Česko je protkáno jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě. Málokdo si však uvědomuje, kolik práce a péče za těmito barevnými značkami stojí.
Turistické značky nám závidí celý svět. A není to rozhodně náhodou.
Kdo turistické značky maluje? Jak se rozhoduje, kudy povedou nové trasy? Co vlastně znamenají jednotlivé barvy? A mohu se přidat k týmu dobrovolníků a podílet se na malování značek?
Historie Turistického Značení v Česku
Tradice značených turistických tras sahá v Česku až do konce 19. století. První značka byla vyznačena v roce 1889 Klubem českých turistů (KČT) na trase z Berouna ke Karlštejnu. O turistické značení se dodnes stará Klub českých turistů.
První turistickou stezku na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub roku 1874 v okolí Hodruši ve Štiavnických vrších. První české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť kolem roku 1884 a Klubem českých turistů (KČT) roku 1889.
Úplně první turistická trasa KČT byla dokončena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Druhou nejstarší značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil v červnu 1889, rok po založení a pojmenoval po svém zakladateli.
Až do roku 1938 následoval rychlý rozvoj. Období druhé světové války a období let 1950-1954 však znamenalo pro systém značení krizi - nebyla prováděna obnova značení a systém byl silně narušen. Od roku 1954 získal monopol na značení ČSTV, postupně byla síť značených cest obnovena a rozšiřována a systém doplněn ještě směrovkami a nástěnnými mapami.
V roce 1990 přešla značkařská činnost v Česku na obnovený Klub českých turistů. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty.
Jak Funguje Současný Systém Značení
Turistické značky obnovují dobrovolníci, kteří každý rok projdou stovky kilometrů tras a ručně přemalují staré nebo poškozené značky. Tento proces se provádí přibližně jednou za tři roky. "Našich 1750 dobrovolníků musí během tří let projít všechny trasy, tedy každý rok třetinu. Musí také zkontrolovat všechny směrovky a ty poškozené nebo ukradené navrhnout k výměně a doplnění."
Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. "Klub českých turistů má několik smluv s Ministerstvem životního prostředí ČR a se správami některých chráněných území o turistickém značení v chráněných územích." Tyto smlouvy souvisí se zákazem veřejnosti vstupovat v těchto územích mimo značené trasy.
Barevné Značení
Na první pohled může systém značení působit složitě, ale ve skutečnosti je velmi logický. V Česku se používají čtyři základní barvy:
- Červená - hlavní, dálkové trasy (např. hřebenovky, hlavní turistické stezky).
- Modrá - regionálně důležité trasy.
- Zelená - kratší místní trasy.
- Žlutá - spojovací nebo přístupové trasy, zkratky.
Lidé si často myslí, že barva souvisí s náročností trasy. Obecně lze říci, že jednotlivé barvy lze přiřadit k trasám různých délek a určení, ale neplatí to vždy. V minulosti se totiž používala jen červená a až postupně se přidávaly další.
Značení provádějí již od počátků bezplatně dobrovolníci - značkaři.
Turistické značky mají jednotný obdélníkový tvar s barevným pruhem uprostřed a dvěma bílými okraji. Standardní turistická značka je bílý obdélník se středovým barevným pruhem.
Kromě klasických směrových značek existují i speciální symboly, například naučné stezky (NS) nebo odbočky k zajímavostem.
Značení Naučných Stezek
Naučné stezky v ČR jsou turistické trasy, které spojují přírodu s poznáním a vzděláním. Po cestě jsou rozmístěny informační tabule, které návštěvníky seznamují s historií, geologií, faunou či flórou dané oblasti. Naučné turistické značky se značí zeleným šikmým pruhem na bílém čtverci.
Jak Se Stát Značkařem
O značení se stará Klub českých turistů (KČT). Značkaři jsou dobrovolníci, kteří každé 3 roky obnovují značení a instalují směrovky či informační tabule.
Pokud je značkař zároveň členem KČT, je při značkařském výkonu pojištěn jak pro případ úrazu, tak i pro případ způsobení škody.
Pokud narazíte při jízdě na trasu označenou tabulkami IS21 a nemáte sebou mapu ani GPS, musíte jet po trase do následujícího rozcestí, kde se zorientujete a dozvíte se, kam která trasa vede.
Projeví-li zaškolený značkař zájem věnovat se značení intenzivněji, bude po zaškolení přihlášen v dalším kalendářním roce na školení vedoucích značkařů, které se koná většinou na jaře (duben - květen) a je dvouvíkendové.
Vyznačkováním deseti kilometrů se z uchazeče stává zaškolený značkař a je mu vystaven průkaz značkaře.
Jelikož značení je hodně závislé na počasí a poté i na volném čase značkaře, je výhodnější vytvořit dvojici třeba s rodinným příslušníkem. U dvou samostatných značkařů je domluva vždy o něco složitější. "Není to tak, jak si hodně lidí myslí; že jdete s barvou a opravujete jen ty značky, které jsou špatné. Malování je asi jen půlka práce, druhá je dřevorubectví."
