Narodil se do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda a jeho manželky Magdaleny v Plzni. Už od mládí ho lákalo cestování. V roce 1936 podnikl svou první delší cestu s bratrem Josefem a kamarádem Václavem Hruškou na Podkarpatskou Rus. Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou školu obchodní v Praze, kterou dokončil až v roce 1946 kvůli uzavření českých vysokých škol během druhé světové války.
Cesty s Jiřím Hanzelkou
Během studií se seznámil s Jiřím Hanzelkou a navázali celoživotní přátelství. Společně vyvinuli projekt "5", který odkazoval na pět kontinentů, které chtěli navštívit. V roce 1947 oslovili automobilku Tatra s tímto projektem. Společnost, ohromena plánem a využívající příležitost k propagaci svých vozidel, se rozhodla cestu sponzorovat a poskytla jim stříbrnou Tatru 87.
V letech 1947 až 1950 podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Zahájili ji 22. dubna 1947 a absolvovali s vozem Tatra 87. Za tu dobu odvysílali přes 700 reportáží, pořídili tisíce fotografických záznamů a natočili množství materiálu značné dokumentární hodnoty. Byli prvními lidmi na světě, kdo projeli automobilem napříč Afrikou, zachytili na filmový pás zrození sopky a vynesli na nejvyšší horu Afriky československou vlajku.
Tatra 87, se kterou Hanzelka a Zikmund procestovali Afriku a Jižní Ameriku
Z této cesty vznikly 4 cestopisy. Z materiálu vznikly 3 celovečerní a 10 krátkých filmů. Z jihoamerické části cesty vznikly 4 cestopisy. Po návratu z první cesty 30. dubna 1953 dostal Zikmund Řád prezidenta republiky Antonína Zápotockého "za odvážnou a úspěšnou cestu autem Afrikou a Amerikou".
Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959-1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Byli také prvními na světě, kdo projeli celým územím bývalého Sovětského svazu od východu k západu.
Tatra 805, kterou Hanzelka a Zikmund procestovali Asii a Oceánii
Období normalizace a návrat do veřejného života
V roce 1968 se postavil na stranu tzv. reformních komunistů. Po roce 1968, kdy se jednoznačně postavili proti okupaci naší země, byli oba umlčeni, bylo jim znemožněno publikovat a účastnit se veřejného života. Hanzelka byl jedním z disidentských řečníků na Václavském náměstí, když 19. listopadu začala revoluce. Hanzelka a Zikmund sdíleli osud dalších československých disidentů v éře po Pražském jaru a žili skromně 21 let v podřadných zaměstnáních až do sametové revoluce v roce 1989.
S pádem komunistické vlády byli Hanzelka a Zikmund znovu oslavováni jako hrdinové, s rozsáhlými rozhovory a reprízami jejich filmů. Miroslav Zikmund začal opět cestovat až v roce 1989. Roku 1991 se vydal do Japonska, o rok později (1992) navštívil Austrálii a roku 1994 zamířil na Nový Zéland. V roce 1996 byl spoluúčastníkem (s dokumentaristou Milanem Maryškou) expedice "Sibiř - peklo, nebo ráj", ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus.
Ocenění a odkaz
V r. 1993 byla Zikmundovi s Hanzelkou udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische. V r. 1999 převzali oba cestovatelé z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce mu český prezident Miloš Zeman 28. října udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Planetka č. 10173 Hanzelkazikmund byla pojmenována na počest obou cestovatelů.
Miroslav Zikmund přebírá čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Miroslav Zikmund zemřel 1. prosince 2021 v Praze ve věku 102 let. Je pohřben v hrobě na zlínském Lesním hřbitově. Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.
Archiv H+Z
Archiv HZArchiv H+Z, v němž je uchováván osobní fond inženýrů Hanzelky a Zikmunda, vznikl díky jejich dlouholetým osobním kontaktům s etnografem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně PhDr. Karlem Pavlištíkem. Vybudování vlastního Archivu H+Z předcházelo vytvoření stálé expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly“ ve zlínském zámku, na jejímž scénáři i realizaci se významně podílel M. Zikmund a kterou architektonicky i výtvarně nápaditě vyřešil Ladislav Včelař.
Rozsáhlý a dosud neuzavřený osobní fond ing. Hanzelky a Zikmunda vznikl převážně v průběhu jejich cesty Evropou, Afrikou a Latinskou Amerikou v letech 1947-1950 a Asií, Oceánií a rozlehlým územím bývalého SSSR v letech 1959-1964. Obsahuje více než 100 běžných metrů písemností (korespondence, deníků, map, výstřižků, přípravných materiálů pro knihy, rukopisů reportáží a cestovní a účetní dokumentace), 120 000 negativů a diapozitivů, asi 50 000 pozitivů a kontaktních fotografií, 150 filmů H+Z, asi 1 000 ks upomínkových předmětů, suvenýrů a trofejí, sbírku mincí, sbírku pohlednic a herbář.
Společenské a vzdělávací akce využívající charakteristické činnosti Archivu H+Z jsou organizovány v úzké spolupráci s Klubem H+Z Zlín, občanským sdružením pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Klub H+Z působí ve Zlíně od roku 1998, usiluje o to, aby zejména mladá generace nacházela v duchovním odkazu inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda inspiraci pro úsilí o kvalitní vzdělání a snahu poznávat svět.
Zanechat komentář