V době letních prázdnin tráví řada domácností volný čas mimo své trvalé bydliště. Lékařská povolání patří mezi ta, která vyžadují provoz i během svátků, víkendů a letních prázdnin. Zajištění péče je nezbytné i v době, kdy jsou personální kapacity ve zdravotnictví ještě nedostatkovější než v jiných odvětvích. I proto bývá plánování a čerpání dovolené mezi zaměstnanci a zaměstnavateli komplikovaným tématem. Naráží nejen na organizační limity, ale i na právní otázky.
Léto je časem dovolených i pro praktické lékaře. Mnoha pacientům se proto může stát, že po příchodu do čekárny na dveřích ordinace najdou jen ceduli, kam lze v době nepřítomnosti doktora zavítat. Praktický lékař má podle zákona o zdravotních službách povinnost v době své nepřítomnosti informovat o tom, kdo je ošetří místo něj. A náhradníka zajistit.
Jaká specifická pravidla platí pro čerpání dovolené u lékařů, aby byla péče zajištěna i během jejich nepřítomnosti? Kdo rozhoduje o době dovolené a za jakých podmínek? A má zaměstnanec možnost se proti rozhodnutí bránit?
Výkonem povolání zdravotníků je zajišťováno základní lidské právo na ochranu zdraví. Právě proto je nezbytné, aby zdravotní péče fungovala bez ohledu na osobní plány jednotlivých pracovníků a nestalo se, že se občané znenadání ocitnou bez jejího zajištění. Přesto však nelze přehlížet skutečnost, že lékaři i další zdravotnický personál jsou stále zaměstnanci. I na ně se tak vztahuje základní pracovněprávní ochrana včetně nároku na dovolenou, nelze je tudíž v tomto ohledu nikterak znevýhodňovat.
Povinnosti lékaře v době nepřítomnosti
Zákon proto stanoví speciální pravidla pro situace, kdy lékař nebo jiný zdravotnický personál činnost krátkodobě nevykonává, a občanům by se tak potřebné péče v této době nemuselo dostat. Aby zůstala zajištěna alespoň neodkladná zdravotní péče, má lékař povinnost zveřejnit ještě před svojí dovolenou nebo jinou krátkodobou nepřítomností pacientům informace o tom, že dočasně přerušuje poskytování zdravotních služeb a jaký jiný poskytovatel zajistí neodkladnou péči namísto něj.
Z pohledu praxe to znamená, že lékař musí s dostatečným předstihem oznámit, kdy bude ordinace uzavřena, a zároveň uvést, na koho se mohou pacienti v naléhavých případech obrátit. Zastupující lékař pak má povinnost tuto péči poskytnout. Informace musí být viditelně k dispozici ve veřejně dostupné formě, například na webových stránkách lékaře nebo jednoduše jako oznámení na dveřích ordinace.
Podle mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívové je kromě cedule na dveřích ordinace i čekárny vhodné využít třeba i webu či infodesky obecního úřadu.
Pokud by poskytovatel zdravotních služeb tuto povinnost nesplnil, mohou pacienti proti tomu podat i stížnost. Ze strany lékaře by se pak takové chování dalo kvalifikovat jako přestupek, za který by mu správní orgán mohl uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.
Lékař má povinnost zpřístupnit pacientům informaci o svém zástupu v době své nepřítomnosti nebo dočasného přerušení poskytování zdravotních služeb. Informaci o tom, který zastupující lékař či zdravotnické zařízení pacientům poskytne neodkladnou péči v době jeho nepřítomnosti (např. v době dovolené), má poskytovatel povinnost zveřejnit, tak, aby byla pacientům veřejně dostupná - tedy především viditelně, třeba na dveřích ordinace či čekárny, ale je také vhodné využít i další, zažité komunikační prostředky - tedy způsoby jakými obvykle oznamuje změny ordinační doby (web, infodeska obecního úřadu apod.).
V případě, že by poskytovatel nezpřístupnil pacientům informaci o své nepřítomnosti nebo dočasném přerušení poskytování zdravotních služeb a informaci o svém zástupu, dopustil by se přestupku. Také zastupující lékař, který by odmítl vyšetřit pacienty ve své ordinační době (či její části) by se dopustil přestupku.
