Rumunsko, největší země jihovýchodní Evropy, se stává stále atraktivnější destinací pro turisty z celého světa. Pyšní se úchvatnou přírodou, od majestátních Karpat po malebné pobřeží Černého moře. Ať už se chystáte zdolávat horské průsmyky, prozkoumávat historická města nebo relaxovat na pláži, vždy si vyberete tu správnou cestu.
Již někdy v roce 2019 jsme si jako první cestovatelský počin s campervanem vytyčili Rumunsko. Proč zrovna tuto zemi? Ti, co tam nebyli, tak se jí bojí. Ti, co tam byli, tak ji chválí a vrací se tam. Chtěli jsme se tedy z první skupiny ideálně přesunout do té druhé a udělat si vlastní názor, poznat další zemi. My tak nějak tušili, že to bude průměrná civilizovaná evropská země a v tom jsme se celkem trefili. Dobře, nejsou tam služby jako ve Švýcarsku, ale najíte se tam dobře.
Rumunsko se ukázalo jako země pro kempování na divoko jako velmi dobrá volba. Všem je úplně jedno, že si někde zajedete s autem a přepíte tam. My osobně nebyli ani jednu noc v kempu, neměli jsme vůbec tu potřebu. A popravdě jsme jich ani moc neviděli. Vodu si lze dopustit u značného množství veřejných studánek, kterých je po cestách dosti a jsou dokonce často vyznačeny i v mapě aplikace Camp4night. Lidi jsou zde milí, tedy až poté, co je pozdravíte. Mínusem je asi všeobecný nepořádek, který asi souvisí se slabšími službami.
Ve známějších místech je za každým koutem zahrádka podpapíráků, semtam taška s odpadky, no turisti se zde mají ještě co učit. Další mínus je asi obecně chování místních řidičů. Zejména ve večerních a nočních hodinách se místní silnice mění v závodní okruh vhodný jen pro otrlejší řidiče. Pokud se ovšem přes tyto dva mínusy dokážete přenést, je Rumunsko krásná, rozlehlá a poměrně prázdná země, která na svůj rozmach turismu teprve čeká, nicméně se na něj už evidentně chystá. A on přijde.
I když Rumunsko nedisponuje rozsáhlou sítí dálnic, nabízí řidičům dostatek kvalitních hlavních tras, po kterých se lze pohodlně pohybovat. Jestliže začínáte s plánováním cesty autem do Rumunka, buďte si jisti, že taková trasa povede přes Slovensko a Maďarsko. Jakékoliv objízdné varianty v podstatě ztrácí smysl. Berme v potaz, že vaším odrazovým bodem je hlavní město České republiky.
A právě v maďarské Budapešti se ostatní trasy mohou lišit podle toho, k jakým cílům v Rumunsku směřujete. Jestliže to bude do severní oblasti, je vhodné jet směrem na maďarský Debrecín a pak k hraničnímu přechodu Oradea. Vzhledem k tomu, že spousta turistů míří v Rumunsku do hlavní metropole, je přístupnější variantou hraniční přechod Arad. A to i v případě, že budete pokračovat k moři, třeba do přímořského města Constanta. To už záleží na každém z vás.
Cesta z Brna vedla celkem běžně Slovenskem přes Bratislavu a Maďarskem přes Budapešť a Segedín k hranici s Rumunskem. Tato trasa je celkem pohodlná a dobře utíká. Maďarskem se jede téměř celou cestu po dálnici, kde byl při našem nočním přesunu minimální provoz. Jedinou společnost nám dělal neustávající konvoj odtahových aut vozících na návěsech ojetá auta vyšší střední třídy. Nicméně z Brna jsme byli v okolí rumunského Aradu za nějakých 6 hodin, což se i se dvěma spícími dětmi v autě dalo pohodlně zvládnout.
Na cestě do této země se setkáte s jedním specifikem - hraničními kontrolami. Rumunsko je součástí Evropské unie a patří do Schengenského prostoru. I tak je však vhodné u sebe mít občanský průkaz, případně cestovní pas. Dále je pak důležité mít platné pojištění vozidla (zelená karta) a platný řidičský průkaz. V rámci povinné výbavy je nutné mít s sebou reflexní vesty a také výstražný trojúhelník.
Na Slovensku musíte mít na dálnicích a některých rychlostních silnicích elektronickou dálniční známku, kterou lze zakoupit i online. Maďarská dálniční známka existuje pouze v elektronické podobě. Můžete si ji tedy velmi snadno pořídit z domova už před odjezdem prostřednictvím SMS nebo online.
V Rumunsku jsou zpoplatněné všechny silnice. Jakmile přejedete hranice s Maďarskem, musíte zakoupit rovinietu - známku k použití silnic. Koupíte ji kromě hraničních přechodů také na benzinových stanicích a na poštách, nebo online na e-rovinieta.ro. Známka pro osobní automobil do 3,5 tuny stojí:
- týdenní: 3 EUR
- měsíční: 7 EUR
- roční: 28 EUR
K nákladům na cestu si v Rumunsku ještě připočtěte poplatek za přejezd mostů přes Dunaj. Orientační ceny se pohybují od 6-12 EUR.
Natankujte v Čechách alespoň půl nádrže ještě předtím, než přejedete hranice. Na Slovensku jsou pohonné hmoty trochu dražší, v Maďarsku a Rumunsku zase levnější.
Rychlostní limity jsou stejné, jako v České republice, tedy 50/90/130 kilometrů za hodinu. Co se povolené rychlosti týče, často ji nikdo nedodržuje. A pokud vy budete předpisy dodržovat, může se stát, že vás ostatní řidiči vytroubí.
V Rumunsku musíte používat bezpečnostní pásy, nesmíte telefonovat za jízdy a nesmíte řídit pod vlivem alkoholu.
Povinná výbava:
- občanský průkaz či pas
- platný řidičský průkaz
- technický průkaz
- zelená karta
V případě, že auto není vaše, také oprávnění o použití vozidla (notářsky ověřená plná moc od majitele, v angličtině).
- hasicí přístroj
- reflexní vesta pro každého, kdo vystupuje z auta
- výstražný trojúhelník
- lékárnička
Děti musí být přepravovány v odpovídajícím dětském zádržném systému do 12 let nebo 150 cm.
Kvalita rumunských silnic se s našimi nedá srovnat. Ačkoli už se to hodně zlepšilo, stále jich spousta připomíná spíš tankodrom. Na silnicích často narazíte na toulavé psy, kteří tu buď polehávají, nebo se motají okolo krajnice. Potkat se můžete klidně se stádem ovcí nebo koňským povozem. Za tmy samozřejmě neosvětleným.
Rumuni jezdí dosti svižně. Auto jedoucí v obci 80 km/h (povoleno 50) je brzdou provozu a všichni (včetně kamionů) mají nutnost jej předjíždět rychlostí blízkou 100 km/h ignorujíce přechody, křižovatky apod. Toto časem řidiče tak vyčerpá a vystresuje tak, že musí čerpat pauzu. Není se čemu divit, že má Rumunsko nejvyšší počet nehod přepočteno na obyvatele z celé EU.
Vyhněte se také projíždění velkých měst v dopravní špičce. Celodenní svícení pro automobily je povinné mimo obydlené oblasti. Motocykly musí svítit 24 hodin denně na všech silnicích.
O dodržování pravidel silničního provozu v Rumunsku se určitě nemá cenu zmiňovat. Jde o naprostou samozřejmost. Nyní už víte, že k nákladům na pohonné hmoty si musíte připočíst ještě výdaje za dálniční známky podle toho, na jak dlouho se do Rumunska chystáte. Když vyrazíte na týdenní dovolenou z Prahy do Rumunska autem s průměrnou spotřebou 7 litrů na 100 kilometrů, výdaje za cestu se mohou lišit dle níže uvedených cílových destinací.
O Temešváru bych řekla, že je městem náměstí, parků, restaurací a příjemné atmosféry. Strávili jsme zde jedno odpoledne při našem road tripu jihovýchodní Evropou a návštěvu doporučujeme i vám. O městě Temešvár je 3. Nechte se inspirovat naším 15 denním road tripem skrz 6 zemí. Budete muset ujet skoro 5 500 km, ale uvidíte krásná města, jezera, přírodní památky a seznámíte se třeba s kulturou a kuchyní Balkánského poloostrova. Jaké země uvidíte? Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Severní Makedonii a Řecko.
Při plánování míst, co navštívit v Rumunsku mějte také na paměti bezpečnost, která je obzvlášť poslední dobou velmi omílaná, a to především kvůli medvědům v oblastech jižních Karpat. Co se týče třeba nocí ve velkých městech určitě se nemusíte bát upírů a ani nějaké větší kriminality.
Pro mě kapitola dávno uzavřená před odjezdem do Rumunska - je tam levno! Vystřízlivění přišlo hned pár hodin po příletu. Levnější je samozřejmě nakupovat v běžných řetězcích (Lidl, Kaufland, Carrefour), ne vždy tomu ale situace nahrává.
Itinerář cesty po Rumunsku
V prvé řadě přišel na řadu itinerář. Věcí, které jsme chtěli vidět, byla spousta a Rumunsko je poměrně rozsáhlé. Populace je dvojnásobná, rozloha dokonce trojnásobná vůči naší matičce ČR. Bylo tedy jasné, že budeme muset pečlivě volit zajímavosti na společné trase tak, abychom netrávili čas jen přejezdy. Tato podmínka byla umocněná našimi dětmi, v té době 1 a 4 roky. Ti dlouho přikurtovaní v sedačkách nedají. Už zpočátku jsme věděli čas, který na cestování máme - 16 dnů. A chtěli jsme vidět jak hory, tak moře. No a u toho jsme začali.
Již při plánování jsme si vytyčili místo u štěrkopískovny poblíž města Arad, kde jsme měli v plánu přenocovat. Na místo jsme dorazili cca 2:00 a okamžitě ulehli.
Toto město jsme měli vyhlédnuté z důvodu, že se v něm má nalézat obrovské venkovní železniční muzeum. A to jsme opravdu našli, i když to nebylo jednoduché. Zdejší exponáty jsou již mírně v rozkladu, je škoda, že se o tyto dřívější pány železnice nikdo nestará. Ale za návštěvu, pokud pojedete kolem, určitě stojí. Navíc to bylo zadarmo.
Další cesta nás již vedla na jedno z top scénických míst. Vysokohorskou silnici protínající hřeben Fagaraš, část pohoří Karpat, táhnoucí se jižním Rumunskem. Je to poměrně známé místo, čemuž odpovídá frekventovanost cesty. Nicméně frekventovaná je opravdu jen cesta. Pouze minimum lidí pak potkáte byť i v nejbližších horách. Cesta samotná je zdarma a přespat v autě se dá na libovolném z mnoha odpočívadel. To nám potvrdil policajt, který nás slušně vykázal z trávníku (zhruba zde), kde jsme nevědomky v zákazu strávili první noc. Celá oblast je totiž součástí národního parku a my jsme porušili zákaz parkování mimo vyznačené plochy. Se stáním přes noc jako takovým nemá místní policie problém.
Ve Fagaraši jsme si kvůli místním parádním výhledům dali dvě noci a pak pokračovali dále na východ. Další zastávkou měl být Brašov se svým parádním historickým centrem, černým kostelem a dalšími památkami, nicméně jsme ani po cca hodině ježdění nedokázali najít přijatelné místo k zaparkování. Fakt. Centrum bylo totálně zasekané, viděli jsme v bezprostřední blízkosti dvě nepříjemně vypadající dopravní nehody, tak jsme ztratili nervy, a prostě vyrazili bez pauzy dále.
První jsme navštívili na chvilku zajímavé pískovcové útvary jménem Trovanti (Babele de la Ulmet). K něm byla nicméně poměrně nepříjemná příjezdová cesta - velmi úzká s minimem místa na konci na parkování. Měli jsme štěstí a byli jsme tam sami. Dále to pak byli celkem tři oblasti pár kilometrů severně od města Berca, ve kterých se nalézají bahenní sopky. První byla zdarma, nicméně ty dvě větší dále byly placené. Každá cca 30 CZK/os.Bahenní sopky se ukázali hlavně jako fantastická zábava pro děti. Jsou to drobné bublající vývěry studené vody, která sebou nese bahno a vytváří tak typické sopečné útvary.
No a jelikož naše ratolesti byli po mrazivých nocích a výletech v horách již mírně nachcípané, tak jsme se rozhodli sbalit pět švestek a dalším nočním transitem se přemístit k Černému moři, kde mělo být příjemné počasí s vodou o teplotě cca 23 stupňů. Tento přesun nám zabral cca 4 hodiny, takže opět odjezd navečer, aby děti rychle vytuhly a příjezd na místo k půlnoci. Místečko jsme měli opět již vyhlídnuté pomocí Google Maps - toto mám již po několika zoufalých hledáních místa na spaní ve dvě ráno silně ve zvyku. Po probuzení na nás čekalo opravdu velmi příjemné kraťasové počasí, krásný výhled na moře, koupání, písečné pláže, no po horách a mrazu silná změna. A náš malý roční Pája zde byl vlastně poprvé u moře, tak z toho byl dost paf. A my zase byli paf z relativně velkých medúz, na které si opravdu člověk musí zvykat. Nicméně podle internetu jsou relativně neškodné a jejich žahnutí nepálí více než česká kopřiva.
V této části jsme zůstali další dva dny. Kromě moře je v tomto letovisku Costinesti také parádní vrak lodě ve velmi malé hloubce (pár metrů), ke kterému jezdí malé výletní čluny. V tomto letovisku to asi v létě dost žije, podle počtu klubů a restaurací, nicméně jsme evidentně dorazili přímo na konec sezóny - polovině září. Jednu noc jsme si pak dali ještě přímo na písečné pláži severně od Konstanty, vyloženě na jižní hranici národního parku delta Dunaje. Tam jsme se nakonec díky její rozloze rozhodli nejet. Někam se tam fakticky dostat je také na pár dnů a my už tolik času neměli. Museli jsme se postupně zase začít vracet.
Transfagarasan, nejkrásnější silnice na světě a "děsivá" zkušenost s medvědy!
Jelikož to bylo doslova cestou, dali jsme si jedno odpoledne pauzu i v Bukurešti, kde je v centru opravdu velký a slušně vybavený zábavní park. Je zde opravdu spousta atrakcí pro děti a každá se platí cca 20 CZK, což asi nikoho nezabije. Nicméně se dvěma dětmi po pár hodinách zjistíte, že možná i jo.
Tato vysokohorská cesta se nachází jižně od Fagaraše a je méně známá, méně navštěvovaná, nicméně neméně spektakulární. Popravdě se nám zde velmi rychle zalíbilo a absence davů turistů z ní rychle udělala místo č.1 Rumunska. Spousta krásných míst, kam se dalo zajet s autem přespat, spousta krásných cest na výlety. Navíc cesta samotná poskytuje krásné výhledy a když člověk nevystoupí z auta, tak se určitě vyplatí projet. Do těchto končin asi jezdí Rumuni v zimě na lyže a šlo to poznat.V okolí cesty rostou doslova zástupy hotelů, které asi v řádu jednotek let tuto oblast promění k nepoznání. My jsme si zde vytyčili víceméně dle docházkové vzdálenosti jeden z vrcholů - Galbenul (2137 metrů) a na ten se s dětmi docupkali. Počasí krásné, ale foukat zde umí solidně, jsou to přece jen hory, takže nepodceňovat.
Po cestě z Transalpiny přes Petrosani ještě doporučím zastávku v krasových jeskyních Pestera Bolii. Zde bych odpověděl úvodní otázku ohledně cen v Rumunsku. Oběd pro 3 nás zde vyšel s pitím a kávou na cca 1100 CZK. Tedy žádné levné hodování se nekonalo. A to se nejednalo o nijak výjimečnou nejvyšší cenu, spíše běžnou za jídlo pro rodinu.
Víceméně již jako pauzu před návratem jsme si naplánovali cestu přes Temešvár, kde bychom se podívali na místní zajímavosti, nakoupili suvenýry a navečer pokračovali směr Brno. Centrum města za návštěvu určitě stojí, nám nicméně návštěvu již zhatil déšť, a tak jsme utekli do dětské herny v blízkém nákupáku. Potřebovali jsme děti před cestou trošku zabavit, aby nám prospali cestu zpět domů.Ta se nakonec povedla bez problémů s jednou výjimkou - hodinovým čekáním na hranicích s Maďarskem a popojížděním v koloně.
Tipy na nezapomenutelné silnice v Rumunsku
Rumunsko se pyšní sítí úchvatných silnic, které vás provedou tou nejkrásnější krajinou, jakou si jen dovedete představit.
Transalpina
Transalpina, nejvyšší silnice v Rumunsku, vás doslova vyveze do nebe. S vrcholem v průsmyku Urdele ve výšce 2145 metrů se budete cítit, jako byste se dotýkali mraků. Transalpina je jednou z mála silnic v zemi, kam se můžete s autem dostat nad mraky. Při cestě přes pohoří Parâng se vám naskytnou neuvěřitelné panoramatické výhledy na nedotčenou krajinu.
Transfăgărășan
Transfăgărășan, počeštěle Transfagaraš, je silnice s titulem "nejlepší na světě" od samotného Top Gearu. Silnice propojuje města Sibiu a Pitești a nabízí nespočet zastávek, které vám vezmou dech. Projedete se kolem vodopádu Balea, zastavíte se u jezera stejného jména nebo u Čapího jezera. Majestátní pohled se vám naskytne na přehradě Vidraru a jejím jezeře. A pokud jste milovníci historie, nenechte si ujít hrad Poenari.
Transrarau
TransRarau není jen silnice, je to dobrodružství! Na cestě se dostanete až do výšky 1400 metrů nad mořem v masivu Rarău. Říká se jí také "Silnice pokladů" a není to náhoda. Každý kilometr je klenotem, který na vás čeká za zatáčkou. Nezapomeňte se však dívat i na cestu, protože protijedoucí auta se objeví často až na poslední chvíli.
Cheile Bicazului (Bicaz Gorges)
V srdci Rumunských Hasmašských hor se nachází Bicazská soutěska, úzký průchod vytesaný samotnou řekou Bicaz. Tato dechberoucí scenérie propojuje Transylvánii (Sedmihradsko) s Moldávií a nabízí jedinečný zážitek z jízdy. Nejkrásnější částí je bezesporu úsek mezi Gheorgheni a Bicazem.
Bonus: Transeibenthal
Zapomenutá šotolinová cesta do malebné české vesničky v Rumusku se proměnila v asfaltový ráj pro všechny milovníky zatáček. Devítikilometrová klikatá stezka s poetickým názvem Transeibenthal, inspirovaná slavnými Transalpinou a Transfagaras, si získala srdce motorkářů.
Zanechat komentář