Sázavské varné sklo SIMAX si získalo světový věhlas a pyšní se bohatou historií. Než se však pustíme do výčtu bohaté historie skláren Kavalier, položme si otázku, proč se sklářství kolem řeky Sázavy vůbec rozmohlo? Na konci 17. století nabízela místní příroda velké množství hustých lesů pro těžbu dřeva, které posloužilo jako palivo pro první sklárny.
Historie Skláren Kavalier
Historie rodiny Kavalírů v Posázaví se píše od roku 1830, kdy se stal František Kavalír spolunájemníkem huti v Ostředku (vesnice podblíž Sázavy) a do 5 let se plně osamostatnil. Přes jeho podnikatevost a elán nebyly jeho začátky lehké. Musel čelit podvodům svých společníků, pomluvám a dalším překážkám. Avšak díky tomu, že ve sklárnách v podstatě žil a zastával velmi důležité funkce, osvojil si technologii výroby skla jako nikdo jiný a tyto poznatky přetavil ve vlastní prosperující podnik.
Výstavba první huti započala v roce 1837 v Sázavě na místě dnes známém jako "na Kácku". Činnost ve sklárně v Ostředku však František Kavalír během výstavby nepřerušil. Rodina i většina zaměstnanců žili v blízkém okolí. Ve sklárně byla vyráběna široká škála hotových výrobků, ale i polotovary určené k dalšímu zdobení a úpravám. Netrvalo dlouho a v Sázavě byla vyvinuta první souprava laboratorního skla v Evropě. Díky tomu, že František Kavalír našel odbytiště zejména v Praze mezi lékarníky a dalšími podobnými profesemi, začala sázavská sklárna tavit sklo s vyšší teplotní odolností.
Fratišek Kavalír zemřel ve věku 57 let v roce 1853 a řízení podniku převzali jeho synové Josef a Eduard. Mladší bratr Eduard dokonce založil další sklárnu v Bezvěrově, přičemž spolu tyto dvě sklárny úzce spolupracovali. V roce 1884 byla díky stále rostoucímu odbytu postavena (na tehdejší dobu velice moderní a pokroková) huť František. Export se rozrůstal a mezinárodní ocenění se jen hrnuly. Sklárny Kavalier odbržely významná ocenění např. I přesto, že ze sázavské sklárny proudily výrobky do celého světa, stále byla doprava závislá na koňských povozech a nejbližší stanicí, kde bylo možné naložit zboží na vlak, byl až vzdálený Český Brod. Výstavba trati Posázavského Pacifiku (zprovozněné v roce 1901) proto znamenala pro sklárny významný impulz. Nutno dodat, že byla celá trať vystavěna v řádu pouhých několika let včetně mnoha tunelů, mostů a dalších náročných staveb.
Situace kolem dědictví nebyla v rodině Kavalírů úplně jednoduchá. I přesto nechal Vladimír v roce 1912 vystavět čtvrtou huť, která měla zabránit tomu, že by časem o podnik kvůli Josefově závěti přišel. Rozmach však netrval dlouho. O dva roky později vypukla první světová válka a kromě enormního snížení odbytu se musel Vladimír potýkat i s nedostatkem dělníků, kteří byli povoláni na frontu. I když si během války podnik udržel svůj věhlas a nadále v rámci možností fungoval, v roce 1919 Vladimír Kavalír umírá a s ním i historie podniku v rukou rodiny Kavalírů. Měl sice syna Vladimíra II. Tomu však bylo v době úmrtí jeho otce pouhých 12 let. Závěť Josefa Kavalíra totiž stanovila, že aby se Vladimírův syn mohl stát dědicem podniku, musí mu být v době úmrtí jeho otce více než 18 let. Takovou podmínku však Vladimír II. nesplňoval.
