Zlatá ulička, známá také jako Zlatá ulička u Daliborky nebo Zlatá ulička Pražského hradu, je jedním z nejzajímavějších a nejvíce navštěvovaných míst v Praze. Její půvabná atmosféra a bohatá historie přitahuje návštěvníky z různých koutů světa. Není v České republice krásnější a zajímavější ulice, která by vás tak okouzlila, jako Zlatá ulička v Praze. Při výletech do Prahy a na Pražský hrad málokdo odolá kouzlu Zlaté uličky. O jednom z nejromantičtějších míst hradního areálu se mluví jako o bráně do jiného světa nebo místě, kde se zastavil čas.
Pokud hledáte inspiraci na výlet, tak dovolená v Praze je skvělou volbou. Hlavní město Praha nabízí nejen bohatou historii a architekturu, ale také širokou škálu kulturních akcí a uměleckých zážitků. Chcete navštívit Prahu, ale nemáte moc času? Kudy z nudy vám přináší několik skvělých nápadů, jak poznat ta nejhezčí místa během jediného dne.
Historie a vznik Zlaté uličky
Zlatá ulička je jedinečná řada malých domečků s nádherně zbarvenou fasádou, která se nacházejí uvnitř oblouku hradební zdi mezi věžemi Novou Bílou a Daliborkou. Zlatá ulička vznikla na konci 15. století, po vybudování nového severního opevnění. Jedno z ikonických míst Pražského hradu vzniklo na konci 15. století, po vybudování nového severního opevnění. Až do 15. století chránila Pražský hrad jen jednoduchá románská hradba z opuky. Jenže změny stylu válčení a dobývání společně s vývojem palných zbraní si vyžádaly změny, a tak na konci 15. století nechal král Vladislav Jagellonský na severní straně Hradu nad Jelením příkopem vybudovat nové opevnění s dělovými baštami.
Historie Zlaté uličky sahá již do konce 15. Od 16. století se Zlatá ulička začala rozšiřovat do podoby dnešních domečků. U severní zdi parkánového opevnění Pražského hradu stojí malé, barevné domečky, které zde byly přistavěné v 16. století. Mezi Bílou věží a Daliborkou Rejt novou hradbu rozšířil řadou do oblouku zaklenutých pilířů, které nesly krytou střeleckou chodbu. Když v roce 1541 Hrad vyhořel, oblouky byly ještě víc zesíleny přizděním. Výklenky byly už tehdy byly hluboké přes dva metry a patrně záhy našly praktické využití jako kůlny nebo chlívky. Dekretem z 16. září 1597 pak císař Rudolf II. dovolil, aby si střelci střežící Pražský hrad oblouky „ve zdi zámku proti zahradě“ zazdili a postavili si tam malé příbytky.
Ve Zlaté uličce bydleli hradní střelci, čeleď nebo také zlatotepci. Bydleli zde hradní střelci a mezi nimi i zlatotepci Rudolfa II., podle nichž se ulička již od 70. let 17. století nazývala Zlatnickou. Zlatá ulička byla tehdy známá pod jménem Zlatnická, což odkazovalo na řemeslníky, kteří zde provozovali zlatnictví. Hradní střelci dostali povolení od císaře ke stavbě komůrek v obloucích opevnění, které si stavěli na vlastní náklady. Následně je mezi sebou vyměňovali a prodávali, takže se k nim dostali i zlatotepci, kteří zde utíkali před cechovními zákony uplatňovanými ve městě. Později se do Zlaté uličky také začali usazovat i jiní řemeslníci, drobní obchodníci nebo také umělci. Domky se začaly rozšiřovat směrem do uličky, ale také vznikaly na protější zdi hradního purkrabství. Ulička byla přístavky natolik zúžená, že místy nebyl průchod široký ani metr. Proto došlo k asanaci na konci 19. století.
Podle starých pověstí je název Zlaté uličky spojen s alchymisty, kteří se údajně na dvoře císaře Rudolfa II. snažili vyrábět zlato. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu. Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý - název prý údajně vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla neustále zaneřáděná. Není se tomu co divit, když na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchodky. Císařská laboratoř se patrně nacházela ve Vikářské uličce a ve věži Mihulka, kterou později Rudolfův bratr Matyáš proměnil na sklad střelného prachu.
Skromné komůrky se brzy staly domovem dalších lidí mimo okruh hradní posádky, převážně z řad nejchudšího hradního služebnictva - těm je střelci dál pronajímali a prodávali. Vlastníci se postupně měnili, nicméně každý obyvatel svůj domek nenápadně rozšiřoval a zveleboval. Nakonec došlo ke kuriózní situaci, kdy v některých místech ulička měřila na šířku stěží jeden metr - potvrzují to slova Jana Nerudy, podle něhož byla v roce 1860 Zlatá ulička „sotvaže na půl druhého kroku široká“. Žilo se tu nesmírně chudě: šlo o maličké příbytky s předsíňkami a světnicemi, jejichž výměra většinou nepřesáhla patnáct metrů čtverečních. Pro vodu se chodilo k jedné z hradních kašen, i když později byla voda zavedena přímo do Zlaté uličky a stávala tu pumpa. Obyvatelé měli oficiálně jediný společný záchod (stával u domečku č. 3.
