trasy jsou již mnohem delší, do cca 25 km, s již znatelným převýšením oproti výchozímu bodu. Vyžadující směrovou orientaci, časté střídání povrchů i šířek cesty s pozitivním i negativním povrchem (asfalt, jemná i hrubá šotolina, uježděné bláto, kamenitý povrch), po cestě nutno překonat případné drobné překážky (blátivá místa, laguny vody, velmi strmé svahy, atp.) Cesty již vyžadují vyšší fyzickou zdatnost a odolnost. Pro děti pouze s pečlivým uvážením jejich schopností a dovedností (!)
• D - VELMI OBTÍŽNÉ: Délka trasy cca 30-50 km, se znatelným převýšením (běžně vrcholy nad 700 m, časté sjezdy do údolí). Vyžadující nadstandardní orientaci v terénu. Časté střídání povrchů i šířek cesty s pozitivním i negativním povrchem (hrubá šotolina, kamenitá cesta, neznačená lesní cesta), po cestě nutno překonávat viditelné překážky (brody, strmé svahy, neznačená místa). Místy nutno kolo také přenést ručně! Cesty již vyžadují vysokou fyzickou průpravu a skvělou kondici. Pro děti velmi, velmi náročné, na jejich hranici fyzických i psychických sil.
• E - EXTRÉMNĚ TĚŽKÉ: Délka trasy min. 50 km, s vysokým převýšením (běžně vrcholy nad 850 m, časté sjezdy do údolí). Vyžadující perfektní orientaci v terénu. Cesty s negativním povrchem (hrubá šotolina, kamenitá cesta, neznačená lesní cesta), po cestě nutno překonávat překážky (prudké svahy, hrozící pády, bloudění, místa daleko od civilizace a pomoci) Cesty vyhrazené pro zkušené sportovce, mající zkušenosti s etrémním zatížením.

Při plánování tras s dětmi je důležité zvážit jejich fyzické schopnosti a pravidelně doplňovat tekutiny a energii. V nitru Brd nenajdete až na výjimky restaurace, případně možnosti jiného občerstvení. Dehydratace a vyčerpání organismu mohou vést až k ohrožení dětského života. Proto vždy přemýšlejte a začněte raději jednoduššími trasami.

Klasifikace obtížnosti ferrat

Ferraty se nehodnotí podle skalní lezecké stupnice obtížnosti, ale mají vlastní stupnice a kritéria hodnocení obtížnosti, které jsou od těch čistě lezeckých odlišné. Základem pro hodnocení je technická obtížnost a celková obtížnost z horolezeckého hlediska, ale zohledňuje se i celkový charakter túry, délka výstupu, nadmořská výška, náročnost nástupu i sestupu, možnost výskytu sněhu, pravděpodobnost padajícího kamení, stav umělých pomůcek, nebezpečnost v případě zvratu počasí i případné únikové cesty.

V alpských zemích se používá několik stupnic, podle lokality. Nejpoužívanější v Evropě je rakouská pětistupňová řada A - E podle horolezce Kurta Schalla.

Rakouská stupnice obtížnosti ferrat (Schall)

• A - jednoduché: Mírně skloněné (delší) nebo svislé (kratší) žebříky. Železné kramle většinou v méně strmé skále. Ojediněle exponovaná místa, přesto však snadno zvládnutelná.
• B - mírně obtížné: Strmější skalní terén s exponovanými úseky. Svislé delší žebříky, kramle, železné stupy nebo řetězy. Některé pasáže jsou už namáhavé a vyžadují sílu.
• C - obtížné: Strmý až velmi strmý skalní terén. Celá cesta vede exponovaným terénem. Kolmé žebříky, kramle a stupy, které mohou být hůře dosažitelné pro nižší postavy.
• D - velmi obtížné: Svislý, často také převislý terén. Kramle a stupy jsou leckdy dost daleko od sebe. Velmi exponovaná a strmá skála, kde je téměř vždy jištění jedním ocelovým lanem.
• E - extrémně obtížné: Extrémní nároky na sílu, jistotu kroku (často v lezeckých botech) a především rovnováhu. Určeno pro specialisty a fajnšmekry.

Hodnocení ferrat ve Švýcarsku (Hüslerova stupnice)

Hlavní hodnotící stupnicí obtížnosti ferrat ve Švýcarsku je Hüslerova - K1-K6.

V některých Hüslerových knihách charakterizuje náročnost cest graficky výstižný kříž, tzv. Hüsler-Klettersteigkreuz HKK. Ve čtyřech stupních charakterizuje obtížnost cesty ve čtyřech ohledech - síla, vytrvalost, expozice a potřebná zkušenost s pohybem v horách.

Stupeň	Označení	Popis obtížnosti	Pro koho je vhodná
K1	Lehká	Mírně exponovaný terén, základní jištění (lano), často chodecký terén.	Začátečníci, děti, turisté
K2	Mírně obtížná	Občasné stoupání po ocelovém lanu, jednoduché žebříky, kramle.	Mírně zkušení, běžní turisté
K3	Středně obtížná	Strmé úseky, větší expozice, nutná základní síla a koordinace.	Lidé s dobrou kondicí a jistotou v terénu
K4	Obtížná	Technicky náročné pasáže, časté výškové úseky, výrazná expozice.	Pokročilí ferratisté, dobrá fyzička nutná
K5	Velmi obtížná	Dlouhé a exponované úseky, převisy, minimální možnost odpočinku.	Zkušenější lezci, trénovaní sportovci
K6	Extrémní	Těžké převisy, maximální fyzická i psychická zátěž, vyžaduje silové lezení.	Vysoce zkušené osoby, sportovní lezci

