Klub českých turistů (KČT) je zájmové sdružení turistů, které vzniklo v roce 1888 za Rakousko-Uherska a působí dodnes v České republice. Klubu předcházel "Spolek českých turistů v Praze", ze kterého vznikl Klub českých turistů.
V následujících letech se klub stal významnou organizací, která se podílela na rozvoji turistiky v Čechách a později i v Československu. Pojďme se podívat na jeho historii a na to, jak vznikaly Stanice mladých turistů.
Založení Klubu českých turistů
Počátky organizované turistiky
Turistické výlety organizovaly mnohé české i německé spolky. V roce 1884 byla založena zřejmě první česká turistická organizace Pohorská jednota Radhošť, působící řadu let pouze ve svém regionu. V oblasti Beskyd takových turistických spolků vzniklo několik.
Klub českých turistů byl založen 11. června 1888 v Praze, v malém sále Měšťanské besedy z iniciativy nadšenců v čele s Dr. Vilémem Kurzem st. (předseda Národní jednoty Pošumavské), Dr. Františkem Čížkem (předseda Národní jednoty Severočeské) a architektem Vratislavem Pasovským.
- Za předsedu byl zvolen na první výborové schůzi 14. června 1888 známý cestovatel a veřejný činitel Vojtěch Náprstek.
- Ten plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele klubu, ale práci v klubu se mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil na první valné hromadě KČT v lednu 1889.
Měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na skupinu osob, soustředěnou kolem Kurze a Pasovského. Plaketa s jeho jménem je dnes nejvyšším vyznamenáním KČT.
První aktivity KČT
Prvním činem Klubu českých turistů byla v roce 1889 organizace velké výpravy českých turistů na světovou výstavu do Paříže, která byla jednou z hlavních senzací konce minulého století. Aktivity Klubu českých turistů se dále soustředily na výstavbu objektů spojených s výstavou chystanou na rok 1891 na pražském Výstavišti.
Vedení klubu se rozhodlo, že se výstavy zúčastní s vlastním velkým pavilonem, tento pavilon byl po výstavě přenesen na vrchol Petřína, kde doplněn bludištěm tam stojí dodnes. Klub na něm tehdy vydělal za vstupné od 218 000 návštěvníků dalších 18 000 zlatých, které se pak staly základem jmění klubu. Tyto prostředky byly posléze investovány do turistických chat a rozhleden.
Naprosto úžasné je, že Dr. Kurz (zakladatel Klubu českých turistů) inspirovaný výstavbou Eiffelovi věže v Paříži seznámil v lednu r. 1890 českou veřejnost projektem výstavby rozhledny na Petříně. Každému tato myšlenka přišla jako nemístná fantazie, zvlášť když rozpočet činil přes 100 000 zlatých.
Vedení klubu českých turistů se však ihned spojilo s odborníky a předložilo veřejnosti projekty s věží o výšce 60 m s restaurací, lanovou dráhou s technicky zajímavým pohonem na principu převahy vody, napouštěné do nádrže vozu na horní stanici. Základy rozhledny i zemní práce na lanovce byly po tuhé zimě dohotoveny v květnu 1891, ocelová věž byla následně dostavěná 2.
Četné pobočky klubu zakládaly chaty a stavěly rozhledny (např. Petřínská rozhledna v Praze, Kurzova rozhledna); od roku 1889 začaly tvořit také hustou síť turistických značek.
Významné osobnosti spojené s KČT
Vojta Náprstek
Významnou a nesmazatelnou osobností spojenou s českou turistikou je Vojta Náprstek. Během studií práv se v roce 1848 aktivně zúčastnil povstání v Praze i ve Vídni. Poté, co byla revoluce potlačena, musel před zatčením uprchnout. Spolu s přítelkyní nastoupili do zaoceánské lodi a odjeli do USA. Jeho knihkupectví se stalo krajanským střediskem pro vystěhovalce přicházející z Čech. Byl považován za „Českého konzula“ všech Čechů žijících v zahraničí.
Rád navštěvoval Anglii jako kolébku průmyslového pokroku a také se stýkal s mnohými představiteli sbírkových institucí. Přispěvateli do jeho sbírek byli například cestovatelé Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog Antonín Frič, jazykovědec Bedřich Hrozný, básník Julius Zeyer, první ředitel muzea Ludvík Kottner s manželkou, nebo Vojtova manželka Josefina, která pravidelně průmyslové výrobky z oboru textilu a galanterie nejen nakupovala, ale také vybírala dary předmětů od členek Amerického klubu.