Kolik bylo domečků dřív nevíme, Zlatá ulička se vyvíjela živelně a bez plánu. Dnes jich tu napočítáte šestnáct. Poslední obyvatelé se odtud vystěhovali v roce 1952, kdy domky vykoupila Kancelář prezidenta Československé republiky. O tři roky později byla dokončena celková úprava Zlaté uličky, a to pod vedením architekta Pavla Janáka. Na pitoreskním vzhledu Zlaté uličky a jejím jedinečném geniu loci se podílel i malíř a filmový výtvarník Jiří Trnka, který navrhl barevné řešení jednotlivých fasád. Podle nejrůznějších zpráv ale Zlatá ulička nikdy nebývala nudně šedivá a domky mívaly už před stovkami let jasné a veselé barvy.
## Zlatá ulička a kulturaZlatá ulička získala své místo v kulturní historii, jako místo, které inspirovalo a přitahovalo umělce různých žánrů. Proslulost Zlaté uličky však vystoupala až v 19. V domku č. 22 žil po nějakou dobu jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů, Franz Kafka. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka. Napsal zde většinu povídek ze své slavné sbírky s názvem Venkovní lékař. Ve Zlaté uličce pobývali například i spisovatel Jiří Mařánek, Otakar Štorch-Marien nebo již zmíněný Jaroslav Seifert. Ten bydlel v domku, který přiléhal ke Zlaté uličce, ale dnes už nestojí (viz mysteriózní vzpomínku Klíč v závěji in Všecky krásy světa).
Úzká ulička dlážděná kočičími hlavami a lemovaná domečky jako pro panenky patřila už v druhé poloviny 19. století mezi pražské kuriozity. Pamětní deska na domečku č. 22 s výhledem do Jeleního příkopu připomíná pobyty Franze Kafky. Nežil tu ale trvale, jen sem chodíval psát a občas tu přespal. V domku č. 12 se scházeli spisovatelé a básníci, například František Halas, Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval. Spisovatel a mystik Gustav Meyrink sem umístil mytický dům U Poslední lucerny; lze jej údajně spatřit jen za jistých nocí, jinak je na jeho místě pouze hradební zeď. Po překročení prahu tohoto domu prý poutník vkročí do oné druhé, mytické a literární Prahy, jež podle legend paralelně existuje jako "druhé město" ve městě.
V domku s vývěsním štítem s motivem sovy, křišťálové koule, karet a kočky žila před druhou světovou válkou věhlasná pražská věštkyně, kartářka a jasnovidka Matylda Průšová, uměleckým jménem Madame de Thébes. V domku č. 12 ukryl filmový historik a sběratel Josef Kazda kopie československých filmů, které byly nacisty určené k likvidaci. Expozice zde proto symbolicky obsahuje i promítací plátno a návštěvníci tak mohou zhlédnout filmy zachycující Pražský hrad v počátcích kinematografie. Schodištěm v tomto domě se vstupuje na terasu před Daliborkou.
Co uvidíte ve Zlaté uličce dnes
Zvenčí vás potěší malířsky modelovaný vzhled domků, nízké střechy, spousta komínů, malá okénka a dveře. Kromě nedávno zrenovovaných barevných malých domečků nyní najdete v Zlaté uličce také novou stálou expozici, která přináší životní podobu uličky v průběhu její 500 leté existence. Prohlédnete si expozici interiérů devíti domečků z celkových 16. V devíti z celkem šestnácti domků je umístěna stálá expozice, která dokumentuje život ve Zlaté uličce. Každý domek a místnost vypráví příběh skutečných osob a zobrazuje životní prostředí od 16. století až do 50. let 20. století.
V jednom domečku naleznete domácnost nejstarších obyvatel uličky, tzv. červených střelců, kteří sloužili jako strážci hradních bran. Další prostory představují zlatnickou dílnu, alchymistickou laboratoř, hospodu, domek bylinkářky nebo domácnost významné pražské jasnovidky a kartářky Matyldy Průšové. Ve vedlejším, žlutém domku zase nahlédnete do obydlí obránců hradeb za Rudolfa II. Právě tento domek je možná nejmenším obytným stavením v celé Praze - jedná se o zazděný výklenek původní hradby. Modrý domek s číslem 14 pak představuje domácnost věhlasné pražské věštkyně Matyldy Průšové. Žena v domečku žila před druhou světovou válkou a nakonec zahynula při výslechu gestapa. O dům vedle pak najdete expozice zlatnické dílny. V čísle 16 se nachází krčma s černou kuchyní. V domečku s číslem 24 a 25 vám výstava přiblíží historii i život posledních obyvatel z padesátých let 20. století, kdy tu ještě v té době byl jen jeden záchod pro všechny obyvatele. Poslední červený dům těsně u Bílé věže ukazuje expozici obydlí ranhojičky.
