Od zítřka máme dovolenou: Tipy a inspirace

Plánujete dovolenou a hledáte inspiraci, jak ji co nejlépe strávit? Kromě relaxace a odpočinku můžete dovolenou obohatit o zajímavé aktivity a zážitky. Tento článek vám přináší několik tipů, jak si užít volné dny a načerpat nové síly.

Tipy na aktivity během dovolené

Dovolená je ideální čas na objevování nových míst a zážitků. Ať už preferujete aktivní odpočinek nebo klidné relaxování, existuje mnoho možností, jak si volné dny užít naplno.

• Výlety do přírody: Procházky po horách, cyklistické výlety nebo návštěvy národních parků.
• Kulturní zážitky: Návštěvy muzeí, galerií, historických památek nebo divadelních představení.
• Relaxace u vody: Koupání v moři, jezeře nebo bazénu, opalování na pláži nebo vodní sporty.
• Gastronomické zážitky: Ochutnávání místních specialit, návštěvy restaurací a trhů s regionálními produkty.
• Sportovní aktivity: Hraní tenisu, golfu, plavání, jízda na kole nebo turistika.

Inspiraci pro aktivity lze najít v turistických průvodcích, na internetu nebo se nechat doporučit od místních obyvatel.

Den nultý, podle písničky, zítra...!

Začnu nedělí. Jsme doma a dopoledne řešíme, kam zítra na týden vyrazíme. Trutnov je už pár dní jasný, teď jen najít ubytování, které by se nám líbilo. Manžel hledá a já odjíždím k rodičům. Večer tedy jedeme na urgent, domů se dostávám půl hodiny před půlnocí, a opravdu , nemám nic připraveno a ani sepsaný seznam věcí, tak až ráno...

Den první

Dandu nehlídám, je s tátou. Dcera zatím podepsala pracovní smlouvu. Objednávám léky a gastroskopii pro tatínka. Plním pondělní rituál, hnojím kytky. Vařím a balím. Ještě honem vracím knihu do knihovny a předávám kamarádce pleťové sérum. U rodičů prožívám obvyklé poledne a popoledne, pak v horku spěchám domů a nakládáme kufry a kola a jedeme. Cesta se jeví nepříliš daleká, ale na čas dlouhá. Bez recepce, na čidla.... Koupelna nádherná, žaluzie na elektřinu, pustíme televizi a sledujeme šestiboj mužů v gymnastice, a pak před spaním zajedeme autem na náměstí. A na sklenici vína Irsai. Sice jsem ráda, že máme v pokoji hodiny, ale v noci vstávám, lezu na židli a nekompromisně je stěhuji za dveře.

Den druhý

Ráno: "Jsem nějaký rozlámaný!" Odpovídám, já taky. Je to pravda, ale postel za to nemůže, ta je skoro dokonalá. Plán na den je jasný. Snídaně, pěšky do centra, na náměstí, do íčka, a pak třeba na kolo a k večeru na koupák. A někam na večeři. Zvládli jsme i výstavu v galerii Plujeme do tmy - téma Nokturno v českém umění. A jsou tu i jiná umělecká díla."Není mi nějak dobře", hlásí před obědem i stejně tak i po obědě Kája, a končí v posteli. Já úplně dobrovolně s ním taky. Čtu, píšu a ukusuju čokoládu. Nakupujete na dovolené něco? Já hned první den: Dentální nit, odličovací tampony, štětec na pudr a uchošťoury. Pak jeden pohled, no a poté významně ukazuju levou ruku, že na ní není prstýnek. a nic. pak jsme zakončili den na terásce s Aperolem a salátovou večeří.

