Dovolená ve zkušební době v České republice: Co říká zákoník práce

Dovolená je základním pracovním právem zaměstnance a její čerpání se řídí zákoníkem práce. Správné pochopení pravidel týkajících se dovolené je důležité jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. V článku zjistíte, kdy mu na ni vzniká nárok, kdy může zaměstnavatel dovolenou zamítnout nebo přikázat a jak je to s dovolenou ve zkušební době.

Obecné zásady dovolené

Pokud jste zakotvili v klasickém pracovněprávním poměru, máte zaručenou dovolenou nejméně ve výši čtyř týdnů za rok. Většina zaměstnavatelů ovšem v současnosti poskytuje dovolenou v délce pět týdnů (či více), státní zaměstnanci a další vybrané skupiny to mají zaručené přímo zákoníkem práce. Základní pravidla pro čerpání dovolené zůstávají stejná, a to minimálně čtyři týdny dovolené ročně, z toho alespoň dva týdny souvisle.

Na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti se zákonná úprava nově od roku 2023 vztahuje také. Podmínky jsou přitom stejné jako u zaměstnání na hlavní pracovní poměr. Pro vznik nároku je tedy nutné, aby zaměstnanec odpracoval minimálně čtyřnásobek své týdenní pracovní doby, která u dohod představuje 20 hodin týdně. Druhou podmínkou je pak to, že dohoda musí trvat minimálně 4 týdny.

Dovolená náleží zaměstnancům, kteří byli v pracovním poměru alespoň rok a odpracovali si v daném roce 52 týdnů. V opačném případě se bude jednat o poměrnou dovolenou. Zaměstnanci pracující na plný úvazek tak mají nárok na minimálně 160 hodin dovolené za kalendářní rok. Pokud čerpáte týden dovolené, odečte se vám při plném úvazku 5 x 8 hodin, tedy 40 hodin dovolené.

Dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část náleží zaměstnanci, pokud odpracoval u zaměstnavatele alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Nárok na dovolenou se odvíjí od počtu odpracovaných celých násobků zaměstnancovy týdenní doby v daném kalendářním roce a jeho výměry dovolené. Zaměstnanci přísluší plná výměra dovolené za kalendářní rok, pokud v daném roce odpracuje 52 celých násobků své týdenní pracovní doby. Při méně než čtyřech celých násobcích týdenní pracovní doby nemá zaměstnanec na dovolenou nárok.

Pokud zaměstnanec u zaměstnavatele pracuje méně než rok a odpracoval 60 dnů, vzniká mu nárok na poměrnou část dovolené. Poměrná část se počítá jako jedna dvanáctina roční výměry dovolené za každý celý kalendářní měsíc práce u daného zaměstnavatele. Pokud zaměstnanec neodpracoval 60 dnů, má nárok na dovolenou za odpracované dny. Konkrétně to je 1/12 dovolené za každých 21 odpracovaných dnů. Podobně tomu je za 42 odpracovaných dnů.

Kromě základní dovolené může zaměstnanci vzniknout nárok na dodatkovou dovolenou, a to pokud pracuje v obtížných nebo zdraví škodlivých podmínkách. Tato dodatková dovolená činí jeden týden a přidává se k základní výměře dovolené.

Po dobu dovolené zaměstnanec nedostává běžnou mzdu, ale náleží mu náhrada mzdy za dovolenou.

Od roku 2021 je délka dovolené odvozena od týdenní pracovní doby zaměstnance a je místo ve dnech vyjadřována v hodinách. Povinné 4 týdny dovolené při standardní osmihodinové pracovní době se přepočtou na 160 hodin.

Od roku 2021 se dovolená účetně nepočítá na dny, ale na hodiny. Změny z roku 2021 ovlivnily hlavně zaměstnance ve směnném provozu, pro které nebyl přepočet na dny spravedlivý. To příznivě ovlivnily změny z roku 2021, díky kterým zaměstnanec směnného provozu čerpá z dovolené za dané dny pouze tolik hodin, kolik by skutečně odpracoval.