Hodnocení ferrat v Itálii

Dolomitské ferraty jsou hodnoceny zejména stupnicí A-F, ale obecně Italové hodnotí v pěti stupních a významově se výklad podobá stupnicím v německy mluvících zemích:

• F (facile) - lehké
• MD (media difficolta) - středně obtížné
• D (difficile) - obtížné
• MD (molto difficile) - velmi obtížné
• ED (estrema dificolta) - extrémně obtížné

Hodnocení ferrat ve Francii

Francouzi používají dvě stupnice. Ta starší klasická se podobá italské:

• F (facile) - lehké
• PD (peu difficile) - méně obtížné
• D (difficile) - obtížné
• TD (trés difficile) - velmi obtížné
• ED (extrement difficile) - extrémně obtížné

Modernější stupnici vyvinul známý ferratový publicista P. Sombardier a dělí zajištěné cesty podle typu:

• Via ferrata école - lehká, cvičná cesta, vhodná pro začátečníky a děti.
• Via ferrata sportive - krátká cesta sportovního stylu, obvykle silově náročná, snadno dostupná z údolí.
• Via ferrata sportive / montagne - zajištěná cesta je součástí horské túry a je nutné počítat s objektivním nebezpečím.

Porovnání úrovní obtížnosti ferrat

Rakouská stupnice (Schall)	Švýcarská stupnice (Hüsler)	Francouzská stupnice	Popis obtížnosti
A	K1	F (Facile)	Lehká chodecká ferrata, minimální zajištění, vhodné pro začátečníky
B	K2	PD (Peu Difficile)	Mírně strmější úseky, občasné kramle, mírná expozice
C	K3	AD (Assez Difficile)	Výraznější sklon, stoupání po železe, potřeba síly a techniky
D	K4	D (Difficile)	Dlouhé exponované pasáže, může být převis, nutná síla, vytrvalost a jistota v pohybu
E	K5-K6	TD (Très Difficile)	Extrémní obtížnost, převisy, minimální odpočinek, sportovní výkony
F (výjimečně G)	K6+ (neoficiálně)	ED (Extrêmement Difficile)	Vysoce technická a silová ferrata, často převisy bez opory nohou, jen pro experty

Před výstupem na ferratu je nutné pečlivě nastudovat průvodce a vybrat cesty, odpovídající dovednostem, věku a kondici účastníků výstupu. Je důležité zohlednit nejen stupeň obtížnosti, ale i celkovou délku túry, převýšení, časovou náročnost a další faktory.

Klasifikace pěších túr ve Švýcarsku (SAC)

Od roku 2002 zavedl Švýcarský alpský klub (SAC) hodnocení pěších túr, které doplňuje klasické ferratové hodnocení, především z hlediska objektivního nebezpečí hor a často se týká nástupů a sestupů u celodenních túr, jejíž součástí ferrata je. Tedy hodnocení náročnosti túry k bodu nástupu a zpět.

• T1 - pěší turistika: Dobře značená cesta, po rovině, nebo jen mírně strmá.
• T2 - horská turistika: Dobře značená cesta, částečně strmý terén. Obtížné úseky mohou být zajištěny. Pád nelze vyloučit.
• T3 - náročná horská turistika: Cesta není vždy zřejmá nebo dobře viditelná. Více exponované úseky mohou být zajištěny. Může být potřeba použít ruce. Trasa obsahuje úseky s rizikem pádu.
• T4 - alpská trasa: Trasa vede úseky, kde není cesta. V některých částech bude potřeba použít ruce. Trasa obsahuje exponovaný terén, jako např. strmé travnaté svahy, skály, lehká sněhová pole a ledovcové pasáže.
• T5 - náročná alpská trasa: Trasa vede úseky, kde často není cesta. Může obsahovat snadné lezení. Trasa vede přes exponovaný, náročný terén, strmé srázy.
• T6 - velmi náročná alpská trasa: Většina trasy nevede po cestě. Obtížnost může dosahovat lezecké obtížnosti 2 UIAA. Často velmi exponované. Nebezpečné strmé srázy, kamenné rokle.

Další stupnice obtížnosti

Kromě výše uvedených stupnic se můžete setkat i s dalšími systémy hodnocení obtížnosti turistických tras, například v Itálii, Německu a Rakousku.

Itálie

• T - Turistico - trasa vede po zpevněných cestách, lze projít i s koněm. Obvykle do výšek 2000 m n. m.
• E - Escursionistico - trasa vede různým terénem (pastviny, suť, kamenitá půda).
• EE - per Escursionisti Esperti - trasa vede i přes strmé a kluzké srázy. Různorodý terén v relativně vysokých nadmořských výškách.
• EEA - per Escursionisti Esperti, con Attrezzature - trasa prochází místy, kde je potřebné nebo doporučené vybavení (ferratový set).
• EEAG - Escursionisti Esperti Attrezzati Ghiaccio - trasa vede přez ledovec, je potřebné příslušné vybavení.

Německo a Rakousko

V Německu a Rakousku se turistické trasy běžně značí barvami modrá, červená, černá.

• Modře značená cesta vede po zpevněných cestách jen málo strmých.
• Červeně značená cesta je již náročnější, ale nevyžaduje žádné vybavení.
• Černě značená cesta je úzká, téměř výhradně strmá a exponovaná stezka.

Při výběru turistické trasy je důležité zohlednit nejen fyzickou kondici a zkušenosti, ale i aktuální povětrnostní podmínky a vybavení. Podcenění obtížnosti trasy může vést k nebezpečným situacím.