Den třetí

"Tak nejprv po ránu pár cviků", prohlásí Kája a jme se roztahovat karimatku. Já mezitím dávám průchod svým představám o grilované zelenině, co mne čeká u snídani, a padne druhá věta: "Dáme si dnes půst. ne?" Odvětím tedy, že na duchovní rozjímání nemám chuť a pokud myslí hladovku, tak to já o dovolené nedělám. "To je pravda", pokýve z karimatky Kája a já raději odcházím do koupelny pro ranní skincare. Po snídani osedláváme své elekoně a cestujeme. Jsou tu kopce, jsou! Hlavním cílem po návštěvě rozhledny Elišky, kterou nechávám nepokořenou, neb se výšek bojím, je Žacléř. Malé, avšak historické městečko. Tady se mimo jiné loučil Jan Ámos Komenský se svou vlastí. Odchází do Polska. A taky je Žacléř vyjímečná svou horskou polohou. A taky tu mají zajímavé nádraží. A pak zas koupaliště v Trutnově. Dnes je plné, připadám si jak v Číně, stojíme zde málem soupaž. Je poslední červencový den a vlaštovky jsou na cestě do Afriky.

Den čtvrtý

Pata, kterou jsem si doma na balkoně poničila vbodnutím keramického střepu den před odjezdem, bolí jen při bosé chůzi. Dnešní plán je jednoduchý, jedeme do Liberce, k rodičům. Povzbudit, vyluxovat, umýt nádobí. vyžehlit prádlo, uklidit po kočce a další drobnosti. Vyzvedneme hadičky do naslouchátek v Zásilkovně, na poště balíček s pracími papírky, v obchodě vyzvedávám objednané letní šatky, nakupujeme banány a housky pro maminku a tatínka. A pak zpět do Trutnova. Cesta Liberec - Trutnov není vůbec zábavná. Jeli jsme dnes třetí možnou variantou a pod dvě hodiny nebyla žádná z nich. Semafory, objížďky a neprůjezdný most přes Jizeru. V neděli nás čeká poslední varianta. Nad městem se tyčí obrovský památník generála Gablenze, celý ze železa. Vzpomínka na bitvu 27.6. 1866. Jeden den vítězství nad Prusy, další den zase ústup. Rakouské ztráty - 5000 vojáků. Víte, co je Uffo? Název zdejšího kulturního domu. Později v parku pod bojištěm zase najdeme další významnou osobnost Trutnova - sochu básníka a dramatika jménem Uffo Horn. "Dej si ještě další sklenku vína", nabádá mě Kája večer na terásce. "Naběhala ses s vysavačem a po parcích až až, to neztloustneš", a tak jsme veselí. Cestou domů fotíme obrovské bakterie, tedy pardon. Mazlíčky, vytvořené rukama Michala Trpáka.

Den pátý

Trochu futuristický hotel, kde bydlíme, zahájil provoz před dvěma měsíci, a líbí se nám. Jen rámus projíždějících aut kolem hotelu vás přinutí v pět ráno vstát a zavřít okna. Slabším náturám by se problém s hlukem mohl zdát nepřekonatelný. "Podívej, trhají se mi boty. Jedu si koupit nové, " zní jedna z prvních vět manžela po ránu. Jedu taky, trochu uražená, že by mě tu nechal a klidně jel nakupovat sám. Jsou z toho pro něj ty boty a pro mne kraťasy. Předpověď hlásí, že bude pršet celý den. Zatím neprší, proto nasedáme na kola a šlapeme směrem do Úpice. Pak zas nešlapeme a sjíždíme s kopce, stačilo překonat jeden kopec. a žádná cukrárna. Když sprchne, zrovna stojíme v podloubí, po obídku zas jedeme zpátky. To už poprchává, pak jsme chvilku pod stromem, a poslední 3km jedeme v dešti. Po očistné sprše zalézáme do postelí, konečně dovolená s knížkou, jak má být. Večeři samozřejmě nevynecháme.

Den šestý

Počasí je jak stvořené na výlet na kole, a tak jedeme do Malých Svatoňovic, část cesty je krásně romantická podle vody, našly se i bažinky....