Co Značkař Potřebuje
Značkařská skupina je vybavena dřevěným nosičem barev, štětci, škrabkou na kůru, drátěným kartáčem, šablonami (podle kterých se malují značky), pilkou a zahradnickými nůžkami.
Značkaři je proplaceno jízdné dle doloženého jízdního dokladu (nebo směrnicí KČT odsouhlasené kilometrovné za použití vlastního vozidla), stravné (dle délky výkonu máme dvě částky, které jsou opět stanovené směrnicí KČT) a náhrada za opotřebení vlastního ošacení, která je závislá na délce výkonu.
Jak Probíhá Kontrola Značení
Během roku probíhají na úrovni ZO dílčí kontroly, jejichž výsledky se řeší uvnitř ZO většinou telefonicky nebo na podzimní schůzce pochvalou či pokáráním. Při nedostatečném hodnocení značení dané trasy dostane příslušná značkařská skupina příští rok pouze jeden značkařský příkaz, který navíc vyznačí pod dohledem instruktora značení.
Na vyšší úrovni probíhají kontroly krajské. Jejich výsledky se probírají na jednáních krajských komisí značení. O kvalitách značení a jednotlivých značkařích se tak hovoří i v rámci všech ZO v kraji.
Nejvyšší kontrolou je tzv. celostátní revize, která probíhá každoročně a jejíž výsledky jsou prezentovány na celostátní úrovni při jednáních Rady značení KČT.
Nejznámější Turistické Trasy v Česku
A které trasy patří mezi ty nejznámější a nejnavštěvovanější?
- Stezka Českem: Nejdelší turistická trasa v Česku, která vede napříč celou republikou. Má dvě hlavní větve: severní (1 051 km) a jižní (1 048 km).
- Cesta česko-polského přátelství: Tato hřebenová stezka v Krkonoších měří přibližně 28 km a vede po hranici mezi Českem a Polskem.
- Cesta Vojty Náprstka: Nejstarší dosud existující značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil krátce po založení v roce 1889 a pojmenoval po svém zakladateli.
- Palackého stezka: vede nejkrásnějším úsekem údolí řeky Kamenice. Červeně značená Palackého cesta zavede turisty z Tanvaldu přes Velké Hamry a Plavy do romantického údolí horské řeky Kamenice, která se tu divoce prodírá mezi skalami až k soutoku s Jizerou ve Spálově.
- Riegrovou stezkou: se můžete projít cestou ze Železného Brodu do Semil. Cesta vede skrz romantické údolí Jizery a skalnatým kaňonem Galerie Jizery. Své jméno má po slavném semilském rodákovi doktoru Františku Ladislavu Riegrovi.
- Naučná stezka Svatojánské proudy: vede romantickým hlubokým skalnatým údolím řeky Vltavy, úsekem bývalých Svatojánských proudů, nyní zatopených Štěchovickou přehradní nádrží. Největší popularitu zažila stezka v meziválečném období, kdy na březích Vltavy vznikaly první trampské osady.
Turistické Značení v Zahraničí
České turistické značení používají i další státy, například Chorvatsko, Brazílie, či rumunský Banát. V roce 2023 se k nim přidalo Mongolsko. První symbolické značení se uskutečnilo 15. června a školení pro mongolské značkaře začne letos v září.
V některých zemích je turistické značení odlišné. Například na Slovensku se vzdálenosti uvádějí v časových údajích, nikoliv v kilometrech. V Polsku se používá obdobné značení jako v Česku, navíc existuje ještě černá značka. Barvy nemají žádnou souvislost s obtížností trasy.
Protože značením pěších tras se v Rakousku zabývá řada organizací, není prováděno jednotným způsobem. Z iniciativy zemských orgánů se v současnosti uplatňují, zvláště v alpském regionu, snahy o sjednocení značení. Se značně rozdílnými způsoby značení se setkáváme především v západních zemích Spolkové republiky Německo, zatímco v zemích bývalé Německé demokratické republiky (východní Německo, pozn. red.) bylo základním systémem tvarové turistické značení.
Evropské Dálkové Trasy
Evropské dálkové trasy jsou síť turistických značených pěších cest celoevropského významu. Českou republikou procházejí evropské trasy E3 (podél severní hranice) a E10 (severojižně mezi Lužickými horami a Šumavou), které se protínají poblíž Jedlové v Lužických horách. Kratšími úseky zasahují na území republiky trasy E6 v Českém lese a E8 v Podyjí.
Turistické trasy pro cyklisty
V cyklistickém značení se používají dva základní druhy, a to silniční a terénní. Převažuje silniční, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou podkladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy. Značky jsou součástí dopravního značení a jsou tří typů: směrová tabulka IS21, směrová tabule IS19 a návěst před křižovatkou IS20.
Závěrem
Turistické značení je nepostradatelnou součástí české krajiny a dělá z Česka ráj pro pěší turistiku. Díky pečlivé práci značkařů se můžeme spolehnout, že nás barevné pruhy bezpečně dovedou k cíli.
Pokud vám turistické značky nejsou lhostejné a víte o místě, kde je značení nejasné nebo poškozené či trasa neprůchodná, dejte o tom značkařům z KČT vědět na webu turistickeznaceni.cz.
Zanechat komentář