Rašínův pevný měnový kruz v nově vzniklém Československu zapříčinil, že všechny tuzemské výrobky byly na světových trzích drahé. Kvůli tomu se dostaly sklárny do finančních problémů a plně přešly pod správu Legiobanky, největšího tehdejšího věřitele. I přes enormně těžkou situaci se podařilo tehdejšímu vedení dobře analyzovat trend nových technických skel a v sázavských sklárnách bylo v roce 1922 vyvinuto laboratorní sklo PALEX následované technickým sklem ISIS a K 35, která byla kvalitou i vlastnostmi srovnatelná se světovou konkurencí. Vývoz laboratorního skla opět stoupal a nezastavila ho ani velká hospodářská krize po roce 1930. Sklárny Kavalier byly jeden z mála podniků, který v té době nemusel zastavovat výrobu a propouštět zaměstnance.
Právě v této době nastupuje na scénu domácenské varné sklo, které si ve světě získalo věhlas velmi rychle díky fenomenálnímu designu českého návrháře Ladislava Sutnara. Právě čajové sety Ladislava Sutnara patří k vůbec nejúspěšnějším výrobkům českého sklářství 20. století. V roce 1939 v době hospodářského růstu využila Legiobanka příležitosti a sklárny prodala podnikateli Martínkovi, který opět uvedl do provozu všechny hutě.
Po osvobození Československa a rychlém znárodnění skláren bylo jasné, že kapacity hutí novou poptávku neuspokojí. Proto bylo již v roce 1949 přistoupeno k výstavbě nové moderní huti. Historicky klíčovým se ukázalo být vývojové centrum vedené RNDr. M. B. Volfem, uznávaným vědcem v oboru, který stojí za zrodem varného skla SIAL, které bylo uvedeno do výroby v roce 1951. Mnohem důležitějším mezníkem však bylo vyvinutí varného skla SIMAX, které bylo zavedeno do výroby o 7 let později a výrobky z tohoto skla se produkují dodnes.
Ještě před zavedením varného skla SIMAX do výroby však vyvstal jeden problém. Takto odolné sklo nebyly stávající pece schopné utavit. Bylo proto nutné přejít na technologii tavení elektrickým proudem. Využití elektřiny pro tavení skla však nebylo v tehdejší době praktikováno téměr nikde a zavedení nové technologie znamenalo značné riziko. Brzy se však ukázalo, že rozhodnutí o využití elektřiny bylo správné a kromě možnosti tavení odolnějších skel přinášelo i další benefity jako např. nižší dopad na životní prostředí.
Během šedesátých let byly instalovány nové tavící vany a zavedny automatické linky pro foukané a lisované sklo. I přes tehdejší politickou situaci si sklo SIMAX budovalo skvělou pověst i na západních trzích a tržby ze západu znamenaly pro sázavské sklárny tučné příjmy. V osmdesátých letech se sklárny soustředily převážně na modernizaci strojů a technologií.
Po sametové revoluci byly Sklárny Kavalier vůbec jednou z prvních soukromých společností v tehdejším Československu, která vznikla již 1. prosince 1990. Od 1. ledna 1993 byla sklárna spravována novými soukromými vlastníky. Během devadesátých let začaly Sklárny Kavalier spolupracovat s renomovanými designéry a navázaly na dlouholetou tradici. V roce 1998 se sázavské sklárny staly součástí holdingu Bohemia Crystalex Trading, který měl ambici stát se dominantním výrobcem užitkového a technického skla. Byly pořízeny nové stroje a zprovozněna 6. pec.
V nultých letech se sklárny po světě proslavily výrobou několika mega lahví na víno, z nichž byly některé použity např. při křtech zaocenásných lodí. Neméně důležitým sortimentem byla výroba tažených skleněných trubic, pro které rovněž byly pořízeny nové stroje umožňující produktovat trubice větších průměrů. V roce 2009 sklárny odkoupil podnikatel Otakar Moťka. Od té doby nesou jméno KAVALIERGLASS.
Po několika dalších úspěšných sklářských instalacích rozšiřují sklárny i domácenský sortiment. Představují např. sadu čajové konvice a hrnků SIMAX From, která získala cenu Czech Grand Design Awards 2010. V roce 2011 zahrnují sklárny pod svá křídla podnik Papírny Bělá a začínají tak s produkcí vlastních obalů. V roce 2012 potom ještě podnik KovoPolice, který dodává vlastní kovové části např. V roce 2013 pak představuje KAVALIERGLASS sadu pekáčů a zapékacích mís od italského designéra Hartmanna. Jeho hranatý pekáč se skleněným víkem získal cenu Grand Design.
Huť František a Centrum Sklářského Umění
V roce 1835 manželé František a Antonie Kavalírovi koupili mlýn Na Kácku, tehdy vzdálený asi 2 km proti proudu řeky od městečka Sázava. V roce 1882 syn manželů Kavalírových Josef postavil ve sklářské osadě Na Kácku druhou sklářskou huť František, nejprve s pánvovou lesní pecí přímo vytápěnou dřevem. Moderní pec umožnila zlepšení kvality zde taveného laboratorního skla. Nejstarší sklo KS (Kavalier-Sázava) nahradila skla s obchodním názvem UNEXCELLED (nepřekonatelné) a INFUSIBLE (netavitelné). Na původní peci s přímým otopem se tato skla velmi špatně čeřila, takže pozůstalé bublinky přijímali zahraniční zákazníci jako charakteristický znak a důkaz kvality ohnivzdornosti.
Životnost lesních sklářských hutí trvala zpravidla 30 až 40 let. Sklářská pec spotřebovala za tu dobu palivo z celého okolí v dosahu ekonomické dopravy. Nezbylo než huť opustit, huť i sklářská osada zchátraly, zanikly a zůstal po nich jen místní název: V Hutích, Stará Huť, Nové Hutě, Huťský les, Hutisko atd. Takový osud však huť František naštěstí nečekal. Huť František postavená ve stylu a způsobem původních lesních hutí se zachovala v původní podobě, stejně jako sklářská osada Na Kácku, jejíž je součástí.
Zajímá vás cesta, kterou musí urazit obyčejné zrnko písku, než se promění v křehkou pavučinu? Kolik úsilí musí vynaložit sklář, než kousek beztvaré hmoty promění v jedinečnou ozdobu? Toužíte si něco z toho sami vyzkoušet? Z chátrající historické památky Huti František v Sázavě, kterou nechal postavit Josef Kavalír v roce 1882, vzniklo nově zrekonstruované Centrum sklářského umění, které je od roku 2010 zapsané na seznam kulturního dědictví ČR.
Rozsáhlá sbírka, čítající kolem 1 500 předmětů od 500 autorů z celého světa, je majetkem Nadace Josefa Viewegha, která zachránila i chátrající sázavskou huť František a je jediným zakladatelem obecně prospěšné společnosti CESTY SKLA, o.p.s. která Centrum sklářského umění provozuje.
Exkurze do Skláren
Rádi vás přivítáme u nás ve sklárnách a ukážeme vám, kde se náš vyhlášený český křišťál vyrábí. Během prohlídky našeho závodu v Poděbradech navštívíte expozici historie skláren budete mít možnost shlédnout film o výrobě, poté přímo uvidíte sklářskou huť a broušení dekoru do skla. V Poděbradech nabízíme výklad v českém nebo anglickém jazyce. Pokud máte zájem o výklad v jiném jazyce, je třeba zajistit si vlastního tlumočníka. Rezervujte si svou návštěvu včas. Objednávku můžete doplnit informacemi o skupině nebo zvláštním přáním, které (bude-li v rámci našich možností) splníme.
Během exkurze je zakázáno pořizovat fotografie i videozáznamy. Prohlídka není příliš vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí, výroba se nachází i v prvním patře. V Poděbradech nás najdete poblíž železničního a autobusového nádraží. Autobusy a osobní vozidla můžete bezplatně zaparkovat na nehlídaném parkovišti v Družstevní ulici za sklárnami.
Upozornění: Nedodržení pokynů je na vlastní nebezpečí každého návštěvníka. V případě poranění či poškození, ke kterému dojde nedodržením těchto pokynů nebo pokynů doprovázejícího průvodce, nevznikají poškozenému žádné nároky na odškodnění.
Rádi byste si vyzkoušeli nějakou sklářskou techniku? Všechny výrobky, které si vy sami během kurzu vyrobíte, si odnesete ihned (v případě tzv. studených technik) nebo následující den (v případě tzv.
Zanechat komentář