Přesto se pomalu oslaboval původní účel muzea, a to přinášet veřejnosti praktické ukázky soudobé techniky, řemesel a průmyslu. Své pokrokové smýšlení projevoval veřejně jako bezvěrec a hlásal je i po smrti, kdy si jako jeden z prvních Čechů přál být zpopelněn. Protože to však tehdejší Rakousko-uherské zákony neumožňovaly, jeho ostatky musely být převezeny ke zpopelnění do města Gotha v Durynsku (Německo). Zemřel bezdětný, v závěti svůj majetek připsal svému muzeu; součástí jeho osobních sbírek bylo 46 tisíc svazků knih a 18 tisíc fotografií.
Jaroslav Srb
Narodil se 6.9.1929 v Hrdlovce okres Teplice. Na nedalekém dole Nelson jeho otec při důlní katastrofě 4.1.1934 zahynul. V Hrdlovce na jaře 1937 začínal své první kroky v turistice v tělovýchovné jednotě DTJ ve skautském oddíle. Na podzim 1938, kdy došlo k obsazení pohraničí, zůstal s matkou v Oseku.
V červnu 1945 se podílel v Oseku na založení Českého svazu mládeže a Junáka. Tento oddíl vedl do července 1950, kdy činnost ukončili posledním skautským táborem na Střele u Rabštejna. Po skončení základní vojenské služby v roce 1953 nastoupil jako tělovýchovný instruktor a knihovník na hornické učiliště v Meziboří u Litvínova. Zde pokračoval v aktivní turistické činnosti a v době letních prázdnin pořádal pěší a cyklistické putovní tábory. V roce 1958 se stal Mistrem sportu v turistice.
V dubnu 1959 nastoupil do Krajského domu pionýrů a mládeže v Ústí nad Labem a převzal Stanici mladých turistů. Na jaře 1968 pomáhal při obnovování Junáka v Ústí nad Labem. Po skončení činnosti Junáka v roce 1970 přešly tři oddíly do Stanice mladých turistů. Stanici mladých turistů vedl až do odchodu do důchodu v roce 1990.
V roce 1989 zakládal Sociální demokracii v Ústeckém kraji a až do roku 2000 se aktivně podílel na jejím organizování v rámci kraje. Pro městskou organizaci Svazu důchodců ČR v Ústí nad Labem navrhoval a vedl výlety a vycházky seniorů až do konce svého života v červenci 2013.
Činnost KČT v průběhu let
Od počátku byl Klub velice aktivní - velice rychle vyrostla síť turistických ubytoven, vznikla hustá síť značených cest a řada předních osobností země si považovala za čest, že mohla být jeho členy. Mezi hlavní aktivity klubu patřila výstavba turistických chat, rozhleden, úprava a značení turistických tras, tvorba turistických map a dalších zařízení pro veřejnost, jako byla např. Petřínská rozhledna.
KČT organizoval pravidelné vycházky do okolí měst (zejména slavný byl pražský „kroužek šlapáků“) a pořádaly se i větší výlety do zahraničí (první akcí KČT byla výprava českých turistů na Světovou výstavu do Paříže roku 1889).
Změny po první světové válce
Zřetelné změny ve formě pěší turistiky nastaly po první světové válce - turistika se stala častěji vyhledávanou aktivitou ve volném čase, rozšířila se skautská a trampská hnutí.
Období druhé světové války a komunistické éry
Během druhé světové války byla činnost KČT silně omezena, práce na značení cest a objevování nových turisticky zajímavých míst ale neustala. KČT formálně zrušen nebyl. Stal se útočištěm členů rozpuštěného Sokola a Junáka.
Svou činnost plně obnovil po roce 1945, brzy však byl zařazen pod státem kontrolovaný Československý svaz tělesné výchovy. K jeho obnovení došlo až v roce 1990.
Současnost
Po roce 1990 znovuobnovený klub usiloval o vrácení svého majetku. Uspěl zčásti a některé získané objekty postupně zas ztratil. Dokázal postavit turistickou chatu v Prášilech na Šumavě a Bezručovu chatu na Lysé hoře v Beskydech, zrekonstruovat Jiráskovu turistickou chatu na Dobrošově. Mimo nich vlastní a udržuje v Krkonoších Brádlerovy boudy, Voseckou boudu, Výrovku, a chatu Pod Studničnou.