Čerpání dovolené obvykle funguje tak, že si zaměstnanec naplánuje dovolenou a požádá o ni zaměstnavatele - nejpozději 14 dnů předem. Zákon neuvádí, do kdy by měl zaměstnavatel dovolenou schválit. Zaměstnavatel nemusí dovolenou automaticky schválit, může ji i zamítnout - ale jen z vážných provozních důvodů. Současně však má zaměstnavatel povinnost přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.

Podle zákoníku práce má dokonce zaměstnavatel právo zaměstnance z dovolené i odvolat nebo ji úplně zrušit - opět pouze z naléhavých provozních důvodů, které by bez osobní přítomnosti zaměstnance na pracovišti jinak nevyřešil. V takovém případě podle zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly. Zaměstnavatel může kdykoliv dovolenou přerušit či ukončit a povolat zaměstnance zpět do práce s tím, že pak ale zaplatí například dopravu zpět domů, storno poplatky v hotelu či zálohy uhrazené cestovní kanceláři.

Zaměstnavatel také může určit čerpání dovolené, tedy dovolenou zaměstnanci přikázat. Oznámit mu to však musí písemně alespoň 14 dní předem. Například ve směnném provozu se mnohdy jedná o hromadné čerpání dovolené, známé také jako celozávodní dovolená.

Pokud si zaměstnanec svoji dovolenou za daný kalendářní rok nevybere, může si ji nechat převést do dalšího roku. Zaměstnavatel je ale zodpovědný za to, aby zaměstnanec vyčerpal veškerou dovolenou, která mu v daném kalendářním roce přísluší.

Když zaměstnanec během dovolené onemocní, může ji přerušit a nechat si od doktora vystavit neschopenku. Pracovní úraz nebo nemoc z povolání se pro účel dovolené počítá jako odpracovaná doba bez omezení. Stejně tak i mateřská dovolená. Nastávající maminky dovolenou běžně čerpají ještě před nástupem na mateřskou.

Může se stát, že si zaměstnanec nestihne dovolenou během roku vybrat, například kvůli naléhavým provozním důvodům na straně zaměstnavatele. Důvodem nevyčerpané dovolené mohou být i překážky v práci, jako je dlouhodobá nemoc nebo rodičovská dovolená. Zaměstnanec se nemusí bát, že by mu dovolená propadla - celá nevyčerpaná část se automaticky převede do dalšího kalendářního roku.

Pokud v práci během roku končíte, nárok na dovolenou se poměrově krátí podle toho, kolik dnů budete mít odpracováno. Nárok na dovolenou se poměrově krátí také při zkráceném úvazku nebo když se délka úvazku změní během roku.

Počet zbývajících hodin dovolené naleznete vždy na výplatní pásce.

Dovolená ve zkušební době

Zkušební doba je období, během kterého mohou zaměstnavatel i zaměstnanec jednodušeji ukončit pracovní poměr. Zkušební doba primárně slouží ke vzájemnému poznávání se mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a není tedy příliš obvyklé, že by zaměstnanec čerpal dovolenou v průběhu prvních měsíců v nové práci. Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce.

Zákoník práce čerpání dovolené ve zkušební době nezakazuje. Zaměstnancům nárok na dovolenou vzniká po odpracování zákonem stanovené doby bez ohledu na to, jestli zrovna jsou nebo nejsou ve zkušební době. Zaměstnanec získává nárok na dovolenou za každý odpracovaný kalendářní měsíc. Mějte na paměti, že dovolenou si nemůžete vzít, kdykoliv se vám zlíbí. Je potřeba, aby vám ji schválil váš nadřízený.

Pokud nastoupíte na zaměstnavatele s požadavkem dovolené čerpané hned druhý měsíc zkušební doby, zaměstnavatel vám nejspíš nevyhoví. Zejména proto, že na ně ještě patrně ani nebudete mít nárok. Na druhou stranu zákoník práce takto čerpat dovolenou nijak neomezuje a nestanoví jiná pravidla, než jaká platí mimo zkušební dobu. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jestli vám umožní čerpat dovolenou už ve zkušební době či nikoliv.

Pamatujte, pakliže zaměstnavatel zaměstnanci umožní si dovolenou ve zkušební době vybrat, zaměstnanci se o dobu čerpání celodenní dovolené zkušební doba prodlouží, jelikož o dovolené vás zaměstnavatel pochopitelně nemůže „zkoušet“. A jak již sám název napovídá, to je hlavní účel této pracovním právem ošetřené doby.

Nárok na dovolenou ve zkušební době je stejný jako u běžného pracovního poměru. Zaměstnanec získává nárok na dovolenou za každý odpracovaný kalendářní měsíc.

Pokud skutečně přicházíte k novému zaměstnavateli v letních měsících, snažte se užít si dovolenou ještě v měsících předchozích.

Zkušební dobu nelze prodloužit smluvně, zaměstnavatel se zaměstnancem se na ničem takovém nemohou dohodnout. K jejímu prodloužení dochází ale v některých případech ze zákona, a to o celodenní překážky v práci a o celodenní dovolenou. Zkušební doba se prodlužuje o příslušný počet zameškaných pracovních dnů.

Prodloužení zkušební doby

Vedle možného smluvního prodloužení zkušební doby do její maximální možné délky (viz výše) počítá zákoník práce též s jejím prodloužením ze zákona, a to o pracovní dny zaměstnance, v nichž během zkušební doby neodpracoval celou směnu z důvodu překážky v práci, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání práce. Tomu nutno rozumět tak, že kolik celých směn zaměstnanec ve zkušební době zamešká z důvodu překážky v práci, čerpání dovolené nebo neomluvené absence (včetně jejich možné kombinace), o tolik směn, resp. pracovních dnů, se mu zkušební doba prodlouží. Zkušební doba pak uplyne o půlnoci toho dne, do kterého připadl konec poslední ze směn, o které se zkušební doba prodlužuje.

Prodloužení zkušební doby znamená, že nedochází k jejímu přerušení, a i v době překážky v práci (až na výjimku uvedenou v § 66 odst. 1 ZP), čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání práce zaměstnancem je možné využít zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Kdyby překážka v práci, čerpání dovolené nebo neomluvená absence vedly k zameškání celé směny již v prodloužené části zkušební doby, celý princip se uplatní znovu.

Aby doba překážek v práci nebo dovolené vedla k prodloužení zkušební doby, musí mít celodenní charakter, tj. zaměstnanec z této příčiny neodpracuje celou svoji směnu. Nehraje přitom roli, jak dlouhou směnu měl zaměstnanec - nebýt překážky v práci nebo čerpání dovolené - odpracovat. Prodlužuje se o kalendářní, nebo pracovní dny? O odpovědi na tuto otázku nepanuje všeobecná shoda a soudní judikatura se k ní ještě nevyjádřila. Autor článku má ale za to, že se zkušební doba prodlužuje o pracovní dny.

Jestliže do doby prodloužení zkušební doby připadne další celodenní překážka v práci nebo zaměstnanec bude znovu čerpat celodenní dovolenou, proces prodloužení zkušební doby se zopakuje podle stejného klíče.

Příklady prodloužení zkušební doby

Příklad č. 1: Ve sjednané zkušební době zaměstnanec nepracoval v následujícím rozsahu a z těchto důvodů:

• ve 3 směnách čerpal dovolenou,
• na 1 směnu mu připadl svátek podle zvláštního právního předpisu,
• absenci na 1 směně mu musel zaměstnavatel omluvit pro překážku v práci spočívající v účasti na pohřbu bratra,
• po dobu 1 směny čerpal náhradní volno za práci přesčas, a
• 4 hodiny ze své 7,5hodinové směny zameškal kvůli doprovodu rodinného příslušníka k vyšetření ve zdravotnickém zařízení.