Poskytovatel zdravotních služeb má povinnost informovat zdravotní pojišťovnu o své nepřítomnosti v ordinaci v případě, že tato nepřítomnost výrazně omezí provoz ordinace a bude trvat předem určený počet dnů v kalendářním měsíci (viz příklad níže). Poskytovatel hlásí také údaje zastupujícího lékaře.
Za určitých podmínek bude lékař dále povinen informovat i zdravotní pojišťovnu, se kterou má uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb mezi poskytovatelem zdravotní péče a zdravotní pojišťovnou. V případě ambulantních specialistů vzniká tato povinnost při nepřítomnosti delší než sedm dní a u praktických lékařů dokonce při nepřítomnosti delší než tři dny.
Příklad
Například všeobecný praktický lékař nebo lékař pro děti a dorost musí zdravotní pojišťovnu informovat v případě, že jeho nepřítomnost bude trvat déle než 3 dny, lékař v oboru gynekologie v případě nepřítomnosti delší než 7 dnů.
Co dělat, když váš lékař neordinuje
Poskytovatel plánované uzavření ordinace obvykle zveřejňuje s předstihem. Dispenzarizovaný pacient, který poskytovatele navštěvuje pravidelně, by si měl potřebnou zásobu léčivých přípravků zajistit s dostatečným předstihem s ohledem na plánovanou nepřítomnost ošetřujícího lékaře. V akutních případech (např. zhoršení zdravotního stavu) se může pacient obrátit na zastupujícího lékaře.
Na zastupujícího lékaře se pacient může obrátit v akutních případech, například při zhoršení zdravotního stavu. Zástupce též řeší aktuální zdravotní stav pacienta. Posoudí, zda je nezbytné předepsat medikaci.
Pokud pacient potřebuje předepsat léky na chronické onemocnění může požádat zastupujícího lékaře o vystavení receptu. Zastupující lékař řeší aktuální zdravotní stav pacienta a posuzuje, zda je nezbytné předepsat medikaci v závislosti na tomto aktuálním zdravotním stavu pacienta.
Ze zkušeností pacientů zastupující lékař předepisuje recept na jedno balení léků, tedy většinou na měsíc, kdežto domovský praktik je může napsat i na čtvrt roku. Podle Plívové je dobré, aby měl pacient lékařskou zprávu kvůli informovanosti zastupujícího lékaře.
V případě zdravotních potíží může pacient využít vzdálenou konzultaci se svým praktickým lékařem, a to v případě, že svého lékaře pravidelně navštěvuje a lékař jeho zdravotní stav zná (u pacienta byla v posledních dvou letech provedena preventivní prohlídka nebo se u lékaře dlouhodobě léčí s chronickým onemocněním). Lidé se během zdravotních komplikací (např. během dovolené) mohou obracet i na tamní praktické lékaře. Tento praktický lékař má však povinnost pacienta ošetřit pouze tehdy, pokud zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče.
„V určitých případech je možné, aby ošetřující lékař předepsal chronickému pacientovi stejný lék, aniž by pacient musel navštívit ordinaci lékaře - toto rozhodnutí je však v kompetenci ošetřujícího lékaře.
| Situace | Postup |
|---|---|
| Plánovaná nepřítomnost lékaře | Zajištění a oznámení zástupu, informování pacientů a ZP |
| Akutní zdravotní stav pacienta během nepřítomnosti lékaře | Kontaktování zastupujícího lékaře |
| Potřeba receptu na chronické léky během nepřítomnosti lékaře | Žádost u zastupujícího lékaře s lékařskou zprávou |
Práva a povinnosti pacienta a lékaře
Zákon umožňuje registraci pacienta pouze u jednoho praktického lékaře, kterého si může sám libovolně pacient vybrat.
Jestliže se pacient prokáže průkazem pojištěnce VZP - a lékař má s VZP smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb - má být ošetřen na účet své zdravotní pojišťovny, stejně jako by byl u svého registrujícího lékaře.
Zdravotní služby poskytované praktickými lékaři jsou hrazeny převážně formou kombinované kapitačně výkonové platby, složené z kapitace (pravidelné měsíční platby na registrovaného pojištěnce) a výkonové složky (např. za vstupní komplexní vyšetření, opakované preventivní prohlídky a výkony očkování). Výkonově je podle úhradové vyhlášky hrazena také péče o pacienty, kteří nejsou u daného lékaře registrováni.
Jestliže vás lékař vyšetřil a předepsal vám antibiotika, dostane zaplacenou částku za příslušné výkony (např. cílené vyšetření, CRP, sedimentace) podle seznamu zdravotních výkonů a úhradové vyhlášky.
Metodika pro pořizování a předávání dokladů VZP ČR, kterou se zdravotnická zařízení musejí řídit, uvádí, že zdravotní péče o neregistrované pojištěnce se považuje za tzv. nepravidelnou péči. Lékař vykazuje provedené výkony na samostatném dokladu 05 - Vyúčtování výkonů nepravidelné péče. Tento doklad umožňuje vykázání jednorázové (obvykle akutní) péče.
Ze zákona o veřejném zdravotním pojištění vyplývá, že poskytovatel zdravotních služeb bez smlouvy s pacientovou zdravotní pojišťovnou může této pojišťovně vykázat pouze poskytnutí neodkladné zdravotní péče jejímu pojištěnci.
Za neodkladnou zdravotní péči je přitom (podle zákona o zdravotních službách) považována zdravotní péče, jejímž účelem je „zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí“.
I angína s vysokými teplotami však může být považována za náhlý stav, který by mohl - neléčený - vést k vážnému ohrožení zdraví.
Pracovněprávní aspekty dovolené lékařů
Zákon stanoví speciální pravidla pro situace, kdy lékař nebo jiný zdravotnický personál činnost krátkodobě nevykonává, a občanům by se tak potřebné péče v této době nemuselo dostat.
Měl by při tom však současně přihlédnout i k zájmu samotného zaměstnance. Zaměstnavatel musí konkrétní dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně oznámit alespoň 14 dnů předem, pokud se se zaměstnancem nedohodne na kratší době, například v případě, že o dovolenou na konkrétní termín žádá zaměstnanec sám. Jestliže tedy bude splněna tato zákonná lhůta oznámení a zároveň budou zohledněny oprávněné zájmy zaměstnance, není souhlas zaměstnance pro určení dovolené nutně vyžadován.
Jiná situace nastává, pokud by zaměstnavatel čerpání dovolené neurčil ani do 30. června následujícího kalendářního roku. Za takové situace má právo určit čerpání dovolené i sám zaměstnanec.
Může být zaměstnanec povolán z dovolené zpět do práce?
Zákon možnost odvolání zaměstnance z dovolené připouští, v praxi však k tomuto kroku dochází jen zcela výjimečně, a to z důvodu právní i organizační náročností celého postupu. Odvolání z dovolené totiž představuje zásah do soukromé sféry zaměstnance, a proto bude přípustné pouze tehdy, budou-li to vyžadovat vážné provozní důvody nebo u zaměstnavatele nastala jiná mimořádná situace.
Odůvodněný by tedy například nebyl obecný nedostatek personálu nebo předvídatelné organizační problémy. Zaměstnavatel musí být vždy schopen odvolání z dovolené konkrétně a věcně odůvodnit.
Zákon výslovně nestanoví přesnou formu, jakou má být odvolání uskutečněno, ale implicitně lze dovodit, že zaměstnanci by mělo být, obdobně jako oznámení o čerpání dovolené, doručeno v písemné formě. Jestliže by však zaměstnanec této výzvy následně neuposlechl a zaměstnavatel nebyl schopen dokázat, že odvolání z dovolené bylo zaměstnanci skutečně doručeno, nemohl by z nenastoupení do práce dovozovat žádné právní důsledky.
Zákon pamatuje i na tyto situace. Zaměstnavatel je totiž povinen dovolenou nařizovat tak, aby alespoň jedna její část trvala nepřetržitě minimálně dva týdny. Po oboustranné dohodě se zaměstnancem však lze nařizovat i dobu kratší. Smyslem této zákonné úpravy je chránit zaměstnance před nevhodným rozvržením dovolené, které by mu znemožňovalo delší souvislý odpočinek. Pokud zaměstnavatel tuto povinnost nerespektuje a dovolenou opakovaně nařizuje pouze v krátkých intervalech, měl by zaměstnanec na nevyhovující stav v první řadě zaměstnavatele upozornit.
Aktualizováno dne 16. 8.
Zanechat komentář