Martha a Tena Elefteriadu: Hudební ikony

Příjemné hlasy plné citu a chytlavé písničky - to jsou poznávací znamení nahrávek Marthy a Teny Elefteriadu. Dvojhlasně zpívají jako jedna žena, Martha první a Tena druhý hlas. Martha a Tena Elefteriadu byla tehdy mimořádná dvojice na naší i evropské populární scéně. Žhavá řecká krása a krásné hlasy. Martha a Tena Elefteriadu se staly hvězdami 70. let naší populární hudby. Jejich nahrávky zní dodnes svěžím dojmem, jejich podání totiž nikdy nechyběly umělecké ambice, muzikantská energie, silný emotivní náboj a profesionální pěvecký výkon. Originální a příjemná barva jejich dvojhlasu byla v naší populární hudbě vzácností.

Počátky a kariéra

Když se v roce 1946 situace v Řecku vyhrotila do občanské války, odešlo ze své rodné země mnoho rodin. A tak se do tehdejšího Československa dostaly i sestry Martha a Tena Elefteriadu. V roce 1950 se zde jejich rodina usadila jako řečtí emigranti. Maminka ale brzy zemřela, a tak děti vyrůstaly v dětském domově pro řecké děti v Ivančicích. Dvě děvčátka, Martha a Tena, tady zapustila kořeny. Jako vynikající zpěvačky se ukázaly už koncem 60.let. Zkusily totiž soutěž Hledáme nové talenty. Všimnul si jich kytarista Aleš Sigmund a byl z toho začátek jejich pěvecké kariéry. S ním prošly kus života, vydaly hodně desek, účinkovaly ve světě. Narodily se v tehdejší Jugoslávii. Řekyně jsou ale napůl, jejich maminka byla Makedonka a tatínek byl Řek, a k řecké kultuře mají také obě nejblíž.

Kompilace: Definitivní ohlédnutí za kariérou

Jsou to vlastně sestry Elefteriadu, k připomenutí však určitě stačí jen křestní jména! Nová kompilace je výborným shrnutím jejich úspěšné kariéry, neboť nevynechává velké hity, ale nabízí i řadu písniček doplňujících profil do maximální kompletnosti. Původem Řekyně, muziku však tvořily zejména v Brně, Praze či Bratislavě. Tento stylově pestrý výběr ukazuje na speciálnost jejich bigbítového období druhé poloviny 60. let, atraktivitu spolupráce s brněnskými kapelami A. Sigmunda či J. Sochora, výjimečnost bigbandových nahrávek i unikátnost převodu řeckých originálů do našich končin. Mohly se při tom opřít především o dva nádherné, sólově jasně poznatelné a zároveň k sobě dokonale pasující hlasy lehce exotického typu. Měly dobré hudební a produkční spolupracovníky v oboru popu, vylepšeného prvky swingu, soulu, jazzu nebo folklóru. Byly úspěšné na festivalech, často vystupovaly v televizi a koncertovaly, ale nesemlela je mašinérie hudebního průmyslu. V současnosti z pódia nabízejí spokojeným posluchačům jak sadu jejich nejznámějších songů, tak milované řecké, sluncem prozářené i dramatické melodie: to všechno tu najdete v mohutném počtu. Přes 73 písniček, z toho více než dvacítka vůbec poprvé na CD. Licenční spolupráce, umožňující předložit reprezentativní podobu kariéry Marthy a Teny. Nový remastering zvuku, posunující nahrávky z několika dekád do společné současné kvality. Obsažný booklet s fotografiemi a textovými ohlédnutími. Kompilace s oprávněným označením za definitivní.