V daném případě se zkušební doba prodlouží o dobu čerpání dovolené a dobu účasti zaměstnance na pohřbu bratra, protože jde o doby, se kterými zákoník práce tento postup spojuje a mají celodenní charakter. Jiná důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance spočívající v jeho doprovodu rodinného příslušníka k vyšetření ve zdravotnickém zařízení neobsáhla celou směnu. Doba, kdy zaměstnanec nepracuje, protože na jeho obvyklý pracovní den připadl svátek, stejně jako doba čerpání náhradního volna za práci přesčas, překážkami v práci nejsou a délku zkušební doby neprodlužují.

Příklad č. 2: Zaměstnanci vznikl pracovní poměr dne 1. 3. 2024 a v pracovní smlouvě s ním byla sjednána tříměsíční zkušební doba. V době od 2. 4. 2024 do 19. 4. 2024 (tj. 18 kalendářních dní) byl zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti. Pracoval v rovnoměrném rozvržení pracovní doby od pondělí do pátku. Z výše uvedeného vyplývá, že během měsíce dubna 2024 zameškal zaměstnanec v důsledku dočasné pracovní neschopnosti celkem 14 směn (pracovních dnů). To je doba, o kterou se mu bude zkušební doba prodlužovat. I dobu prodloužení je nutno počítat jako dny pracovní. Nenastanou-li další důvody pro prodloužení, skončí v daném případě zkušební doba dne 20. 6. 2024 - napočítá se 14 pracovních dnů zaměstnance od 31. 5. 2024, kdy by jinak zkušební doba skončila.

Zkušební doba nemusí nutně skončit uplynutím doby, na kterou byla smluvními stranami sjednána. Neodpracuje-li zaměstnanec během jejího trvání směnu v důsledku celodenní překážky v práci nebo celodenní dovolené, ze zákona se zkušební doba prodlouží.

Délka zkušební doby

Právní úpravu zkušební doby včetně její délky obsahuje ustanovení § 35 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). S řadovým zaměstnancem nesmí být zkušební doba sjednána delší než 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru. Jinak je tomu u vedoucího zaměstnance, s ním lze sjednat zkušební dobu v délce až 8 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru.

Zákoník práce nebrání tomu, aby byla zkušební doba sjednána též se zaměstnancem, s nímž vstupuje zaměstnavatel do pracovního poměru na dobu určitou. Aby však nedocházelo k tomu, že zkušební doba bude zahrnovat valnou část sjednané doby trvání pracovního poměru, obsahuje právní úprava omezující pravidlo, že zkušební doba nesmí být v takovém případě sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.

Důležité upozornění - sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. I kdyby na tom měl zájem zaměstnavatel i zaměstnanec, na prodloužení zkušební doby se dohodnout nemohou. Platí to rovněž v případě, že nevyužili její maximálně přípustnou délku. Zkušební dobu sjednanou na 2 měsíce nelze proto v jejím průběhu ještě o měsíc prodloužit.

Běžní zaměstnanci mohou být nyní ve zkušební době až čtyři měsíce místo dosavadních tří. Méně příjemnou novinkou je prodloužení zkušební doby.

Změny v zákonné úpravě volna zaměstnanců

Zákonné úpravy týkající se volna zaměstnanců prošly v posledních několika letech postupnými změnami. Od srpna 2024 platí zjednodušení administrativy kolem dovolených. "Tato změna přináší větší svobodu oběma stranám. Zaměstnavatelům umožňuje pružněji reagovat na situaci ve firmě. Od ledna 2021 je možné převádět dovolenou nad zákonné minimum do dalšího roku. Pokud máte nárok na pět týdnů volna, čtyři týdny musíte vyčerpat do konce roku, ale pátý týden si můžete nechat na příští rok. Je to jeho právo, nikoli právo zaměstnance.

