Expozice Muzea pražského vodárenství se nachází v objektu úpravny vody v Podolí v Praze 4. Muzeum bylo v těchto prostorách otevřeno v roce 1997. Sídlem muzea je Podolská vodárna - památkově chráněný unikát industriální architektury.
Vlastníkem Muzea pražského vodárenství je Hlavní město Praha zastoupené Pražskou vodohospodářskou společností, a.s., která je správce a společně s Pražskými vodovody a kanalizacemi, a.s. Správcem a provozovatelem Muzea pražského vodárenství je společnost Pražské vodovody a kanalizace, a.s., Ke Kablu 971, 10200, Praha 10, na základě „Smlouvy o nájmu a správě nemovitosti“ uzavřené s Magistrátem hl. m.
Expozice muzea
Interiér filtrační stanice je od výstavních prostor oddělen skleněnou stěnou a tak se návštěvníkům naskytne neuvěřitelný výhled do Engelovy "katedrály" s filtry. Interiér muzea je od provozních prostor vodárny oddělen skleněnou stěnou a tak se návštěvníkům naskytne krásný výhled do filtrační haly nazývané pro svou působivost "Engelova katedrála". Z ochozu věže ve výšce 40 metrů se naskýtá nevšední pohled na řeku i město.
Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování hl. m. Prahy vodou. Expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od 12.
Je zde vystaven originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řada dalších exponátů. Návštěvníci v Muzeu pražského vodárenství a vodárně Podolí mohou obdivovat velmi cenné sbírky různých druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů, unikátní sbírku vodoměrů a další historické přístroje a nástroje. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií.
Velmi cenné jsou sbírky druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a další historických přístrojů a nástrojů. Velmi cenné jsou sbírky různých druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a dalších historických přístrojů a nástrojů.
Historie pražského vodárenství
Expozice mapuje historický vývoj pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské stavby konce 19. století, až po současnost. Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování hl. m. Prahy pitnou vodou. Prudký rozvoj průmyslu ve 2. polovině 19. st. znamenal rostoucí nároky na spotřebu vody. Bylo vystavěno mnoho místních vodáren.
V Podolí stála od r. 1882 Vinohradská vodárna, potrubím spojená s vodárenskou věží na Korunní třídě, která zásobovala Královské Vinohrady, později Žižkov, Nusle, Vršovice a Strašnice. V roce 1885 vznikla v Podolí Pražská vodárna na parní pohon, která již vytlačila vodu i do horních pater domů. Dodávala přirozeně filtrovanou vltavskou vodu i na Smíchov a Malou Stranu a později se připojil i Karlín.
Od roku 1888, kdy probíhala rekonstrukce starých vodáren, docházelo k rušení a odstraňování kašen z ulic. V roce 1908 byla zahájena výstavba jednotného pražského vodovodu z oblasti Jizery u Káraného, kde se voda z Jizery filtruje přirozeně štěrkopískovými vrstvami ve stovkách studní. Vodovod byl dokončen v roce 1913, měl výkon 70 000 m3 denně, takže se mohly staré vodárny zrušit. Tehdy zanikla i stará vodárna v Podolí.
Nová vodárna byla postavena v letech 1925 - 29 podle velkolepého projektu dr. ing. arch. Antonína Engela, profesora ČVUT v Praze. Vodárnu postavila firma Kress Praha. Kromě objektu filtrace byl vybudován i jímací objekt na dnešním Veslařském ostrově na Vltavě, budova strojovny, která sloužila k čerpání vody z řeky, a budova pro zaměstnance u filtrační stanice. Na tehdejší dobu šlo o gigantické stavby.
Maximální výkon nové vodárny byl 35 - 40 tisíc m3 za 24 hodin. Voda procházela třeby hruboceznými stupni, vodními přepady, kde se několikrát nasycovala vzduchem, a nakonec nejjemnějšími filtry, kde byla zbavena i choroboplodných zárodků.
Voda se přiváděla do nových nádrží na Floře a odtud do značné části Prahy. Jak město vyžadovalo stále více vody, průběžně se zvyšovala kapacita filtrační stanice Podolí stále modernější technologií. Vodárna byla několikrát rekonstruována, v roce 1932 byla před filtraci zařazena chemická úprava vody neboli čeření, při němž se vysrážejí nečistoty z vody a oddělí usazeniny. Ve 40. letech došlo k postupné přestavbě na rychlofiltry. V letech 1956 - 65 byla podle původního návrhu Antonína Engela a Maxmiliána Koschina postavena druhá budova obdobné architektury pro druhou filtrační stanici a zároveň byla rekonstruována starší část. Na stavbě se podílelo 15 podniků a závodů. Nad střední částí velkolepé novoklasicitní budovy je vystavěna mohutná 45 m vysoká věž.
Na průčelí budovy nad portálem jsou osazeny sochy z hořického pískovce, které představují řeku Vltavu a její pravé a levé přítoky. Autoři jednotlivých soch při pohledu zleva doprava jsou: Vydra - Josef Fojtík, Otava - Joza Novák, šumavská Blanice a Malše - Vodička, Berounka - Josef Fojtík, uprostřed stojí Vltava - Joza Novák (socha měří 3,6 m), Sázava - Matějů, vlašimská Blanice a Želivka - Josef Fojtík, Lužnice - společné dílo Jozy Nováka, Vodičky a Josefa Fojtíka, byla na průčelí vsazena jako poslední v roce 1963, a poslední Nežárka - Vodička.
Do systému zásobování Prahy vodou dnes patří zejména vodní dílo Želivka, které je největší úpravnou vody na našem území. Pitná voda z Podolí se mísí s vodou hlavních zdrojů z Želivky a Káraného. Podolská vodárna s velmi dobrou kvalitou pitné vody dnes zásobuje svým výkonem část města, kterou nelze zásobovat z ostatních úpraven, jde zejména o Staré Město a Josefov a hodně podolské vody jde do vodojemů na Floře. Výkon Podolské vodárny bude významný při obnově vodovodních a kanalizačních sítí v historickém centru města. Optimální výkon vodárny je 500 l za sekundu, lze ho však zvýšit až na kapacitní výkon 2200 litrů za sekundu.
V roce 1992 zahájil Magistrát hl. m. Prahy generální rekonstrukci Podolské vodárny podle projektu inženýrů architektů Arnošta Navrátila, Petra Páva a Václava Frydeckého. Kromě oprav budov bylo za stálého provozu modernizováno i technologické zařízení a na volném prostranství starší budovy byl vestavěn objekt, který slouží expozici Muzea pražského vodárenství. Muzeum existuje od r.1953. Za mimořádnou kvalitní obnovu architektonického díla byl jeden z hlavních realizátorů stavby IDOS Praha s. r. o. odměněn Cenou primátora hlavního města Prahy.
Informace pro návštěvníky
Prostory Muzea jsou přístupné pro veřejnost na základě předchozí objednávky většinu roku. Pro laickou veřejnost je Muzeum přístupné v rámci programu Zážitková turistika na základě předchozí objednávky každý čtvrtek v časech 13:00, 15:00 a 17:00 a každou druhou sobotu v měsíci v časech 11:00 a 13:00. Pro odbornou a školní veřejnost je možnost objednávky po celý týden vyjma čtvrtka v rámci otevírací doby, tj. Vstupné pro školní exkurze do Muzea je zdarma. Prohlídka trvá cca 1,5 hod., max. Minimální věk vstupujícího je 6 let.
Děti do 15 let mají do Areálu a prostoru Muzea povolen vstup jen v doprovodu dospělých, kteří odpovídají za soulad jejich chování s požadavky návštěvního řádu. Vstup do Areálu je jen s vědomím a doprovodem provozovatele Areálu nebo pověřené osoby. Provozovatel Areálu si vyhrazuje právo na uzavření návštěvnických objektů, resp.
Hudební, pěvecká, divadelní a jiná vystoupení v prostorách Muzea se uskutečňují výhradně na základě povolení správce PVK, a.s. Všichni návštěvníci jsou v Areálu, resp. Správce a provozovatel Muzea v případě úrazu a škody vzniklé návštěvníkům v Areálu musí vždy prošetřit příčiny a okolnosti vzniku úrazů příp. mimořádných událostí. V prostorách Muzea je dovoleno dotýkat se exponátů, určených k praktickým ukázkám a interaktivní výuce, avšak pouze se svolením a pod dohledem Pověřené osoby. Exponáty, určené k praktickým ukázkám a interaktivní výuce, mají některé pohyblivé části uzavřeny průhledným ochranným krytem. Zákaz kouření (vč. Osobám pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek je vstup do Areálu zakázán.
Od 1.8.2024 nahrazujeme vyhlídkovou věž komentovanou procházkou kolem komplexu Úpravny vody Podolí, která navazuje na exkurzi v Muzeu pražského vodárenství. Během procházky budou návštěvníci seznámeni s architektonickým vývojem celého komplexu a obeznámeni s jeho stavebním vývojem.
Školní exkurze
V úterý 25. června navštívila třída 8. A Muzeum Pražského vodárenství v Podolí. Zde se děti seznámily s historií a stavem pražského vodárenství a se současným systémem distribuce pitné vody v Praze. V rámci hodinové prohlídky si všichni prohlédli řadu zajímavých exponátů včetně objektu Podolské vodárny. Exkurze přinesla mnoho poznatků a připomněla důležitost ochrany pitné vody i nutnost hospodárného zacházení s ní. Po exkurzi se žáci a žákyně se svými učiteli prošli historickým centrem Prahy, kde byli seznámeni s řadou zajímavých památek z pražské historie.
Zanechat komentář