Klub českých turistů je členem Evropské asociace turistických klubů i Internationaler Volkssportverband (IVV). Pořádá turistické akce pro členy a i veřejnost (nejznámější je asi Pochod Praha-Prčice). V roce 2005 uspořádal v Plzni 9. Klub měl počátkem roku 2008 přes 35 000 členů, z nichž je třetina mládež do 26 let, třetina senioři nad 60 let.
Na celostátní konferenci KČT ve dnech 26.-27. března 2022 bylo zvoleno nové vedení KČT. Předsedou se stal Jiří Homolka, místopředsedy se stali Ladislav Macka a Ladislav Jirásko. Po náhlém úmrtí Jiřího Homolky v srpnu 2024 se předsedou stal ing.
V čele organizace mezi konferencemi je Ústřední výbor (ÚV KČT) s pětičlenným předsednictvem a Ústřední kontrolní komise KČT. Klub má vytvořeno několik sekcí: pěší turistiky, cykloturistiky, lyžařské turistiky, zdravotně postižených, vysokohorské turistiky, mototuristiky, turistiky na koni, speleoturistiky aj.
Ústřední sekretariát KČT je v od července 2012 v Praze 1, Revoluční 8. Mládež (tomíci) je organizována převážně v Asociaci turistických oddílů mládeže (A-TOM). Každá z oblastí má pod sebou desítky odborů. Např. PhDr. JUDr. JUDr. JUDr.
Mimo časopisu Turista přes své pražské vydavatelství (obchodní společnost Trasa, s.r.o.) vydává opakovaně číslované turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, které pokrývají celé území České republiky.
Dne 6. prosince 2005 klub převzal od ministra RNDr. V roce 2012 byly do Síně slávy české turistiky slavnostně uvedeny další osobnosti a kluby spjaté s historií klubu. Tato akce spojená s konáním Konference KČT se konala podeváté od roku 2004. Oceněni byli tentokrát dne 31.
Současný symbol je chráněn jako ochranná známka, obsahuje graficky upravený text názvu klubu v národních barvách a je používán od roku 1939, jeho užívání bylo obnoveno v roce 1990. Dále klub vnímá jako historický symbol prvky turistického značení cest, tj.
Už v roce 1911 bylo v okolí Prahy 380 km značených tras. V klubu bylo v roce 2007 celkem 1384 aktivních značkařů pěších tras, 336 cykloznačkařů a roste počet značkařů turistických tras cest pro turisty na koních (hipoturistika). K 1. lednu 2008 klub udržoval 39 816 km pěších tras, 31 104 km cyklotras, 387 km lyžařských tras a 1300 km hipotras.
Po řadě úvah a plánů, které počítaly s vlastním muzeem už od roku 1920, narušovaných změnami režimů, vnitřními problémy a postavení organizace ve společnosti se vedení KČT dne 1. července 2006 podařilo otevřít Muzeum turistiky v budově bývalé synagogy v Bechyni.
Pokud vás historie KČT zaujala, zajeďte na výlet do jihočeské Bechyně, kde naleznete první Muzeum turistiky v České republice. Je prvním muzeem tohoto zaměření v České republice. Muzeum dokumentuje vývoj turistiky u nás i v Evropě, vývoj Klubu českých turistů včetně jeho činností, historických objektů.
Nejstarší dosud existující značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil krátce po založení v roce 1889 a pojmenoval po svém zakladateli.
Geniálně jednoduché, dobře promyšlené a už přes 135 let staré: takové jsou české turistické značky. Kudy vedly ty první, jak vypadaly kdysi a nyní, o čem vypovídají jejich barvy, kolik jich celkem aktuálně je a kde najdete podobné značení ve světě?
České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS. Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce.
Dnes považujeme turistické značení za samozřejmost - barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině. Ale jak vlastně celý tenhle systém vznikl? Kdy se na stromy a kameny začaly malovat první značky? A kdo mapoval trasy, když na horách nebyly ani asfaltky, ani turistické chaty? Nahlédněte s Kudy z nudy do historie a vydejte se po nejstarších značených stezkách!
Jak již bylo výše řečeno, po Jaroslavu Srbovi byla pojmenována vyhlídka v roce 2002, tedy krátce po jeho nečekaném odchodu 9. srpna 2001 na turistické stezky, ze kterých není návratu.
Po odchodu dalších významných turistů na onen svět mě napadlo, proč by nemohly být i další nepojmenované vyhlídky v Ústí nad Labem a jeho okolí po nich pojmenovány. A tak došlo po dohodě s mapovou službou Mapy.cz od firmy Seznam.cz k pojmenování vyhlídek po Václavu Krčilovi na zelené TZT z Dolních Zálezel do Dubiček, Františku Málkovi na skalním útvaru Kanon nad Krásným Březnem, Antonínu Nýdrlovi na vrchu Vyhlídka nad Mojžířem, Vlastimilu Cajthamlovi na žluté TZT z horního Střekova do Nové Vsi při Švabinského ulici, Karlovi Hlaváčkovi na Naučné stezce Pod Vysokým Ostrým nad hradem Střekovem a poslední Miloslava Draxla na stejné naučné stezce vysoko nad údolím Labe.
Některá výhledová místa jsou hůře přístupná nebo na cizích pozemcích, viz Krčilova, Nýdrlova a Hlaváčkova, a tak nebylo možné je nějakým vhodným způsobem upravit.
Málkova a Cajthamlova byly upraveny v rámci participativního rozpočtu „Ústečané společně“ z roku 2018, to znamená, že vymezená část rozpočtu města byla určena na realizaci návrhů projektů občanů města Ústí nad Labem. Velká škoda, že v té době byla uvolněna na jeden projekt pouze částka ve výši 350 tis. Kč oproti současným 600 tis. Kč, mohla tak být jejich realizace na kvalitativně vyšší úrovni.
Lavička na vyhlídce Miloslava Draxla prošla úplně jinou cestou. Vyhlídkové místo není v majetku města, což byla jedna z podmínek návrhu projektu, bylo tedy nutné se domluvit s majiteli pozemku a také sehnat potřebné finance na zhotovení lavičky z jiného zdroje. Na realizaci se podíleli společnými silami členové Junáka - českého skauta a Klubu českých turistů. Lavička byla nakonec pořízena z dobrovolné sbírky na platformě Donio.cz, na kterou přispělo několik desítek dárců. Lavičku a její instalaci provedl umělecký řezbář Ivo Švejnoha z Kytlic-Dolního Falknova, mimo jiné i autor Humboldtovy vyhlídky nad Větruší a vyhlídky Antona Tscherneye nad Svádovem. V pátek 6.
Jak již bylo zmíněno, vyhlídka leží na Naučné stezce Pod Vysokým Ostrým. Stezka začíná u kaple sv. Anny v Brné a končí na parkovišti pod hradem Střekov. Na 16 informačních panelech se dočtete o přírodovědných a vlastivědných zajímavostech okolí Vysokého Ostrého. Výlet, který je dlouhý 8 km, je možné absolvovat i opačným směrem od hradu do Brné.
Organizace a činnost KČT
Klub českých turistů řídil v té době předseda dr. Guth-Jarkovský s výkonným výborem, který čekaly obrovské organizační úkoly. Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo jako jeden z prvních cílů nutno vypracovat nové stanovy klubu, které by tyto skutečnosti braly v úvahu.
Z „českého“ klubu se stal „československý“ přistoupením slovenských turistů v r. 1920 a téhož roku schváleny nové stanovy, které pak platily až do r. 1931. Velké plošné rozšíření klubu si pak vyžádalo novou celostátní organizační strukturu žup a navazujících činností (zejména značení tras, výstavby objektů atd.), což bylo vykonáno v r.
Novým organizačním článkem klubu se stal již v r. 1919 „Akademický odbor KČST v Praze“ a v r. 1922 stejný odbor v Brně. V těchto odborech se sdružovali žáci nejvyšších tříd škol středních a vysokoškolští studenti, a to za tím účelem, aby mohli samostatně šířit turistiku mezi dospívající mládeží a současně s tím získávat i zkušenosti pro další spolkovou činnost. Byl pro ně též stanoven nižší členský příspěvek.
Nejprve se mohli sdružovat jen v akademických odborech, až podle stanov z r. 1931 mohli být přijímáni i v místních odborech. Na mezinárodním poli se KČST iniciativně podílel na vzniku Asociace slovanských turistických družstev, která byla utvořena v r. 1925 a v níž se sdružily turistické organizace československé, polské, jihoslovanské a bulharské. Asociace měla za úkol pracovat ku sbližování slovanských národů na poli turistickém a přispívat ke vzájemnému poznávání. Prakticky se činnost Asociace u nás projevila zejména v řešení pohraničních styků československo-polských.
Velmi podstatným způsobem se obohatila aktivní turistická činnost v KČST o nové cestovní způsoby - kromě pěšího (který vykazoval např. v r. 1925 přes 4 000 větších výletů a výprav v délce zhruba 90 000 km) dostával stále větší prostor zimní přesun na lyžích, jehož počátky je možno sledovat již od konce minulého století.
Rozvoj lyžování, přerušený válkou, se po r. 1918 urychlil pro lepší přístup do českých pohraničních hor (zejména výstavbou nových chat), ale především získáním vysokohorských prostorů ve Vysokých a Nízkých Tatrách i ostatních horstvech Slovenska. V roce 1923 získává KČST pro své členy zimní výhody na drahách. V téže době vykazoval klub již u svých odborů na 113 lyžařských kroužků s 5 384 členy.
V roce 1929 sjednána dohoda klubu se Svazem lyžařů, podle níž se závodní činnost bude konat v rámci této organizace. Kromě lyžování se rozšířila zejména vodní turistika (v roce 1924 bylo registrováno 253 vodáků), jejíž počátky lze rovněž vysledovat v předválečných dobách ve spojení se jménem J. Rösslera-Ořovského, známého též z počátků lyžování.
První menší loděnici si postavil odbor KČST v Trenčíně, který pak v r. 1925 ve spolupráci s dalšími organizacemi veslařů přikročil k uspořádání I. mezinárodního závodu vodáckého na Váhu Trenčín - Piešťany za účasti 22 lodí. Organizačně prvním činem byla však ustavující schůze Kroužku vodních turistů při pražském odboru KČST, který si pak vystavěl vlastní loděnici na 80 lodí v Braníku v r. 1926, rok nato byla pak rozšířena na 100 lodí. Tento odbor vypravil též první auto s vlekem v r. 1927 a pořádal též veřejný vodácký závod Kamýk-Štěchovice, první ročník v r. 1929.
V dalších letech pak byly zakládány podobné „kroužky“ (oddíly) v Hradci Králové, Žilině, Přerově, Bratislavě, Brně, Košicích a Chustu, všechny navázány na souběžně budované loděnice. Z výkazů v r. Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám; už krátce po válce se první členové klubu objevovali na tatranských vrcholech a v r. 1923 byla vztyčena za účasti 203 členů československá vlajka na Gerlachovském štítě.
V roce 1924 vznikl při KČST tatranský klub JAMES a od roku 1928 se v Tatrách pořádaly „horolezecké týdny“, výcvikové a kondiční tábory. V turistice na kolech byl rovněž zaznamenán čilý ruch, zejména v odborech velkých měst, a s rozvojem motorových vozidel vznikaly i první kroužky mototuristické (např. v pražském odboru od r. 1928). Sekce při ústředí KČST, kde bylo nejvíce členů mototuristiky, pořádala větší výlety - např. na Slovensko v r.
Poměrně brzy se utvořily při KČST i kroužky jeskyňářské (dnes krasová turistika). Původní soustředění na Moravský kras (již od prvopočátku KČT) se rozšířilo i na jeskyně slovenské. Po objevení rozsáhlých Demänovských jaskýň (v r. 1921) se z iniciativy klubu založilo Družstvo Demänovských jaskýň (kde měl KČST značný majetkový podíl), které se postaralo o jejich zpřístupnění. Úprava a osvětlení jeskyň byly provedeny v letech 1929-30 a současně postavena chata s noclehárnou a malým krasovým muzeem.
V tomto období již byla v KČST značně akcentována ochrana přírody (vedení klubu mělo vlastního referenta pro tento obor), která se již tehdy zaměřovala na komplexní chápání ekologických problémů. Klub podporoval snahy o zřizování národních parků a přírodních rezervací a sám některé rezervace také na svém majetku zřizoval - např.
Klub československých turistů v číslech (1922-1927)
| Rok | Počet odborů | Počet členů |
|---|---|---|
| 1922 | 170 | 30 000 |
| 1927 | 280 | 60 000 |
Zanechat komentář