Existují dvě výjimky, kdy si termín dovolené může určit sám zaměstnanec. První případ nastává v situaci, kdy zaměstnavatel neurčí zaměstnanci čerpání dovolené nejpozději do 30. „V takovém případě vzniká právo určit termín dovolené i zaměstnanci. Právo zaměstnavatele tím však nezaniká. Rozhodující je časové hledisko. Druhá výjimka nastává po skončení mateřské dovolené, před nástupem na rodičovskou dovolenou. V tomto případě si čerpání dovolené určuje zaměstnanec sám. Termín je ale pevně daný. Je to den následující po skončení mateřské.

Od roku 2024 mají na dovolenou nárok také pracovníci na DPP a DPČ. Dohodáři mají na placené volno nárok, pokud splní 2 podmínky: pracovní poměr trval alespoň 4 týdny a zároveň v daném kalendářním roce odpracují minimálně 80 hodin. Délka dovolené se pak počítá stejně jako u poměrná část dovolené.

Od 1. 1. 2012 Ustanovení § 35 ZP bylo novelou k uvedenému datu přeformulováno a doplněno. Došlo k následujícím změnám:

• byla zavedena možnost sjednat s vedoucím zaměstnancem zkušební dobu v délce až 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru
• do 31. 12. 2011 platilo, že zkušební dobu nelze sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl; to bylo nahrazeno pravidlem, že tak lze učinit kdykoliv během dne vzniku pracovního poměru
• ve vztahu k prodlužování zkušební doby zákoník práce vedle překážek v práci zmiňuje rovněž dovolenou, obojí s výslovným přívlastkem "celodenní"
• byla zavedena vazba mezi délkou zkušební doby a sjednanou délkou doby trvání pracovního poměru na dobu určitou.
• Do 31. 12. 2011 bylo výkladově sporné, jak počítat běh zkušební doby, na který den tedy připadá poslední den její délky a zdali i pro tento případ použít právní úpravy počítání času obsažené v § 122 ObčZ. Novelou byl tento výkladový spor odstraněn změnou v § 333 ZP, z níž jasně vyplývá, že se občanskoprávní předpisy nepoužijí a pro počítání dob má zákoník práce vlastní pravidlo.

Od 1. 1. 2014 Novelou zákoníku práce v souvislosti s rekodifikací soukromého práva nedošlo sice k žádné textové změně v ustanovení § 35 tohoto právního předpisu, ale na základě principu podpůrného použití nového občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích se i na právní jednání v podobě sjednání zkušební doby vztahují např. ustanovení § 574 a násl. OZ o neplatnosti právních jednání. Ostatně v tomto směru se již objevily i některé nové výklady (viz rubrika Upozornění na možné chyby).

Od 1. 6. 2025 Tzv. flexibilní novelou zákoníku práce došlo k zásadním změnám co do délky zkušební doby. Tyto změny se dají shrnout do následujícího přehledu:

• Maximální délka zkušební doby byla prodloužena z 3 na 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru u řadových zaměstnanců a z 6 na 8 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u zaměstnanců vedoucích.
• Bylo připuštěno, aby smluvní strany pracovního poměru písemnou dohodou prodloužily do této maximální délky původně sjednanou zkušební dobu i během jejího trvání.
• Prodloužení zkušební doby ze zákona je nově spojeno též s neomluveným zameškáním práce a k prodloužení vede i situace, kdy zaměstnanec zamešká během zkušební doby celou směnu též kombinací překážky v práci, čerpání dovolené a neomluvené absence (zákon nevyžaduje celodenní charakter každé z těchto tří právních skutečností).
• Nová právní úprava "rozsekla" letité diskuse o tom, jak se zkušební doba ze zákona prodlužuje, jestli o dny kalendářní, nebo pracovní. Upřednostnila pracovní dny, protože to odpovídá jejímu účelu i povaze právních skutečností, s nimiž je prodlužování zkušební doby spojeno.