V ostatních domečcích se nacházejí obchůdky nabízející ručně vyráběné suvenýry, jako jsou dřevěné hračky, loutky, keramika, cínové figurky nebo unikátní šperky. Zlatá ulička je také domovem malého vojenského muzea, které představuje historii pražského hradu a jeho obrany. Tato rozsáhlá expozice nabízí úžasnou atmosféru. Každý malý domeček má své vlastní jméno a nabízí náhled do minulosti. Nejvěrohodněji ukazuje podobu obydlí z 16. století dům č. 20 s hrázděným patrem a nejlépe původní velikost dokazuje dům č. 13, jehož průčelí do ulice vůbec nevstupuje, protože jako jediný dům z uličky dodržuje dodnes původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby.
Po návštěvě domku čp. 12 můžete jeho schodištěm vystoupat na terasu pod Daliborkou. Přístupná bude i obranná chodba na hradbách a bývalé vězení pro šlechtice, ve kterém byl například vězněn i známý alchymista Edward Kelley. Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení.
Daliborka
Na konci Zlaté uličky stojí válcová dělová věž Daliborka, postavená ve svahu nad Jelením příkopem roku 1496 Benediktem Riedem. Tato válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží sloužila od počátku jako vězení. Daliborka byla postavena v roce 1496 jako věznice. Věž pravděpodobně vybudoval český stavitel německého původu Benedikt Rejt v rámci výstavby severní části opevnění Pražského hradu po roce 1486.
Existuje pověst, že ulička získala své jméno od zlata, které zde alchymisté údajně snažili vyrobit. Historicky byla Zlatá ulička obývána hradní čeledí a střelci. V domku čp. V domě č. Věž Daliborka, která byla součástí jagellonského opevnění, sloužila jako vězení.
Jeden z příběhů vypráví, že je pojmenována po prvním vězni, který ji obýval - mladém šlechtici Daliborovi z Kozojed. Z dlouhé chvíle se naučil krásně hrát na housle. Lidé chodili k věži, čekali a poté poslouchali jeho hru, jednou se jí už ale nedočkali. Bedřich Smetana, hudební skladatel 19. století, zkomponoval podle tohoto příběhu svou operu Dalibor. Další vězeň Daliborky byl východočeský hrabě František Antonín Špork - byl to známý mecenáš a milovník umění (žil v 18.
Informace pro návštěvníky
Zlatá ulička se nachází na Pražském hradě. Na Pražském Hradě můžete navštívit tyto návštěvnické objekty: Starý královský palác, Katedrála sv. Víta, Zlatá ulička, Bazilika sv. Jiří, Příběh Pražského hradu, Obrazárna Pražského hradu a Velká jižní věž katedrály sv. Víta.
Existuje několik typů vstupného v závislosti na věku, typu prohlídky a dalších faktorech. Na oficiálních stránkách Pražského hradu je k dispozici aktuální ceník platný od 1. 3. Nejčastější volbou pro návštěvníky je tzv. hlavní okruh, který zahrnuje vstup do katedrály sv. Víta, Starého královského paláce, baziliky sv. Jiří a Zlaté uličky.
Kromě hlavního okruhu můžete v areálu Pražského hradu navštívit také stálé expozice, které nabízejí poutavý pohled do historie českého státu a kulturního dědictví. Kromě standardní hodinové prohlídky Katedrály sv. Víta a Starého královského paláce máme pro Vás bohatou nabídku tematických prohlídek, vhodných pro všechny věkové kategorie.
Za pozornost stojí i možnost vystoupat na vyhlídkovou věž katedrály sv. V informačním středisku na III. nádvoří si můžete zapůjčit přístroje audioguide, které obsahují celkem 96 zastavení na Pražském hradě. Audioguide je k dispozici v češtině, angličtině, francouzštině, němčině, italštině, španělštině, ruštině a korejštině. Audioguide kromě exteriérů obsahuje také detailní informace o interiérech katedrály sv. Víta, baziliky sv. Vstupte do archeologického podzemí pomocí mobilní aplikace.
Užitečné odkazy:
- Rezervační systém pro aktuálně vypsané prohlídky na Pražském hradě najdete zde.
- Pro informaci o prohlídkách zámku Lány (vč.
| Objekt | Popis |
|---|---|
| Starý královský palác | Původní sídlo českých panovníků |
| Katedrála sv. Víta | Symbol českého státu, korunovační chrám |
| Bazilika sv. Jiří | Nejstarší dochovaná sakrální stavba v Praze |
| Zlatá ulička | Malebná ulička s historickými domky a expozicemi |
| Daliborka | Válcová dělová věž, dříve vězení |
Zanechat komentář