Pozn. Na největším výběru 73 písní z celé kariéry M&T nechybí všechny velké hity (Sulejmon, Zpívej tu píseň kouzelnou, Dál než slunce vstává, Svatojánská pouť, Srdce na dlani, Kolem páté, Kde se hvězdy očím ztrácejí, Od zítřka máme dovolenou, Táto, pojď si hrát, A desky dál stárnou), na přání mnoha fanoušků jsou zařazeny i hity, na které se na minulých CD výběrech nedostalo (Albatros, Talisman, Nejdelší most, Noční cesta velkoměsta…), i dosud nevydané rarity (Tahleta píseň, Hrejte swing). Výběr obsahuje to nejlepší z každého dosud vydaného LP Marthy a Teny i mnoho singlů, které jste dosud mohli poslouchat jen na vinylech.

Známé písně a jejich příběhy

Mezi nejznámější písně Marthy a Teny patří například:

• Srdce na dlani: Melodie Aleše Sigmunda s textem Pavla Cmírala vyšla na singlu v roce 1970 a stala se okamžitě velice populární. Tena: „Od švýcarského agenta jsme dostali nabídku zazpívat si v Curychu u Bodamského jezera Alešovu písničku Srdce na dlani, která si už získala oblibu u našeho publika… Ve Švýcarsku jsme natáčely u nádherného Bodamského jezera také v jedné curyšské továrně na čokoládu. Po té, co se režisér dověděl, co název písničky znamená, rozhodlo se, že se pojede natáčet do fabriky na výrobu známé švýcarské čokolády. Tam pak na běžícím pásu leželo jedno čokoládové srdíčko za druhým. Písnička Aleše Sigmunda z roku 1974. Na svižnou písničku s vtipným textem si vzpomněla při procházení starších singlů Tena."
• Svatojánská pouť: Titulní píseň druhého LP Marthy a Teny. Melodie pochází z repertoáru americké rockové skupiny Creedence Clearwater Revival, která s ní v roce 1971 obsadila 8. Hudební kritik Jiří Černý v recenzi alba v časopise Melodie v roce 1972 napsal: „Na zahraničních skladbách se vždycky zkouší nejen aranžérský důvtip, ale hlavně schopnost pochopit základní náladu, a teprve v jejím rámci přijít s něčím vlastním.
• Kde se hvězdy očím ztrácejí: Jedna z nejžádanějších písní Marthy a Teny se kromě LP „Modré království“ zatím objevila pouze na jejich CD výběru v roce 1992. Od té doby k jejímu dalšímu vydání nedávali svolení autoři práv. Originál pochází z repertoáru britské rockové skupiny Badfinger, která ho v roce 1970 nahrála na album No Dice. Skupina uto skladbu nevydala na singlu, takže celosvětový hit z ní udělal paradoxně o dva roky později až Harry Nilsson (číslo 1 v Británii, USA, Kanadě, Austrálii a v mnoha dalších zemích). V 90.
• Ať se múzy poperou: Jeden z hitů ze čtvrtého LP „Ať se múzy poperou“, které bylo poslední, které Martha s Tenou nazpívaly ve spolupráci s kapelníkem, kytaristou a skladatelem Alešem Sigmundem. Při výběru písní pro Zlatou kolekci patřila tato mezi první, na které si Martha vzpomněla.

Píseň	Rok vydání	Album
Srdce na dlani	1970	Single
Svatojánská pouť	1971	Hrej dál
Kde se hvězdy očím ztrácejí	1973	Modré království
Ať se múzy poperou	1975	Ať se múzy poperou

Každý den s úsměvem. Jak různé nápisy a cedule, tak i všemožné i nemožné situace, které mě v tu chvíli zaujmou a mohly by se někdy hodit, sbírám už pár pátků. Na svůj první úlovek, resp. rovnou tři, si vzpomínám velice dobře. Při léčení v Janských Lázních v roce 2012 jsem si tam všimla cedulky Cestovní kancelář Zabloudil, nápisu Mimosezóna, skutečně máme zavřeno a nakonec ještě turistické směrovky na Černou horu, doplněnou jakýmsi vtipálkem o nápis kurva krpál. Všechny jste už viděli v minulých dílech. No a pak se to rozjelo. Dnes jsem tu už se 4. (5 b.

Tip na video: